Gäuplatten

Z Multimediaexpo.cz


Gäuplatten (Gäuské plošiny) je geomorfologická oblast v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko, s malým přesahem do Švýcarska. Jde o pruh vápencových plošin protažený poledníkovým směrem, který odděluje pohoří Schwarzwald a Hornorýnskou nížinu na západě od Švábské Alby a jejích podhůří na východě. Na severu je ohraničen pískovcovým Odenwaldem. Nejdůležitější řekou této oblasti je Neckar.

Vápencové plošiny jsou místy zbrázděné erozními údolími řek. V nižších polohách jsou pokryté úrodnou spraší; ve vyšších, tzv. „chudých Gäuích“, spraš chybí. Nadmořská výška se nejčastěji pohybuje mezi 250 a 400 m, na jihu mezi Schwarzwaldem a Švábskou Albou však stoupá až k 900 m.

Obsah

Etymologie názvu

Výraz Gäu [goj], resp. Gau [gau] je germánského původu. Za starých Germánů označoval krajinou vymezený sídelní, případně též správní okrsek. Pokud nejde o vlastní jméno, překládá se do češtiny jako župa, což je starý slovanský výraz s podobným významem (ovšem jako správní celek na území někdejší Habsburské monarchie se do němčiny překládá jako Gespanschaft, popř. přes latinu jako Komitat). Gau se jako správní celek výrazně dostal do popředí akorát za Třetí říše (tzv. Reichsgau, „říšská župa“), ve svém původním významu osídlené (a obvykle poměrně úrodné) oblasti však pronikl do řady zeměpisných názvů na jihu Německa a v Rakousku: Allgäu, Pinzgau, Oberammergau atd.

Členění

V německém členění mají Gäuplatten číslo D57, resp. podle starého systému 12. Podle staršího systému Emila Meynena se oblast dělí takto:

Podrobnější popis jednotlivých částí následuje.

Alb-Wutach-Gebiet

551 km². Nejjižnější část Gäuplatten, s největšími výškovými rozdíly: na jihu 230 m, na severu 900 m. Náhorní plošiny z vápence (tzv. Muschelkalk, tj. střední trias). Na jihu sahá místy až k Rýnu (německo-švýcarská hranice), švýcarskou hranici však překračuje na východě (Schaffhausenský výběžek).

Baar

410 km². Náhorní plošina (průměrně 700 m), převážně otevřená krajina se starým osídlením, mezi Schwarzwaldem a Švábskou Albou. Proražena několika údolími (např. horní Dunaj, Neckar). Města: Donaueschingen, okrajově také Villingen-Schwenningen.

Obere Gäue

1512 km². Mezi Schwarzwaldem a Albou (popř. Keuperbergen) od pramene Neckaru po Würmtal. Jižnější část, Oberes Neckargäu, je vyšší (500 až 730 m) a bez spraše. Severnější část, Oberes Gäu, je nižší (400 až 500 m) a pokrytá spraší (löß). Města: Rottweil, Böblingen.

Neckarbecken

1327 km². Hustě osídlená pánev (847 obyvatel na km²), největší město Heilbronn. Sprašová vápencová plošina (200 až 350 m). V okolí převážně Keuperbergland (Schwäbisch-Fränkische Waldberge, Welzheimer Wald, Stromberg-Heuchelberg, Stuttgarter Bucht, Glemswald). Do plošiny jsou hluboce zaříznutá údolí, to neckarské ji dělí na dvě poloviny.

Strom- und Heuchelberg

279 km². Zalesněný zbytek Keuperberglandu uvnitř gäuských desek Neckarské pánve a Kraichgau. Plošiny se zde podobají ruce: na západě tvoří souvislejší plochu, na východě se štěpí do jednotlivých hřbetů. Města: Maulbronn.

Kraichgau

1524 km². Sprašová pahorkatina (200 až 300 m), na západě ohraničená Hornorýnskou nížinou, na jihu Schwarzwaldem, na severu Sandstein-Odenwaldem. Na východě Neckar, Strom- und Heuchelberg a Enz. Vápencové a pískovcové usazeniny. Města: Pforzheim (jižní okraj), Wiesloch (SZ).

Kocher-Jagst-Ebenen

880 km². Nadmořská výška stoupá z 250 m na západě k 450 m na východě; západní část je částečně pokryta spraší, ve vyšších částech se dochoval vápenec. Města: Künzelsau.

Hohenloher-Haller Ebene

988 km². Slabě modelovaná Gäuplatte severně od Schwäbisch-Fränkischen Waldberge. Zvedá se od 200 m na západě do 450 m na východě. Města: Öhringen, Schwäbisch-Hall, Crailsheim.

Bauland

763 km². Vápenec (Muschelkalk). Na západě ohraničen údolím Neckaru, na severu Odenwaldem, na jihu Jagstem a na východě přechodem k Tauberu. Města: Mosbach (západní konec).

Tauberland

907 km². Vápenec (Muschelkalk), silně zbrázděný údolími. Na severu ohraničen pískovcovým Odenwaldem, na jihu Jagstem. Nízké hřbety se zvedají na jihu až k 480 m, jinak leží mezi 320 a 350 m. Města: Tauberbischofsheim, Bad Mergentheim.

Literatura

  • Emil Meynen (Hrsg.): Handbuch der naturräumlichen Gliederung Deutschlands. Selbstverlag der Bundesanstalt für Landeskunde, Remagen 1953-1962 (Teil 1, enthält Lieferung 1-5), ISBN B0000BJ19E
  • Emil Meynen (Hrsg.): Handbuch der naturräumlichen Gliederung Deutschlands. Selbstverlag der Bundesanstalt für Landeskunde, Remagen 1959-1962 (Teil 2, enthält Lieferung 6-9), ISBN B0000BJ19F

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/G%C3%A4uplatten“