Gerard J. M. van den Aardweg

Z Multimediaexpo.cz

Gerard J. M. van den Aardweg (* 1936 v Haarlemu) je nizozemský psycholog, psychoanalytik a psychoterapeut.

Ve své publikační a terapeutické činnosti se zaměřuje zejména na téma homosexuality, původně se zabýval i neurózami a kriminalitou. Svým postojem k homosexualitě, kterou pojímá jako nemorální neurózu, je jednou z autorit pro konzervativně-křesťanská hnutí v opozici proti dnešnímu hlavnímu proudu vědy a homosexuálním hnutím. Je členem vědeckého poradního sboru organizace NARTH a spolupracuje s konzervativně-křesťanskými hnutími jako Exodus a Hnutí pro život[zdroj ?]. V roce 1977 působil jako profesor psychoterapie na Katolické univerzitě v Campinas (Sao Paulo, Brazílie), v letech 1990–1994 jako profesor psychologie křesťanské osobnosti na Medo, Pontifikálním mezinárodním institutu pro manželství a rodinu pro severozápadní Evropu, Kerkrade, Nizozemsko.

Je římskokatolického vyznání, ženatý, má 7 dětí a žije v Aardenhoutu.

Obsah

Vědecká práce a aktivismus

Aardweg vystudoval v letech 1955–1961 psychologii na univerzitě v Leidenu, v roce 1967 získal na univerzitě v Amsterdamu doktorát filosofie za psychologickou práci o homosexualitě a neurózách. Od roku 1963 pracoval v Amsterdamu ve vlastní ordinaci jako psychoterapeut. Specializoval se na homosexualitu a manželské problémy a vycházel z novopsychoanalýzy (neofreudismu). V letech 1965–1976 pro nizozemské ministerstvo spravedlnosti poskytoval psychologickou péči odsouzeným.

Přednášel, zejména k tématu homosexuality, na některých univerzitách v USA, Kanadě, Brazílii a Německu. Roku 1977 působil jako hostující profesor psychoterapie na katolické univerzitě v Campinas (Pontifícia Universidade Católica de Campinas) v Brazílii. V letech 1990–1994 působil jako profesor psychologie křesťanské osobnosti na Pontifikálním mezinárodním MEDO-institutu pro manželství a rodinu pro severozápadní Evropu v augustiniánském klášteře v Kerkrade v Nizozemsku. V roce 2006/2007 byl docentem na Filosoficko-teologickém institutu v biskupství Haarlem.[1] V roce 1981 byl vedoucím psychoterapeutického oddělení Nizozemské asociace psychologů (NIP).

Je vědeckým spolupracovníkem americké organizace NARTH (National Association for Research and Therapy of Homosexuality) a německé křesťanské organizace pro duchovní péči LEO e.V.[2] Je členem redakční rady časopisu Empirical Journal of Same-Sex Sexual Behavior, který vydává Paul Cameron. V letech 1980–1990 byl spoluredaktorem nizozemského vydání mezinárodní katolické revue Communio.

Účastnil se různých konferencí hnutí Exodus International (Kalifornie 1992, Německo, Nizozemsko, Francie), různých kongresů a akcí Hnutí pro život (Nizozemsko 1995, Irsko 1997, Minneapolis 1997, Houston 1998, Rakouská episkopální konference o rodině 1993 aj.). Gordon Urquhart ho označil za sympatizanta Opus Dei.[3]

Zveřejnil na sto článků a knih k psychologickým a psychoterapeutickým tématům, zejména k tématu homosexuality, indexovaných databází Google Scholar.[4] Selektivnější databáze Science Direct obsahuje pouze 1 jeho článek Automatic Negative Evaluation of Suffocation Sensations in Individuals With Suffocation Fear netýkající se sexuální orientace.[5] Databáze Web of Science neregistruje žádný jeho článek.

Pojetí homosexuality a homosexuálů

Články zabývající se speciálně homofilií či homosexualitou začal psát Aardweg již v roce 1964. První ucelenou monografii, Drama obyčejného homosexuála, zveřejnil v roce 1985, a jak uvedl, je založena na dvacetileté práci s asi 200 homosexuálními muži a 25 lesbickými ženami z jeho psychologické praxe. Roku 1996, o 11 let později, vydal knihu Terapie homosexuality (v originálním názvu „Selbsttherapie…“, tedy „svépomocná léčba“ homosexuality), kde již se odvolával na zkušenost se 300 homosexuály. Tyto dvě knihy patří v konzervativních kruzích, zejména katolických i evangelických, k oblíbeným dílům o homosexualitě.

Narozdíl od jiných odpůrců homosexuality se Aardweg nesoustředí na vnější chování (například sexuální aktivity), ale především na city, proto také místo termínu homosexualita často používá slovo „homofilie“.

Homosexualitu Aardweg definuje jako náklonnost k příslušníkům vlastního pohlaví za současného snížení erotického zájmu o opačné pohlaví. Nechce rozlišovat mezi tzv. „hlavní“ a „periferní“ homosexualitou, svou teorii vztahuje i na nejmírnější případy homosexuálních tužeb, pokud jsou spojeny s alespoň mírným snížením touhy po opačném pohlaví. Do své teorie zahrnuje i latentní homosexualitu, při níž člověk svým pocitům k jedincům stejného pohlaví vědomě nepřikládá význam. Rozlišuje dočasnou homosexualitu jako možný přechodný stupeň vývoje a chronickou homosexualitu, přetrvávající do dospělosti. Mladé, kteří homosexualitu chápou jako jednu z možností sexuálního uspokojení, považuje za zmatené propagandou.

Pokud člověk se silnými homosexuálními sklony může cítit silné erotické pocity také k jedinci opačného pohlaví, nechápe to Aardweg jako bisexualitu, ale zdůrazňuje, že oba typy sklonů se nevyskytují současně, ale v oddělených fázích, přičemž heterosexualita se jeví jako oslabená a nestálá. Odmítá i staré psychologické teorie o vrozené bisexuálnosti všech lidí, která se teprve kulturním působením mění v heterosexualitu – podle jeho názoru je vývoj erotických přání nevyhnutelně namířen k opačnému pohlaví, podle biologického principu finality. Odmítá také teorii o homosexualitě jako třetím pohlaví. Jiné varianty podle Aardwega nemají smysl a šanci na přežití a proto považuje veškeré sexuální chování odchýlené od normy za degeneraci zdravé normy nebo za nějakou formu nemoci nebo poruchy. Homosexualita podle něj naštěstí není degenerací, ale funkční poruchou v podstatě normálního člověka.

V živočišné říši je podle něj třeba homosexuální chování vykládat jinými potřebami, například sociální dominance nebo neutralizace agrese. Navzdory poznatkům jiných odborníků se domnívá, že v živočišné říši se homosexualita jako erotická preference nevyskytuje.

V Aardwegově pojetí je příčinou homosexuality neurotická sebelítost v dětství a homosexualita je viditelným příznakem rozvíjející se neurózy a nemá žádný biologický základ. V homosexuálech vidí Aardweg rozdvojení osobnosti na „normální, dospělou část osobnosti“ a „infantilní Ich (ego)“. Námitku, že jeho vzorek homosexuálů není reprezentativní, v úvodu první knihy předem odmítl a uvedl, že si je jist, že jeho teorie platí pro každý typ homosexuála. Odmítl rovněž námitku, že by sebelítost mohla být naopak následkem společenské diskriminace. Aardweg chápe šíření své teorie jako demontáž starých i moderních předsudků a jako příspěvek k odpovědnému a vyváženému přístupu veřejnosti k fenoménu homosexuality a homosexuálů. Je si vědom, že jsou tací homosexuálové, kteří toto jeho pojetí neradi slyší a brání se každému pokusu o „objektivní analýzu a kritické sebezkoumání“, které by podle Aardwega vedly k přijetí jeho názoru.

Zdrojem této teorie byl Aardwegovi nizozemský psychiatr Johan Leonard Arndt, jehož učiteli byli Wilhelm Stekel a Alfred Adler. Aardweg se dále odvolává na teoretické koncepce, jejichž autory byli Marcel Eck (1966), E. Bergler (1957), Charles Socarides (1968) a L. J. Hatterer (1970).

Homosexuálové jsou podle Aardwegova vyjádření z roku 2006 spíše změkčilí lidé, nikoliv supermužní kulturisté, a film Zkrocená hora je podle něj nerealistická propaganda, která veřejnost ještě více mate, která tlumí „zdravý odpor k praktikované homosexualitě“ a která činí obtížnějším zaujmout postoj proti homosexualitě, aniž by se tím člověk dostával do společenské izolace. Filmy podobné tomuto dostávají podle něj ceny kvůli tématu, ne kvůli kvalitnímu zpracování.[6]

Homosexuálům by se podle něj neměla dávat žádná zvláštní práva, protože by se jim tím nepomohlo. Uvádí, že namísto, aby člověk pracoval na odstranění své poruchy, je tím posilován ve svém osobnostním defektu. Nejnaléhavějším úkolem podle Aardwega je veřejně odhalit lži a neudržitelná tvrzení homosexuálního hnutí a informovat veřejnost o skutečném základu homosexuality.[6]

Kritika

Základní Aardwegova východiska a teze ve vztahu k homosexualitě jsou v protikladu k nepatologickému pojetí homosexuality, které od 70. a 80. let 20. století postupně získává převahu, a dostávají se tak do nesouladu s doporučeními nejvýznamnějších světových zdravotnických organizací i s oficiální politikou Evropské unie a většiny státu západního světa (viz článek Léčení homosexuality).

Zkušenost mnohých kritiků s homosexuály se neshoduje s popisem, který Aardweg explicitně zevšeobecňuje. Valeria Hinck připomněla, že i když odpovídající terapeutická pozorování nemají být kompletně popřena, Aardweg se nesetkával se všemi homosexuály a zejména ne s těmi, kteří dlouhodobě žijí ve stabilních a šťastných vztazích.[7]

Walter Conzelmann ke knize Drama obyčejného homosexuála napsal, že pan Aardweg nejen že jedná vůči homosexuálům naprosto ponižujícím, urážejícím a diskriminujícím způsobem, ale také je ve věci homosexuality nekompetentní a vzdálený životu. Odhlíží od toho, co negativního se dennodenně děje u heterosexuálních lidí, a cokoliv negativního, co se v sexuální oblasti přihodí, docela samozřejmě zaměřuje na homosexuály a připisuje jim, i když to s homosexualitou nemá žádnou souvislost. Většina z toho, co napsal, hrubě uráží důstojnost a osobnost homosexuálů. Co by u heterosexuálů nebylo zpochybněno jako normální, zdravá reakce, je u homosexuálů podle pana A. samozřejmě a automaticky neurotické. Conzelmann jako gay se necítí být nikde osloven, na žádném místě knihy se nepoznává a je si jist, že zná dost gayů, kteří to vidí stejně.[8]

Homosexuální hnutí LSVD odsoudilo[9][10] Aardwegovy příklady terapeutických doporučení (viz též tzv. provokativní terapie a Frank Farrelly) k zesměšňující hyperdramatizaci své sebelítosti (vnitřního dítěte), které se má člověk následně vysmát. To má být prostředek s okamžitým účinkem proti neurotickému naříkání a nutkání.

Podle ekumenické pracovní skupiny Homosexuálové a církev (Homosexuelle und Kirche e. V., zkratka HuK) seznam literatury v závěru knihy Drama obyčejného homosexuála vykazuje závažné mezery.[11]



Články a jiné publikace

V Česku je jeho nejznámějším dílem kontroverzní kniha Terapie homosexuality, jejíž česká verze byla spřízněnými aktivisty zaslána zdarma do českých škol a je zdarma dostupná na internetu.

Díla jsou řazena chronologicky:

  • "Heymans" factors in children, Ned Tijdschr Psychol., 1961; 16; str. 292-301
  • Auto-psychodrama. Theory and therapy of neuroses by the J. L. Arndt method, Ned Tijdschr Psychol., 1962; 17; str. 561-584
  • Autopsychodrama: Theory and Therapy of Neurosis according to J. L. Arndt, Am J Psychother, duben 1964; 18; str. 259-71
  • Homofilie, neurose en dwangzelfbeklag: een psychologische theorie over homofilie, toegelicht met een analyse van leven en werk van André Gide, Polak en Van Gennep, 1967
  • Mannelijke homosexualiteit en psychologische tests (Male homosexuality and psychological tests), Nederlands Tijdschrift voor de Psychologie, leden/únor 1964, 19, str. 79-96
    angl: Male Homosexuality and Psychological Tests, International Mental Health Research Newsletter, New York 1969, 11, str. 7-11
  • De neurose van Couperus (The Neurosis of Couperus), Nederlands Tijdschrift voor de Psychologie, Mai 1965, 20, str. 293-307
  • Homofilie en klachtenlijsten: een overzicht van de gegevens (Homophilia and Lists of Complaints: A Review of the Evidence), Nederlands Tijdschrift voor de Psychologie, 1967, 22, str. 687-695
  • Homofilie, neurose en dwangzelfbeklag (Homophilia, Neurosis and the Compulsion to Complain), Polak & Van Gennep, Amsterdam 1967
  • disertační práce: Homofilie, neurose en dwangzelfbeklag, Polak en Van Gennep, Amsterdam 1967
  • Homofilie en dwangzelfbeklag. Opmerkingen over twee critieken, Maandblad Geestelijke volksgezondheid č. 23, 1968, 1, str. 28-29
  • A Grief Theory of Homosexuality, American Journal of Psychotherapy, leden 1972, 26, str. 52-68
  • Homossexuais masculinos em tratamento (Männliche Homosexualität in Behandlung), Boletim de Psicologia, Sao Paolo 1972, 24, str. 155-171
  • De factor „klaagziekte“, neurose en homofilie (The Factor "Complaining Sickness", Neurosis, and Homophilia), Psychologica Belgica, 1973, 13, str. 295-311
  • Neurotic Self-Pity (1978)
  • Homofiele pressie op het N.I.P., De Psycholoog 16, 1981, 11, str. 774-776
  • J. Bonda: Een netelig vraagwtuk: Homofilie, geloof en psychologie (A Thorny Problem? Homophilia, Faith, and Psychology), Callenbach, Nijkerk 1981
  • Opvoeden tot jongen, opvoeden tot meisje (Educate to boy, educate to little girl), Klub Lariks, Amsterdam 1983
  • Une réhabilitation psychologique: Jeanne d'Arc, Revue Catholique Internationale, 1983, ročník 8, č. 1, Communio Paris, str. 80-91
  • Married and Children (nizozemsky), 1984
  • Parents of Homosexuals: Not Guilty? Interpretation of Childhood Psychological Data, American Journal of Psychotherapy 38(2), duben 1984, S. 180-189
  • Gaardheid of scheefgroei? (Inherentness or Stunted Growth?), Tabor, Brügge 1984
  • Das Drama des gewöhnlichen Homosexuellen: Analyse u. Therapie (přeložila Ingrid Elgert), Hänssler, Neuhausen-Stuttgart 1985, další vydání: 1992, 1995, ISBN 3-7751-0983-8
    Mezinárodní název: Homosexuality as a disease of self-pity
  • Omosessualità e speranza, terapia e guarigione nell’esperienza di uno psicologo, Edizioni Ares, Mailand 1985, 1995, 1999 ISBN 88-8155-005-9
    International: Homosexuality and hope (a psychologist talks about treatment and change), Servant Pubns, 1985, ISBN 0-89283-265-7
  • On the Origins and Treatment of Homosexuality: A Psychoanalytic Reinterpretation - A Psychoanalytic Approach, Greenwood Press, 1985, ISBN 0-275-90233-1
  • Male Homosexuality and the Neuroticism Factor: An Analysis of Research Outcome, Dynamic Psychotherapy, 1985, 3, ISSN 0736-508X, S. 79-87
  • Homosexuality and Hope: A Psychologist Talks About Treatment and Change, Servant Pubns, 1985, ISBN 0-89283-265-7
  • Getrouwd en kinderen in deze jaren tachtig : christelijk-psychologische beschouwingen over huwelijk en opvoeding, Tabor, Brugge 1986
  • Geaardheid of scheefgroei? : een psychologische kijk op homofilie, Tabor, Brugge 1987
  • Fatima, 1917. De grootste 'paranormale' Gebeurtenis uit de moderne Geschiedenis, Tabor, Brügge 1988, Neuauflage 1997
  • Erziehungsziel Glück: moralische Erziehung aus psychologischer Sicht, Adamas-Verlag, Köln 1989, ISBN 3-925746-37-4
  • společně s Bruno Hamann, Johannes B. Torelló, Gabriele Plettenberg: Personale Erziehung (Osobní výchova), Adamas-Verlag, Köln 1990, ISBN 3-925746-40-4
  • společně s W. G. M. Witkam: Achterhaald atheïsme: natuurwetenschappen, psychologie en het Godsbestaan, Colomba, Oegstgeest 1992
  • příspěvek do: Roland Werner a kol.: Homosexualität und Seelsorge (Homosexualita a duchovní péče), Brendow, Moers 1993
  • L’omosessualità si può curare? s. 43, Omosessualità: verso la liberazione, s. 810, obojí ve: Studi Cattolici, ročník 37, č. 394, prosinec 1993
  • Obsolete Atheism (Zastaralý ateismus) (nizozemsky), 1994
  • «Matrimonio» omosessuale & affidamento a omosessuali, in: Studi cattolici, 449/50 (1998), str. 499-507
  • Selbsttherapie von Homosexualität: Leitfaden für Betroffene und Berater, Hänssler, Neuhausen-Stuttgart 1996, 2. vydání: 1999, ISBN 3-7751-2469-1
    The Battle for Normality: Self-Therapy for Homosexual Persons, Ignatius Press, 1997, ISBN 0-89870-614-9
    Una strada per il domani - Guida all'auto-terapia dell'omosessualità, Città nuova, Řím 2004
  • Un motivato NO al «matrimonio omosessuale (Odůvodněné NE k „homosexuálnímu manželství“), Studi cattolici, č. 517 (2004), str. 164-186
  • La terapia riparativa dell’omosessualità - Colloquio con Gerard J. M. van den Aardweg (Reparativní terapie homosexuality), editor Roberto Marchesini, Studi Cattolici, 535, září 2005, str. 616 – 622
  • edits. Klaus M. Becker, Jürgen Eberle: Seelsorge am Anfang?. Perspektiven der Neuevangelisierung (Duchovní péče na počátku? Perspektivy nové evangelizace), příspěvky 6 autorů včetně Aardwega, ISBN 3-88096-874-8

Reference

  1. ↑ Biskupství Haarlem: STUDIEGIDS 2006 – 2007
  2. ↑ LEO e.V. – spolupracovníci
  3. ↑ Gordon Urquhart: Opus Dei: The Pope's Right Arm in Europe (dt: Im Namen des Papstes), Catholics for a Free Choice
  4. ↑ Google Scholar: autor:Aardweg
  5. ↑ Science Direct: [1]
  6. ↑ 6,0 6,1 Idea: Homosexuelle – zwischen 'Weichei' und 'hartem Mann', kath.net, 28. ledna 2006
  7. ↑ Valeria Hinck: Streitfall Liebe - Biblische Plädoyers wider die Ausgrenzung homosexueller Menschen - Kapitel: Die Rolle der Schöpfungsordnung, Claudius Verlag, 2003, ISBN 3-532-62293-9
  8. ↑ Walter Conzelmann: Citace z knihy „Das Drama des gewöhnlichen Homosexuellen“ s poznámkami Waltera Conzelmanna, iniciativa Gaynial.net, StuRa TU-Chemnitz, verze z 8. října 2007
  9. ↑ LSVD Sachsen: Mit einer „Flasche Blausäure“ gegen Homosexualität?, sachsen.lsvd.de, 17. října 2007, tisková zpráva
  10. ↑ Walter Conzelmann: Einige Anmerkungen zu dem außergewöhnlichen Drama des ganz und gar ungewöhnlichen Herrn Dr. Aardweg und zu dessen die Schwulen und Lesben in ordinärer Weise diskriminierendem Buch: „Das Drama des gewöhnlichen Homosexuellen“., iniciativa Gaynial.net, StuRa TU-Chemnitz, verze 8. října 2007
  11. ↑ Homosexuelle und Kirche e. V.: „Seznam literatury k tématu Homosexualita a církev“, stav k roku 1998

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Gerard_J._M._van_den_Aardweg“