Grumman F-11 Tiger

Z Multimediaexpo.cz

F-11 Tiger (1959)

Grumman F-11 Tiger byl americký jednomístný palubní stíhací letoun, který byl ve službě v 50. a 60. letech 20. století. Od dubna 1955 až do roku 1962, kdy byl zaveden nový systém označování svých typů, nesl stroj název F11F Tiger. Tento typ v letech 1957–1969 používala americká akrobatická skupina Blue Angels.

Obsah

Vývoj

Počátek vývoje tohoto typu se datuje do roku 1952, když společnost Grumman začala na své náklady vyvíjet náhradu svého palubního typu Grumman F9 Cougar. Hlavní změnou bylo uplatnění aerodynamických principů pravidla ploch v konstrukci letounu a dalších zlepšeních. Projekt, který nesl od počátku firemní označení G-98 se nakonec stal zcela novou konstrukcí. Stroj poháněl proudový motor Wright J65, který byl licenční verzí britského motoru Armstrong Siddeley Sapphire.

Schopnost typu dosáhnout nadzvukových rychlostí zaujala velení US Navy. Byla objednána stavba dvou prototypů XF9F-8, což ještě vyjadřovalo vazbu projektu na F-9 Cougar, ovšem už tehdy se jednalo o zcela nový letoun. Aby byl zmatek dokonán, za nějaký čas bylo prototypu označení odebráno, přiděleno jinému pokusnému typu Grummanu a prototyp Tigeru dostal označení XF9F-9.

První prototyp vzlétl 30. července 1954. Jelikož vývoj přídavného spalování ještě nebyl dokončen, byla použita pohonná jednotka, která ho postrádala. Přesto typ už při prvním letu dosáhl téměř rychlosti zvuku. Zvukovou bariétu překonal druhý prototyp, u kterého u bylo přídavné spalování instalováno. A stal se tak součástí první generace nadzvukových strojů US Navy (první palubní letoun námočnictva, který bariéru překonal ve střemhlavém letu byl Douglas F4D Skyray. V roce 1955 se označení typu opět změnilo na F11F-1, aby nakonec po roce 1962 zůstalo jen F-11. Palubní zkoušky typu začaly 4. dubna 1956 a probíhaly z paluby letadlové lodi USS Forrestal.

Operační nasazení

Typ používalo celkem sedm squadron amerického námořnictva. VF-21 a VF-33 létala v oblasti Atlantiku a zbylé VF-24 (od roku 1959 VF-211), VF-51, VF-121 a VF-191 létaly u Pacifické flotily. Tigery létaly z letadlových lodí USS Intrepid, USS Bon Homme Richard, USS Saratoga, USS Forrestal a USS Ranger.

Typ operačně létal pouhých pět let, protože jeho výkony byly výrazně menší, než u konkurenčního typu Vought F-8 Crusader a i jeho motor se ukázal být nespolehlivým. Proto byly zrušeny všechny objednávky na další série F-11 a především průzkumné varianty F11F-1P. V roce 1961 byl typ stažen z palubní služby k výcviku a až do roku 1967 byl používán k výcviku. Studenti mohli po výcviku na typu F-9 Cougar zkusit několik letů na nadzvukovém stroji, něž přešli na skutečně používané palubní stíhačky. Letecká akrobatická skupina Blue Angels typ používala o něco déle a to v letech 1957–1969, než ho nahradila typem McDonnell Douglas F-4 Phantom II.

Varianty

  • XF9F-8 (do roku 1953 XF9F-8) - Dvojice prototypů
  • F-11A (původně nejprve F9F-9 a poté F-11F-1) - Sérový jednomístný palubní stíhací letoun. Od roku 1962 značený jako F-11A.
  • F11F-1P - Označení pro zrušenou průzkumnou verzi.
  • F-11F-1F Super Tiger (původně F-11F-2) - Sériový F11F-1 se výkonnějším motorem J-79-GE-3

Hlavní technické údaje

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,6 m
  • Délka: 14,3 m
  • Výška: 4,0 m
  • Nosná plocha: 23 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 6500 kg
  • Vzletová hmotnost: 9650 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 10 900 kg
  • Maximální rychlost: 1 170 km/h (Mach 1,1) ve výšce 11 000 m
  • Cestovní rychlost: 929 km/h
  • Dostup: 12 800 m
  • Stoupavost: 27 m/s
  • Dolet: 2 050 km
  • Plošné zatížení: 420 kg/m²

Pohonná jednotka

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
F11F Tiger
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Grumman_F-11_Tiger“