Hášimovci

Z Multimediaexpo.cz


Hášimovci (arabsky al-Hāšimī) také Hášimové nebo dynastie Hášimovců je současný vládnoucí rod v Jordánsku (od 1921). Nejprve vládli v Hidžazu (1916-1925), odkud byli vytlačeni panovníky z dynastie Saúdů. Vládli také v Iráku (v letech 1921-1958) a krátce i v Sýrii (1920). Za zakladatele dynastie je pokládán Hášim ibn Abd Manaf (500 př.n.l.) praděd proroka Mohameda, již oba pocházeli z kmene Kurajšovci, kde Hášim ibn Abd Manaf položil základ linie Banu Hášim, tj. pozdějších Hášimovců. Dnešní Hášimovci jsou tedy větví rodu Banu Hášim, jež byla jednou z větví kmene Kurajšovců. Za zakladatele moderní éry dynastie je považován Husajn ibn Alí al-Hášimí, který byl v roce 1916 prohlášen králem Hídžazu. Synové Husajna ibn Alího, obsadili také trůny Sýrie (krátce v roce 1920), Iráku (do 1958) a Jordánska, kde rod vládne dodnes. O rok později však abdikuje a na jeho místo nastupuje jeho nejstarší syn Alí, který ovšem ztrácí trůn v důsledku vojenské porážky ve prospěch Abdula Azíze al-Saúda, čímž Hášimovci roku 1925 přicházejí o Hidžáz. Hášimovci se považují za potomky legendárního proroka Mohameda, přičemž jsou patrně nejznámějším muslimským rodem, který to o sobě prohlašuje a zřejmě oprávněně. Tuto tezi stavějí na tom že jsou potomky Hasana bin Alího syna Fátimy (Mohamedovy dcery) a jejího manžela Alího. Současný jordánský král Abdalláh II. je údajně ve 43. generaci přímým potomkem proroka Mohameda.[1]

Obsah

Chalífové a imámové

Podrobnější informace naleznete na stránce: Chalífa

Mezi Hášimovci bylo několik chalífů (a imámů) s výjimkou Mohameda který je prorokem a Husajna ibn Alího, který se jím v moderní době sám prohlásil byla většina tzv. volenými chálífy nebo imámové.

Emírové Mekky a králové Hidžázu (od 1916)

Hidžázu a sním svatým místů Mecce a Medíně vládly v letech 967–1201 různé šarifovské rody. Arabské slovo šarif znamená urozený. Potomci "krále" Hassana bin Alího (syn Fátimy a Alího) získali město Mekku s okolím zhruba okolo roku 1201 a vládli jí až do roku 1925, kdy byli z Hidžázu vyhnáni Saúdovci pod vedením Abdula Azíze al-Saúda kterého podporovala islámská sekta wahhábovců.

Soubor:Rodokmen Hasimovci.PNG
Rodokmen Hášimovců

V roce 1517 uznali šarífové z Mekky suverenitu osmanské říše, pod níž Mekka a přilehlé okolí zůstalo až do roku 1916, kdy se šaríf a emír Mekky Husajn ibn Alí al-Hášimí prohlásil (s podporou britů) králem Hidžázu a zahájil arabský odpor vůči osmanským turkům.

V roce 1924 po zrušení chalífátu v Turecku a jeho prohlášení republikou se Husajn bin Alí prohlásil chalífou (a také králem všech Arabů), nebyl však uznán ostatními sunnitsko-muslimskými vládci. V roce 1924 abdikoval ve prospěch nejstaršího syna Alího. Během let 1201-1916 Hášimovci několikrát o vládu nad svatým městem Mekkou přišli, definitivně však až právě v roce 1925. V témže roce byl hlavní protivník Hášimovců Abdul Azíz al-Saúd z rodu Saúdú korunován ve velké mešitě v Mekce, králem Hidžazu.[2] Pro Hášimovce to však neznamenalo konec jejich vlády, Husajnův syn Alí ibn Husajn však o Hidžáz přišel, ale jeho další syn Abdalláh I. se stal panovníkem Jordánska, syn Fajsal I. získal Sýrii (o kterou ale přišel) a Irák. Poslední ze synů Zeid se po roce 1958 stal hlavou rodu a také tit. iráckým králem.

Šarífové a emírové Mekky

seznam není úplný

králové Hidžázu (od 1916)

Alího syn 'Abd al-Ilah byl v letech 1939-1953 regent za nezletilého iráckého krále Fajsala II.

Iráčtí králové

Znak iráckého království

Po první světové válce připadla oblast Iráku Velké Británii jako mandátní území. Roku 1921 byla ustanovena monarchie pod vládou Hášimovců a králem Iráku byl zvolen Abdalláh, kterého vzápětí připravil o trůn jeho bratr Fajsal (Abdalláh byl odškodněn vládou nad Jordánskem), kterým se ujal vlády pod britským protektorátem. Formální nezávislost Iráckého království byla vyhlášena 3. října 1932. Roku 1933 jen rok po vyhlášení nezávislosti zemřel král Fajsal a na trůn nastoupil jeho syn Gházi, který však vládl jen do roku 1939, kdy zemřel při autonehodě. Roku 1939 po smrti krále Gházího se králem stal jeho tehdy čtyřletý syn Fajsal, za kterého ale do jeho plnoletosti vládl jako regent jeho strýc Abd al-Ilah. V roce 1953 dosáhl král Fajsal II. plnoletosti, ale regent princ 'Abd al-Ilah se pořád snažil ovlivňovat vládu nad zemí. V roce 1958 byl proveden vojenský převrat vedený Abdem al-Karim Qasimem při němž byli na nádvoří královského paláce zastřeleni král Fajsal II., bývalý regent princ 'Abd al-Ilah a několik žen z královské rodiny.

Titulární iráčtí králové

Od roku 1958 do své smrti roku 1970 byl princ Zeid jako poslední žijící syn Husajna ibn Alího hlavou rodu a hlavou irácké královské dynastie v exilu, od zavraždění krále Fajsala II. (1958) žil s rodinou v Londýně, kde byl v době převratu iráckým velvyslancem.

Násleník

Jordánští králové

Znak jordánského království

V 16. století území Jordánska zabrala Osmanská říše, která ovládala území do konce první světové války, kdy ho dobyli Britové. Roku 1921 Britové zřídili na tomto území protektorát a emirát Zajordánsko, nad nímž svěřili vládu hášimovskému vládci Abdalláhovi, který byl zvolen králem Iráku, ale byl připraven o vládu svým bratrem Fajsalem. Období britského protektorátu nad Zajordánskem skončilo v roce 1946 vyhlášením nezávislosti Zajordánského království. V roce 1949 byl změněn název státu na Jordánsko.

Následník

Související články

Reference

  1. ↑ Profil [online]. Král Abdulláh, [cit. 2009-04-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Historie rodu na oficiálních stránkách

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/H%C3%A1%C5%A1imovci“