Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Hana Hegerová

Z Multimediaexpo.cz

Hana Hegerová, rozená Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová, (* 20. října 1931, Bratislava, † 23. března 2021, Praha) byla slovensko-česká zpěvačka a herečka, označovaná za nekorunovanou královnu československého šansonu.

Hana Hegerová (2006)

Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonu, která nemá žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala předeším schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně německy mluvících zemích.

Životopis

V letech 1937 – 1942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Komárně v roce 1950 pracovala jako úřednice ve Škodových závodech a jako učitelka v učilišti. Po absolvování odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři v letech 1951 až 1953, se stala od roku 1957 členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině.

V roce 1954 hrála titulní roli ve filmu Frona pod uměleckým jménem Hana Čelková. V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvné představila jako zpěvačka. Od roku 1961 vystupovala v pražském divadle Rokoko. V letech 1961 až 1966 vystupovala v divadle Semafor, kde hrála v Dobře placené procházce a ve filmu Kdyby tisíc klarinetů.

Dosáhla velkých mezinárodních úspěchů svou interpretací původních i cizích šansonů. Absolvovala celou řadu úspěšných vystoupení doma i v zahraničí. V roce 1967 vystoupila v pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu.

V období kolem let 2002 a 2003 pravidelně čtyřikrát ročně koncertovala v pražském Divadle Kalich, kde se setkala například s Jankem Ledeckým.[1]

Dne 12. srpna 2011 ohlásila konec své koncertní kariéry.[2]

V říjnu 2015 zemřel její jediný syn Matúš.

V roce 2017 vyšlo protestsongové dvojalbum se skoro 50 písněmi nazvané Protestsongy 1966–2017, zahrnuta byla i nově zazpívaná verze „Modlitby pro Martu“, na které se podílela i Hegerová.[3]

Zemřela 23. března 2021 ve věku 89 let v Nemocnici na Homolce kvůli komplikacím po prodělané zlomenině krčku.[4]

Ocenění

V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Byla držitelkou rytířské hvězdy francouzského Řádu umění a literatury. Dne 28. března 2012 obdržela na Staroměstské radnici čestné občanství Prahy 1 a šek na 250 000 Kč.

Dne 4. dubna 2013 byla povýšena na komandéra francouzského Řádu za zásluhy. Z rukou francouzského velvyslance Pierra Lévyho převzal řád v zastoupení její vnuk. Podle vyjádření velvyslance byl zpěvačce udělen za významné přispění k propagaci francouzského šansonu a francouzské kultury obecně.[5]

Dne 28. října 2014 jí český prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Slovenský prezident Andrej Kiska jí 7. ledna 2016 na Bratislavském hradě udělil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy.[6]

Diskografie

Obsah

  • Šansony (1966, 2006)
  • Ich – Hana Hegerová (1967)
  • Hana Hegerova (1969)
  • Recital (1971)
  • So geht es auf der Welt (1972)
  • Recital 2 (1973, 2006)
  • Fast ein Liebeslied (1974)
  • Wir für euch (1975)
  • Lásko prokletá (1977)
  • Ohlédnutí (1984)
  • Potměšilý host (1987)
  • Chansons / Wenn die Schatten (1987)
  • Paběrky (1991)
  • Live (1991)
  • Zlatá kolekce (1996)
  • Rozdíl (1996)
  • Rýmování o životě (1997)
  • Bratislava live (1997)
  • Můj dík (H.H. zpívá písně Pavla Kopty) (2005)
  • Všechno nejlepší (2006)

Hana Hegerová také zpívá jednu píseň na albu Jana Buriana Dívčí válka (2006).

Filmografie

  • 1991 – Poslední motýl
  • 1989 – Fabrik der Offiziere
  • 1988 – Lovec senzací
  • 1974 – 30 případů majora Zemana
  • 1967 – Ta naše písnička česká
  • 1966 – Dobře placená procházka (televizní film)
  • 1964 – Kdyby tisíc klarinetů
  • 1963 – Konkurs
  • 1963 – Naděje
  • 1962 – Neděle ve všední den
  • 1962 – Zhasněte lampióny
  • 1960 – Policejní hodina
  • 1960 – Přežil jsem svou smrt
  • 1957 – Tam na konečné
  • 1954 – Frona

Reference

  1. ↑ JUST, Hynek. Na Hanu Hegerovou do divadla Kalich. Český rozhlas [online]. 2002-09-20 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online.  
  2. ↑ ČTK. Hana Hegerová ukončila pěveckou kariéru. Novinky.cz [online]. 2011-08-12 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online.  
  3. ↑ Vychází dvojalbum českých protestsongů, novou verzi Modlitby pro Martu zpívá také Hegerová. Ihned.cz [online]. 2017-10-08 [cit. 2020-05-31]. Dostupné online.  
  4. ↑ ŠTEFL, Jiří. Zemřela Hana Hegerová. Legendární šansoniérce a hvězdě Semaforu bylo 89 let. iROZHLAS [online]. 2021-03-23 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online.  
  5. ↑ ČTK, bk. Hegerová za své šansony obdržela francouzský Řád za zásluhy. ČT24 [online]. . Dostupné online.  
  6. ↑ Kiska vyznamenal 15 ľudí, Handzuša, Hegerovú aj zabitého právnika Valka

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Hana Hegerová
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Hana Hegerová
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Hana_Hegerov%C3%A1“