Izajáš
Z Multimediaexpo.cz
Izaiaš (hebrejsky יְשַׁעְיָהוּ, Ješajahu - Hospodin je spása) je jeden z významných izraelských proroků období Starého zákona. Jako období jeho působení se uvádí roky 781 – 687 př. n. l. v severním i jižním izraelském království. Jeho osobě se připisuje 1. část biblické knihy Izaiaš, tedy kapitoly 1-39. Pocházel z chudých poměrů, byl synem Amosovým. Za ženu si vzal „prorokyni“ (8,3) – není jasné, zda je tak zvána pro svůj vlastní prorocký dar či jen proto, že je ženou proroka – a měl s ní dva syny, kteří stejně jako on nesou symbolická jména. Působil během vlády judského krále Uziáše (či Azarjáše), Jotama, Achaza a Chizkijáše – tedy v období vymezeném výše. Jeho povolání k prorocké službě zaznamenává 6. kapitola knihy Izaiaš. Jeho prorokování má zvláštní charakter nekompromisní pevnosti; jeho spiritualita by se dala vyznačit hlubokou úctou ke „Svatému Izraele“. V mládí jej zřejmě velmi zasáhla okupace Israele asyrským vladařem Tiglatpilesarem III. Této invazi se vzepřel judský král Achaz, který odmítl spojit se s králem severního království a Sýrií, takže byl poražen Rezinem z Damašku a izraelským Pekachem. Achaz se poté spojil s Tiglat-Pileserem proti Izraelskému království a Sýrii – to vedlo k porážce Rezina a Pekacha a odvlečení mnoha lidí do Asýrie. Krátce poté se Salmanassar V. rozhodl podřídit si zcela izraelské království a Samaří bylo 722 př. n. l. dobyto. Judské království bylo pro své spojenectví uchráněno, když se ale později král Chizkijáš spojil s Egyptem proti Asýrii (Iz 30,2-4), asyrský král Sinacherib vytáhl roku 701 př. n. l. do Judska. Chizkijáš se podřídil, avšak zanedlouho opět vyprovokoval Sennacheriba k tažení do Judska (Iz 36,2-22; 37,8). Izaiaš jej při této příležitosti povzbuzuje k odporu proti Asyřanům. Asyrská armáda byla poražena a tak skončily výpady proti Judsku. Zbytek Chizkijášovy vlády byl pokojný, avšak nemáme zpráv o Izaiašově smrti; mohl žít až do začátku vlády krále Manasseho. Podle tradice zemřel jako mučedník při pohanském povstání v době Manasseho vlády. Židovská i křesťanská tradice má za to, že byl přeřezán pilou vejpůl (o čemž se zmiňuje nejspíš např. i novozákonní List Židům (11,37) a apokryfní Umučení Izaiašovo.
Dílo
Ve svých dílech Izaiaš navazuje na proroka Ozeáše, který psal o „síle a lásce“. Díky svým myšlenkám nebyl příliš oblíbený u ortodoxního kněžstva a některých králů. Izaiašovo dílo bylo nalezeno v Kumránu v rozsahu asi sedmimetrového svitku. Je však pravděpodobné, že kniha byla sepsána v různých dobách v rozsahu až 200 let.
Izajášův text se skládá ze tří částí:
- „První Izaiaš“ - nejstarší vrstva, obsahuje kapitoly 1 až 39. Většina jeho částí pochází nejspíše od skutečného Izaiaše, ale další části již ne. Je zde také popsán Izaiášův život a prorocká činnost.
- „Druhý Izaiaš“ (někdy také Deuteroizajáš) obsahuje kapitoly 40 až 55 a vnikl asi o 200 let později v „babylónském zajetí“ za vlády Kýra II.. Autorství tohoto díla je zahaleno tajemstvím. Vyplývá z něj, že navazuje přímo na první díl. Je zde líčena vidina osvobození od babylónské nadvlády. Naděje jsou vkládány do Kýra, který je zde také nazýván „Mesiáš“ (pomazaný).
- „Třetí Izaiaš“ (Tritoizajáš) se skládá z kapitol 56 až 66 a je velmi těsně spjat s druhým dílem, avšak dle některých znaků se usuzuje, že pochází z jiné, patrně poexilní doby.
Osu celého díla tvoří myšlenky odcizení. Element odcizení se projevuje v tom, že lidé více než na Boha dbají na to, aby měli dostatek majetku a veškerého možného přepychu.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |