Jaromír Ptáček
Z Multimediaexpo.cz
Jaromír Ptáček (* 17. prosince 1925 v Německém na Moravě (dnes Sněžné) - 23. prosince 2003) byl český dramatik, dramaturg, grafik a herec.
Obsah |
Život
Narodil v rodině podnikatele Josefa Ptáčka. Na pozim 1945 nastoupil do nakladatelství Melantrich jako knižní grafik. Onemocněl však tuberkulózou a v následujících letech prodělal mnoho hospitalizací v plicních léčebnách. V letech 1945 - 1952 studoval nejprve v Praze Filosofické fakultě UK a potom v Brně na Filosofické fakultě MU divadelní vědu a estetiku, absolvoval prací věnovanou české divadelní avantgardě.
V roce 1952 nastoupil jako dramaturg do Československého rozhlasu. Byl členem skupiny umělců, která od 2. poloviny 50. let usilovala o vzkříšení české rozhlasové hry (potlačené v předchozích letech pod vlivem sovětské marxistické estetiky). Toto úsilí vyústilo v úspěšnou vlnu původní rozhlasové tvorby. Nejprve v dramatizacích cizích látek a později ve vlastní dramatické tvorbě naplňoval vizi rozhlasové hry jako myšlenkově závažného, nepopisného a formálně experimentujícího díla. Tematicky se soustředil na existenciální situaci jednotlivce v prostředí totalitního státu. V dramatické tvorbě se inspiroval mj. německou rozhlasovou školou, moderní západní literaturou, hudbou a v neposlední řadě i výtvarným uměním. Řada českých inscenací jeho her musela být později smazána.
V 2. polovině 50. let spolupracoval jako dramaturg s Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého v Praze. V letech 1959 - 1961 byl zaměstnán v Československém státním filmu, spolutvořil dramaturgickou skupinu Brož - Ptáček. Poté se do rozhlasu vrátil a v roce 1962 vedl dramaturgii rozhlasových her.
Ptáčkovy rozhlasové hry uspěly v zahraničí. V polském překladu je uvádělo Polskie radio Warszawa, německy DeutschlandRadio Berlin, Norddeutscher Rundfunk Hamburg a Westdeutscher Rundfunk (WDR) v Kolíně nad Rýnem. Ve WDR získal Ptáček stabilní pozici, v rozmezí let 1966 - 1989 zde v překladu Heinricha Kunstmanna zaznělo 11 jeho her.
V roce 1969 vystoupil z KSČ, jejímž členem byl od jara 1945. Zkraje 70. let se nechal hospitalizovat v plicním sanatoriu, kde přežil období politických čistek v Československém rozhlase. V roce 1975 přešel do oddělení dramatických seriálů, kde začal vznikat seriál Jak se máte, Vondrovi? Poskytoval zde práci zakázaným autorům, kteří uváděli své hry pod cizími jmény. V letech 1977 - 1981 a 1983 - 1985 probíhaly soudní spory mezi Československým rozhlasem a Jaromírem Ptáčkem o svébytnost a samostatnost textů, zakládající nárok na honorář, nebo o jejich dodání či nedodání. V obou případech Ptáček vyhrál. Když v roce 1985 dovršil důchodový věk, nebylo mu v rozporu s obvyklou praxí umožněno v rozhlase setrvat, a dál proto psal pod smyšlenými jmény.
Do rozhlasu se jako dramaturg oficiálně vrátil až v roce 1990 na výzvu Václava Daňka, který v té době zakládal redakci literárního experimentu a elektroakustické hudby Audio studio. Ptáček zde působil nejen jako dramaturg, ale pod hlavičkou Audio studia uváděl i svoje vlastní rozhlasové hry. Po zániku redakce v roce 1994 přestal psát.
V roce 2005 vydala nakladatelství Větrné mlýny a Divadelní ústav sborník 13 jeho nejvýznamnějších her Nepromlčené případy Jaromíra Ptáčka (editorsky připravil Vilém Faltýnek).
Dílo
Rozhlasové hry (výběr)
- 1962 Pět nemístných historií
- 1962 Případ
- 1963 Dívej se k černému nebi
- 1963 Před prahem ticha
- 1964 Kladení do hrobu
- 1964 Šnek na visuté hrazdě
- 1967 A kdo by chtěl opustit město babylónské...
- 1965 Jistý den daleké minulosti
- 1965 Pláč pro pana Jeremiáše
- 1968 Můj bratr Job
- 1969 Chodba mé smrti
- 1968 I kdybychom se odmlčeli
- 1969 Konec dětí
- 1971 Případ obrýlené panny
- 1971 Muži směrem k pólu (cyklus her Franklin, Barents, Peary - Cook, Nobile)
- 1972 Dlouhá cesta domů
- 1973 Pravděpodobná zpráva o posledním rozhovoru
- 1974 Pravděpodobná zpráva o konci země
- 1974 Bellevue
- 1975 Tři věty pro naději a trubku
- 1986 Faethón
- 1986 Tmavomodrý svět
- 1987 Paříž hoří
- 1990 Téma číslo jedna
- 1991 Co se stalo, nemůže se odestát
- 1991 Muzikanti noci
- 1992 Rampa
- 1992 bez názvu
- 1993 Titanik
- 1994 Slečny pro všední den, 1994
- 1994 Čekání na Evropu
- 1994 Nesny
Divadelní hry
- 1969 Konec dětí
- 1989 Muzikanti noci
Rozhlasové dramatizace (výběr)
- 1960 Kazmar - šaty - Jafeta (1. část dramatizace podle románové trilogie Marie Pujmanové)
- 1960 Cesta Ondřeje Urbana (2. část dramatizace podle románové trilogie Marie Pujmanové)
- 1964 Veliká nemoc (1. část dramatizace na motivy několika sovětských autorů)
- 1964 Dlouhá cesta (2. část dramatizace na motivy několika sovětských autorů)
- 1964 Modravá mlha (3. část dramatizace na motivy několika sovětských autorů)
- 1970 Zpráva o lásce a bloudění donského kozáka Grigorije Melechova (na motivy románu Michaila Šolochova Tichý Don)
Herecké role
- 1969 televizní film Die Säcke, Schrank und Schirm, režie Dieter Mahlow
Výtvarné dílo
Grafiky ze 70. a 80. let byly v květnu 2006 vystaveny v prostorách Divadelního ústavu v Praze, výstavu kurátorsky připravila Věra Ptáčková.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |