V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Krajková

Z Multimediaexpo.cz


Obec Krajková (něm. Gossengrün) se nachází v okrese Sokolov, kraj Karlovarský. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 935 obyvatel.

Historie

Krajková (Gossengrün) 1277 – první zmínka o osadě Květná (dříve Plumberg či Blumenberg)
1278 – Dolina (Loch)
1287 – Markvarec (Marklesgrün, Markatsgruen)
1350 – získali hartenbergské panství Taut II von Schönbrunn, Habard a Albrecht von Hartenberg, jako léno od Karla IV. Tehdy patřily k Hartenbergu již osady Gossengrün, Plumberg , Loch, Adelsberg, Bürgles, Luphardsgrun, Rathmansgrun, Markatzgrun, Lauterbach a půl vsi Horn.
1350 – první doložená zpráva o obci Gossengrün (Krajková), která patřila jako poddanská ves jak dědičně tak i nevolnicky k Hatrenbergu dnes Hřebeny. (1350 se jmenovala Gossengrun, v roce 1357 Gossingrin, v roce 1364 Kossengruen, v roce 1384 Goczengruen, v roce 1507 Gossengrun, v roce 1848 Kocengrün. Prvotní tvar byl Gossengrun, který má v druhém členu slovo Grun - palouk, rovina a v prvním členu osobní či rodinné jméno Gosso nebo Gozzo, jež se vyskytuje již v 9.století.)
1350, 2. ledna – udělil český král Karel IV. obci dolové právo a právo kutat olovo
1351 – vzpoura selského lidu
1357 – byl v Gossengrünu otevřen farní úřad
1364 – ministr financí Karla IV. Tymo von Kolditz vykonává jako pán z Hartenbergu darovací právo pro kostel
1400 – kostel byl vyrabován loupeživou hordou
1409 – patřil Hartenberg (Hřebeny) rytíři Janko Malerzíkovi
1467 – se Hartenbergu zmocnili Schlickové (Šlikové).
1419-1434 – doba husitských válek, válečné cesty většinou vedly do chebské oblasti přes Gossengrün, boje však přímo hartenberského panství se nedotkly
1481, 1. červen Václav Šlik z Lažan pán z Holíče a flegar chebský uděluje městečku Gossengrünu městské právo, jak je užívají okolní městečka, totiž volně odkazovat, prodávat nemovitý majetek, provozovat řemesla a rozsuzovat sporné i trestní věci mezi sousedy, ale bez újmy soudu vrchnosti. Daruje jim svůj pivovar v Krajkové a ustanovuje, že se v žádné vesnici nesmí "šenkovat" pivo.
1485, 18. červenec – Pražský hrad, Král Vladislav uděluje na prosbu Václava Šlika z Lažan a Holiče jeho městečku Gossengrünu náležejícímu k hradu Hartenberku, týdenní trh každé úterý a městský znak i právo pečetiti zeleným voskem. V 18. století již pečetilo červeným voskem.
od roku 1485 tvořil znak Gossengrünu modrý štít, v němž vystupovala z pravého dolního kraje plechová rukavice, sahající až k lokti, která svrchu držela zkřížená hornická kladiva (vpravo želízko, vlevo mlátek) přirozené barvy se zlatými násadami.
již v 15.století vykonávalo město soudní právo, dokonce tzv. hrdelní právo, o čem svědčí popisné jméno části pozemku vedle silnice vedoucí na Květnou. Část této pozemkové parcely byla nazvána Galgenwiese, což přeloženo do češtiny se jmenuje šibeniční louka.
1523 – Pankretz Schlick prodává Hartenberg i s okolními vesnicemi vč. Gossengrünu svému bratranci
1526 – hrabě Schlick zemřel v bitvě u Mohácze a majetek převzal Hieronymus Schlick
1547, 10. října – byl Hartenberg i s okolními osadami, tedy i s Gossengrünem, zkonfiskován králem Ferdinandem ve prospěch Královské koruny.
1552 – byla založena první cechovní výroba
1553 – Hartenberg dostal od krále Heinrich von Plauen za věrné služby
1558 – Bleistadt (Oloví) byl povýšen Ferdinandem I. na volné horní město, ale Gossengrün zůstal v poddanosti Hartenbergu
1570, 25. května – Maxmilián II. potvrzuje gossengrünská privilegia
1597 – koupil Hartenberg s celým okolím hrabě Heinrich von Pissnitz. Pissnitzové pak vlastnili zámek či celé panství přes 150 let. Potom hrabě Julius Heinrich von Pissnitz předal panství své neteři hraběnce von Bredau. Její dcera se provdala za hraběte von Auersperg. Tento rod pak vlastnil Hartenberg až do roku 1945, tj. do konce II. světové války.
1598 – Heinrich von Pissnitz povoluje zásobovat pivem všechny vesnice svého panství
1617 – dovolil hrabě Hans Heinrich von Pissnitz městské radě koupit Městský dům. Z něho byla potom vybudována městská radnice, která byla v domě č. 115 naproti kostelu, později byla přemístěna do domu č. 5 vedle hřbitovní zdi u kostela
1618-1648 – třicetiletá válka znamenala spolu s morovými ránami (1680-81) pro obec katastrofální vymření téměř všech obyvatel. Zůstalo zde pouhých 18. manželských párů naživu
1643 – Adam Heinrich von Pissnitz daroval usedlost Maierhof Lippnitzgrün městu, které zde zřídilo chudobinec (čp. 159 směrem na Květnou)
1647 – král Ferdinand II. na zpáteční cestě z Chebu do Plzně přenocoval v Gossengrünu
1650 – k Lochu (Dolina) patří štola sv. Petra (Sankt Petrus Stollen)
1651 – evidováno 236 obyvatel a 45 domů
1682 – stavba pomníku vedle cesty vedoucí do Květné a to s obrazem Krista na kříži, svatého Šebestiána a svatého Rochuse, morového sloupu na levé stra¬ně silnice vedoucí na Květnou a proti tomu byl postaven smírčí kříž jako pomník na dobu moru
1680-84 – došlo v Gossengrünu k rebeliím. Vrchnost potrestala město odnětím práva vařit pivo a odnětím pivovaru, který byl vybudován ve druhé polovině 15. století a byl dán do správy poddanskému městu.
1701 – byl postaven Mariánský sloup na náklady vrchnosti u kašny před kostelem
1722 – měla obec Gossengrün 9 krejčích, 4 kováře, 2 koláře, 6 obuvníků, 3 pekaře, 2 sklenáře, 1 bednáře, 3 truhláře, 1 zámečníka, 9 nářaďářů, 2 řezníky, 2 tesaře, 4 zedníky, 2 hrnčíře, 1 mlynáře a 1 barvíře
1753 – město Gossengrün vlastnilo jeden kamenec a uhelný důl vedle Habartova. Podle dalších záznamů však tento důl prodalo v roce 1840 firmě Johann David Stark. Další otevření uhelného dolu bylo zaznamenáno již v 19. století, kdy bratři Dörrflerovi z Gossengrünu otevřeli hnědouhelný důl v bývalé Čisté (Lauterbach) mezi Rádem a Svatavou.
1760, 9. červenec – uvolnění z nevolnictví hartenberským pánům Juliusem Heinrichem von Pissnitz vydáním tzv. Freilassbriefu
1761 – stavba druhého chudobince čp.160. V roce 1846-47 obě dvě budovy, které byly tehdy známy pod jménem Starý špitál, zbourány a na jejich místě byl vystavěn tzv. Armenhospital (nový chudobinec-špitál) stavba cihelná.
1761 – stavbu Svatojánské kapličky umožnil Julius Heinrich von Pissnitz
1763 – podle účtů výdajů a příjmů z tohoto roku je možno usoudit, že uživatelem pivovaru už bylo jen město, kterému patřil celý výdělek či výtěžek z pivovaru. Později ovládla pivovar skupina podílníků. Mezi nimi a městem poté došlo v roce 1832 k dohodě, město dostávalo 20% z výtěžku.
1770 – evidováno 162 domů
1789 – zbourána zastaralá věž kostela
1807 – největší požár Gossengrünu, shořelo 42 rodinných domů
1817-1848 – zpevnění silnice vedoucí ze Svatavy přes Krajkovou a Leopoldových Hamrů do Lubů. Náklady na tuto práci financovalo Hartenbergské panstvo t.č. hrabě Auersperg.
1818 – povolení k zahájení krajkářské školy a tím byl dán základ pro výrobu bruselských krajek
1847 – v tomto roce má město Gossengrün níže uvedený počet řemeslníků: 7 pekařů, 1 hospodského výčepního, 1 puškaře, 2 malíře či barvíře, 6 bednářů, 5 řezníků, 2 hostinské, 2 sklenáře, l zedníka, 2 mlynáře, 2 kováře hřebíků, 2 koželuhy, 2 zámečníky, 4 kováře, 3 krejčí, 10 obuvníků, 5 továrníků na krajky (pohromadě s 300 zaměstnanci), 2 punčocháře, 8 stolařů, 2 hrnčíře, 3 koláře, 27 tkalců, 40 tovaryšů a 16 učňů, 1 tesařského mistra, 4 obchodníků se zbožím, 4 kramáře a potulného obchodníka, dále je uvedeno že Gossengrün má 112 mistrů, 68 tovaryšů a 324 učňů vč. pomocných dělníků.
1847 – evidováno počet obyvatel 1633 osob a 229 domů
1865 – stavba budovy Střelnice čp.241
1869 – byl otevřen první poštovní úřad ve městě
1871 – otevřena spořitelna a záložna
1878 – byly položeny základní kameny pro výstavbu nové školy, 5. října 1879 byla vysvěcena již nová budova a předána do využívání. Stála 18000 zlatých.
1890 – se přestává v pivovaře vařit pivo a dům je přestavěn na bytové jednotky. V roce 1934 byl tento dům koupen obcí za 19 700,- korun. Pivovar, který měl čp. 160 a nalézal se vedle bývalého chudobince-špitálu čp. 159 na výpadovce na Květnou, byl využíván v poválečných letech Státními statky jako skladovací prostor (seník, sýpka, sklad pro umělé hnojivo atd.)
1890 – Markvarec má 160 obyvatel a 30 domů, Hrádek 244 obyvatel
1901 – zemřela hraběnka Francisca von Auersperg a byla vložena do rodinné hrobky v kostele sv. Petra a Pavla
1910 – výstavba textilní továrny , její napojení na el. síť z Leopoldových Hamrů
1911 – vybudováno telefonní spojení obce se Sokolovem
1920 – elektrické vedení do Gossengrünu je napojeno na elektrárnu v Dolním Rychnově
1928 – zavedena pravidelná autobusová linka ze Sokolova do Krajkové
1931 – evidováno 1498 obyvatel ve 253 domech (1489 Němců, 6 Čechoslováků, 2 cizinci, 1 ost. nár.)
1938, 15. září - zastřeleno 5 českých strážníků německými ordnery ve dnech henleinovského puče
1939 – počátek II. sv. války a vznik protektorátu
chybí informace z 1938-1945
1945, 8. květen – osvobození Gossengrünu americkou armádou
1946 – na jaře tohoto roku byl zahájen odsun většiny původního obyvatelstva, neboť byli německé národnosti, celkem ve 14 transportech
1947 – zahájeno dosídlení obce, přejmenování obce z Gossengrünu na dnešní Krajkovou
1947 – otevření kina v obci, vybudování drůbežárny v Dolině
1948 – založení sklářské výroby v továrně bývalé textilky, znárodnění průmyslových podniků, zřízení místního rozhlasu po drátě
1958 – výstavba rodinných domků pro zaměstnance Státních statků
1964 – výstavba prvního paneláku čp. 7 a 8
1970 – výstavba dvojdomků a hospodářské budovy pro lesní závod
1971 – výstavba panelových činžáků a související kotelny na vytápění, položení vodovodu
1972 – stavba obchodu se samoobsluhou vedle ZŠ
1975 – stavba opěrné zdi u kostela
1979 – výstavba mateřské školy
1982 – stavba Hasičské zbrojnice
1993 – vznik výroby kabelové konfekce a plastových trubek v objektu bývalé sklárny
1993 – zahájena plynofikace obce
stav k 20.10.2009 podklady: "Gossengrün und sein Umland" Reinhold und Wilhelm Erlbeck; Farní úřad Sokolov; Obec Krajková; "Ein Dorf im Egerland - Loch bei Gossengrün" Wilhelm Dörfler; "Chronik Liebenau" Anton Reinl; "Dějiny obce Krajková" František Dvořák; “Heimat und Ortsbuch aus dem Egerland Falkenau”Hugo Theisinger; "Privilegia nekrálovských měst českých z let 1453-¬1500", Československá akademie věd

Pamětihodnosti

  • Kostel svatého Petra a Pavla, na náměstí Karla IV.

V e kterém roce byl vybudován kostel sv. Petra a Pavla, není známo. První zpráva o kostelu je z roku 1357, později v Místopisném slovníku historického království českého August Sedláček píše o farním kostelu z r. 1364-83. Původně pozdně gotický, renesanční portál v presbytáři s ornamentální výzdobou je datován r. 1583; přestavěn a naposledy upravován v 19. století, kdy byla připojena po straně lodi věž a další drobné přístavky. Známý historik F. Bernau ve svém díle "Hrady a zámky Čech" uvádí místo Krajková – tehdy Ort Gossengrün – již kolem roku 1250 jako součást panství Hartenberg, dnes Hřebeny, ale v podstatě nepřipojil žádné poznámky o kostelu. Jsou však zachovány podklady o gotické přestavbě kostela v roce 1583, i o další, která byla uskutečněna v roce 1789. Po značném poškození musela být věž stržena a znovu vystavěna. Tato přestavba trvala plných 7 let. Nynější věž nechala vybudovat hraběnka Franciska von Auersperg v roce 1859-1862 jako vzpomínku na svého zemřelého chotě. Stavba je obdélníkového půdorysu s málo vstupujícím presbyteriářem a s jižní věží; ve východních dvou třetinách jsou po stranách plochostropé lodi boční, oddělené arkádami na pilířích, a nad nimi klenuté tribuny. Západní třetinu jednoduché obdélníkové lodi vyplňuje dvoupatrová dřevěná kruchta. Nad sakristií je na jižní straně presbyterián oratoř, která je přístupná schodištěm na vnějšku stavby. Hlavní oltář, který je zřejmě dílem některého italského mistra, přivezl Julius Heinrich von Pissnitz při zpáteční cestě z Říma a daroval jej kostelu. Je to velmi cenná umělecká řezbářská práce. Má oválný tvar, vyrobený je z dubového dřeva a představuje rozložitou korunu dubu. Na poměrně značné ploše 9x13 m je rozvinut motiv dubových listů se žaludy a stuhou, která se vine mezi listím s obrazem sv. Petra a Pavla uprostřed a s menšími obrázky vloženými do ornamentu (sv. Šimona, Judy, P. Marie s holubicí). Oltář má velikou uměleckou hodnotu a v roce 1980 byl restaurován. V severní boční lodi je oltář Čtrnácti sv. pomocníků z 19. století a oltář P. Marie z r. 1650, raně barokní plochý, portálový, se sloupy a postranními boltci, se soškami světců a světic, s obrazem sv. mučedníků v nástavci a novým reliéfem Matky Bolestné uprostřed; protější oltář sv. Antonína Paduánského v jižní boční lodi. Kazatelna a křtitelnice je patrně z druhé čtvrti 15. století; na konzole na pilíři je umístěna barokní socha sv. Anny; krucifix v podvěží asi z doby kolem roku 1600 nebo málo mladší; obraz P. Marie Pasovské z 2. poloviny 17. století. Figurální náhrobník na je na jižní stěně lodi. Farní kostel je vysvěcen sv. Petru a Pavlovi. Sochy sv. Petra a Pavla v nikách na vnější straně kostela jsou datovány kolem roku 1920. Nad kamenným vchodem do sakristie je již zmíněný letopočet 1583. Sakristie byla poté ještě přestavěna v roce 1834. Původní sakristie byla umístěna v prostoru nynější věže. Jako první duchovní správce je uváděn Pater Ullrich roku 1356, pak Konrád von Hartenberg 1357 a Petrus 1361. Konrád von Hartenberg byl pravděpodobně bratrem patrona kostela. Kostel byl však podporován hlavně rodem Pissnitzů. V roce 1701 byl postaven Mariánský sloup na náklady vrchnosti u kašny před kostelem. Na jeho podstavci je vytesán Erb Pissnitzů, neboť celou výstavbu organizovala a financovala z hartenbergského panství Maria Polexina von Pissnitz. Původní sloup byl z pískovce. Socha Madony na sloupu před kašnou u kostela je z roku 1801 od J. Wildta. Hřbitov se rozkládal původně kolem kostela. V roce 1780 byl přemístěn na vrch vedle šibeniční louky směrem na Květnou, zde však nebyl dlouho a již v roce 1795 se pohřbívalo opět na hřbitově u kostela. Definitivně byl přestěhován na nynější místo v roce 1842.

H rabě Johan Friedrich von Pissnitz nechal jako patron kostela prohloubením oltáře vybudovat rodinnou hrobku, kde jsou uloženy pozůstatky členů tohoto rodu i s jejich následovníky z hraběcího rodu Breda a Auersperg. Poslední z rodu Pissnitzů Julius Heinrich von Pissnitz na sklonku svého života vstoupil do kláštera v Chebu a zemřel tam v roce 1773 jako františkánský mnich. Do rodinné hrobky byla jako poslední uložena vdova po posledním Auerspergovi (tím byl Josef Joachim von Auersperg), hraběn¬ka Franziska von Auersperg, která zemřela 16. června 1901. Hrobka se znakem Auerspergů tím byla navždy uzavřena. Patronát nad kostelem pak převzala nová majitelka Hartenbergského panství paní Franziska von Kopal, narozená roku 1883, jako dědička po tetě Franzisce von Auersperg. J elikož během války kostel přišel o všechny své zvony kromě jednoho, Pater Krčma opatřil zvony ze zlikvidovaného kostela v Habar¬tově, které byly za války před rekvizicí uchráněny z toho důvodu, že nebyly ulity ze zvonoviny. Zvony byly zavěšeny ve věži krajkovského kostela, takže kostel má dnes tři velké zvony a jeden malý, tzv. umíráček. Za působení podnikavého Patera Vladimíra Borna došlo ke generální opravě vnitřku kostela, který tím získal na světlosti jak novou malbou, dlažbou, tak i novým elektrickým osvětlením, dále i přemístěním soch z hlavní prostory kostela do postran¬ních kaplí či výklenků. Celou generální opravu financoval Okresní národní výbor v Sokolově. Do kaple proti vchodu do kostela, kde byla dříve umístěna “Lurdská jeskyně” se sochou Panny Marie, pořídil Pater Vladimír Born v 70. letech 20. stol. nové okno moderního uměleckého sklářského stylu, které půso¬bením světla zvenku vyvolává zvláštní dojem. Z toho důvodu tedy přemístil Lurdskou jeskyni do postranního prostoru. Tato kaple s moderním uměleckým oknem byla v roce 1978 doplněna moderně provedeným uměleckým svatostánkem, který znázorňuje explozi lásky. V roce 1977 byla na náklady Místního ná¬rodního výboru Krajková obnovena opěrná zeď kolem kostela se schodištěm ke kostelu a prostor kolem kostela pak byl upraven a urovnán. V roce 1996 došlo k ukončení další vnitřní i venkovní opravy kostela sv. Petra a Pavla. Otevření kostela po provedených opra¬vách se zúčastnil i diecézní biskup Mons. František Radkovský. Slavnostnímu cere¬moniálu bylo přítomno mnoho věřících a zúčastnili se i členové obecního zastupitelstva. Hydroizolační stav kostela byl ve velmi špatném stavu a s tím související opatření značně ovlivnila vynaložené náklady na opravu, které obnášely zhruba 3 mil. korun. Obec přispěla částkou ve výši 100 tis. Kč. Mimo zmíněné opravy byla provedena i výměna střešní krytiny. Akci započal P. Jiří Kopejsko OCr, ale dokončena byla až v době, kdy farnost Krajková byla přičleněna do působnosti sokolovských kněží. Na opravu přispěla již tedy i farnost Sokolov částkou 750 tis. Kč, kterou získala prodejem fary v Lomnici. V roce 2000 přispěli rodáci z Německa na obnovu pomníku obětem I. světové války, který je umístěn před čelní opěrnou zdí kostela. V roce 2009 byl pomocí dotace z krajského úřadu ve výši 250.000,- Kč vybudován „Park u kostela“, který tvoří chodník, odpočinkové místo a informační tabule. Zároveň byla na náklady obce opravena opěrná zeď. V roce 1904 zde jako farář nastoupil Pater Nikolaus Adler, který 40 let působil ve farnosti při kostele sv. Petra a Pavla. Když jako děkan zemřel v roce 1944, na jeho místo nastoupil Pater Rösch, který zde 27.listopadu 1946 konal poslední bohoslužbu. Prvním místním českým farářem byl administrátor Pater Blažek Jan a poslední farář, který zde na faře bydlel, byl Pater Vyhlídka Vladimír. Po odchodu P. Vyhlídky z Krajkové již nebyl do farnosti ustanoven další kněz. Farnost Krajková byla začleněna do farnosti Chlum Sv. Máří, odkud kněz do Krajkové dojížděl vykonávat duchovní službu a současně i farnost Krajková spravoval po materiální stránce. Od nového uspořádání farnosti v plzeňské diecézi (2004) je bývalá samostatná farnost Krajková začleněna do farnosti Sokolov, jejíž kněží provádějí duchovní službu a materiální správu. O farářích, kteří působili ve farnosti Krajková, jsou dostupné záznamy od počátku 17. století. Je doloženo působení těchto kněží:

1616 Michl John 1618 Joh.Hieronymus Haslinger 1620 Peter Lodereker, der Feldkaplan Tillys 1620 Christian Zermer 1624 Elias Beder 1625 Johan Agricola 1627 Johann Friedrich 1629 Martinus Rauschart 1635 Martin Glitz 1636 Peter Schernberger O.Zist 1636 Gottfried Mohr O.Zist 1640 Thomas Halsneck O.Dom 1646 Auguat Steinfuhr O.praed. 1650 Martin Glitz (podruhé) 1652 Martin Schopper O.praed. 1653 Urban Kuchenhart 1656 Vinzenz Milzbacher O.Dom . 1666 Gottfried Volkmann 1681 Petrus Pöschl 1685 Martin Pfalz 1700 Andreas Pfalz 1726 Anton Mádler 1738 Johan Georg Steinreuther 1766 Wenzel Steinreuther 1860 Andrean Hackenachmidt 1804 Markus Müller 1816 Franz Kolb 1822 Johann Richter 1848 Georg Walenta 1860 Andreas Hackenschmidt 1879 P.Raimund Patzelt (Kapuziner ) 1889 Matthias Singbartl (Admin ) 1889 Johann Spotka 1899 Johann Frank 1904 Nikolaus Adler 1944 Josef Rösch do r.1946 1947-1954 Blažek Jan 1955-1956 Korchňák Štěpán 1956-1968 Krčma Josef 1968-1969 Kovařík Efrém 1969-1970 Fischer Stanislav 1970-1974 Born Vladimír 1975-1989 Vyhlídka Vladimír 1989-2004 Jiři Kopejsko OCr 2004-2006 Waldemar Obrebski CMF 2004-2007 Jozef Szczepaniak CMF 2005 Jaroslav Pokora CMF 2005-2006 Antoni Wasil CMF 2006 Krzysztof Labedz CMF 2007-2008 Krzysztof Stawicki CMF 2008- Mieczyslaw Jóźwiak CMF

stav k 20.10.2009 podklady: "Gossengrün und sein Umland" Reinhold und Wilhelm Erlbeck; Farní úřad Sokolov; Obec Krajková; "Ein Dorf im Egerland - Loch bei Gossengrün" Wilhelm Dörfler; "Chronik Liebenau" Anton Reinl; "Dějiny obce Krajková" František Dvořák; “Heimat und Ortsbuch aus dem Egerland Falkenau”Hugo Theisinger

  • Socha Panny Marie, na náměstí Karla IV.
  • Výklenková kaplička svatého Jana Nepomuckého
  • Smírčí kříž a boží muka
  • Kašna

Části obce


Anenská Ves | Bernov | Dolina | Hrádek | Krajková | Květná | Libnov

  Města a obce okresu Sokolov  

Březová • Bublava • Bukovany • Citice • Dasnice • Dolní Nivy • Dolní Rychnov • Habartov • Horní Slavkov • Chlum Svaté Maří • Chodov • Jindřichovice • Josefov • Kaceřov • Krajková • Královské Poříčí • Kraslice • Krásno • Kynšperk nad Ohří • Libavské Údolí • Loket • Lomnice • Nová Ves • Nové Sedlo • Oloví • Přebuz • Rotava • Rovná • Sokolov • Staré Sedlo • Stříbrná • Svatava • Šabina • Šindelová • Tatrovice • Těšovice • Vintířov • Vřesová

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Krajkov%C3%A1“