Kyselina fosforečná
Z Multimediaexpo.cz
Kyselina fosforečná je trojsytná kyselina, tzn. že v její struktuře jsou tři hydroxylové skupiny schopné odštěpit proton. Jeden atom kyslíku je vázaný přímo. Typ hybridizace atomových orbitalů je sp3; tvarem je pravidelný čtyřstěn neboli tetraedr.
Vzorec kyseliny fosforečné je H3PO4. Správně by se tedy měla nazývat kyselina trihydrogenfosforečná, popřípadě kyselina orthofosforečná. Je to středně silná kyselina. Za normálních podmínek ji tvoří bezbarvé, tvrdé, kosočtverečné, hygroskopické krystalky, jejich rozpouštěním ve vodě vzniká 85% roztok. Tvoří tři řady solí: fosforečnany, hydrogenfosforečnany a dihydrogenfosforečnany.
Obsah |
Příprava
Kyselina fosforečná se připravuje reakcí oxidu fosforečného s vodou: P4O10 + 6 H2O → 4 H3PO4
Výroba
Kyselina fosforečná se vyrábí hlavně tzv. termickým procesem, který spočívá ve spalování roztaveného fosforu ve směsi vzduchu a vodní páry
- P4 + 5 O2 → P4O10
- P4O10 + 6 H2O → 4 H3PO4
Druhou možností její výroby je tzv. mokrý proces, což je reakce kyseliny sírové s přírodním fosfátem:
- Ca5(PO4)3F + 5 H2SO4 + 10 H2O → 3 H3PO4 + 5 CaSO4·2 H2O + HF
Další možnosti přípravy
Kyselina fosforečná se dá připravit ještě třemi metodami: 1. spalováním fosfanu (dříve fosfin):
- PH3 + 2 O2 → H3PO4
2. pyrolýzou (rozklad kyseliny fosforité):
- 4 H3PO3 → PH3 + 3 H3PO4
3. reakcí s halogeny:
- POX3 + H2O → H3PO4 + HX
Disociace
Kyselina trihydrogenfosforečná disociuje do tří stupňů: 1. :H3PO4(s) + H2O(l) → H3O+(aq) + H2PO4–(aq) Ka1= 6,91×10−3 2. :H2PO4–(aq)+ H2O(l) → H3O+(aq) + HPO42–(aq) Ka2= 6,17×10−8 3. :HPO42–(aq)+ H2O(l) → H3O+(aq) + PO43–(aq) Ka3= 2,14×10−13
Použití
Kyselina fosforečná se používá při zpracování ropy a při úpravě kovů. Využívá se také při výrobě nealkoholických nápojů (používá se označení E338; obsahuje ji například Coca-Cola) a při výrobě zubních tmelů. Také je důležitou surovinou pro výrobu směsi nazývané trojitý superfosfát, který vzniká reakcí kyseliny fosforečné s přírodními fosfáty.
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |