Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Moc

Z Multimediaexpo.cz

Moc je schopnost prosadit svou vůli případně i proti vůli jiných a patří tedy v tomto širokém smyslu ke každému člověku. V tomto smyslu psal Nietzsche o všudypřítomné "vůli k moci". Pokud se moc prosazuje mezi lidmi, zahrnuje v sobě otevřeně či skrytě moment donucení nebo hrozby násilím a bývá tedy zdrojem konfliktů. V moderní společnosti je donucování monopolizováno státem. Moc jedinců je projevem vyšší pozice ve společenském vztahu. Často vychází ze sociální struktury. Zdrojem strukturní moci je obvykle majetek nebo pozice ve veřejné správě.

Obsah

Sociologie moci

Max Weber rozlišil mezi

  • elementární mocí (německy Macht), s níž se prosazuje každý živočich a která tedy patří k životu vůbec (opakem takové moci je bezmoc) a
  • panstvím (německy Herrschaft), čili akumulovanou a více méně institucionalizovanou mocí jednotlivce nebo skupiny nad určitou společností.

Speciální formou moci je dobrovolně přijímaná autorita, kterou její podřízení uznávají jako legitimní. Weber rozlišuje tři druhy legitimního panství:

  • Charismatické - panství nad ostatními na sebe strhne člověk s mimořádnými schopnostmi, s vysokým charismatem. Právě tímto způsobem organizované panství obvykle vzniká. Slabinou takového čistě osobního panství je to, že se při smrti vůdce či panovníka rozpadne.
  • Tradiční panství vzniká tak, že společnost uznává pravidlo nástupnictví: po zemřelém panovníkovi nastoupí například nejstarší syn. Takové panství, charakteristické pro monarchie, může být trvalejší, jeho nevýhodou je, že nezaručuje kvality panovníka. Pokud je legitimní nástupce málo schopný, dochází často ke vzpourám a palácovým převratům ve prospěch schopnějšího.
  • Racionální, legální panství vzniká tak, že obecně uznané pravidlo nestanoví nástupce, nýbrž pravidla pro jeho výběr (volbu). Moderní demokratické společnosti se navíc snaží osobní moc vládce spíše omezit a součástí pravidel se tak stává pevně stanovené období, po němž se volba musí opakovat.

Na Weberovu definici navazuje Jürgen Habermas, který mocí chápe i schopnost přesvědčit nebo přemluvit, změnit vůli jiných lidí tak, aby sami chtěli spolupracovat. Dle Michela Foucault je podmínkou moci jakožto panství svoboda. Panství lze uplatňovat jen nad svobodnými subjekty a je založeno na jejich spolupráci a loajalitě.

Odkazy

Reference

Související články

Literatura

  • U. Beck, Moc a protiváha moci v globálním věku. Praha 2007
  • V. Bezdíček - P. Žantovský (vyd.), Média a moc. Praha 2000
  • E. Canetti, Masa a moc. Praha 2007
  • V. Havel, Moc bezmocných. Praha 1990
  • L. Mňačko, Jak chutná moc. Praha 1990
  • J. Sokol, Moc, peníze a právo. Praha 2007
  • M. Weber, Metodologie, sociologie a politika. Vyd. M. Havelka. Praha 1998

Externí odkazy

anglicky


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Moc“