Národní galerie (Londýn)
Z Multimediaexpo.cz
Národní galerie (anglicky: National Gallery) v Londýně je umělecká galerie nacházející se na severní straně Trafalgar Square. Obsahuje obrazy západoevropských malířů z období let 1250 až 1900 z národní umělecké sbírky Velké Británie. Sbírka asi 2 000 obrazů je vlastnictvím britského státu a vstup k hlavním expozicím je volný, ačkoli specializované výstavy jsou zpoplatněny.
Obsah |
Význam galerie
Navzdory tomu, že Národní galerie vznikla bez podpory královských sbírek, na rozdíl od jiných evropských galerií, a problémům s dostatečnými prostory pro expozice, se Národní galerie stala postupem času významnou uměleckou galerií mezinárodního významu. Byla formována hlavně svými prvními řediteli, mimo jiné sirem Charlesem Eastlakem, a soukromými dary, které byly zdroji pro dvě třetiny jejich sbírek. Výsledná kolekce je relativně malá počtem ale s širokým záběrem a výjimečné kvality. Všechny hlavní malířské západoevropské směry jsou reprezentovány mistrovskými díly. Stavba byla zahájena Williamem Wilkinsnem, byla postupem času rozšiřována hlavně E. M. Barrym a Robertem Venturim.
Historie
19. století
Národní galerie byla založena roku 1824, kdy britská vláda zakoupila uměleckou sbírku ruského emigranta Johna Julia Angersteina. Po 14 let musela sídlit v Angersteinově domě na Pall Mall. Národní galerie obdržela další soukromé dary od sira George Beaumonta a Williama Holwella Carra s podmínkou, že pro sbírky bude nalezena vhodná budova. Jádrem kolekce se staly obrazy italských mistrů z 15. a 16. století. Akvizice v dalších 30 letech se soustředily na vrcholná díla renesance.
V polovině 19. století se názor na to jaká díla pořizovat změnil. První jmenovaný ředitel sir Charles Eastlake použil své absolutní autority k tomu, aby nechal nakoupit díla z raně renesančního období. Třetí ředitel sir Frederick William Burton položil základy kolekce umění 18. století a uskutečnil několik významných nákupů ze soukromých sbírek anglických sběratelů. V průběhu rozšiřování sbírek Národní galerie byly některé britské exponáty roku 1897 přemístěny do Tate Gallery.
20. století
Roku 1906 byla pořízena Velázquezova Venuše jako první dílo pořízené z Národního fondu uměleckých sbírek. Plátno obrazu bylo rozřezáno roku 1914 militantní sufražetkou Mary Richardsonovou. Byl to jeden z mála příkladů politických protestů. Na počátku 19. století neobsahovaly sbírky Národní galerie díla současných autorů. Tato situace se změnila poté co roku 1917 sir Hugh Lane odkázal galerii impresionistická díla ze své sbírky. Fond pro nákup obrazů moderních autorů byl roku 1924 založen Samuelem Courtauldem.
V době druhé světové války byly obrazy z bezpečnostních důvodů přemístěny do Manod Quarry, poblíž města Ffestiniog v severním Walesu, zatímco v prázdných místnostech galerie pro povzbuzení morálky národa denně hrála na klavír Myra Hessová. Požadavky umělců vedly k tomu, že od roku 1941 byl každý měsíc vybrán jeden obraz a ten byl v galerii následující měsíc vystavován.
V poválečné době se staly nákupy obrazů pro Národní galerii problematickou záležitostí pro vzrůstající ceny obrazů starých mistrů. Významnou podporou pro galerii byly dary soukromých osob. Například sir Timothy Sainsbury věnoval galerii prostředky pro výstavbu nového křídla budovy, které bylo po něm pojmenováno.
Roku 1966 bylo přijato rozhodnutí, že rok 1900 bude hranicí pro obrazy ve sbírkách galerie a tak asi 60 obrazů vytvořených pro roce 1900 bylo přesunuto do Tate Gallery na dlouhodobou zápůjčku .
Budova galerie
Stavbu budovy galerie zahájil roku 1837 William Wilkins. Stavba měla pouze jedno poschodí a jejímu rozšíření na sever bránily budovy chudobince a kasáren a na jih chráněná alej kostela St Martin-in-the-Fields. Nedostatek prostorů byl dále komplikován tím, že ve východní části budovy se do roku 1868 nacházela Královská akademie umění.
Pro zvětšení výstavních prostor byly činěny návrhy na rekonstrukci budovy nebo na přemístění sbírek do Kensingtonu, jehož výhodou bylo i menší znečištění ovzduší. Roku 1867 syn Charlese Barryho, Edward Middleton Barry, navrhl přestavbu Wilkinsnovy stavby a doporučil postavit masivní klasicistní budovu. Tento návrh nebyl přijat a Barry poté co byl zbořen chudobinec postavil v letech 1872 až 1876 rozsáhlé východní křídlo, s obrovskou osmibokou galerií, tak aby byla zachována původní monumentální část stavby.
Pozdější dostavby vytvořily zrcadlový obraz Barryho přístavby tak, aby stavba získala symetrický tvar.
Nejvýznamnější dostavbou poslední doby byla výstavba Sainsburyho křídla roku 1991 pro expozici obrazů renesančních mistrů, jejímž autorem byl postmoderní architekt Robert Venturi. Výstavní prostory v této části jsou spojeny s historickými částmi chodbou.
Ředitelé Národní galerie
| Ředitel | Funkční období |
|---|---|
| sir Charles Lock Eastlake | 2. červenec 1855 – 24. prosinec 1865 |
| sir William Boxall | 13. únor 1866 – 1874 |
| sir Frederick William Burton | 20. únor 1874 – březen 1894 |
| sir Edward Poynter | duben 1894 – 1904 |
| sir Charles Holroyd | 11. červen 1906 – červen 1916 |
| sir Charles Holmes | 4. srpen 1916 – prosinec 1928 |
| sir Augustus Daniel | leden 1929 – prosinec 1933 |
| sir Kenneth Clark | leden 1934 – prosinec 1945 |
| sir Philip Hendy | leden 1946 – prosinec 1967 |
| sir Martin Davies | leden 1968 – září 1973 |
| sir Michael Levey | říjen 1973 – prosinec 1986 |
| Neil MacGregor | leden 1987 – květen 2002 |
| Charles Saumarez Smith | červenec 2002 – dosud |
Souřadnice
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |