Nanebevzetí Panny Marie
Z Multimediaexpo.cz
Nanebevzetí Panny Marie je v některých křesťanských církvích nejdůležitější mariánský svátek, který se slaví 15. srpna. Vyjadřuje, že Marie jako matka Ježíše Krista již dosáhla života „v dokonalé a oslavené tělesnosti“, to jest jako individuální osoba.[1] Toto učení vyznává římskokatolická církev, pravoslavné církve a část církví anglikánské tradice. V římskokatolické církvi je papež Pius XII. vyhlásil roku 1950 jako dogma.
Obsah |
Původ
Biskup Epifanios ze Salaminy (+403) píše, že o Mariině smrti není nic známo. Názor, že Maria byla „vzata na nebe“, se poprvé vyskytuje v pseudonymním řeckém pojednání De obitu S. Dominae ze 3. nebo 4. století a údajná kázání sv. Jeronýma a sv. Augustina k tomuto svátku jsou patrně také pozdější. V autentických spisech se poprvé objevuje u sv. Řehoře z Tours (+594) a Jan z Damašku (8. století) píše, že na Chalcedonském koncilu roku 451 oznámil jeruzalémský biskup Juvenalis císaři Marcionovi, který se ptal po ostatcích Matky boží, že Marie zemřela ve společnosti apoštolů, ale když později její hrob otevřeli, byl prázdný.[2][3] Že by byl svátek ustanoven na koncilu v Efesu (430), je jen hypotéza. Podle Řehoře z Tours se slavil v Egyptě, v Arábii a v Gallii v 6. století v lednu. V řecké církvi jej císař Maurikios (+602) stanovil podle jeruzalémských mnichů na 15. srpna. Řecká církev jej nazývala a nazývá koimésis, tj. usnutí, ve staroslověnštině uspenije. V Římě se hlavní svátek Panny Marie slavil 1. ledna, svátek 15. srpna se poprvé objevil v liturgii papeže Gelasia I. (+496), podle některých je však pozdějšího původu. V 7. století je svátek bezpečně doložen a za papeže Sergia I. (+701) byl jedním z největších svátků. V Německu byl svátek zaveden roku 813 na synodě v Mohuči.[3]
Slavení
V katolické a anglikánské církvi se slaví 15. srpna, což je v řadě evropských zemí zasvěcený svátek. Velké slavnosti bývají hlavně na mariánských poutních místech, u nás například Hostýn, Stará Boleslav, Svatá Hora. Východní církve jej slaví 28. srpna, což je 15. srpen podle juliánského kalendáře, a předchází mu dva týdny postu.
V umění
Smrt a nanebevzetí Panny Marie je velmi častý námět obrazů, mozaik a ikon. V byzantském i v západním středověkém umění se často zobrazovala umírající Marie na lůžku uprostřed apoštolů a oslavený Ježíš, jak si ji odnáší na ruce. V barokním umění (například El Greco, Rubens nebo Tizian) je obraz mnohem dramatičtější a představuje Pannu Marii jak vystupuje vzhůru, kde na ni čeká sám Bůh.
 Uspenije, ikona z Makedonie |
 Mozaika v Palermu, 12. stol. |
 Duccio di Buoninsegna (1260-1319) |
 Kájov: Freska Nanebevzetí (kolem 1300) |
 Jacob Jordaens, Nanebevzetí (kolem 1650) |
Odkazy
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Assumptio. Sv. 2, str. 913
- Rahner - Vorgrimmler, Teologický slovník. Praha: Zvon 1996
- Religion in Geschichte und Gegenwart. Tübingen: Mohr 1960. Heslo Mariologie, sv. IV. sl. 767-770
Reference
- ↑ Rahner - Vorgrimmler, Teologický slovník. Heslo Nanebevzetí, str. 196.
- ↑ Migne, Patrologia graeca I. 96.
- ↑ 3,0 3,1 Catholic encyclopedia, heslo Assumption [1]
Související články
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |