Okluky

Z Multimediaexpo.cz


Okluky (či Okluka j. č. ž. r., dříve též Okliky[1]) jsou říčka v České republice. Je to levostranný přítok řeky Moravy. Délka toku je více než 27,57 km.[2] Plocha povodí měří 127,5 km².[3]

V minulosti se horní část jeho toku po ohbí před Dolním Němčím označovala jiným názvem: Luvna (1261),[4] Svodnica (1836-52),[5] Lusko (1876-78, 1939-45, 1951; možná souvislost s Luckou provincií),[6][7] později již pak po celém toku Okluky (1956-57).[8]

Obsah

Průběh toku

Okluky pramení v Bílých Karpatech, na západním úbočí vrchu Lesná (696 m), v nadmořské výšce 600 m. Na počátku svého toku teče severozápadním směrem, od Dolního Němčí pak směrem západním. Protéká Horním Němčím, Slavkovem, Dolním Němčím, Hlukem, Ostrožskou Lhotou a Uherským Ostrohem, kde ústí do řeky Moravy v nadmořské výšce 178 m. Od Dolního Němčí do Uherského Ostrohu vede podél toku cyklotrasa (mezi Dolním Němčím a Ostrožskou Lhotou jde o součást tzv. Uherskohradišťské vinařské stezky).[9]

Větší přítoky

Vodní režim

Jednoletý průtok v Dolním Němčí činí 5,2 m³/s, pod Ostrožskou Lhotou 9,3 m³/s. Stoletá voda zde dosahuje 52 resp. 78 m³/s.[3] Záplavové území se nachází na říčních kilometrech 0,000 až 25,570 (od ústí do Moravy po obec Horní Němčí).[10] Oblast mezi říčními kilometry 0,5 až 1,6 v místní trati Uherský Ostroh se řadí k místům častých ledových obtíží v období mrazu i tání.[11]

Regulace

Tok Okluk byl v obcích, kterými protéká, za komunistického režimu necitlivě regulován. Přirozený tok se zachoval v oblastech mimo obytnou zástavbu.

Přírodní památka

Zbytek přirozeného neregulovaného koryta říčky Okluky jihozápadně od obce Hluk, za soutokem s Boršickým potokem byl v roce 2002 vyhlášen přírodní památkou Okluky. Jde o jediný povrchový výchoz púchovských slínů v rámci magurského flyše v České republice, dlouhý asi 15 m, vysoký až 8 m a zaujímající plochu 0,52 ha.

Plochá niva a přilehlé svahy jihojihozápadně od Ostrožské Lhoty jsou evropsky významnou lokalitou se zastoupením křovin, trávníků, polí a břehových porostů, vyskytuje se zde také bourovec trnkový.[12]

Zdroje

  1. Obec Horní Němčí - Události kolem osvobození - duben 1945
  2. Oblast Povodí Moravy - Seznam záplavových území vodních toků ve správě Povodí Moravy, s.p. - stav k 1.9.2005
  3. 3,0 3,1 Povodňový plán správního obvodu Města Uherské Hradiště, obce s rozšířenou působností
  4. Listina kláštera vizovického z roku 1261 - hranice lesa u Nivnice začínají od Luvny: "Incipiunt a Luwna et per totum montem..." - CDM, III, str. 316, č. 224
  5. II. vojenské mapování - Františkovo (1836-1852, měřítko 1: 28 800 - Morava)
  6. III. vojenské mapování - Františko-josefské (1876-1878 - Morava a Slezsko)
  7. ZEMEK, Metoděj. Moravsko-uherská hranice v 10. až 13. století (Příspěvek k nejstarším dějinám Moravy). Brno : Musejní spolek v Brně, 1972. (Knižnice Jižní Moravy; sv. 3.) S. 58.  
  8. blíže nespecifikovaná mapa 1:25 000 z let 1956-1957
  9. Uherskohradišťská - MVS
  10. Povodňový plán pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností Uherský Brod
  11. Český hydrometeorologický ústav - Místa častých ledových obtíží
  12. Přírodní zajímavosti Uherskohradišťska

Externí odkazy