Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Ota Kraus
Z Multimediaexpo.cz
Ota Kraus (* 7. září 1909, † 10. července 2001) byl český spisovatel a novinář židovského původu, který přežil holokaust.
Obsah |
Biografie
Narodil se 7. září 1909 ve Skalici rodičům židovského původu (později byl pokřtěn), kteří spravovali statek na táborském venkově. Vychodil základní školu v Táboře. Vyučil se zámečníkem a „dělníkem technického zaměření“. Vojenskou službu si odbyl v Humpolci, Německém Brodě a v Praze, kde posléze začal prodávat radiosoučástky a kam se i přestěhoval. Ke konci 30. let se seznámil se svou budoucí manželkou Boženou Krausovou; ještě před válkou se vzali a v roce 1939 se jim narodil syn Ivan.
Jako prodejce radiotechniky se začal angažovat v odboji. V dubnu 1940 byl v Praze zadržen gestapem za rozšiřování časopisu V boj; z vazby putoval do terezínského ghetta, Dachau a dalších koncentračních a vyhlazovacích táborů, z nichž nejdelší dobu přežil ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau (2. listopadu 1942 až říjen 1944), sekci B II d. Tam, spolu s Erichem Schoenem-Kulkou se etablovali jako užiteční zámečníci, montéři a opraváři (pro ostatní spoluvězně i pro esesáky) a vybudovali malou zámečnickou dílnu. Oba občas i roznášeli zprávy a materiály pro tamější podzemní hnutí. Strategií přílišného nevybočování z řady, vyfasování práce uvnitř tábora, čímž byli vyjmuti z pracovního nasazení v pomocných táborech, vstřícností a užitečností jejich řemesla i pro potřeby esesáků, zde oba přečkali a přežili období nejhoršího vyvražďování, včetně epidemie tyfu, která v táboře vypukla. Po celou dobu se snažil psát a posílat domů motáky, ve kterých líčil tamní podmínky a chtěl zhotovené falešné dokumenty včetně fotografie na základě kreseb, ale to nebylo v moci jeho manželky obstarat. V táboře přišel o rodiče, kteří přijeli v posledním transportu, dva dny před tím, než Ota Kraus dostal povolení na transport do tábora Sachsenhausen, jeho bratr Vilém zemřel po osvobození na cestě domů (na následky života v Osvětimi) . Mimo výše jmenované tábory a gheta byl za války uvězněn ještě v táboře Neuengamme, v drážďanském ghettu a v Buchenwaldu, kde byl nakonec spojenci osvobozen. Vrátil se do Libčic nad Vltavou k manželce, která se tam během války musela přestěhovat, a v té době šestiletému synovi Ivanovi.
Krátce po válce pomáhal usvědčit osvětimské a jiné válečné zločince, pak se dal na dráhu novináře a spisovatele, přičemž se věnoval tématu holocaustu. Je spoluautorem knih Továrna na smrt a Noc a mlha, které napsal společně s Erichem Schoenem-Kulkou a které byly přeloženy do mnoha světových jazyků.
S manželkou Boženou měl pět dětí – Ivana, Elišku, Michaela, Jana a Kateřinu. Až do smrti se opakovaně vracel do míst, kde prožil válku, stýkal se se svými někdejšími spoluvězni a holocaustu se věnoval po literární a žurnalistické stránce.
Ke konci života začal trpět Alzheimerovou chorobou a přestával se orientovat. V červenci 2001 se vydal z domu na procházku, z které se nevrátil – tělo (beze stop násilí) bylo nalezeno o necelý rok později v Hloubětíně.[1]
Dílo
- Továrna na smrt, 1947 – kniha o koncentračním táboře Osvětim
- Noc a mlha
- stovky článků o nacismu a genocidě
Reference
- ↑ BRABEC, Jan. A najednou zmizel. Respekt [online]. 2010-11-29. Dostupné online. ISSN 0862-6545.
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |