Oxid draselný

Z Multimediaexpo.cz

Oxid draselný (K₂O) je sloučenina draslíku a kyslíku. Tato světle žlutá pevná látka, nejjednodušší oxid draslíku, se vyskytuje jen zřídka a je velmi reaktivní. Některé komerční výrobky, například hnojiva nebo cementy, se hodnotí podle procentního obsahu ekvivalentu K₂O.

Výroba

Oxid draselný se vyrábí reakcí kyslíku a draslíku. Tato reakce poskytuje peroxid draselný, K₂O₂. Další reakcí tohoto peroxidu s draslíkem vzniká oxid^[1]:

K₂O₂ + 2 K → 2 K₂O

Jinou a častěji používanou metodou je syntéza zahříváním dusičnanu draselného s kovovým draslíkem:

2 KNO₃ + 10 K → 6 K₂O + N₂

Oxid draselný nelze získat dehydratací hydroxidu draselného.

Vlastnosti a reakce

K₂O krystalizuje v antifluoritové struktuře. Zde jsou pozice kladných a záporných iontů obráceny oproti pozicím ve fluoridu vápenatém (fluoritu), ionty draslíku mají okolo sebe vždy čtyři oxidové ionty, každý oxidový iont pak osm iontů draslíku^[2]^[3]. K₂O je zásaditým oxidem a bouřlivě reaguje s vodou za vzniku hydroxidu draselného: K₂O + H₂O → 2 KOH. Je navlhavý a pohlcuje vodu ze vzduchu, čímž dochází ke zmíněné prudké reakci.

Oxid draselný ve hnojivech

Chemický vzorec K₂O se používá v číslech N-P-K (dusík-fosfor-draslík) při označování hnojiv. Přestože K₂O je vzorec pro oxid draselný, tato sloučenina není ve hnojivech obsažena. Jako zdroj draslíku se používá chlorid, síran nebo uhličitan draselný. Procentní obsah K₂O pouze udává množství draslíku ve hnojivu, přepočtený na oxid draselný. V K₂O je cca 83 % draslíku (hmotnostně), ovšem například chlorid draselný ho obsahuje jen 52 %. Poskytuje tedy méně draslíku než stejné množství oxidu draselného. Proto, pokud hnojivo obsahuje 30 % chloridu draselného, označuje se standardně jako devatenáctiprocentní.

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Reference

↑ Holleman, A. F.; Wiberg, E. "Inorganic Chemistry" Academic Press: San Diego, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
↑ Zintl, E.; Harder, A.; Dauth B.(1934),"Gitterstruktur der oxyde, sulfide, selenide und telluride des lithiums, natriums und kaliums",Z. Elektrochem. Angew. Phys. Chem.40: 588–93
↑ Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Oxid draselný

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle I.
Oxid měďný (Cu₂O) • Oxid chlorný (Cl₂O) • Oxid lithný (Li₂O) • Oxid cesný (Cs₂O) • Oxid dusný (N₂O) • Oxid draselný (K₂O) • Oxid rubidný (Rb₂O) • Oxid stříbrný (Ag₂O) • Oxid thallný (Tl₂O) • Oxid sodný (Na₂O) • Oxid rtuťný (Hg₂O) • Voda (H₂O)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Holleman, A. F.; Wiberg, E. "Inorganic Chemistry" Academic Press: San Diego, 2001. ISBN 0-12-352651-5.

[1] Zintl, E.; Harder, A.; Dauth B.(1934),"Gitterstruktur der oxyde, sulfide, selenide und telluride des lithiums, natriums und kaliums",Z. Elektrochem. Angew. Phys. Chem.40: 588–93

[2] Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.

[1]

[2]

[3]