Patron

Z Multimediaexpo.cz

Patron (latinsky patronus) byl v antickém Římě pán ve vztahu ke svým klientům. Označuje také vztah bývalých římských úředníků a vojevůdců k dobytým a spravovaným provinciím. Patron vystupuje v jejich zájmu v politice nebo jinak hájí jejich zájmy. V obecné řeči se patronem rozumí též osoba, která určitým způsobem chrání či podporuje jiného člověka nebo skupinu osob.

Patronátní právo

Kořeny patronátního práva v českých zemích sahají do raného středověku. Od vyhlášení Velkého privilegia české církve v roce 1222, jímž bylo vlastnické právo ke kostelům změněno na patronátní ^[1] a vlastníkem se stala církev, se patronem nazýval původní vlastník kostela, který k němu měl i nadále určitá práva a povinnosti, zejména povinnost financovat a zajišťovat údržbu a právo ovlivňovat do jisté míry jejich řízení (například jmenování faráře). Patronátní právo existovalo též k jiným beneficiím (například školám, knihovnám) atd. Patronátní právo k určitému beneficiu vznikalo především první fundací, založením. Podrobněji upravil patronátní právo dekret dvorské kanceláře ze dne 24. prosince 1782, o stavbách kostelních a farních a jejich udržování (o patronátních břemenech), platný pro Čechy a Moravu, doplněný dekretem ze dne 29. ledna 1783, a Dvorský dekret ze dne 3. října 1788, o stavbách kostelních a farních. Dekrety upravují financování staveb a jejich oprav a stanoví povinnost správy včas upozornit patrona na nutnost údržby. Zákon č. 50/1874 ř. z., kterým se upravují zevní poměry církve katolické, ze dne 7. května 1874, odkázal řešení patronátního práva do zvláštního zákona, který však nikdy nebyl vydán. Zákon č. 218/1949 Sb. v § 11 odst. 1 stanovil: „Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát.“ Tím na sebe stát vzal právo zasahovat do církevních záležitostí a zároveň povinnost pečovat o církevní stavby a další majetek.

Světci jako patroni

Patronem se v katolictví rozumí také světec, jemuž se přisuzuje přímluva nebo ochrana buď na určitém území, nad určitými osobami nebo v některé lidské činnosti. V ikonografii tuto přisuzovanou pomoc často představuje určitý symbolický předmět. Své patrony mají např. země, diecéze či jednotlivá města, řemesla anebo povolání. Důvod přisouzení takového titulu je často velmi nejasný a vznikl zřejmě na základě lidové úcty k těmto postavám. Jménem svatých či blahoslavených je označeno též mnoho katolických kostelů, bazilik a klášterů. Toto pojmenování – patrocinium – se obecně chápe i jako způsob prosby o ochranu označeného místa.

Patron v uměleckém prostředí

V uměleckém prostředí je patron neboli mecenáš člověkem, který financuje či spolufinancuje životní i umělecké náklady určitého umělce, například spisovatele, sochaře či malíře. Dříve tak byli označováni také zaměstnavatelé herců u kočovných divadelních společností.

Související články

Reference

↑ Patronátní právo, Ottova encyklopedie, 1. 1. 1908

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Patronátní právo, Ottova encyklopedie, 1. 1. 1908

[1]