Rocheova mez

Z Multimediaexpo.cz

Rocheova mez je teoretická hranice vzdálenosti, pod níž je jedno těleso, držené pohromadě pouze vlastní gravitací, roztrženo vlivem slapových sil druhého tělesa. Udává se zvlášť pro tuhá tělesa (předpokládá se zachování tvaru) a zvlášť pro tělesa kapalná (kde se bere v úvahu deformace slapovými silami). Je pojmenována podle francouzského astronoma Édouarda Rocheho, který ji teoreticky odvodil v roce 1848.

Tuhý satelit

Tuhým satelitem se rozumí homogenní koule, která není deformována slapovými silami, její vlastní rotace je zanedbána.

Rocheova mez \(d\), pro tuhou kulovou družici na kruhové oběžné dráze kolem kulového tělesa je pak

\( d = R\left( 2\;\frac {\rho_M} {\rho_m} \right)^{\frac{1}{3}} \),

Kde \(R\) je poloměr většího tělesa, \(\rho_M\) je jeho hustota , a \(\rho_m\) je hustota satelitu.

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii