Sómapura Mahávihára

Z Multimediaexpo.cz


Sómapura Mahávihára (bengálsky: সোমপুর মহাবিহার) byl jeden z významných buddhistických klášterů Jižní Asie. Jeho pozůstatky se nacházejí nedaleko města Paharpur v severozápadním Bangladéši, kde patří mezi nejdůležitější archeologické lokality. Klášter se skládá z velkého množství stúp a vyhloubených cel pro mnichy. Byl vystaven v 8. století a až do 12. století se těšil velké popularitě, dokud se nebyl následkem islámským nájezdníků opuštěn. Znovuobjeven byl až v 19. století, od roku 1985 je na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Obsah

Lokalita a popis

Celá stavba zahrnuje až mnišských 177 cel,[1] tedy jakýchsi vyhloubených komor, které sloužily mnichům k ubytování a meditaci. Celá tato síť komor spolu s přilehlými svatyněmi tvořily jádro kláštera, který pokrývá plochu až 27 akrů, což z něj činí jeden z nejrozlehlejších klášterů na jih od Himálaje.[2] Samotná základová deska kláštera má rozměry 276 na 277 metrů.[3]

Klášter sloužil zejména pro vzdělávací účely a byl schopen pojmout až 2 000 studentů, kteří se sem sjížděli i ze vzdálenějších zemí jako byla Korea, Mongolsko, Čína a Tibet.[1] V blízkém okolí nebo přímo v klášteře bylo nalezeno množství nejrůznějších drobných i větších předmětů jako jsou mince, kamenné sochy, keramické pozůstatky apod.

Historie

Pohled na jednotlivé terasy (červenec 2009)

Podle nalezených hliněných pečetí v oblasti je pravděpodobné, že klášter byl vystaven v 8. století.[4] Až do 12. století byl pak jedním z velkých náboženských center zejména buddhismu, avšak do jisté míry i hinduismu a džinismu. Podle tradice zde přebýval i významný indický buddhistický učenec Atíša, aby se zde věnoval své překladatelské činnosti.[5] Během následujícího století však celá oblast započala upadat, a to zejména díky muslimským nájezdníkům, kteří brzy ovládli celou oblast. Klášter se tak stal opuštěným, avšak nebyl rozbořen a i nadále zůstal stát, což se po muslimské invazi podařilo jen hrstce dalších buddhistických klášterů v Jižní Asii.[2]

Ruiny kláštera byly znovuobjeveny až na počátku 19. století Buchanonem Hamiltonem. S větším prozkoumáváním oblasti však začal až Sir Alexander Cunningham o půl století později. Na počátku 19. století byla celá oblast vyhlášena za chráněnou archeologickou lokalitu a v roce 1923 zde začala indická strana podnikat systematický průzkum.[6] V roce 1985 se klášter dostal na seznam Světového dědictví UNESCO a dnes tvoří jednu ze tří památek Bangladéše zapsaných na tomto seznamu.

Literatura

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Folk art, heritage and traditional professions - The Oldest University in Asia, Terra Cotta Remains [online]. SOS-arsenic.net, [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ 2,0 2,1 Somapura Mahavira [online]. Encyclopedia Britannica, [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Autor neuveden. Posvátná místa buddhismu. Překlad Milan Váňa. Praha : Pragma. ISBN 80-7205-955-6. S. 414.  
  4. ↑ Ruins of the Buddhist Vihara at Paharpur [online]. UNESCO dhaka, [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Somapura Mahavihara [online]. Banglapedia, [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Paharpur [online]. Banglapedia, [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Sómapura Mahávihára
 Bangladesh  Bangladéšské památky na seznamu světového dědictví UNESCO

Mešitové město Bagerhat • Pozůstatky kláštera Sómapura Mahávihára • Sundarbans

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/S%C3%B3mapura_Mah%C3%A1vih%C3%A1ra“