Symfonie
Z Multimediaexpo.cz
Symfonie je cyklický hudební útvar sonátového typu, komponovaný pro velké nástrojové obsazení (symfonický orchestr) s možností současného uplatnění dalších komponent, např. sólového zpěvu, sborů, v moderní klasické hudbě pak nejrůznějších dalších přidružených souborů, např. souboru bicích nástrojů (8.symfonie Miloslava Kabeláče, Krzysztof Penderecki) a dalších ne zcela tradičních součástí, např. elektronických nástrojů (Philip Glass), původně nehudebních (John Cage, György Ligeti), industriálních, hlukových a ambientních zdrojů zvuku, digitálně zpracovaných zvuků nástrojů z obsazení klasického orchestru (Vladimír Hirsch), atd. Symfonická forma patří k nejnáročnějším hudebním útvarům jak z hlediska kompozičního, tak interpretačního a je proto právem perlou a vrcholem skladatelského i koncertního umění.
Historie
Symfonická forma se rozvinula se především v období klasicismu a romantismu, avšak původ tohoto útvaru i slova symfonie (volně přeloženo: souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku) je nutno hledat již v antickém Řecku. Význam výrazu v hudební historii zaznamenal v průběhu staletí mnoho změn. Ve starověké řecké hudbě znamenal tento výraz tedy totéž co dnes konsonance, v 16. století to byla každá vokální skladba s instrumentálním doprovodem, v 17. století je sinfonia předehrou k opeře, atd. Důležitým vývojovým článkem pro symfonii, tak jak ji chápeme víceméně dodnes, jsou skladby tzv. mannheimské školy a vznik sonátové formy. Za „otce“ klasické symfonie je považován Joseph Haydn, v jeho době v té době měla symfonie obvykle sonátovou cyklickou formu o čtyřech větách. Toto členění bylo víceméně respektováno prakticky až do začátku 20. století. Pro moderní symfonie v dnešní vážné hudbě nejsou stanovena žádná předem daná pravidla a záleží na každém skladateli, jaký přístup a řešení si při skladbě symfonie zvolí.
Skladatelé
| Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že jí vhodně vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl. |
|
Nejvýznamnějšími skladateli symfonické hudby z chronologického pohledu jsou Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Anton Bruckner, Johannes Brahms, Antonín Dvořák, Gustav Mahler, Bohuslav Martinů, Sergej Prokofjev, Dmitrij Šostakovič, Miloslav Kabeláč, atd. Za nejdokonalejší symfonická díla lze považovat skladby Haydnovy, Mozartovy (např. Symfonie C dur „Jupiterská“), Beethovenovy (především 3. Eroica, 5. Osudová, 7. a 9. „S ódou na radost“), Dvořákovy symfonie č. 7–9 (Beethovenova „Devátá“ a Dvořákova „Novosvětská“ jsou vůbec nejhranějšími symfoniemi na světě), dále pak symfonie Brucknerovy, Brahmsovy a Mahlerovy.
Související články
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |