Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Tálibán

Z Multimediaexpo.cz

(Přesměrováno)
Tálibán
د طالبانو اسلامي غورځنګ
Flag of Taliban.png
Vlajka Tálibánu
Oblast působení Pákistán
Vůdcové Mulla Muhammad Umar
Mulla Abdul Ghaní Barádar
1994 formování hnutí
1996 - 2001 Vládnoucí hnutí v Afghánistánu
od 2001 Povstalecká organizace
Motto لا الله الا الله محمد رسول الله
Překlad Není boha kromě Boha a Mohammad je Posel Boží
Ideologie Islámský fundamentalismus
Náboženství Sunnitský islám
Spojenci Al Káida
Tahrík-e Tálibán-e Pákistán
Inter-Services Intelligence (ISI)
Nepřátelé ISAF
Armáda USA

Tálibán (paštunsky a persky: طالبان; „studenti“) je radikální nábožensko-politická skupina, která reálně vládla na většině území Afghánistánu v letech 1996-2001, byť diplomatického uznání se jí dostalo pouze od tří zemí: Saudské Arábie, Spojených arabských emirátů a Pákistánu. Ideově byla založena na kombinaci radikálního islámu a paštunského nacionalismu. Většina jejích prominentních členů patřila k váženým učitelům na islámských náboženských školách, jejichž paštunští studenti (bývalí i současní) tvořili jádro jejich stoupenců a ozbrojených sil. Ozbrojené složky Tálibánu pak byly posíleny mudžáhidy z mnoha arabských států a od bohatých Arabů pak pocházela i štědrá finanční podpora, která mnohonásobně předčila vládní zdroje. Nemalou finanční i vojenskou podporu pak Tálibánu poskytoval vůdce mezinárodní teroristické organizace al-Káida, Usáma bin Ládin, který od roku 1996 sídlil přímo v Afghánistánu.

Obsah

Historie hnutí

Krátce od sovětské invaze do Afghánistánu tamní muslimové volali po společném džihádu mudžáhedínů proti komunismu do všech muslimských zemí. Toto volání vyslyšely tisíce bojovníků za islám z více než 30 zemí muslimského světa - od nejchudších rolníků po tzv. warlordy – fundamentalistické vojenské vojevůdce (podle překladu „vojenské diktátory“) a jejich odboj byl do jisté míry organizován rozvědnými organizacemi Spojených států amerických (CIA) a v menší míře Pákistánu (její Inter-Service Inteligence) popř. dalších zemí. Po stažení sovětských vojsk z Afghánistánu v roce 1988, kdy v zemi nastalo určité „mocenské vakuum“ a podpora mudžáhedínů ze strany USA velmi rychle ustala, se většina do té doby bojujících muslimů vrátila ke své původní obživě, ale mezi warlordy vypukly mocenské a etnické boje nad jednotlivými územími, které postupně eskalovaly do rozměrů občanské války. Tyto nepokoje sužovaly Afghánistán přibližně 8 let. Hnutí Tálibán vzniklo původně z popudu osazenstva islámských náboženských škol za účelem zastavení bratrovražedné války warlordů, která panovala mezi jednotlivými etniky a klanovými vůdci napříč Afghánistánem. Na jedné straně tehdy stála vratká a stále se měnící koalice menšinových etnik, zejména Tádžiků a Uzbeků, kteří více méně podporovali převážně tádžickou vládu prezidenta Rabbáního a paštunskými klanovými vůdci. Ačkoliv vláda disponovala teoreticky menšími zdroji než její protivníci, dařilo se jí díky politické obratnosti a zejména schopnostem ministra obrany, legendárního generála Ahmada Šáha Masúda, držet moc nad důležitými oblastmi, zejména pak severem a středem země a hlavním městem, Kábulem. Situace se začala měnit v roce 1994, když se na paštunské straně začal rychle prosazovat Tálibán. V prvé fázi přinesl určité sjednocení protivládních sil, v druhé fázi, když se v jeho vedení definitivně prosadili radikální islamisté, pak Tálibán získal finanční i vojenskou podporu od radikálních islámských kruhů ze zahraničí. V roce 1995 zahájilo hnutí mohutnou ofenzívu a začalo vytlačovat vládní síly na sever. Pouze mistrovství Ahmada Šáha Masúda a houževnatosti jeho jednotek (a samozřejmě nezkušenosti a neschopnosti tálibských velitelů) pak lze přičíst fakt, že síly Tálibánu oproti všemu očekávání nedokázaly v březnu 1995 dobýt Kábul a musely ustoupit. V roce 1996 však vzrostla podpora ze strany zahraničí, kterou navíc podpořily jednotky zahraničních dobrovolníků, zatímco vláda žádnou novou podporu nezískala. Velkou cenu pro táliby pak měla zejména pomoc Usámy bin Ládina, který jim poskytl rady, finance i své vycvičené mudžáhidy. Proti kombinaci všech těchto faktorů se už vláda udržet nemohla. Kábul musel být vyklizen 26. září 1996 a o den později byla ustavena vláda Tálibánu. Nepatřil jí však celý Afghánistán. Vládní síly nazývané nyní Severní aliance se pevně držely v severní části Afghánistánu a čekaly na svou příležitost. Tálibán v zemi zavedl totalitní stát založený na radikální verzi islámského práva šaría, zpřísněného navíc o některé staré paštunské zvyky. V čele státu stanul mullá Muhammad Umar a jeho poradci. V zemi byly zavedeny tradiční tresty - veřejné popravy, bičování, ukamenování a utínání končetin. Byla zavedena celá řada zákazů - muži se nesměli holit, byla zakázána hudba, televize, sportovní zápasy, ženy musely být na veřejnosti zcela zahalené, nesměly chodit samy a nesměly pracovat, bylo zakázáno vytvářet nebo vlastnit podobizny lidí a zvířat. Za oběť tohoto extrémního výkladu islámu padlo mnoho vzácných kulturních památek, zejména soch, které byly s odkazem na poslední zmíněné pravidlo systematicky ničeny. Asi nejznámější obětí tohoto vandalství byly dvě monumentální sochy Buddhů v Bámjánském údolí, pocházející z 5. - 6. století. Země se stala vyloženě nebezpečnou pro cizince křesťanské víry, neboť za křesťanskou misijní činnost byla trestem smrt a tálibové si pod tímto pojmem představovali leccos. Aby zvýšil své příjmy a měl finance na další boj proti Severní alianci, podporoval Tálibán produkci opia (byť ji oficiálně zakázal), která během jeho vlády podstatně vzrostla. Trestáni byli pouze ti pěstitelé, kteří nezaplatili podíl ze zisku, nebo byli určeni k postihu z nějakého jiného důvodu. Tálibánský režim svrhla americká vojenská intervence (její síly zcela ovládly Kábul 13. listopadu 2001), přičemž jako pozemní síly byly krom amerických a britských jednotek využity síly Severní aliance, složené zejména z Tádžiků a Uzbeků. Ty však již nevedl Ahmad Šáh Masúd - agenti sítě al-Káida jej zavraždili 9. září 2001. Americká intervence byla reakcí na fakt, že jí Tálibán odmítl vydat Usámu bin Ládina, kterého USA vinily z inscenace teroristického útoku na WTC a Pentagon, uskutečněného 11. září 2001. Otázkou zůstává, zda bylo v silách Tálibánu Ládina vydat, i kdyby náhodou chtěl. Mnoho komentátorů si myslí, že nikoliv. Faktem ovšem je, že Tálibán s Ládinem si navzájem vděčili za mnohé. V srpnu 2008 bojovníci radikálního afghánského hnutí Tálibán zabili deset francouzských vojáků, na které zaútočili ve vesnici východně od Kábulu. Při události bylo zraněno dalších 21 francouzských vojáků.[1]

Vyjednávání s vládou Afghánistánu

Velitel britských jednotek v Afghánistánu Mark Carleton-Smith 5. října 2008 pro list Sunday Times o probíhající válce v zemi prohlásil: „V této válce nezvítězíme. Jde spíš o snížení násilí na ovladatelnou úroveň, aby boje mohly být plně pod kontrolou afghánské armády“. K ukončení násilí by podle jeho názory vedly jedině mírové rozhovory s vrchními zástupci Talibanu. Mluvčí Talibanu údajně jednoznačně odmítl mírové rozhovory s koaličními vojsky a zopakoval cíl povstalců bojovat proti vojenským silám USA a NATO, dokud všechny tyto jednotky neopustí Afghánistán.[2] Následně však americká televize CNN informovala počátkem října 2008 informace o přelomové schůzce zástupců afghánské vlády a Talibanu. Čtyřdenní setkání se údajně uskutečnilo koncem září v Mekce v Saudské Arábii a za zprostředkování saudským králem Abdalláhem. Přítomno mělo být 11 zástupců Talibanu, dva vládní úředníci Afghánistánu, 17 saudských zprostředkovatelů. Vůdce Talibanu mulla Umar se vyjednávání nezúčastnil, ale dal najevo, že Taliban už není spojencem Al-Káidy.[3]

Boje a příměří v Pákistánu

Tálibán po pádu své vlády v Afghánistánu v roce 2001 přesunul část svých aktivit do pákistánského pohraničí, odkud se ho tamní armáda snaží po léta marně vytlačit. Jen od roku 2007 do počátku roku 2009 na severozápadě Pákistánu zahynulo při násilnostech asi 1300 civilistů a své domovy opustilo asi 500 tisíc lidí. V únoru 2009 vyhlásila pákistánská vláda obnovení práva šaría v údolí Svát a následně armáda vyhlásila jednostranné zastavení bojů. 24. února ohlásil Tálibán, že hodlá dodržovat v údolí Svát časově neomezené příměří.[4]

Související články

Literatura

Audiovizuální dokumenty

Reference

  1. ↑ Deset Francouzů padlo po útoku Tálibánu. Novinky.cz [online].  [cit. 2008-8-19]. Dostupné online.  
  2. ↑ Britský velitel: V Afghánistánu nezvítězíme
  3. ↑ CNN: Afghánská vláda a Taliban poprvé jednaly o míru
  4. ↑ Taliban vyhlásil v pákistánském údolí Svát příměří

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Tálibán

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/T%C3%A1lib%C3%A1n“