Ukřižování

Z Multimediaexpo.cz

Caravaggio: Ukřižování Petrovo (1600/1601, S. Maria del Popolo, Řím)

Ukřižování je historický způsob popravy, jehož se užívalo především ve starověku a jenž spočívá v zavěšení odsouzencova těla na kříž. Tímto způsobem se popravovali političtí nebo náboženští agitátoři, piráti, otroci nebo ti, kteří neměli žádná občanská práva. Nejznámější popravou ukřižováním je Ježíše Krista – kříž, na němž zemřel, se stal jedním ze symbolů křesťanství. Odsouzený člověk byl nejdříve zbičován a posléze obvykle vlekl příčný trám svého kříže až na popraviště, kde již byla v zemi uchycena svislá část kříže. Na popravišti byl odsouzený svlečen ze šatů a k příčnému trámu s roztaženými pažemi byl přivázán, nebo mu byla zápěstí přibita ke dřevu hřebíky. Trám byl potom vyzdvižen a pevně připevněn ke svislé části kříže asi 2,5 až 3,5 metru nad zemí. Pak byly nohy přivázány nebo přibity zvlášť hřebíky. Nad zločincovu hlavu bylo umístěno oznámení se jménem odsouzeného a jeho proviněním. Kříž mohl mít více podob, například +, T či X. Názory na příčinu smrti při ukřižování se různí, svou roli však patrně sehrálo více faktorů, uvádí se např. hypovolemický šok [1] a pomalé zadušení v důsledku toho, že pozice těla při ukřižování ztěžuje dýchací pohyby.[2] Ukřižovaní nebyli nikdy z kříže sejmuti a tak zde bylo možno vidět množství křížů po dlouhá desetiletí jako výstraha potenciálním následovníkům. Perský král Dareios I. roku 519 př. n. l. nechal ukřižovat 3000 politických odpůrců v Babylónu.[3] Antiochos IV. nechal bičovat a křižovat jeruzalémské židy. [4] Jedním z největších a nejznámějších užití tohoto trestu byla poprava 6000 účastníků Spartakova povstání v roce 72 př. n. l. Kříže byly vztyčeny podél silnice Via Appia z města Capua do Říma, vzdáleného 132 římských mil (asi 200 km).[5] Ukřižován byl též, podle legendy, v Neronově cirku v Římě také apoštol Petr, který měl být ovšem pověšen na kříž nezvyklým způsobem – hlavou dolů, údajně proto, že se nechtěl stavět na roveň Kristovi.[6] V Evropě se po nástupu křesťanství ukřižování jako forma popravy pochopitelně nevyskytovalo, šlo však o obvyklý trest ve středověkém Japonsku, zhruba od období Sengoku a v období tokugawského šógunátu. V Japonsku se ukřižování označovalo jako haricuke (磔)[7], jeho zavedení bylo patrně ovlivněno prvními kontakty s křesťanskou tradicí. Odsouzenec byl pověšen na kříž ve tvaru písmene T, kat jej po agónii usmrtil kopím. Ukřižováním byli trestáni převážně lupiči a pronásledovaní křesťané. Několik poprav ukřižováním je v Japonsku výjimečně známo i z pozdější doby, známá je především fotograficky doložená poprava vraha a lupiče Sokičiho (pravděpodobně kolem roku 1867)[8], ukřižování bylo také používáno jako forma mučení válečných zajatců dokonce i za druhé světové války. [9]

Související články

Reference

  1. ↑ http://jama.ama-assn.org/cgi/content/abstract/255/11/1455
  2. ↑ http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14750495
  3. ↑ http://thecrucifixions.blogspot.com/2007/02/darius-of-persia.html
  4. ↑ http://virtualreligion.net/iho/antioch.html
  5. ↑ http://www.centuryone.org/crucifixion2.html
  6. ↑ http://www.ccel.org/ccel/renan/antichrist.ix.html
  7. ↑ http://www.thenazareneway.com/details_history_of_crucifixion.htm
  8. ↑ http://oldphoto.lb.nagasaki-u.ac.jp/en/target.php?id=2980
  9. ↑ http://rogerbourke.iinet.net.au/QUARTO-DEPTHCHARGES.pdf


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Crucifixion
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Uk%C5%99i%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD“