Západní Berlín
Z Multimediaexpo.cz
Západní Berlín bylo označení pro západní část rozděleného města Berlína, skládajícího se ze tří západních sektorů: amerického, britského a francouzského.
Po stavbě berlínské zdi roku 1961 došlo k faktickému politickému rozdělení města, které trvalo až do roku 1989; po sloučení obou německých států a obou částí města se Berlín stal roku 1991 hlavním městem sjednoceného Německa.
Západní Berlín (West-Berlin resp. West Berlin) je hovorovým, nikoli úředním pojmem, který se však nejvíce vžil. V důsledku studené války a sporů o přináležitosti západních sektorů města vedly ke vzniku mnoha názvů a forem jako např Samostatná politická jednotka Západní Berlín v úředním žargónu NDR (srovnej i poznámky k terminologii).
Obsah |
Administrativní dělení
Západní Berlín se skládal z následujících obvodů (podle spojeneckých sektorů):
- americký sektor: Kreuzberg, Neukölln , Tempelhof, Schöneberg, Steglitz, Zehlendorf
- britský sektor: Tiergarten, Charlottenburg, Wilmersdorf, Spandau
- francouzský sektor: Reinickendorf, Wedding
Po sjednocení Berlína došlo v rámci územní reformy (z roku 1998) ke sloučení většiny městských obvodů (s platností od 1. ledna 2001), přičemž v některých případech byly sloučeny i sousedící obvody východní a západní části města.
Protože spojenci dělili Berlín do sektorů podle hranic obvodů jak existovaly před skončením války, došlo ke kurióznímu vzniku různých exkláv a enkláv. Na území Západního Berlína se nacházely dvě (velice) malá území, patřící k NDR, na území NDR pak existovalo více územních celků, patřících k Západnímu Berlínu (celkem 10 exkláv o celkové rozloze 113 ha).
Nejznámější západoberlínskou exklávou na území NDR byla obydlená obec Steinstücken. Až začátkem 70. let bylo výměnou území získáno několikasetmetrové spojení mezi touto exklávou a Západním Berlínem, do té doby byla obec zásobována vrtulníky americké armády. Později došlo k dalším výměnám a prodejům, poslední území byla zlikvidována až roku 1988.
Západní Berlín v obrazech
Hospodářská a finanční situace
Poválečná výstavba a obnova města, která začínala prakticky od nuly, byla ztížena berlínskou blokádou a později stavbou berlínské zdi. Velkou pomocí byl proto Marshallův plán, v hospodářství se pak výrazně projevila i pomoc Spolkové republiky.
Jednalo se mimo jiné o různé subvence, které měly zmírnit negativní důsledky tzv. „frontového města“ a které existovaly až do sjednocení. Tyto subvence vedly k tomu, že mnoho západoněmeckých firem nechalo v Berlíně formálně hotovit jen části svých výrobků, měly však nárok na subvence v celé výši. Převážná část finanční pomoci však měla své oprávnění: bylo nutno kompenzovat nevýhodnou infrastrukturu, problémy zásobování elektrickým proudem, problémy související se skladováním odpadů, tehdy ještě přestárlost obyvatelstva atd.
Jistých ulehčení jako kompenzace ztížených okolností se dostalo i obyvatelstvu samotnému: každý berlínský pracující dostával ke svému platu ještě tak zvané berlínské přídavky (Berlinzulage), činící 8 procent hrubého platu, zvýšené přídavky na děti atd.
Celková výše tzv. spolkové pomoci obnášela roku 1983 kolem 10,5 miliard DM a tvořila tak 53 procent rozpočtu Západního Berlína (jehož příjmy z daní byly v důsledku různých úlev na velice nízké úrovni).
Alternativní a multikulturní město
Západní Berlín se na jedné straně vyznačoval mnohými provinčními rysy, zapříčiněnými dlouhou územní odloučeností od Spolkové republiky, na druhé straně hrál vysloveně progresivní roli jako jedno z pro mnohé kruhy nejatraktivnějších a nejžádanějších velkoměst Německa; Západní Berlín bylo jedno z mála měst, ve kterém našly místo snad všechny skupiny obyvatel.
Značnou roli zde hrála Svobodná univerzita (Freie Universität), považovaná za jednu z nejprogresivnějších v Německu. Studentské bouře konce 60. let 20. století zde měly svůj počátek, vyprovokované nejen smrtí Benno Ohnesorga (1967) a atentátem na Rudi Dutschkeho (1968), ale i velkou diskusí o vině a zodpovědnosti starší generace za nacistickou minulost. Později se stal Západní Berlín (zejména ve čtvrti Kreuzberg) střediskem tzv. mimoparlamentní opozice (APO, Außerparlamentarische Opposition) a alternativní kultury, vedoucí na jedné straně k nepokojům a obsazování domů v důsledku berlínské bytové politiky, na straně druhé k experimentům s novými formami žití. Na tomto pozadí vznikly také různé projekty, zabývající se soužitím berlínského obyvatelstva s početně velkými menšinami cizinců; tento projekt integrace a tzv. multikulturní společnosti, známý pod pojmem multi-kulti, se stal koncem osmdesátých let i oficiální politikou senátu, je dnes však považován za ztroskotaný.
Světoznámý byl i orchestr Berlínské filharmonie, dirigovaný osobnostmi jako byl např. Herbert von Karajan. K chápání Západního Berlína jako kulturního střediska přispěla i opera Deutsche Oper a další.
Související články
Externí odkazy
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |