Zoroastrismus
Z Multimediaexpo.cz
Zoroastrismus či zarathuštrismus je dualistická náboženská soustava, vytvořená prorokem Zarathuštrou. Nazývá se také mazdaismus podle jména boha či pársismus podle jeho vyznavačů. Doba vzniku zoroastrismu je sporná, stejně jako je sporné, kdy žil historický Zarathuštra. Ještě donedávna se předpokládalo, že se tak stalo kolem roku 600 př. n. l. na území střední Asie, avšak filologický rozbor nejstarších posvátných textů ukazuje, že počátky nauky sahají snad až do druhého tisíciletí př. n. l. To činí ze zoroastrismu jedno z nejstarších náboženství světa. Zoroastrismus se nejúspěšněji ujal v Íránu a v některých částech Afghánistánu. Tato území obývali Protoíránci, kteří tu zůstali při přesunu kmenů do Indie. O jejich původním náboženství se nezachovalo mnoho poznatků, ale z podobností védského náboženství se zoroastrismem lze usuzovat, že védy i zoroastrismus čerpají ze stejného pramene. Do zoroastrismu pronikají jména některých původních božstev, jen zde sehrávají jinou úlohu. Například protoíránské označení pro bohy, daivové, nabývá v posvátném spise Avesta významu démoni.
Obsah |
Zarathuštrova reforma
Výraz Zarathuštra označuje recitátora posvátných textů. Historického Zarathuštru však patrně jeho poslání texty pouze recitovat nenaplňovalo. Toužil po dosažení vlastní mystické zkušenosti, po vlastních vizích. Těch se mu skutečně dostalo, a tak je začal zapisovat v hymnických verších, Avestách (napomenutích). Autentické Avesty, sepsané Zarathuštrou, se nám nedochovaly celé. Za jeho vlastní se považují jen dvě nejstarší, Jasna a Gáthy. Zarathuštrova reforma spočívá v tom, že vyhlásil starého protoíránského boha Ahura-mazdá, který ve starém náboženství zastával funkci moudrého, spravedlivého vládce života, za jediné, nejvyšší božstvo, Ahura Mazdu. Zarathuštra tvrdil, že se mu zjevil jako dobrý, spravedlivý bůh, odměňující dobro a trestající zlo. Ahura Mazda je zároveň nejvyšší pravdou, je nesmrtelný a nedělitelný. Má tedy základní božské atributy.
Dualismus dobra a zla
Při takovéto koncepci nejvyšší bytosti se Zarathuštra musel nutně střetnout s problémem jak vysvětlit zlo na světě. Ahura Mazda jako nejvyšší dobro, spravedlivý a moudrý Bůh, nemohl být původcem zla. Podle Zarathuštrových představ stvořil Ahura Mazda na počátku dvě bytosti, dvojčata Spenta Mainju a Angra Mainju, které byly plodem jeho mysli. Spenta Mainju se rozhodl konat dobro, stal se Ahura Mazdovým duchem (obdobu najdeme v křesťanství v podobě Ducha Svatého), zatímco Angra Mainju se vyvinul v představitele a původce zla. Ne proto, že by jeho povaha byla zlá, ale proto, že si sám zvolil takovou cestu. Spenta Mainju a Angra Mainju jsou dvě síly, které spolu neustále zápasí. Je však nutné je chápat v jejich celistvosti, nemohou existovat odděleně. Představují světlo a tmu, den a noc. Tento dualismus způsobuje, že se na světě stále objevují nové pozitivní i negativní síly, které stojí buď na straně Spenta Mainju, anebo Angra Mainju a navzájem spolu bojují. Dobří duchové jsou souborně nazýváni améša spentové (svatí nesmrtelní) a zosobňují Ahura Mazdovy vlastnosti. Po boku Angra Mainju vystupují daivové (démoni). Zarathuštra nabádá lidi, aby se rozhodli konat dobro. Pokud činí nepravosti, spolupracují s Angra Mainjou a opakují jeho volbu. Důležitým momentem je v zoroastrismu právě možnost, dokonce nutnost svobodné volby. Člověku se tak dostává morální zodpovědnosti za jeho činy.
Členění sil dobra a zla
Ahura Mazda (nejvyšší božstvo)
Spenta Mainju Angra Mainju
(svatý duch Ahura Mazdy) (zlý duch)
Améša spentové Daivové
* Kšathra Vairja - duch moci * Aka Manah - démon zlé mysli
* Aša Vahišta - duch práva * Indra - démon války
* Haurvatád - duch zdraví * Saurva - démon destrukce
* Vohu Manah - duch dobré mysli * Náonhaitja - démon nájezdnictví
* Spenta Ármaiti - duch zbožnosti * Tauru - démon temnoty
* Ameretát - duch nesmrtelnosti * Zairi - démon opilství
* Jazatové - nižší božské bytosti * nižší daivové
Eschatologie
V zoroastrismu se život lidí dělí na tělesný a duševní. Duše (urván) přežije i zánik tělesné schránky člověka. Její další úděl závisí na tom, jaký žila život, jak volila mezi dobrem a zlem. Spravedlivý člověk smí vstoupit přes most soudu (čhinvad-púl) do domu hymnů (garó-demána), obývaném Ahura Mazdou i ostatními spravedlivými. Do domu hymnů je provázen krásnou Daénou, tvořenou z jeho dobrých myšlenek. Duše nespravedlivého člověka bude naopak provázena ošklivou dívkou, jež je stejně tak výtvorem jeho myšlenek. Daéná představuje lidské svědomí, ať už dobré či zlé, reprezentuje vlastní Já té které osoby. Oddělení dobrých duší od špatných se odehrává na mostě, přes který jsou převáděny. Utrpení či blaženost jsou přímo úměrné skutkům, vykonaným během života. Pokud jsou tyto skutky v rovnováze, je stav blaženosti a utrpení neutrální. Z dochovaných pramenů není zcela jasné, zda duše zemřelého bude v tomto stavu setrvávat věčně.
Poslední soud
V zoroastrismu nacházíme též popis posledního soudu (podobně jako v křesťanství), jemuž bude předcházet souboj sil dobra, zastoupených spasitelem Saošjantem, se silami zla. Po vítězství Saošjanta dojde ke vzkříšení mrtvých, spravedlivých i nespravedlivých. Nespravedliví budou očištěni ohněm, aby mohli vstoupit spolu se spravedlivými do stavu blaženosti. V zoroastrismu se hovoří až o čtyřech spasitelích, kteří mají postupně vykonávat své dílo. Spasení završí teprve poslední z nich, jenž sa má narodit z panny oplodněné Zarathuštrovým semenem, uloženém v jistém jezeře, kde se panna bude koupat.
Učení zoroastrismu
Učení zoroastrismu je v nejpůvodnější formě podáno v knihách Avesty. Skutečností, která dala počátek všemu jsoucnu, je praprincip chápaný jako čistě duchovní bytost, ale zároveň princip rozdvojený v sebeafirmaci (Ahura Mazda) a sebenegaci (Angra Mainju). Jsou to dva zabsolutizované protiklady a rozpory, z nichž vyplývá působení praprincipu a jimiž je podmíněna existence pohybu. Ahura Mazda neboli Óhrmazd podmiňuje bytí, Angra Mainju čili Ahriman ztělesňuje jeho popření; proti tomu se staví Óhrmazd a z negace popření vyplývá další bytí. Proti bytí znovu působí Ahriman, a tak se donekonečna strážejí protiklady, jež udržují existenci neosobní – později personifikované – praskutečnosti. Celý tento proces vykládají jednotlivé náboženské proudy v zoroastrismu jako odvěký boj protikladných božstev – dobrého a zlého.
Oslavy svátků
Vzhledem k historickému a geografickému vývoji zoroastrismu existují 3 různé kalendáře, tedy i 3 různé doby oslavy svátků[1][2][3]:
- dle kalendáře Fasli
- vždy 21. dubna – Jamshedi Noruz, dle Fasli kalendáře zoroastriský Nový rok
- vždy 26. dubna – Khordad Sal, dle Fasli kalendáře den narození proroka Zarathuštry
- kalendář Qadimi
- vždy 20. července – Jamshedi Noruz, dle Qadimi kalendáře zoroastriský Nový rok
- vždy 25. července – Khordad Sal, dle Qadimi kalendáře den narození proroka Zarathuštry
- kalendář Shenshai
- 19. srpna 2010 – Jamshedi Noruz, dle Shenshai kalendáře zoroastriský Nový rok, dále pak 19. srpna 2011, 18. srpna 2012, 18. srpna 2013, 18. srpna 2014
- vždy 24. srpna – Khordad Sal, dle Shenshai kalendáře den narození proroka Zarathuštry
Literatura
- Brentjes, B.: Die Iranische Welt vor Mohammed, Leipzig 1967.
- Hutter, M.: Religionen in der Umwelt des Alten Testaments I. Babylonier, Syrer, Perser, Stuttgart / Berlin / Köln 1996.
- Klíma, O.: Oběti ohňům. Výbor z památek staroíránské a středoíránské literatury, Odeon, Živá díla minulosti, Praha 1983.
- Klíma, O.: Zarathuštra, Praha 1964.
- Wiesehöfer, J.: Das antike Persien, Düsseldorf 2005.
Reference
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |