Československé opevnění
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“) |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
Řádka 7: | Řádka 7: | ||
Opevnění se skládalo z objektů lehkého opevnění [[LO vz. 36|vz. 36]] a [[LO vz. 37|vz. 37]] (tzv. řopíků), objektů [[těžké opevnění|těžkého opevnění]] a z [[dělostřelecká tvrz|dělostřeleckých tvrzí]]. Mezi jednotlivými těžkými objekty se rozkládaly [[překážky proti útočné vozbě a pěchotě]]. Pro účely výstavby a koordinace výstavby bylo zřízeno [[ředitelství opevňovacích prací]] a [[rada pro opevňování]]. | Opevnění se skládalo z objektů lehkého opevnění [[LO vz. 36|vz. 36]] a [[LO vz. 37|vz. 37]] (tzv. řopíků), objektů [[těžké opevnění|těžkého opevnění]] a z [[dělostřelecká tvrz|dělostřeleckých tvrzí]]. Mezi jednotlivými těžkými objekty se rozkládaly [[překážky proti útočné vozbě a pěchotě]]. Pro účely výstavby a koordinace výstavby bylo zřízeno [[ředitelství opevňovacích prací]] a [[rada pro opevňování]]. | ||
- | Stavba byla financována ze zvýšených výdajů na obranu, byl to následek ohrožení země ze strany [[nacismus|nacistické]] [[Třetí říše]] a dalších sousedů. Odhad celkově profinancované částky byl na necelých 10 miliard 900 milionů korun [[Kčs]]<ref>{{Citace monografie | + | Stavba byla financována ze zvýšených výdajů na obranu, byl to následek ohrožení země ze strany [[nacismus|nacistické]] [[Nacistické Německo|Třetí říše]] a dalších sousedů. Odhad celkově profinancované částky byl na necelých 10 miliard 900 milionů korun [[Kčs]]<ref>{{Citace monografie |
| příjmení = Stehlík | | příjmení = Stehlík | ||
| jméno = Eduard | | jméno = Eduard |
Aktuální verze z 22. 6. 2023, 17:12
Československé opevnění byla soustava pevností a pevnůstek různých typů, budovaná v letech 1935–1938 na československých hranicích s Německem a Maďarskem, rozdělená do jednotlivých úseků ŽSV (Ženijního skupinového velitelství).
Opevnění se skládalo z objektů lehkého opevnění vz. 36 a vz. 37 (tzv. řopíků), objektů těžkého opevnění a z dělostřeleckých tvrzí. Mezi jednotlivými těžkými objekty se rozkládaly překážky proti útočné vozbě a pěchotě. Pro účely výstavby a koordinace výstavby bylo zřízeno ředitelství opevňovacích prací a rada pro opevňování.
Stavba byla financována ze zvýšených výdajů na obranu, byl to následek ohrožení země ze strany nacistické Třetí říše a dalších sousedů. Odhad celkově profinancované částky byl na necelých 10 miliard 900 milionů korun Kčs[1]. Opevnění se nepodařilo zcela dokončit včas ani na celých česko-německých hranicích, anšlus Rakouska pak tuto hranici rozšířil o další dlouhý úsek, který byl opevněním chráněn jen málo (do bezprostředního ohrožení republiky a zahájení mnichovských jednání zde vznikl pouze nedokončený pás lehkého opevnění a šest pěchotních srubů). Po podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí připadla většina opevnění Německu, zbylé úseky pak již většinou nebyly k použití. Dodnes se stavby zachovaly v různém stavu: většina chátrá, některé však byly restaurovány a proměnily se v muzea (např. dělostřelecké tvrze Bouda Hanička, Stachelberg či srub N-S 82 Březinka), jiné jsou užívány armádou ČR a vstup do nich je zakázaný (např. Adam).
Obsah |
Lehké opevnění
Lehké opevnění se skládalo ze dvou základních druhů bunkrů - LO vz. 36 a LO vz. 37. U lehkého opevnění vz. 36 se jednalo o okopírovanou pevnůstku z francouzské Maginotovy linie. Tento vzor však měl nedostatečné chránění a značné nevýhody, tak se českoslovenští projektanti rozhodli o vytvoření vlastního, ryze českého vzoru. Tím se stal vz. 37. Ve své době nejdokonalejší lehké opevnění. Z plánovaných 15 463[2] objektů lehkého opevnění se podařilo stavebně dokončit necelých 10 000.[3]
Těžké opevnění
Toto opevnění mělo být budováno na úseku hranice s Německem v prostoru Krkonoše-Bohumín. Cílem bylo zabránit nepříteli rozdělit republiku útokem ze severu na jih a zkrácení frontové linie. Systém opevnění umožnil účinou obranu severních hranic republiky s relativně nízkým počtem vojáků, tak že ostatní jednotky mohly být využity v místě předpokládaného hlavního úderu nepřítele. V této oblasti mělo být vybudováno 1 276[4] samostatných pěchotních srubů. Do roku 1938 jich však bylo vybudováno 262.[5] Těžké opevnění na rozdíl od opevnění lehkého, mělo postup nepřítele na delší dobu zastavit a v případě boje se počítalo s jeho samostatným odporem po delší dobu. Mělo být bojeschopné prakticky kdykoliv po svém dokončení, vybavení a vyzbrojení, počítalo se s trvalým osazením stálou osádkou. Proto disponovalo rozsáhlými týlovými prostory a složitým technickým zařízením, které mělo usnadnit dlouhodobý odpor.
U objektů těžkého opevnění, souhrnně označovaných názvem „srub“, je možné rozdělit jednotlivé typy do skupin z více hledisek. Například dle výzbroje a účelu jsou to sruby pěchotní, dělostřelecké, vchodové, minometné apod. Podle stavebního řešení a počtu střeleckých místností se objekty dělí na jednostranné a oboustranné (pravé, levé a výjimečně pro čelní palbu). Sruby, patřící do sestavy tvrze, jsou tvrzové, ostatní jsou samostatné (izolované). Objekty čs. Opevnění se stavěly v šesti stupních odolnosti, lišily se tloušťkami stěn a stropů. První dva stupně označované arabskými číslicemi 1 a 2 (odtud název „arab“, nebo též objekt malého typu) měly slabší stěny a některá konstrukční zjednodušení. Další stupně se označovaly římskými číslicemi I až IV (odtud označení „říman“, nebo objekt velkého typu).
Dělostřelecké tvrze
Jednalo se o, podzemními chodbami propojené, objekty těžké opevnění, které se skládaly z pěchotních a dělostřeleckých srubů. V celém prostoru, severních hranic, Krkonoše-Bohumín mělo být vystavěno 16 dělostřeleckých tvrzí.[6] Na některých místech byla později stavba tvrzí (zejména z finančních důvodů) zrušena a tvrze měly být nahrazeny izolovanými dělostřeleckými sruby a/nebo minometnými sruby.
- Orel - stavba odložena
- Smolkov - stavba dokončena, vojenský sklad, nepřístupná
- Šibenice - stavba rozestavěna, nepřístupná
- Gudrich - stavba nezahájena
- Milotický vrch - stavba zrušena a nahrazena dvěma IDS (do roku 1938 nepostaveny)
- Orlík - stavba nezahájena
- Kronfelzov - stavba zrušena a nahrazena jedním IDS (do roku 1938 nepostaven)
- Horka - stavba dokončena, přístupná veřejnosti (dříve nesprávně nazývána Hůrka)
- Bouda - stavba dokončena, přístupná veřejnosti
- Adam - stavba téměř dokončena, vojenský sklad, nepřístupná
- Bartošovice - stavba zrušena a nahrazena pevností Hanička
- Hanička - stavba dokončena, přístupná veřejnosti
- Skutina - stavba rozestavěna, přístupná veřejnosti
- Dobrošov - stavba rozestavěna, přístupná veřejnosti
- Jírova Hora - stavba nezahájena
- Poustka - stavba nezahájena
- Babí (Stachelberg) - stavba rozestavěna, přístupná veřejnosti
Související články
Externí odkazy
- Bunkry.cz - čs opevnění 1935–38, velké množství zajímavých informací a fotografií
- Opevneni.cz – elektronická databáze čs. těžkého opevnění
- Ropiky.net – specializováno na čs. lehké objekty - tzv. „Řopíky“
- Fortifikace.net – čs. opevnění, ale také poválečné československé fortifikace
- Článek Pavla Šrámka Československé stálé opevnění z let 1935 až 1938
- Československé pohraniční opevnění – souhrn
- Muzeum Československého opevnění v dělostřelecké tvrzi Bouda
- Muzeum Československého opevnění v dělostřelecké tvrzi Stachelberg
- Seznam literatury o československém opevnění
- Československé opevnění – dělostřelecká tvrz Smolkov
- Československé opevnění – dělostřelecká tvrz Adam
- Seznam přístupných objektů Čs.opevnění, historie jednotlivých objektů - Vojensko-historický rozcestník dle Michaluse
- Areál Československého opevnění Opava-Milostovice
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |
Chybná citace Nalezena značka
<ref>
bez příslušné značky <references/>
.