Hlavní strana

Firmy podle kraje v Česku

Praha • Středočeský kraj • Jihočeský kraj • Plzeňský kraj • Karlovarský kraj • Ústecký kraj • Liberecký kraj • Vysočina • Královéhradecký kraj • Pardubický kraj • Jihomoravský kraj • Olomoucký kraj • Moravskoslezský kraj • Zlínský kraj

Firmy podle kraje na Slovensku

Banskobystrický kraj • Bratislavský kraj • Košický kraj • Nitranský kraj • Prešovský kraj • Trenčínský kraj • Trnavský kraj • Žilinský kraj

Všeobecný seznam firem

• Všeobecný seznam firem (1)
• Všeobecný seznam firem (2)
• Všeobecný seznam firem (3)
• Všeobecný seznam firem (4)
• Všeobecný seznam firem (5)
• Všeobecný seznam firem (6)

Hodinová věž – Torre Monumental – v Buenos Aires.

• FOXT s.r.o. (Mladá Boleslav) (4.12. 2025)
• IBASE, s.r.o. (Praha) (4.12. 2025)
• KryoRestart s.r.o. (4.12. 2025)
• Olympia Fitness Hostivař (4.12. 2025)
• SIGNTECH, s.r.o. (4.12. 2025)
• Top battery, s.r.o. (Praha) (4.12. 2025)
• VKK, s.r.o. (Praha) (4.12. 2025)

Víte, že...

• …104 různých amerických televizí uveřejnilo naší anglickou tiskovou zprávu ? Kolik českých firem tohle dokázalo ?
• …naše encyklopedie již obsahuje přes 6 010 000 komplexních editací ?
• …naše encyklopedie již obsahuje přes 5 570 Flickr článků ?

SMS Szent István byl dreadnought třídy Tegetthoff rakousko-uherského námořnictva z období první světové války. Na rozdíl od ostatních lodí této třídy jeho stavbu financovalo Zalitavsko, které bylo i jeho provozovatelem. Byl to jediný postavený zalitavský dreadnought. Loď byla pojmenována po prvním uherském křesťanském králi, Svatém Štěpánu.

Szent István byl potopen torpédy dvou malých italských motorových torpédových člunů MAS. Je to jediná bitevní loď v historii, potopená podobným malým typem válečné lodi. Jeho vrak je v současnosti největším vrakem, nacházejícím se v Jaderském moři. Přes svou nedostupnost kvůli nutnosti speciálního povolení, je známou potápěčskou atrakcí.

Když zalitavská vláda v roce 1911 souhlasila se svým podílem na financování nových dreadnoughtů, požadovala, aby byl jeden kus, formálně provozovaný Zalitavskem, postaven v zalitavské loděnici a navíc v co největší míře ze zalitavského materiálu. Výjimkou byla především výzbroj z plzeňské Škodovky, která vyrobila čtyři hlavní dělové věže i s kanóny ráže 305 mm a dodala i zbytek dělostřelecké výzbroje.

Původně měl být Szent István dodán v červenci 1914, ale dodání lodi se opozdilo o 17 měsíců a loď musela být dokončena ve vojenském arzenálu v Pule, kam byla po vypuknutí války odtažena. Stavba Szent Istvánu se proto nejen výrazně opozdila, ale loď měla také nekvalitní zpracování a malou spolehlivost. V průběhu stavby docházelo k řadě změn projektu. Potíže byly s v licenci vyrobenými kotli a turbínami. Loď též měla dva místo tří šroubů, které měly ostatní lodě této třídy, což snižovalo rychlost. Pancéřové plechy, vyrobené v Zalitavsku, byly nekvalitní, stejně jako úroveň jejich nýtování. Kýl lodi byl založen 29. ledna 1912, trup lodi byl spuštěn na vodu 17. ledna 1914 a do služby loď vstoupila 17. listopadu 1915. Jméno Szent István ale dostala nová loď až 13. prosince 1915.

Podobně jako u ostatních lodí této třídy byl Szent István považován za elegantní loď. Linie hlavní paluby nebyla ničím přerušována, dva komíny stály blízko u sebe a za nimi byly záchranné čluny pro posádku. Silná výzbroj 12 děl 30,5 cm L/45 K 10 ráže 305 mm byla soustředěna ve čtyřech třídělových věžích. Každý z kanónů vážil téměř 55 tun a hmotnost jeho střely činila 450 kg. Maximální dostřel byl 25 000 metrů. Jednu dělovou věž obsluhovalo celkem 91 mužů, z toho 1 důstojník. Váha plné boční salvy činila 5 400 kg. Výzbroj doplňovalo 18 rychlopalných děl 7 cm L/K ráže 66 mm, které doplňovala tři protibalónová děla stejné ráže. Za nevýhodu lodi bylo považováno její vysoké těžiště, dané snahou o maximální využití na bitevní loď spíše menšího výtlaku.

Domovským přístavem Szent Istvánu byla Pula. Rakousko-uherská flotila strávila většinu války nečinně ve svých přístavech. Bylo to kvůli tomu, že italská flotila kotvila v Tarantu, daleko od zablokovaného Otrantského průlivu, vody Jadranu byly plné nebezpečných min a ponorek a navíc mělo rakousko-uherské námořnictvo velký nedostatek uhlí. V průběhu války se dreadnought zúčastnil především několika nájezdů spojených s ostřelováním italského pobřeží.

Do akce Szent István vyplul 9. června 1918 ve 22:15. S více jak hodinovým zpožděním, které vzniklo při otevírání trojnásobných protiponorkových sítí v přístavu. Během plavby se ukázalo, že ložiska turbíny dreadnoughtu se při předepsané rychlosti 16 uzlů přehřívají a svaz musel zpomalit na 12,5 uzlů. Když se podařilo havárii strojů odstranit a loď se pokusila zrychlit, z jejich komínů se valila oblaka hustého kouře, díky kterému svaz spatřila dvojice italských torpédových člunů.