Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Dobříš
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 7. 5. 2014, 11:03
Dobříš je město ve Středočeském kraji v okrese Příbram v podhůří Brdské vrchoviny. Se svými 8 612 obyvateli (14.5. 2010)[1] je po Příbrami druhým největším městem v okrese. Ve městě převažuje strojní, dřevozpracující a kožedělný průmysl. Nejvýznamnější stavbou je zámek s přilehlým francouzským parkem.
Obsah |
Název města
Dle legendy založil osadu Dobřich, jeden z druhů Praotce Čecha. Vesnice pak byla Dobřieše čili Dobřicha (Neví se ovšem, zda jeho jméno souviselo s jeho dobrotivostí nebo s jeho zálibou v něčem dobrém do břicha). Název je v rodu ženském, ovšem zvláště místní obyvatelé používají často mužský rod.
Historie
Nejstarší památky
Území v okolí města bylo osídelno již v mladší době kamenné, důkazem jsou dvě hradiště na katastru města a nález kamenné sekery staré 3500 let.[2]
Středověk
První písemná zmínka je z roku 1252. Čtyři listiny udávající práva klášteru v Plasech, které zde podepsal král Václav I., uvádějí Dobříš jako královský lovecký dvorec na Zlaté stezce. Poté statek připadl na čas šlechtickým vlastníkům – Rožmberkům od roku 1262 a Štěpánovi z Tetína od roku 1321. Za Jana Lucemburského přešla Dobříš opět do rukou krále. V této době je Dobříš označována jako trhová ves. Původní místo této vsi bylo v okolí dnešního dobříšského hřbitova, kde si právě Jan Lucemburský nechal vystavit lovecký hrádek Vargač (někdy též Varkač; což znamená knížecí plášť). Na lovy sem později jezdili i Janovi potomci. Karel IV. přenesl na dobříšský hrádek nejvyšší lovčí úřad české koruny a připojil k němu třináct panství. Václav IV. povýšil Dobříš na městečko.
Slibný rozvoj městečka zastavily husitské války. V únoru 1421 se v Dobříši setkala vojska Jana Žižky s pražany, a spojené šiky odtud táhly na západ vyhnat vojsko krále Zikmunda. Od této doby začalo zastavování královského panství šlechtickým držitelům.
Období po husitských válkách
Pobořený hrad zapsal Zikmund v roce 1422 Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Od Hanušeho vykoupil Vargač král Jiří z Poděbrad, aby ho roku 1461 zastavil svým synům Viktorinovi, Bočkovi, Jindřichu a Hynkovi. Ti se však statku opět vzdali, a to v roce 1472. Poté se v držbě hradu vystřídali ještě Jindřich ze Švamberka a Děpold z Lobkovic, než jeho synové vrátili roku 1530 Dobříš Ferdinandu I. Předtím však stihlo městečko téměř zpustnout (zbylo zde pouze 27 usedlostí) a místo něj vzniknout městečko nové necelý kilometr západněji, v okolí dnešního dobříšského náměstí. Roku 1543 vrátil král Ferdinand Dobříši všechna bývalá práva udělená Janem Lucemburským.
Roku 1569 si obec vyžádala další práva a výsady – císař Maxmilián II. Habsburský povýšil Dobříš na město, Dobříš získala městský znak i některé hospodářské výsady. Ve znaku je postava svatého Tomáše, neboť na jeho svátek 21. prosince se konal v Dobříši výroční trh.
Za hejtmana Oldřicha Doudlebského z Doudleb se na Dobříši chovali tři roky velbloudi. Ty sem poslal císař Rudolf II., známý milovník umění a exotů všeho druhu, který je dostal darem od kohosi z Orientu. Po třech letech starostí (nikdo se totiž „o ty potvory, které k ničemu nebyly“ nechtěl starat a stádo se navíc rychle rozrůstalo) si mohl hejtman oddychnout – císař nechal velbloudy odvést jinam. Památkou na hejtmana Doudlebského je hřbitovní kostelík, jež dal stavět v roce 1589. Z konce 16. století jsou také první zmínky o židovské obci – tu dnes připomíná židovský hřbitov na severním okraji města, jehož náhrobky pochází z této doby.
Dobříš za dob Mansfeldů
V roce 1630 odpadla Dobříš od královské koruny znovu a už definitivně. Zámek a celý statek koupil pruský hrabě Bruno z Mansfeldu. Panovník si pouze vymínil právo lovu na černou a červenou zvěř (kančí a vysokou) ve zdejších lesích, a to na věčné časy. Třicetiletá válka tragicky zastihla Dobříš v roce 1639, kdy tudy táhli Švédové, po nichž zůstaly z kostelíka a tvrze postavené hejtmanem Hrochem jen doutnající trosky. Samotné městečko tak špatně nedopadlo – z původního počtu 53 domů jich po válce bylo 47 obydlených. Tak dobře na tom v kraji nikde nebyli.
Roku 1666 začala stavba nového panského sídla – malého barokního zámku. Další vzpruhou pro místní živnosti bylo privilegium Leopolda I. z roku 1675, které rozmnožilo dva výroční trhy o další čtyři. Další pracovní příležitostí byly panské železné huti založené kolem roku 1674. Důsledkem těchto aspektů Dobříš rostla a bohatla.
Počátkem 18. století byl rozkvět Dobříše zastaven nejprve morovou epidemií (1713) následované velikým požárem tehdy ještě převážně dřevěné zástavby. Z této doby pochází socha svatého Šebestiána na rynku, která měla odvrátit zlo. Nicméně přišel nový oheň, jež zničil nedlouho předtím opravený hrad Vargač. Od té doby sloužily ruiny paláce jako panská sýpka.
V roce 1745 začaly stavební práce na honosném zámku ve slohou pozdního baroka s rozsáhlým parkem. Zámek byl stavěn podle plánů architektů G. N. Servandoniho a Roberta de Cotte mladšího, kteří našli inspiraci ve vídeňském zámku Schönbrunn. Stavba trvala celých dvacet let. To už Mansfeldům patřil titul knížat a jejich panství bylo značně rozšířeno skoupením okolních statků.
Budování a údržba rozsáhlého komplexu si vyžadovala obrovské náklady. Kromě peněz získaných prodejem panství Horažďovice pramenily hlavní zisky knížecí rodiny z roboty poddaného lidu. Dobříšský lid nebyl nikdy před tím tak zatížen robotou a tresty za neuposlechnutí jako v této době. Nejeden chudák zemřel pod ranami karabáče. Tyto poměry vyústili téměř k otevřenému povstání. Lid však zachránilo udání sousedního šlechtice, na jehož základě přijela na Dobříš císařská vyšetřující komise a dobříšský pán byl donucen zaplatit pokutu 2 000 dukátů a vyrovnat se s poddanými. Císařovna Marie Terezie jej dokonce na čas zbavila správy svého panství. Vrchní správce Svoboda byl jakožto hlavní viník odsouzen na čtyři roky těžkého žaláře. Z této doby pochází úsloví Dobříš – odříš.
Dobříš za dob Colloredo–Mansfeldů
V roce 1780 vymřeli Mansfeldové po meči a Dobříš tak vyženil příslušník opočenského rodu Colloredo s podmínkou, že k svému jménu připojí ještě Mansfeld.
V letech 1791–1797 se uskutečnila stavba kostela před zámkem, jež byl zasvěcen Nejsvětější trojici. Původně měl kostel stát za radnicí na rynku namísto původního rybníčku, což však konšelé velkoryse odmítli s tím, že by se husy neměly kde koupat. V roce 1821 se město dočkalo nové empírové radnice s hodinovou věžičkou, která vystřídala původní, ještě dřevěnou radnici.
Přestavbou Pasovské silnice na počátku 19. století, zřízením poštovní stanice (1825), telegrafního úřadu a železnice spojující Dobříš s Prahou (1897) došlo k výraznému oživení zdejších živností, cestovního ruchu. Zdejší ubytovací hostince, které byly z velké části dílem Židů (mimo jiné i Hotel Heinz), se těšily dobré pověsti.
Roku 1850 se stala Dobříš sídlem okresního soudu, později i okresní samosprávy a berního úřadu (K oficiálnímu povýšení městečka na město došlo roku 1853). Významným rokem byl rok 1865, kdy zde vznikla první rukavičkářská živnost. A i v tomto odvětví měli prsty Židé, konkrétně Šalamoun Abeles. Šití rukavic se posléze stalo nejvýznamnějším odvětvím místního průmyslu.
Roku 1897 se Dobříš dočkala železničního spojení, stala se konečnou stanicí lokálky z Prahy a Vraného nad Vltavou (nynější trať 210). K uvažovanému prodloužení trati do Příbrami nedošlo.
Kolem roku 1860 žilo v Dobříši přes 3 000 obyvatel. Tempo vzrůstu se zpomalilo, takže 4 000 obyvatel dosáhla Dobříš až ve třicátých letech 19. století.
20. století
Velký průmyslový růst zaznamenalo město počátkem 20. století, kdy zde byly postaveny Rukavičkářské závody Dobříš a továrna na kovovýrobu. Z konce 30. let také pochází Masarykovo sanatorium pro nervové, vnitřní a zejména respirační choroby. Po Druhé světové válce se stal zámek sídlem Svazu československých spisovatelů a sloužil umělcům všech tvůrčích svazů jako pracoviště i místo pro odpočinek. Kromě mnoha českých i slovenských umělců se zde vystřídalo i několik vzácných zahraničních hostů. Byli to např. Ilja Erenburg, Alexander Fadějev, Rafael Alberti, Martin Andersen Nexö, Jorge Amado, Pablo Neruda, Arnold Zweig, Paul Eluard, Louis Aragon a další. Z českých umělců stojí za připomínku zejména Jan Drda, který si Dobříš velice zamiloval a pobýval zde dlouhá léta až do své smrti a je zde i pohřben.
Po převratu v roce 1989 byl zámek navrácen rodu Colloredo–Mansfeld i s přilehlými lesy.
Život ve městě
Správní území a politika
Dobříš je město s rozšířenou působností, správní obvod zahrnuje 23 okolních obcí. Město je členem spolku Svazek obcí Dobříšska a Novoknínska[3] Zastupitelstvo města má 21 členů, starostou je Jaroslav Melša (ODS).
Seznam starostů města
- Mgr. Jaroslav Melša (ODS) od 2006
- MUDr. Stanislav Holobrada (ODS) (2002-2006)
- Mgr. Stanislav Vacek (nezávislý) (1994-1998),(1998-2002)
- Ing. Jan Slanec (ODS) (1990-1994)
Členění města
Město se skládá ze dvou místních částí, spadá pod něj osada Trnová. Před rokem 1990 bylo součástí města i několik okolních vesnic.
Významné ulice a náměstí
- Mírové náměstí leží v centru města. Má výměru 2 hektary. na východním konci podlouhlého náměstí stojí radnice. V minulosti zde chtělo panstvo podle pověsti postavit kostel, záměr ale ztroskotal na odporu obyvatel, neboť se zde nacházel rybníček, a kachny a husy by se neměly kde koupat. Část náměstí zabírá autobusová stanice. V současnosti probíhají přípravy na rekonstrukci náměstí. Středem náměstí vede akátová alej se sochou sv. Šebestiána. Na severní straně náměstí zůstala z původní zástavby zachována budova sokolovny. Na západní straně navazuje jižně Komenského náměstí, na kterém stojí škola a pošta.
- Pražská ulice vede z náměstí až na konec města. K původní Pražské ulici byla po roce 1989 přiřazena i bývalá ulice Rudé armády. Na této ulici se nachází zámek, kostel Nejsvětější Trojice i železniční stanice. Po ulici je částečně vedena trasa silnice II/114.
- Náměstí svobody leží na Pražské ulici nad rybníkem Koryto. Nachází se zde zámek a kostel a v parčíku socha Jana Nepomuckého.
Znak a vlajka
Znak byl městu udělen v roce 1586. Ve znaku je svatý Tomáš stojící v bráně. Svatý Tomáš je i patronem města. Vlajka byla udělena v 90. letech 20. století. Skládá se z 5 svislých modrých a bílých pruhů, bílé pruhy jsou stylizovány do tvaru brány.
Školství a zdravotnictví
- Základní školy: 3
- ZUŠ
- Gymnázium Karla Čapka – web školy
- Střední odborné školy: 1
- Mateřské školy: 3
- Zdravotnické zařízení: 2
- Léčebna dlouhodobě nemocných
- Domov důchodců
- Dům s pečovatelskou službou
Kultura a společnost
Za dob knížat stávalo v zámeckém parku divadlo. Ve 20. století bylo ve městě kino, které však na přelomu století zaniklo. V bývalé synagoze je dnes kulturní dům.
Náboženský život
V Dobříši působí:
- Římskokatolická církev
- Církev Českobratrská
- Křesťanské společenství
- Sbor Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi
Sport
Okolí města je vhodné pro pěší i cykloturistiku. Okolní Brdské lesy jsou častým cílem trampů. Ve městě funguje několik sportovních oddílů, z nejoblíbenějších sportů je tu fotbal, lední hokej a volejbal kde hrají místní krajské soutěže. Dále zde má sídlo klub amerického fotbalu, který však hraje v Příbrami. Dále je možnost využít služeb fitnesscentra. V městě má tzv. „hnízdo“ dobříšská župa sportovních spolků Sokol i Orel, spravující zde tělocvičnu, v níž se pořádají hodiny (sportovního, kondičního, …) aerobiku.
Vodstvo
Přímo ve městě se nacházejí rybníky Papež a Koryto. Proto se říká, že na Dobříši je Papež u koryta, a že dobříšáci jsou křtění papežem. V blízkém okolí pak najdeme mj. Huťský rybník, Bzdinku, Říhovku a další. Na Dobříšském potoce byla vybudována přehradní nádrž Chotobuš, která sloužila jako zdroj pitné vody, dnes má pouze záložní funkci, naposledy jela na plný výkon při povodních v roce 2002, kdy připravovala pitnou vodu pro zatopené povltaví.
Památky a okolí
- Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti patří zámek patřící rodu Colloredo-Mansfeld. V dobách komunismu v něm sídlil klub Československých spisovatelů, někteří (např. Bohumil Říha) zde i zemřeli. Zámek je přístupný veřejnosti
- U zámku je anglický a francouzský park.
- V minulosti zde převládal kožedělný průmysl, město proslulo výrobou rukavic, kterou sem přinesl v 19. století Šalamoun Abeles. Židovská obec je připomínána již koncem 16. století. Z této doby pochází i nejstarší náhrobky na Židovském hřbitově
- Ve Staré Huti u Dobříše je u rybníka Strž dům, kde bydlel Karel Čapek
- V blízkosti Dobříše jsou zbytky dvou hradišť, jedno u hájovny Obora, druhé na kopci Hradec (628 m)
- Kostel Nejsvětější Trojice byl vybudován naproti zámku v letech 1791–1797.
- Evangelický kostel v Příbramské ulici byl je moderní stavbou z roku 1937. V 90. letech 20. století byla v sousedství vybudována fara.
- Bývalá synagoga byla v poválečných letech přestavěna na kulturní dům. Během adaptace byla zbořena její věž a zjednodušeny fasády.
- Nad městem bylo ve 30. letech 20. století postaveno Masarykovo sanatorium pro choroby nervové a vnitřní. Za dob totality zde bývala léčebna pro význačné osoby. Dnes je z něj Léčebna dlouhodobě nemocných.
- Obora Aglaia (obora) u knížecích studánek je místem, kde byl vysazen Jelenec virginský
- Na Huťském rybníce byla poprvé v Evropě vysazena ondatra. Na břehu rybníka v zámeckém parku je pomník této události.
Partnerská města
na počátku 90. let i
Reference
- ČÁKA, Jan. Podbrdskem od městečka k městečku. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1988. ISBN 80-7057-000-8
- OLIČ, Miroslav. Dobříš - město na Zlaté stezce
- ↑ Kolektiv autorů. Encyklopedie Universum 5. [DVD-ROM]. 2006. [cit. 2008-03-02].
- ↑ http://www.mestodobris.cz/soubory/2796/dob%F8%ED%9A1.pdf
- ↑ http://www.dobrisskonovokninsko.cz/
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |