Živel

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (Nahrazení textu „<u>“ textem „{{Podtržení|“)
Řádka 14: Řádka 14:
[[Soubor:Four elements representation.png|center|180 px|Klasické čtyři živly]]
[[Soubor:Four elements representation.png|center|180 px|Klasické čtyři živly]]
<br style="clear:both;">
<br style="clear:both;">
-
''<u>Značky klasických živlů<u>''
+
''{{Podtržení|Značky klasických živlů{{Podtržení|''
<br style="clear:both;">
<br style="clear:both;">
[[Soubor:Alchemy fire symbol.png|20px]]  
[[Soubor:Alchemy fire symbol.png|20px]]  

Verze z 16. 5. 2015, 15:03

Živel (od „živý“) je slovo, vytvořené Jungmannem jako překlad latinského elementum a řeckého stoicheion, která znamenala prvek, počátek, písmeno. V češtině se užívá – často v množném čísle – pro:

  • přírodní síly, zejména pokud působí ničivě (živelní pohroma),
  • složky světa, zejména v esoterice a alchymii,
  • metaforicky pro nezkrotné děti, podezřelé nebo podvratné skupiny.

Odtud také živelný, spontání a neodolatelný, nezamýšlený a přitom mocný.

Obsah

Přírodní filosofie

Řecké živly
Klasické čtyři živly


{{Podtržení|Značky klasických živlů{{Podtržení|
20px oheň
20px země
20px vzduch
20px voda

Úvahy o čtyřech živlech (řec. stoicheia) jako o věčných základech či prvcích, z nichž se jako z písmen skládá prazáklad světa, se vyskytují už u předsókratovských filosofů a tvoří pak základ starověké fyiky. Podle pozdějších zpráv pokládal Thalés z Milétu za pralátku světa vodu, Anaximenés vzduch a Hérakleitos snad oheň. Nauku o čtyřech živlech zformuloval Empedoklés, který také uvažoval o tom, jak jeden přechází ve druhý. Počet čtyři přitom není nahodilý, ale odpovídá čtyřem světovým stranám a ročním obdobím a navozuje tak představu všeobecnosti, a zároveň i jisté základní stálosti – tak jako čtyřboký dům nebo čtyřnohé zvíře. Na čtyři živly navazuje také Hippokratova nauka o čtyřech tělesných šťávách (humores), jejichž směsi tvoří „temperament“ či povahu člověka.

Živel Těleso
(Platón) 		Vlastnost
(Aristotelés) 		Světová strana Temperament Symbol
oheň čtyřstěn teplý a suchý jih cholerik
12px
vzduch osmistěn teplý a vlhký východ sangvinik
12px
voda dvacetistěn chladný a vlhký západ flegmatik
12px
země krychle chladný a suchý sever melancholik
12px

Pětice živlů

Platón dodal ke čtveřici živlů ještě nebeský živel éter (aithér) a každému z nich přisoudil jeden z pěti pravidelných mnohostěnů. Podle Aristotela představují čtyři pozemské živly kombinace vlastností teplý / studený a suchý / vlhký a jejich společným původem je „pátá esence“ či kvintesence – nebeský éter. Nauka o živlech měla velký význam i pro stoiky, kteří pátý živel ztotožnili s duchem (pneuma). O pěti živlech se hovoří také v buddhismu, kde se pro pátý živel užívá název „prázdno“. V čínském taoismu a dalších tradicích se jako pět živlů uvádí dřevo (strom), oheň, země, kov (zlato) a voda. Také zde se k nim váží různé výklady, včetně astrologických.

Od alchymie k chemii

Úvahy o čtyřech živlech sice i pozdější křesťanství|křesťanští myslitelé občas zmiňují, velký význam jim ale nepřikládali. Jen středověké lékařství se stále inspirovalo Hippokratem. Helénistické myšlenky o pralátkách a jejich míšení převzali v Alexandrii a v Sýrii Arabové, kteří pro ně vytvořili slovo al-chymia (z řec. chemeia) a touto cestou se v pozdním středověku dostaly zase do Evropy. Renesanční myslitelé a zejména alchymisté a astrologové věnovali úvahám o látkách a jejich proměnách velkou pozornost i úsilí, až Robert Boyle (1627-1692) začal uvažovat o „elementech“ empiricky. Začal totiž zkoumat, které látky se chemicky nedají rozložit na jednodušší a otevřel tak cestu k prvkům v moderním smyslu. Místo alchymie začal také užívat slovo chemie.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Živel. Sv. 27, str. 851

Související články

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Živel
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C5%BDivel“