Kauzalita

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 14. 8. 2022, 14:52

Kauzalita (z lat. causa, příčina) znamená příčinnost, kauzální vztah mezi příčinou a jejím následkem. V silnějším smyslu přesvědčení, že nic se neděje bez dostatečné příčiny (determinismus).

Příčinnost v běžné řeči a ve filosofii

České slovo „příčina“ se odvozuje od slovesa „přičinit se“ a znamenalo tedy všechno, co se o nějakou věc či událost přičinilo.^[1] Podobně i řecké aitia, které znamená příčinu, ale také vinu, zavinění. V běžné řeči tedy užíváme spíš širší pojem kauzality a počítáme s tím, že příčin může být víc. Tak je tomu v Aristotelově teorii příčinnosti, kterou převzala scholastika. Aristotelés rozlišuje čtyři druhy příčin:

1. formální (nebo tvarová) lat. causa formalis – například představa domu;
2. látková, lat. causa materialis – materiál na jeho stavbu;
3. účinná (nebo působící), lat. causa efficiens – stavitel, který jej postaví;
4. cílová, lat. causa finalis – účel domu, totiž bydlení.

Teprve součinnost všech čtyř může způsobit, že se dům skutečně postaví. Přitom platí, že následek je přiměřený příčině, že „podobné působí podobné“. Podle I. Kanta je kauzalita jednou z apriorních podmínek poznání, které se zpravidla ptá právě po příčinách. Vysvětlit nějakou věc nebo událost znamená často najít její příčiny, například při policejním vyšetřování. Kant rovněž ukázal, že ze základní představy kauzality, to jest vztahu příčiny a následku, se také odvozuje směr či smysl času: příčina nutně předchází následek a nikdy to nemůže být naopak. Z toho plyne nevratnost (irreversibilita) času.

Vědecká kauzalita

Novověká přírodní věda, která se chápe nejen jako poznání, ale také ovládnutí přírody, potřebovala k tomu jiný pojem příčiny nutné a dostačující: příčina musí být jedna a musí zaručovat, že následek skutečně nastane. Tak rozumí příčině a kauzalitě klasická věda. Od 19. století se pojem příčiny ve vědě poněkud rozšířil, protože zahrnuje i příčiny, jejichž následky nejsou nutné, ale jen více či méně pravděpodobné. Vztah mezi příčinou a následkem se pak udává statisticky, mírou korelace. Nicméně k technickým aplikacím vědy je třeba, aby příčina byla jedna, anebo aspoň výrazně převládala, jinak se totiž nedá k účelné aplikaci využít. Vyjádřením této kauzality je přírodní zákon. Německý fyzik Max Born (1949) charakterizoval představu kauzality třemi body:

• Příčinnost (kauzalita) říká, že výskyt určitého předmětu či entity B zákonitě závisí na výskytu předmětu A jiné třídy. A nazýváme příčinou, B následkem.
• Předchůdnost (antecedence) tvrdí, že příčina nemůže následovat po důsledku.
• Souvislost (kontiguita) předpokládá, že příčina a důsledek se musely v prostoru setkat, aspoň prostřednictvím dalších entit.

Tento výměr, platný pro klasickou fyziku, relativistická fyzika musela pozměnit a v kvantové fyzice neplatí. Nicméně koncept kauzality v nějaké podobě platí i zde. Logika rozlišuje

• příčinu nutnou: bez výskytu příčiny A nemůže nastat účinek B; z výskytu B tedy plyne výskyt A.
• příčinu dostačující: výskyt A stačí k tomu, aby nastal účinek B; z výskytu účinku B ovšem nemusí plynout, že předcházela příčina A (mohly to způsobit i jiné příčiny).

Kauzalita výkonových veličin

Hlavní článek: Výkon

Zdroj dodává do systému energii v čase, tedy výkon. Ten je dán součinem výkonových veličin úsilí e (anglicky effort) a toku f (anglicky flow), tedy \(P=e \times f\). Zdroj energie působí jen jednou veličinou, připojený systém kauzálně^[2] odpovídá odběrem druhé veličiny, podle impedance toho dvojbranu. Následuje přechodový jev podle dynamiky systému:

• Závaží (zdroj stálé síly, úsilí) působí silou na páku, ta odpovídá rychlostí pohybu (tokem).
• Vítr (zdroj stálé rychlosti, toku) působí na draka, vzniká na něm tlak, který napíná provázek (úsilí).

Součin tohoto páru veličin odpovídá výkonu. Měniče fyzikálních působení převádí jeden pár výkonových veličin na jiný.

Transformátor a gyrátor

Měniče lze dělit podle jejich vlivu na kauzalitu, experimentálně lze tyto funkce ověřit po ustálení systému po připojení ke zdroji energie na pouze jednu stranu dvojbranu:

• Transformátor převádí jedno úsilí na druhé úsilí a tok na tok, nemění kauzalitu. Umí pracovat obousranně. Např. i nezatížená převodovka převádí otáčky na jedné straně na jiné otáčky na druhé straně a podobně i moment páky se závažím na jedné hřídeli stojící převodovky lze vyvážit na druhé hřídeli.
• Gyrátor převádí buď úsilí na tok, anebo tok na úsilí, mění kauzalitu výkonových veličin; dvojbran měnící imitanci zátěže na opačnou. Jen některé gyrátory umí převracet v obou směrech.
  • Např. stejnosměrný cizebuzený stroj naprázdno při roztočení (tok) umí jako dynamo vygenerovat napětí (úsilí), a i opačně se po připojení na napětí jako motor ustálí na odpovídajících otáčkách naprázdno (tok).
  • Gyrátor pouze úsilí na tok, např. i nezatížený asynchronní motor připojený k napětí (úsilí) se otáčí téměř synchronními otáčkami (tok), ovšem pouhým otáčením hřídelí odpojeného motoru napětí nevygeneruje.
  • Gyrátor pouze toku na úsilí, např. soustava tryska-klapka převádí rychlost (tok) plynu na sílu na klapce (úsilí), bez dalšího zdroje ale trvalý vnější tlak na páčku klapky nebude příčinou vzniku průtoku v trysce, ne natvalo.

Karma - zákon příčiny a následku z pohledu buddhismu

Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”. Zhruba řečeno, karma funguje následovně: Každý čin, slovo a myšlenka – pozitivní či negativní – zanechává otisky v mysli. Protože způsob prožívání světa je určován obsahem naší mysli, negativní otisky nevyhnutně vedou k budoucímu utrpení. Když tedy pochopíme, že naše myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků, budeme mít moc měnit náš život ve vlastních rukou. Budeme-li tedy pochopení karmy používat správným způsobem, přinese nám to svobodu. V každé situaci tak bytosti mají svobodu rozhodnutí o své budoucnosti.

Související články

• Determinismus
• Důvod
• Kauza
• Mechanika
• Náhoda
• Nutná a postačující podmínka
• Synchronicita

Kauzalita výkonových veličin

• Kapacitor

Literatura

• J. David Powell, Gene F. Franklin, Abbas Emami-Naeini: Feedback Control of Dynamic Systems. Prentice Hall, 5th ed., 2006, ISBN: 0131499300

Externí odkazy

Stanford Encyclopedia of Philosophy

• (anglicky) Backwards Causation, plato.stanford.edu, Stanford Encyclopedia of Philosophy
• (anglicky) Probabilistic Causation, plato.stanford.edu, Stanford Encyclopedia of Philosophy
• (anglicky) Causation and Manipulability, plato.stanford.edu, Stanford Encyclopedia of Philosophy
• (anglicky) Counterfactual Theories of Causation, plato.stanford.edu, Stanford Encyclopedia of Philosophy
• (anglicky) Causal Processes, plato.stanford.edu, Stanford Encyclopedia of Philosophy
• (anglicky) Causation in the Law, plato.stanford.edu, Stanford Encyclopedia of Philosophy
• (anglicky) Medieval Theories of Causation, plato.stanford.edu, Stanford Encyclopedia of Philosophy
• (anglicky) The Metaphysics of Causation, plato.stanford.edu, Stanford Encyclopedia of Philosophy

Dictionary of the History of Ideas

• (anglicky) Causation, etext.lib.virginia.edu, The Dictionary of the History of Ideas
• (anglicky) Causation in Law, etext.lib.virginia.edu, The Dictionary of the History of Ideas
• (anglicky) Causation in History, etext.lib.virginia.edu, The Dictionary of the History of Ideas