Káně lesní

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(+ Vylepšení)
(+ FLICKR)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 84: Řádka 84:
-
{{Commons|Buteo buteo}}{{Článek z Wikipedie}}{{Dravci v ČR}}
+
{{Flickr|Buteo+buteo}}{{Commonscat|Buteo buteo}}{{Dravci v ČR}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Jestřábovití]]
[[Kategorie:Jestřábovití]]

Aktuální verze z 25. 6. 2024, 18:36


Káně lesní (Buteo buteo), známá také pod starším názvem káně myšilov,[1] je středně velký druh dravce z čeledi jestřábovitých (Accipitridae).

Obsah

Popis

V letu

Dorůstá 50–57 cm, v rozpětí křídel měří 113–128 cm[2] a váží 775-975 g.[3] Má kompaktní postavu, dlouhá široká křídla s černými konci letek, v letu široce rozevřený, krátký, zakulacený ocas s tmavým pruhováním a s tmavou páskou na konci, žluté neopeřené končetiny a žlutý, na konci černě zbarvený zobák. Jinak má však káně lesní ze všech ptačích druhů jedno z nejproměnlivějších zbarvení opeření, které se může pohybovat od čistě bílé až po téměř černou.[2] Obecně přitom platí, že svrchu je pták zbarven jednotně, zatímco spodinu těla mívá světlejší a alespoň částečně pruhovanou. Pohlaví jsou zbarvena totožně.[4] Ve střední Evropě hrozí záměna s velmi podobnou, ale vzácnější kání rousnou (Buteo lagopus), která má světlý ocas a izolovanou tmavou skvrnu v ohbí spodiny křídla, a s včelojedem lesním (Pernis apivorus), který má na rozdíl od káně lesní žluté oči a užší křídla.[5]

Hlas

Ozývá se nejčastěji mňoukavým, daleko slyšitelným „vijé“, které často napodobuje sojka obecná (Garrulus glandarius). Mláďata pak o potravu již od prvního dne žebrají protáhlým „piiij piiij“, které se s přibývajícím věkem stává hlubší a hlasitější.[6] (zvuk nahrávka s varovným hlasem).

Rozšíření

Hnízdí v téměř celé Evropě s výjimkou Islandu, části Irska a Skandinávského poloostrova,[2] východně zasahuje v podobě širokého pruhu přes střední Asii až po Japonsko. Zatímco v Evropě jsou populace především stálé (s výjimkou těch severských), asijští ptáci na zimu většinově migrují na jih a jihovýchod kontinentu (viz mapka s rozšířením).[3] V Evropě je káně lesní s téměř 1 milionem hnízdících párů nejhojnějším dravcem vůbec.[2] V České republice se zdržuje početně po celý rok, hnízdí zde v počtu 9,5–13 000 párů, a to až po nadmořskou výšku 1300 m n. m., a zimuje v počtu 20 000–50 000 jedinců.[7] U jeho populačního trendu byl přitom v minulých letech zaznamenán mírný vzestup.[8] Hnízdí v lesích, za potravou zalétává na otevřená prostranství, jakými jsou např. pole, louky nebo pastviny;[2][4] často vysedává také u silnic.[3]

Chování

Během hnízdního období jsou káňata teritoriální, mimo toto období, zejména pak v oblastech s nadbytkem kořisti, však často tvoří menší volné skupiny. Ty lze zaznamenat i během tahu. Je známá díky svým zásnubním letům, při kterých kruhově plachtí, volně padá a opět stoupá.[9]

Potrava

Káně na pozorovatelně (tmavá morfa)
Mláďata v hnízdě

Potrava káně lesní je tvořena převážně malými savci, ve střední Evropě se pak jedná především o hraboše polní (Microtus arvalis). Dále požírá také ptáky, většinou mladé jedince, plazy (ještěrky, hady), červy, obojživelníky (většinou žáby) a ryby, konkrétně mrtvé nebo umírající jedince. Často vyhledává i auty sražená zvířata, čímž se sama vystavuje nebezpečí kolize s vozidly.[6][10] V letech 1981-84 byla v okolí Berlína provedena studie zabývající se složením potravy u ještě neopeřených mláďat. Na hnízdech bylo jako kořist zaznamenáno celkem 257 druhů živočichů, z čehož 37 % představovali malí savci (především hraboši), 59 % ptáci, 1 % plazi, další 1 % obojživelníci a zbývající 2 % pak ryby.[11]

Hnízdění

Pohlavně dospívá ve 2. nebo 3. roce života.[12] Páry jsou monogamní a mnohdy spolu setrvávají po celý život. Rozměrné hnízdo z větví buduje zpravidla vysoko v koruně stromu. První vejce samice začínají ve střední Evropě klást již v březnu, většinou však až v polovině dubna. V jedné snůšce bývají obvykle 2–3, někdy i 1 nebo 4 bílá, červeno-hnědě skvrnitá, průměrně 56 x 45 mm velká vejce vážící asi 60 g.[13] Jsou kladena v intervalu 2 až 3 dnů a na jejich 33–35 denní inkubaci se podílí oba rodiče. Mláďata hnízdo opouští po 42–49 dnech, ale stále se nacházejí v jeho blízkosti a ještě dalších 6–10 týdnů jsou rodiči krmena. Poté hnízdní teritorium opouští a usazují se obvykle několik kilometrů od jeho hranic. I přesto však byly zaznamenány i případy, kdy se mládě uchýlilo od hnízda ve vzdálenosti celých 200 km.[12] Úmrtnost mladých ptáků v prvním roce života činí 51 %, v druhém roce 32 % a ve třetím roce již jen 29 %.[14] V přírodě se obvykle dožívá asi 10 let. Nejstarší káně kroužkovaná v České republice byla sražena autem ve věku 17 let a 1 měsíce,[1] vůbec nejstarší ve volné přírodě žijící jedinci se pak dožili celých 26 let.[10]

Hrozby

V současné době ji ohrožuje především pronásledování, kolize s vozidly, zranění na drátech elektrického napětí, rušení na hnízdištích a kácení lesů, které mnohdy vede ke ztrátě hnízd.[10]

Klasifikace

Káně lesní je jedním z 28 zástupců rodu Buteo, který je v Eurasii a Africe zastoupen 10 druhy. Jejími nejblíže příbuznými jsou přitom káně bělochvostá (B. rufinus), stepní (B. hemilasius) a horská (B. oreophilus), s kterými tvoří tzv. superdruh.[15]

Poddruhy

Rozeznáváme 11 poddruhů:[15][16]

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 BioLib.cz – Káně lesní
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356.
  4. ↑ 4,0 4,1 BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921.
  5. ↑ viz ilustrace letících dravců v Dierschkeovi (citace č. 2) na stranách 144–145
  6. ↑ 6,0 6,1 U. Glutz von Blotzheim; K. M. Bauer, E. Bezzel: Handbuch der Vögel Mitteleuropas, Band 4 Falconiformes. Akademische Verlagsgesellschaft, Frankfurt am Main 1971 ISBN 3-400-00069-8
  7. ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272.  
  8. ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-08-23]. Dostupné online.  
  9. ↑ R. G. Bijlsma (1998): Handleiding veldonderzoek Roofvogles. 2. upravené vydání, KNNV, Utrecht. str. 134 (německy)
  10. ↑ 10,0 10,1 10,2 T. Mebs, D. Schmidt: Die Greifvögel Europas, Nordafrikas und Vorderasiens. Franckh-Kosmos Verlags GmbH & Co. KG, Stuttgart 2006 ISBN 3-440-09585-1 (německy)
  11. ↑ Hastädt, V. & Sömmer, P. (1987): Ein Beitrag zur Ernährung nestjunger Mäusebussarde Buteo buteo (L.). Populationsökologie Greifvogel- u. Eulenarten 1, str. 267–277
  12. ↑ 12,0 12,1 P. E. Davis, J. E. Davis (1992): Dispersal and age of first breeding of Buzzards in Central Wales. British Birds 85, str. 578–587 (anglicky)
  13. ↑ S. Cramp, K. E. L. Simmons: The Birds of the Western Palearctic, Vol. 2. Oxford University Press, Oxford 1980 ISBN 0-19-857505-X (anglicky)
  14. ↑ T. Mebs (1964): Über Wanderungen und bestandsgestaltende Faktoren beim Mäusebussard (Buteo buteo) nach deutschen Ringfunden. Vogelwarte 22, str. 180–194
  15. ↑ 15,0 15,1 L. Kruckenhauser, E. Haring, W. Pinsker, M. J. Riesing, H. Winkler, M. Wink, A. Gamauf (2004): Genetic vs. morphological differentiation of Old World buzzards (genus Buteo, Accipitridae). Zoologica Scripta, 33, str. 197–211 (anglicky)
  16. ↑ Eurasian Buzzard (Buteo buteo) [online]. The Internet Bird Collection, [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Káně lesní
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Káně lesní
   Dravci v ČR
Jestřábovití

Včelojed lesní • Káně lesní • Káně bělochvostá • Káně rousná • Luněc šedý • Luňák hnědý • Luňák červený • Sup mrchožravý • Sup hnědý • Sup bělohlavý •
Orlosup bradatý • Moták pochop • Moták pilich • Moták lužní • Moták stepní • Orlík krátkoprstý • Jestřáb lesní • Krahujec obecný • Krahujec krátkoprstý •
Orel mořský • Orel křiklavý • Orel volavý • Orel stepní • Orel jestřábí • Orel nejmenší • Orel skalní • Orel královský

Orlovcovití

Orlovec říční

Sokolovití

Poštolka obecná • Poštolka jižní • Poštolka rudonohá • Dřemlík tundrový • Ostříž lesní • Sokol stěhovavý • Raroh velký • Raroh lovecký • Raroh jižní

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/K%C3%A1n%C4%9B_lesn%C3%AD“