Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Živel
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu „<u>“ textem „{{Podtržení|“) |
(+ Vylepšení) |
||
| Řádka 14: | Řádka 14: | ||
[[Soubor:Four elements representation.png|center|180 px|Klasické čtyři živly]] | [[Soubor:Four elements representation.png|center|180 px|Klasické čtyři živly]] | ||
<br style="clear:both;"> | <br style="clear:both;"> | ||
| - | + | {{Podtržení|Značky klasických živlů}} | |
<br style="clear:both;"> | <br style="clear:both;"> | ||
[[Soubor:Alchemy fire symbol.png|20px]] | [[Soubor:Alchemy fire symbol.png|20px]] | ||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
[[voda]] | [[voda]] | ||
|} | |} | ||
| - | Úvahy o čtyřech živlech (řec. ''stoicheia'') jako o věčných základech či prvcích, z nichž se jako z písmen skládá prazáklad světa, se vyskytují už u | + | Úvahy o čtyřech živlech (řec. ''stoicheia'') jako o věčných základech či prvcích, z nichž se jako z písmen skládá prazáklad světa, se vyskytují už u předsókratovských filosofů a tvoří pak základ starověké fyiky. Podle pozdějších zpráv pokládal Thalés z Milétu za pralátku světa vodu, Anaximenés vzduch a Hérakleitos snad oheň. Nauku o čtyřech živlech zformuloval Empedoklés, který také uvažoval o tom, jak jeden přechází ve druhý. Počet čtyři přitom není nahodilý, ale odpovídá čtyřem světovým stranám a ročním obdobím a navozuje tak představu všeobecnosti, a zároveň i jisté základní stálosti – tak jako čtyřboký dům nebo čtyřnohé zvíře. Na čtyři živly navazuje také Hippokratova nauka o čtyřech tělesných šťávách (''humores''), jejichž směsi tvoří „temperament“ či povahu člověka. |
{| class="prettytable" | {| class="prettytable" | ||
|----- bgcolor="lightgrey" | |----- bgcolor="lightgrey" | ||
| Řádka 48: | Řádka 48: | ||
|} | |} | ||
== Pětice živlů == | == Pětice živlů == | ||
| - | Platón dodal ke čtveřici živlů ještě nebeský živel éter (''aithér'') a každému z nich přisoudil jeden z pěti pravidelných mnohostěnů. Podle | + | Platón dodal ke čtveřici živlů ještě nebeský živel éter (''aithér'') a každému z nich přisoudil jeden z pěti pravidelných mnohostěnů. Podle Aristotela představují čtyři pozemské živly kombinace vlastností teplý / studený a suchý / vlhký a jejich společným původem je „pátá esence“ či ''kvintesence'' – nebeský éter. Nauka o živlech měla velký význam i pro [[stoicismus|stoiky]], kteří pátý živel ztotožnili s [[duch]]em (''pneuma''). |
O pěti živlech se hovoří také v [[buddhismus|buddhismu]], kde se pro pátý živel užívá název „prázdno“. V čínském [[taoismus|taoismu]] a dalších tradicích se jako pět živlů uvádí dřevo (strom), oheň, země, kov (zlato) a voda. Také zde se k nim váží různé výklady, včetně astrologických. | O pěti živlech se hovoří také v [[buddhismus|buddhismu]], kde se pro pátý živel užívá název „prázdno“. V čínském [[taoismus|taoismu]] a dalších tradicích se jako pět živlů uvádí dřevo (strom), oheň, země, kov (zlato) a voda. Také zde se k nim váží různé výklady, včetně astrologických. | ||
| + | |||
== Od alchymie k chemii == | == Od alchymie k chemii == | ||
| - | Úvahy o čtyřech živlech sice i pozdější křesťanství|křesťanští myslitelé občas zmiňují, velký význam jim ale nepřikládali. Jen středověké lékařství se stále inspirovalo Hippokratem. | + | Úvahy o čtyřech živlech sice i pozdější křesťanství|křesťanští myslitelé občas zmiňují, velký význam jim ale nepřikládali. Jen středověké lékařství se stále inspirovalo Hippokratem. Helénistické myšlenky o pralátkách a jejich míšení převzali v [[Alexandrie|Alexandrii]] a v [[Sýrie|Sýrii]] Arabové, kteří pro ně vytvořili slovo ''al-chymia'' (z řec. ''chemeia'') a touto cestou se v pozdním středověku dostaly zase do Evropy. Renesanční myslitelé a zejména alchymisté a astrologové věnovali úvahám o látkách a jejich proměnách velkou pozornost i úsilí, až Robert Boyle (1627–1692) začal uvažovat o „elementech“ empiricky. Začal totiž zkoumat, které látky se chemicky nedají rozložit na jednodušší a otevřel tak cestu k prvkům v moderním smyslu. Místo alchymie začal také užívat slovo chemie. |
=== Literatura === | === Literatura === | ||
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Živel. Sv. 27, str. 851 | * ''Ottův slovník naučný'', heslo Živel. Sv. 27, str. 851 | ||
Aktuální verze z 16. 5. 2015, 15:11
Živel (od „živý“) je slovo, vytvořené Jungmannem jako překlad latinského elementum a řeckého stoicheion, která znamenala prvek, počátek, písmeno. V češtině se užívá – často v množném čísle – pro:
- přírodní síly, zejména pokud působí ničivě (živelní pohroma),
- složky světa, zejména v esoterice a alchymii,
- metaforicky pro nezkrotné děti, podezřelé nebo podvratné skupiny.
Odtud také živelný, spontání a neodolatelný, nezamýšlený a přitom mocný.
Obsah |
Přírodní filosofie
|
|
Úvahy o čtyřech živlech (řec. stoicheia) jako o věčných základech či prvcích, z nichž se jako z písmen skládá prazáklad světa, se vyskytují už u předsókratovských filosofů a tvoří pak základ starověké fyiky. Podle pozdějších zpráv pokládal Thalés z Milétu za pralátku světa vodu, Anaximenés vzduch a Hérakleitos snad oheň. Nauku o čtyřech živlech zformuloval Empedoklés, který také uvažoval o tom, jak jeden přechází ve druhý. Počet čtyři přitom není nahodilý, ale odpovídá čtyřem světovým stranám a ročním obdobím a navozuje tak představu všeobecnosti, a zároveň i jisté základní stálosti – tak jako čtyřboký dům nebo čtyřnohé zvíře. Na čtyři živly navazuje také Hippokratova nauka o čtyřech tělesných šťávách (humores), jejichž směsi tvoří „temperament“ či povahu člověka.
| Živel | Těleso (Platón) | Vlastnost (Aristotelés) | Světová strana | Temperament | Symbol |
|---|---|---|---|---|---|
| oheň | čtyřstěn | teplý a suchý | jih | cholerik | |
| vzduch | osmistěn | teplý a vlhký | východ | sangvinik | |
| voda | dvacetistěn | chladný a vlhký | západ | flegmatik | |
| země | krychle | chladný a suchý | sever | melancholik |
Pětice živlů
Platón dodal ke čtveřici živlů ještě nebeský živel éter (aithér) a každému z nich přisoudil jeden z pěti pravidelných mnohostěnů. Podle Aristotela představují čtyři pozemské živly kombinace vlastností teplý / studený a suchý / vlhký a jejich společným původem je „pátá esence“ či kvintesence – nebeský éter. Nauka o živlech měla velký význam i pro stoiky, kteří pátý živel ztotožnili s duchem (pneuma). O pěti živlech se hovoří také v buddhismu, kde se pro pátý živel užívá název „prázdno“. V čínském taoismu a dalších tradicích se jako pět živlů uvádí dřevo (strom), oheň, země, kov (zlato) a voda. Také zde se k nim váží různé výklady, včetně astrologických.
Od alchymie k chemii
Úvahy o čtyřech živlech sice i pozdější křesťanství|křesťanští myslitelé občas zmiňují, velký význam jim ale nepřikládali. Jen středověké lékařství se stále inspirovalo Hippokratem. Helénistické myšlenky o pralátkách a jejich míšení převzali v Alexandrii a v Sýrii Arabové, kteří pro ně vytvořili slovo al-chymia (z řec. chemeia) a touto cestou se v pozdním středověku dostaly zase do Evropy. Renesanční myslitelé a zejména alchymisté a astrologové věnovali úvahám o látkách a jejich proměnách velkou pozornost i úsilí, až Robert Boyle (1627–1692) začal uvažovat o „elementech“ empiricky. Začal totiž zkoumat, které látky se chemicky nedají rozložit na jednodušší a otevřel tak cestu k prvkům v moderním smyslu. Místo alchymie začal také užívat slovo chemie.
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Živel. Sv. 27, str. 851
Související články
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |