Lichtenštejnové

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 16. 4. 2019, 07:41

Lichtenštejnové panující ve stejnojmenném státečku mezi Rakouskem a Švýcarskem pochází původně ze štýrsko-dolnorakouského pomezí a patří mezi nejstarší šlechtické rodiny ve Střední Evropě. Okolo roku 1136 byl poprvé zmíněn Hugo z Lichtenštejna jako nositel tohoto jména. Rodina dnes čítá přes stovku členů, z nichž jen část žije v Lichtenštejnském knížectví. Současným knížetem a hlavou rodu je Hans Adam II.

Původ

Jméno se odvozuje od názvu hradu Liechtenstein jižně od Vídně. V okolí tohoto rodového hradu a na severovýchodní hranici Dolních Rakous měli první Lichtenštejnové pozemky.

Vlajka Lichtenštejnska

Nepřetržitá linie předků Lichtenštejnů započala Jindřichem I. (zemřel roku 1265 nebo 1266), jenž od krále Přemysla Otakara II. za věrnost v boji získal v polovině 13. století panství okolo Mikulova na jižní Moravě jako svobodné vlastnictví. Získání tohoto panství mělo veliký politický význam, protože tím rodina získala rozsáhlý územní majetek na území Českého království, respektive (později) České koruny. Rod se trvale usadil na Moravě a ve Slezsku (slezská orlice, erb panství Krnov a erb Opavska se stávají trvalou součástí lichtenštejnského rodového erbu). Rodový majetek na Moravě byl postupně rozšiřován a do roku 1945 zde Lichtenštejnové vlastnili rozsáhlé pozemky s centry v Lednici a Valticích. Až do roku 1620 nezastávali žádný zemský úřad.

Dějiny rodu

13. až 16. století

Význam tohoto panství se měl projevit roku 1394, když Jan I. z Lichtenštejna, který skoro po 30 let řídil coby hofmistr vládní záležitosti habsburského vévody Albrechta III., se stal obětí mocensko-politických záměrů Habsburků a upadl v nemilost. Byl donucen, i se svou rodinou, vzdát se části rodinného majetku, a to především panství jižně od Dunaje. V následujících desetiletích rodina usilovala o upevnění dolnorakouského panství skrze znovunabytí, a také rozšiřovala zejména panství (dnes) jihomoravských Valtic. Ve 13. století se rodina rozdělila na tři větve, lichtenštejnskou (Murau) zvanou také štýrskou, rohravskou a petronellskou. Obě poslední linie však v příštích generacích vymřely, čímž rodina přišla o mnoho hodnotného majetku. Další rozdělení se událo na počátku 16. století, když se smlouvou z roku 1504 vytvořily linie steyreggská, valtická a mikulovská. Z nich přežila pouze valtická. Tentokrát se však členové dobře promyšlenými rodovými zákony postarali o to, aby zbytečně nepřišli o majetek vymřelých linií, ale aby tyto přešly na pokračující větve.

Lichtenštejnský palác na pražském Malostranském náměstí (dnes budova HAMU

Mezi významné členy rodu patřil Karel z Lichtenštejna, který roku 1599 konvertoval ke katolictví, o devět let později dosáhl knížecího titulu a roku 1614 mu bylo uděleno Opavské vévodství. Patřil k nejvýznamnějším oporám trůnu a v době českého stavovského povstání stál pevně na straně císaře Ferdinanda II. Po bitvě na Bílé hoře se z pověření císaře stal zemským místodržícím v Čechách a získal Krnovsko. Stál také v čele mimořádného soudu, který měl potrestat stavovské povstalce. Nese tedy velký podíl na následující staroměstské exekuci. Karel byl také členem finančního konsorcia (společně s Albrechtem z Valdštejna, Pavlem Michnou z Vacínova, Janem de Witte a Jakubem Baševim), které znehodnotilo českou minci (razili znehodnocenou tzv. „dlouhou minci“), za níž pak členové konsorcia nakupovali levně konfiskované statky v českých zemích. Důsledkem ražby dlouhé mince pak byl také státní bankrot v roce 1623.

Výčet Lichtenštejnského územního vlastnictví v roce 1914

• Lednice / Eisgrub na Moravě v roce 1249 získal Jindřich z Lichtenštejna darem o rozloze 2846 ha.
• Rabensburg / Ranšpurk v Dolním Rakousku v roce 1385 získal Jan z Lichtenštejna koupí o rozloze 6839 ha.
• Feldsberg / Valčice / Valtice v Dolním Rakousku (dnes na Moravě) v roce 1395 získal Jan sňatkem o rozloze 5601 ha.
• Wilfersdorf v Dolním Rakousku v roce 1436 získal Kryštof z Lichtenštejna dědictvím o rozloze 1930 ha.
• Úsov / Aussee na Moravě v roce 1597 získal Karel z Lichtenštejna sňatkem o rozloze 7725 ha.
• Bučovice / Butschowitz na Moravě v roce 1597 získal Maxmilián z Lichtenštejna sňatkem o rozloze 14 310 ha.
• Plumlov / Plumenau na Moravě v roce 1602 získal Karel z Lichtenštejna koupí o rozloze 12.961 ha.
• Pozořice / Posoritz na Moravě v roce 1604 získal Maxmilián z Lichtenštejna sňatkem 14.695 ha.
• Opava / Troppau ve Slezsku v roce 1614 získal Karel z Lichtenštejna v léno 9621 ha.
• Krnov / Jägerndorf ve Slezsku v roce 1622 získal Karel z Lichtenštejna.
• Moravská Třebová / Mährisch Trübau na Moravě v roce 1622 získal Karel z Lichtenštejna o rozloze 6268 ha.
• Zábřeh / Hohenstadt na Moravě v roce 1622 získal Karel z Lichtenštejna darem o rozloze 6993 ha.
• Branná / Goldenstein na Moravě v roce 1622 získal Karel z Lichtenštejna darem o rozloze 9538 ha.
• Ruda nad Moravou / Eisenberg na Moravě v roce 1622 získal Karel z Lichtenštejna darem o rozloze 5451 ha.
• Uhříněves / Aurinowes / v Čechách v roce 1622 získal Karel z Lichtenštejna koupí o rozloze 8219 ha.
• Lanškroun / Landskron / v Čechách v roce 1622 získal Karel z Lichtenštejna koupí o rozloze 6195 ha.
• Uherský Ostroh / Ungarisch Ostra na Moravě v roce 1622 získal Karel z Lichtenštejna koupí o rozloze 7233 ha.
• Kostelec nad Černými lesy / Schwarzkosteletz v Čechách v roce 1623 získal Karel z Lichtenštejna koupí o rozloze 9775 ha.
• Břeclav / Lundenburg na Moravě v roce 1638 získal Karel Eusebius z Lichtenštejna koupí o rozloze 7177 ha.
• Rumburk / Rumburg v Čechách v roce 1681 získal Anton Florián z Lichtenštejna koupí o rozloze 2564 ha.
• Šternberk / Sternberg na Moravě v roce 1695 získal Jan Adam I. z Lichtenštejna koupí o rozloze 9772 ha.
• Karlovec / Karlsberg na Moravě v roce 1699 získal Jan Adam I. z Lichtenštejna koupí o rozloze 4541 ha.
• Schellenberg v Lichtenštejnsku v roce 1699 získal Jan Adam I. z Lichtenštejna koupí.
• Judenau-Baumgarten v Dolním Rakousku v roce 1701 získal Jan Adam I. z Lichtenštejna o rozloze 1523 ha.
• Vaduz v Lichtenštejnsku v roce 1712 získal Jan Adam I. z Lichtenštejna koupí 189 ha.
• Kounice / Kaunitz v Čechách v roce 1760 získala Marie Terezie Savojská roz. z Lichtenštejna koupí o rozloze 2712 ha.
• Rataje / Rattay v Čechách v roce 1764 získala Maria Theresia von Syvoyen koupí o rozloze 3687 ha.
• Radim / Radim v Čechách v roce 1783 získal Alois I. Lichtenštejnský koupí o rozloze 3292 ha.
• hrad Liechtenstein (Feste) – hrad v Dolním Rakousku v roce 1807získal Jan I. Lichtenštejnský koupí o rozloze 1628 ha.
• Schottwien v Dolním Rakousku v roce 1824 získal Jan I. Lichtenštejnský koupí o rozloze 3460 ha.
• Fischhorn – hrad v Solnohradu / Salcbursko v roce 1862 získala Sophie von Liechtenstein dědictvím 4597 ha.

Větve rodu Lichtenštejnů

Štýrská větev rodu (Murau)

Zámek Murau a farní kostel

Hospodářské zázemí štýrských Liechtensteinů tvořily statky Liechtenstein, Murau a Frauenburg.

• Ulrich von Lichtenstein (1200-1275) - básník a minesengr ze štýrské větve rodu Murau, která ještě ve 13. století zanikla (jeho předky a potomky viz Ulrich von Liechtenstein)
• Anna, manžel Jiří ze Stubenbergu, roku 1665 vymřela štýrská linie rodu definitivně

Větev rodu Liechtenstein-Rohrau

• Dietrich von Liechtenstein-Rohrau (1230-1258) a jeho syn
  • Dietrich von Liechtenstein-Rohrau (†1277)

Mikulovská větev

• Lichtenštejnové ze Steyreggu – vymřeli roku 1548
• Lichtenštejnové z Mikulova – vymřeli roku 1691
• Lichtenštejnové z Valtic – vládnoucí rod Lichtenštejnského knížectví

Vládnoucí větev rodu

Jiří V. (†1483), manželka Anežka z Krcova. Hartman I. (asi 1475–1542), 1. manželka hraběnka Amálie z Hohenlohe, 2. manželka Johana z Mainburku. Jiří Hartmann I. (1513–1562), manželka Zuzana z Lichtenštejna na Mikulově. Hartmann II. (1544–1585), manželka hraběnka Anna z Ortenburku, synové: kníže Karel I. (30. července 1569–12. února 1627), syn Hartmana II. (1544–1585) manželka Maria Anna z Boskovic.

Maxmilián (1578–1643), syn Hartmana II. (1544–1585), manželka Kateřina z Boskovic.

Gundaker (1580–1658), syn Hartmanna (1544–1585), 1. manželka hraběnka Anežka Východofríská, 2. manželka Alžběta Lukrécie, vévodkyně slezská na Těšíně; syn Hartman (1613–1686). Gundakar koupil v roce 1625 renesanční zámek Louka (okres Hodonín).

kníže Karel Eusebius (11. dubna 1611–3./5. února 1684), syn Hartmana II. (1544–1585), manželka Johana Beatrix Ditrichštejnová.

Hartmann (1613–1686), syn Gundakera (1580–1658), manželka Alžběta Sidonie, hraběnka ze Salmu a Reifferscheidtu, synové:

Filip Erasmus (1664–1704), syn Hartmanna (1613–1686)

kníže Antonín Florian (28. května 1656–11. října 1721), syn Hartmana (1613–1686), manželka Eleonora Barbora, hraběnka z Thunu, syn: kníže Jan (Hans) Adam I. (30. listopadu 1657–16. června 1712), manželka Erdmunda Marie Tereza Ditrichštejnová kníže Josef Jan Adam (27. května 1690–17. prosince 1732, syn Antonína Floriana (1656–1721), 1. manželka princezna Gabriela z Lichtenštejna, 2. manželka hraběnka Marianna z Thunu. 3. manželka hraběnka Marianna Oettingenská ze Spielnerku, 4. manželka hraběnka Marianna Kottulinská kníže Jan Nepomuk Karel (8. července 1724–22. prosince 1748), syn Josefa Jana Adama (1690–1732), manželka hraběnka Marie Josefa Harrachová, bez potomků. kníže Josef Václav (9. srpna 1696–10. února 1772), syn Philippa Erasma (1664–1704), manželka princezna Anna Marie z Lichtenštejna, hraběnka z Thunu, bez potomků.

Emanuel (1700–1771, syn Filipa Erasma (1664–1704), bratr Josefa Václava (1696–1772)

kníže František Josef I. (19. listopadu 1726–18. srpna 1781), syn Emanuela (1700–1771), manželka hraběnka Marie Leopoldina ze Šternberka

Karel Boromej Josef (1730–1789), syn Emanuela (1700–1771) a rakouský polní maršál, manželka princezna Marie Eleonora Oettingenská ze Spielberku (1745-1812)

kníže Alois I. Josef (4. května 1759–24. března 1805), syn Františka Josefa I. (1726–1781), manželka vévodkyně Karolína z Manderscheidtu-Blankenheimu, bez potomků. kníže Jan Josef I. (27. června 1760–20. dubna 1836), syn Franze Josefa I. (1726–1781), manželka vévodkyně Josefa Sofie z Fürstenberka-Weitra, synové Alois Josef II. (1796–1858), a František Jáchym Josef (1802–1887) kníže Alois Josef II. (25. května 1796–12. listopadu 1858), syn Jana Josefa I. (1760–1836), manželka hraběnka Františka Kinská z Vchýnic a Tetova, synové Jan II. (1840–1929) a František I. (1853–1938)

Karel Jan (1803–1871), syn Jana Josefa I. (1760–1836), manželka Rosalie, hraběnka z Grünu a Schönfeldu, nominován na panovníka Lichtenštejnského knížectví (1806–1813).

František Jáchym Josef (1802–1887, syn Jana Josefa I. (1760–1836), manželka hraběnka Julie Potocká, syn Alfred Alois z Lichtenštejna (1842–1907).

kníže Jan II. (5. října 1840–11. února 1929), syn Aloise Josefa II. (1796–1858), bez potomků. kníže František I. (28. srpna 1853–25. července 1938), syn Aloise Josefa (1796–1858), manželka Elsa z Gutmannu, baronka Erös z Bethenvalva, bez potomků.

Alfred Alois (1842–1907), syn Františka Jáchyma Josefa (1802–1887), manželka Jindřiška z Lichtenštejna, syn Alois (1869–1955).

Alois (1869–1955, syn Alfreda Aloise (1842–1907), manželka rakouská arcivévodkyně Alžběta Amálie, syn František Josef II. (1906–1989).

kníže František Josef (16. srpna 1906–13. listopadu 1989, syn Aloise (1869–1955), manželka Gina Wilczková, syn Hans (Jan) Adam II. Pius narozen 1945. kníže Hans (Johann) Adam II. Pius (narozen 14. února 1945), syn Františka Josefa II. (1906–1989), manželka Marie Aglae Kinská z Vchýnic a Tetova.

Alois Filip (narozen 1968), manželka vévodkyně Sofie Bavorská

Josef Václav (narozen 24. května 1995)

Erb

Původně měli zlatočerveně dělený štít, v 16. století se objevuje čtvrcený erb s polepšením, od roku 1709 je znak totožný se znakem jejich knížectví. Srdeční štítek je shodný s původním erbem, v prvním poli má slezskou orlici, v druhém zelenou routovou korunu pokosem na zlatých a černých průzích, ve třetím poli znak Opavska, ve špici krnovský lovčí roh, ve čtvrtém poli harpyji (orla s dívčí hlavou), což je symbolem Východního Fríska.

Související články

• Seznam českých šlechtických rodů

Odkazy

Reference

Literatura

• FALKE, Jacob von. Geschichte des fürstlichen Hauses Liechtenstein. Svazek 1. Wien : Wilhelm Braumüller, 1868. 512 s., [3] archy. (německy) 
• FALKE, Jacob von. Geschichte des fürstlichen Hauses Liechtenstein. Svazek 2. Wien : Wilhelm Braumüller, 1877. 408 s., [3] archy. (německy) 
• FALKE, Jacob von. Geschichte des fürstlichen Hauses Liechtenstein. Svazek 3. Wien : Wilhelm Braumüller, 1882. 426 s., VI příl. (rodokmeny). (německy) 
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Liechtensteinové, s. 88-89.  
• HORÁK, Ondřej. Liechtensteinové mezi konfiskací a vyvlastněním. Praha : Libri, 2010. 288 s. ISBN 978-80-7277-457-9.  
• JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha : Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6.  
• ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha : Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8.  
• Wanger, Harald: Die regierden Fürsten von Liechtenstein. Nové aktualizované vydání (asi v roce 2004) s podporou knížecí kulturní rady. Vydavatelství Frank P. van Eck. ISBN 3-905501-22-8

Externí odkazy

• Jiří J. K. Nebeský – Znak Liechtensteinů v 17. století
• Horák, Ondřej: Lichtenštejnové mezi konfiskací a vyvlastněním. Příspěvek k poválečným zásahům do pozemkového vlastnictví v Československu v první polovině dvacátého století. Brno 2007. Online verze disertační práce