Rumburk

Z Multimediaexpo.cz


Rumburk (německy Rumburg) je město v nejsevernější části České republiky, ve východní části Ústeckého kraje, v severovýchodní části okresu Děčín, ve Šluknovském výběžku. Město leží ve Šluknovské pahorkatině a protéká jím říčka Mandava. V Rumburku jsou hraniční přechody do německých měst Seifhennersdorfu a Neugersdorfu. Rumburk je obcí s rozšířenou působností. Město se rozkládá na ploše 24,71 km² v nadmořské výšce 387 m. n. m. Bylo proslulé výrobou véby, výrobou tzv. „rumburských kamen“, které v tomto městě vyráběla firma Rukov[1] a dalšími produkty. Ve městě v roce 1918 proběhla vzpoura navrátilců z ruského zajetí. Deset účastníků bylo popraveno a další byli vězněni v Malé pevnosti v Terezíně. V areálu kapucínského kláštera se nachází loretánská kaple vybudovaná počátkem 18. století. Jde o nejseverněji stojící stavbou svého druhu na světě.

Obsah

Název

Název města pochází z příjmení zhořeleckých a žitavských měštanů v roce 1298 Romberch, v následujících letech Ronenberch, Ronnenberch, Ronenberg, Rumberg, v roce 1341 se poprvé používá Rumburg, v následujících letech následuje Romberg, Ronberg. První část názvu pochází ze heraldických ostrví Ronovců (středohornoněmecky die Rone = ostrve, osekané kmeny s pahýly větví, které se používaly jako žebříky při dobývaní hradeb, odtud Ron, nářeční výslovnost Run, Rum. V druhé části je velmi časté německé Berg (der Berg = hora), které se střídá s Burg (die Burg = hrad).[2] Hrad stejného názvu – Rumburg burg mají v Německu nedaleko města Eichstätt.

Přívlastky

Pro svoji výstavnost a množství zábavných podniků bylo město na začátku 20. století nazýváno Malá Paříž[3].

Vlajka a znak

Popis znaku Rumburka zní: „Na červeném štítě je městská hradba z kvádrů stříbrné barvy se dvěma nízkými čtyřhrannými věžemi krytými modrou sedlovou střechou. Na věžích jsou poštovní trubky, vpravo červená, vlevo modrá, obě se zlatým kováním a zavěšené na černé šňůře. V městské hradbě je otevřená brána s dvoukřídlými modrými vraty, na nichž jsou po každé straně tři stříbrné lilie nad sebou. V bráně stojí muž ve zbroji a s přilbou, držící v pravé ruce halapartnu, levici má v bok. nad hradbou z trsu sítí, po jehož stranách je po jednom orobinci, vyrůstá stříbrná labuť s roztaženými křídly, na nichž je na každé straně modrý pruh se třemi stříbrnými liliemi vedle sebe. na prsou má labuť zlatý kříž, z zobáku drží zlatý šíp, obrácený hrotem od pravé strany dolů k levé.“

Popis vlajky Rumburka zní: „List tvoří pět vodorovných pruhů, červený, bílý, modrý, bílý a červený v poměru 4 : 1 : 10 : 1 : 4. V modrém pruhu bílá lilie s osou v první třetině listu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.“ Podobu vlajky navrhl výtvarník Pavel Šuk. Městu byla oficiálně udělena tehdejším předsedou parlamentu České republiky dne 25. května 1999 Václavem Klausem.[4]

Historie

Doba předbělohorská

Že je Rumburk městem bylo uvedeno poprvé roku 1377 – ovšem město bylo založeno roku 1298.[5]To uvádí listina z městské rady v Görlitzu (Zhořelci) „Heinricus de Romberch iunior“. (Místo Rumburk bylo použito Romberch.) Jinak další stopy o tom, že Rumburk existoval už toho roku 1298, nalézáme v účetních knihách z Görlitzu. Tam jsou totiž uvedená tato jména: Peter von Ronenberch (1305), Tilo von Ronenberg a Conradus von Ronnenberch. V roce 1475 se na území města nacházelo 22 domů. Téhož roku byly ve vsi Horní Jindřichov 3 mlýny, 13 sedláků, 150 obsazených a 60 neobsazených prutů polí. Roku 1496 byl knězem ve zdejší farnosti Prokop Thamme. Po jeho smrti – roku 1503 byl jako další zdejší kněz ustanoven Petr Molitor. V roce 1532 se panství nacházelo v rukou Georga ze Schleinitz. Ten zemřel 27. září 1565 a byl pohřben v Rumburku u kostela sv. Bartoloměje Na mapě se Rumburk objevil až roku 1569. Později, okolo roku 1566 mělo vzniknout předměstí zvané „Neusorge“.

Z roku 1573 je první zmínka o rumburské škole, kde je učitelem Petrus Zebiller. Městská šatlava datovaná do této doby se měla nacházet v nynější Vrchlického ulici. Těsně před třicetiletou válkou – roku 1626 postihl město mor.

Šibenice prý měla stát kolem domu 75 v Jiříkovské ulici.[3]

Majiteli Rumburka z prvopočátků byli:

Doba pobělohorská

Z roku 1681 pochází morový sloup. Roku 1706 vyrostla osada Antonínovo údolí, později přidružená k Rumburku. V roce 1726 zase dostal novou podobu zámek. V roce 1764 vyrostla jiná osada později k Rumburku přidružená- Podhájí. V roce 1850 v Rumburku vznikl Okresní soud. Od roku 1881 byl hřbitov v místech Parku přátelství.[3]

Začátek 20. století

Rumburku se pro jeho honosnost říkalo „Malá Paříž“. Městská pošta se na své nynější místo přestěhovala roku 1904. V roce 1910 vznikla autobusová linka Rumburk-Varnsdorf.[3]

1. světová válka

Muži z Rumburka rukovali z většiny ke 42. pěšímu pluku v Terezíně. Odvedeno bylo 4000 mužů, zatímco na konci války se jich vrátilo 3698, přičemž 302 jich padlo, nebo bylo prohlášeno za nezvěstné. Rok po vypuknutí války – 25. května 1915 – byl do Rumburka převelen 7. střelecký pluk z Plzně, ve kterém byla posádka nejen z Plzně, ale i z Rokycan, Rakovníka a Domažlic. S tímto plukem se do Rumburka dostalo 1200 mužů. Posádka byla umístěna v chlapecké škole.[3]

Rumburská vzpoura

Související informace můžete najít také v článku: Rumburská vzpoura}}

Rumburská vzpoura byla reakcí na nedostatečné a špatné zásobování, nevyplacené žoldy a šikanu německých důstojníků. Vznikla v šest hodin ráno v úterý 21. května 1918 a ještě téhož dne byla krátce po deváté hodině večer potlačena pod Chotovický vrch u Nového Boru.[8]Povstalci byli popraveni v Rumburku a v Novém Boru. Tři vůdcové povstání Stanko Vodička, František Xaver Noha[9] a Vojtěch Kovář byli 29. května v časných ranních hodinách zastřeleni.

Poprava předních představitelů Rumburské vzpoury v Rumburku‎
Stanným soudem, který v Rumburku zasedal v bývalém zámku, a v Novém Boru bylo odsouzeno k trestu smrti ještě dalších sedm vůdců povstání, kteří byli 29. května večer též popraveni zastřelením. U dalších čtrnácti odsouzených k smrti byl nakonec rozsudek „zmírněn“ na mnohaleté vězení. Z více jak 580 obviněných vzbouřenců jich bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti. V roce 2008 se v Rumburku pořádaly oslavy k devadesátému výročí Rumburské vzpoury. Na námět vzpoury byl natočen film Hvězda zvaná pelyněk. Stanko Vodička požádal před popravou evangelického faráře Georga Dölla o předání dopisu na rozloučenou a svého cvikru rodině.[10] Nyní je pohřben na Domažlickém hřbitově po pravé straně cesty od hřbitovních vrat ke kostelu. Roku 1951 byla na památku povstalců do městského parku instalována socha Nepokořen od Vendelína Zrůbeckého.[11]
Pomník popraveným vzbouřencům

Na místě popraviště byl v 60. letech minulého století instalován pomník popraveným vzbouřencům Stanko Vodičkovi, Františku Nohovi a Vojtěchu Kovářovi od místního kameníka.


Na pomníku stojí tato slova:

„Za chléb, mír a svobodu
29. 5. 1918 byli zde popraveni
org. Rumburské vzpoury 7. střel. pl.
z Plzně,
Stanko Vodička
František Noha
Vojtěch Kovář.“

Mezi světovými válkami

15. července 1934 byl v Rumburku odhalen pomník 302 rumburských občanů, kteří padli v 1. světové válce.

V roce 1938 bylo území Rumburka bylo spolu s celým Šluknovským výběžkem dle Mnichovské dohody zabrána Wermachtem 2. října 1938. O 4 dny později si Rumburk při triumfální projížďce přijel prohlédnout i sám Adolf Hitler. Po té vydal Městský úřad Rumburk vyhlášku o tom, že do 13. října musí být odevzdány všechny zbraně.[3]

Po druhé světové válce

Po 15. prosinci roku 1946, tedy po vysídlení Němců z Československa, zbylo v Rumburku jenom 623 občanů německé národnosti.

Ze 13. na 14.října 1950 přepadeny SNB a milicí přepadeny mužské kláštery v ČSR. Stejným způsobem byl zlikvidován i klášterní kostel v Rumburku a zdejší řeholníci byli internováni. Objekt byl po té převzat do správy MNV a od té doby chátral. V roce 1956 se zpustošené kaple sv. Jana Křtitele ujala pravoslavná církev. Objekt byl opraven a uvnitř vyzdoben malbami byzantského stylu. O nízké míře religiozity v těch dobách mimo jiné svědčí i to, že v roce 1964 bylo z 123 uzavřených sňatků pouze jeden jediný církevní.[12]

Členění města

Katastrální území Rumburku

Město se dělí na tři místní části, jež odpovídají třem katastrálním územím. Český statistický úřad území města člení na 23 základních sídelních jednotek.[13]

  • Rumburk 1 (katastrální území Rumburk): sídelní jednotky Rumburk-střed, Aloisov, Cihelna, Dymník, Nad nádražím, Pod zámečkem, Podhájí, Strážný vrch, Školní, U hřbitova, Za klášterem, Zátiší
  • Rumburk 2-Horní Jindřichov (Oberhennersdorf) (katastrální území Horní Jindřichov): sídelní jednotky Horní Jindřichov, Hraniční les, Na Pražské, Písečná, Výsluní-u Mandavy
  • Rumburk 3-Dolní Křečany (Niederehrenberg) (katastrální území Dolní Křečany): sídelní jednotky Dolní Křečany, Antonínovo Údolí, Obora, Poustka-Popluží, U Racka, Výletní

V minulosti[3]měl Rumburk tyto části:

Veřejná správa

Přenesená státní správa

Související informace můžete najít také v článku: Obvod obce s rozšířenou působností Rumburk}}

Rumburk je od roku 2002 obcí s rozšířenou působností a s pověřeným obecním úřadem.

Přenesenou působnost jako pověřený obecní úřad vykonává kromě vlastního území ještě pro města Jiříkov a Krásná Lípa a obce Staré Křečany a Doubice. Obvod rozšířené působnosti města Rumburk zahrnuje navíc ještě obvod pověřeného obecního úřadu Šluknov, t. j. město Šluknov, Velký Šenov, Mikulášovice a Dolní Poustevna a obce Lipová, Lobendava, a Vilémov.[14]

Zastupitelstvo a volby

Volby 2006[15]
Strana Obdržených hlasů Počet mandátů
ČSSD 22 077 8
ODS 21 891 8
Komunistická strana Čech a Moravy 9 666 3
Sdruž. pro zdraví, sport a prosperitu 5 703 3
Sdružení SNK ED, NK 7 566 2
Volba pro město 3 399 0

Starostové

Starostou města je ve volebním období 2006 až 2010 Ing. Jaroslav Sykáček, který je zároveň ve volebním období 2008 až 2014 senátorem za okres Děčín.[16]

Přehled starostů:

  1. 1850 – 1856, Eduard Strache
  2. 1856 – 1868, Albert Eyssert
  3. 1868 – 1873, Friedrich Tietz
  4. 1873 – 1893, Theodor Sallman
  5. 1893 − 1900, Ferdinand Ritschel
  6. 1900 – 1903, Rudolf Eyssert
  7. 1903 – 1913, Wenzel Kümpfel
  8. 1913 – 1919, Adolf Fischer
  9. 1919, Gustav Michel
  10. 1919 – 1924, August Bartel
  11. 1924 – 1930, Gustav Michel (zvolen podruhé)
  12. 1930 – 1938, Wenzel Peschek
  13. 1938 – 1945, Karl Liebscher
  14. 1945, Hynek Vágner
  15. 1945, Jaroslav Valenta
  16. 1945 – 1946, Oldřich Rajtr
  17. 1946 – 1948, Božena Hlaváčová
  18. 1948 – 1950, Vladimír Brtek
  19. 1950 – 1953, Jaroslav Vaněk
  20. 1953 – 1964, Antonín Henyš
  21. 1964 – 1968, Blažena Mazalová
  22. 1968 – 1970, Jiří Radosta
  23. 1970 – 1975, Jaroslav Filip
  24. 1975 – 1986, Bohumír Beytler
  25. 1986 – 1990, Václav Staněk
  26. 1990 – 1998, Václav Pohl
  27. 1998 – 2006, Jan Sembdner
  28. od roku 2006, Jaroslav Sykáček[3]

Rumburk
Počet obyvatel
Rok sčítání Počet obyvatel
1818 6 426
1830 7 397
1850 11 461
1869 13 299
1880 14 481
1890 14 602
1900 15 911
1910 16 397
1921 14 041
1930 15 738
1950 9 300
1961 9 459
1970 9 095
1980 10 255
1990 10 789
2000 10 789
2003 11 101
2005 11 129
Zdroj: Vlastivěda Šluknovského výběžku[17]<small/>[18]

Vztahy s jinými obcemi

Rumburk je členem Euroregionu Nisa, Dobrovolného svazku obcí Sever, Dobrovolného svazku obcí Tolštejn, Sdružení pro rozvoj Šluknovska.

Město udržuje přátelské styky se sousedním německým městem Seifhennersdorf, spolu s gymnáziem udržuje přátelské kontakty s bavorským městem Sulzbach-Rosenberg, kde jde i o kontakty s původními obyvateli Rumburka. V rámci Společnosti přátel východu udržuje město přátelské styky s ruským městem Kiržač.[4]

Demografie

Počet obyvatel

K 1. lednu 2006 v Ruburku žilo 11181 obyvatelů z toho 5472 mužů a 5709 žen.

Památky a zajímavosti

Loreta

Podrobnější informace naleznete na stránce: Kaple Panny Marie (Rumburk)


Loreta

Základní kámen loretánské kaple Panny Marie položil litoměřický biskup Jaroslav Franz Ignác.[19] Byla stavěna v letech 1704-1709 stavitelem Janem Lukasem Hildebrandtem a na rozdíl od svého originálu který je z mramoru, je celá z pískovce. Na vnější výzdobě se podílel sochař Jan František Bienerth ze Schirgiswalde. Uvnitř kaple najdeme sochu Černé Madony s dítětem, která byla roku 1694 zhotovena v Římě a posvěcená papežem Inocencem XII. Rumburská Loreta je přesnou kopií svého italského originálu a je nejen nejsevernější Loretou v Čechách, ale i v Evropě. Postavit jí nechal zdejší kníže Antonín Florián Liechtenstein.

Z pískovce jsou rovněž sochy deseti Sibyl a proroků, které jsou dílem barokního umělce Jana Františka Bienertha ze Schirgiswalde, který zhotovil také sochy na balustrádě před klášterem. Severní stranu zdobí sochy Sibyly libyjské a delfské, proroků Jeremiáše a Ezechiela. Reliéfy zobrazují Zvěstování Panně Marii, navštívení Panny Marie a sčítání lidu v Betlémě. Před stěnou je kamenný oltář, na kterém byla původně umístěna socha sv. Josefa.

Západní stranu zdobí sochy Sybyly perské, kumánské a eritrejské, proroků Davida a Malachiáše. Reliéry zobrazují klanění pastýřů a tří králů.

Jižní stranu zdobí sochy Sybyly sabinské a kumunské, proroků Mojžíše a Balaáma. Reliéfy zachycují smrt P. Marie a přenesení nazaretského domku ze Svaté Země do Dalmácie, a odtud do Loreta.
Uvnitř Lorety se nachází socha Černé madony s dítětem, pocházející z roku 1694 zhotovená v Římě a požehnaná papežem Innocencem XII. Po svém požehnání byla vystavena 8 dní v italském Loretu, kde ji mohli poutníci veřejně uctít, a poté byla osobně knížetem Antonínem Florianem Lichtenštejnem přenesena do Rumburku. Nejprve byla umístěna ve farním kostele, později v kostele klášterním, a konečně 15. září 1707 byla slavnostně přenesena do Lorety. Stejně jako v italské Loretě jsou i zde umístěny makety velkých votivních svící. Na levé straně je výklenek s dvířky zdobenými dřevořezbou na motivy zvěstování P. Marie. Pod novodobým oltáříkem je umístěna hrobka.

V roce 1771 byla instalována v malé věži loretánské kaple zvonková hra. Když se časem poškodila, byla prodána do Saska. Rumburská Loreta patří do komplexu několika staveb. Kolem Lorety byly v letech 1743-1749 postaveny ambity s křížovou cestou, které jsou zdobeny malbami motivovanými životem P. Marie. Dále do komplexu patří klášterní kostel sv. Vavřince a bývalý kapucínský klášter, kde je objekt městské knihovny.[20]

Nyní je Loreta kulturní památkou. Její obrázek je na Turistické známce č. 831.[21]

Další kostely a kaple

Další památky a zajímavosti

  • zámek
  • budova rumburského gymnázia
  • venkovské usedlosti ve Šmilovského ulici
  • pomník Rumburské vzpoury
  • Morový sloup na náměstí
    Soubor:MorovysloupProNČ.jpg
    Morový sloup na Lužickém náměstí v únoru
  • Domy na náměstí
  • Šmilovského ulice (tzv. Ulička zvědavých)
  • Rozhledna Dymník
  • Městské muzeum (vlastivědné)
  • Dům kultury Střelnice

Parky

  • Park Rumburské vzpoury na místě bývalé klášterní zahrady
  • Bývalý městský park v ulicích U parku a Okružní
  • Bývalý park na Strážném vršku s letním kinem

Kultura

Ve městě je městská knihovna, Dům dětí a mládeže a farní charita.

Dům kultury Střelnice

Dům kultury Střelnice Rumburk

Roku 1862 byl pověřen architekt Durba z Prahy vypracováním plánů na výstavbu nové budovy pro rumburské ostrostřelce. Stavbu realizoval stavitel Miller a to ze stavebního materiálu, který poskytl kníže Johann z Liechtensteinu. Budova byla slavnostně otevřena 17. července 1864.

Po válce byly provedeny opravy a od 5. prosince 1945 budova sloužila ke schůzkám místní skupiny Svazu českosovenské mládeže. V šedesátých letech prošla Střelnice rozsáhlou adaptací a od 28. října 1965 pak fungovala jako Dům kultury. |left V roce 2004 byla zahájena kompletní rekonstrukce podle projektu libereckého SIALu. Rekonstrukce trvala dva roky a vyžádala si investici ve výši cca 75 miliónů korun.

Muzeum

V Rumburku je od roku 1902 městské muzeum. Za dob komunismu se o něj staral Rudolf Demel, který je také autorem knihy Dějiny města Rumburka. Znovuotevřeno bylo roku 1998. Nyní čítá exponáty v podobě obrazů, nábytku a oděvů.

Knihovna

Knihovna vznikla roku 1882 a byla umístěna na Střelnici. Po tomto stavu se knihovna několikrát stěhovala, naposledy a zatím definitivně roku 1994 do budovy bývalého kapucínského konviktu. Nyní se v knihovně nachází knihovnický systém Lanius a sama knihovna čítá 100000 svazků knih.[23]

Náboženský život

Nynější stav věřících v Rumburku je velice nízký – jak vyplývá ze sčítání lidu:

  • bez vyznání – 5733 občanů
  • římskokatolíci – 2 322 občanů
  • evangelíci – 141 občanů
  • husité – 121 občanů
  • řeckokatolíci – 23 občanů
  • pravoslavní – 23 občanů[3].

Rok vzniku římskokatolické farnosti není znám, první doklady jsou ze 14. století, kostel sv. Bartoloměje je poprvé doložen v roce 1352, byť tehdejší zasvěcení není s jistotou známo, některé hypotézy předpokládají existenci dřevěného kostela před rokem 1233. V polovině 14. století patřily pod rumburský kostel (farnost) filiální kostely v Krásné Lípě a v Seifhennersdorfu a farnost patřila k žitavskému děkanátu pražské arcidiecéze, brzy poté však pod kostel v Rumburku patřily již jen vesnice Horní Jindřichov a Křečany. Roku 1408 bylo v Rumburku založeno kaplanské místo, s ročním platem 7 grošů. Od poloviny 16. století až do rekatolizace zde působili i luteránští duchovní, od 29. prosince 1636 byli do Rumburka povoláni dva jezuité a během jednoho roku podle své zprávy obrátili celé město na katolickou víru. Dosud ne zcela úspěšnou rekatolizaci pak ještě podpořil vznik kapucínského kláštera na území farnosti v roce 1682. V roce 1861 získali evangelíci bývalou kapli Sv. Jana Nepomuckého. V roce 1880 bylo téměř 10 tisíc obyvatel katolické víry, zatímco evangelíků bylo 217, židů 41 a bezvěrců 24. V roce 1930 bylo katolíků 9193 z 10466 obyvatel. Roku 1991 se ke katolické víře formálně přihlásilo 2322 osob, přes 300 lidí k jiným vyznáním a 5733 se deklarovalo jako bez vyznání. Roku 1894 byla farnost povýšena na děkanství, patří pod děčínský vikariát.[24] Z rumburské fary jsou v současné době spravovány i neobsazené farnosti Filipov, Jiříkov, Staré Křečany a Brtníky.[25]

Rodáci a osobnosti

Školy

Pamětní deska na škole v ulici Vojtěcha Kováře

Ve městě jsou dvě státní základní školy se všemi ročníky (ZŠ Tyršova a ZŠ U nemocnice), jedna státní škola pro první stupeň v Horním Jindřichově v ulici Vojtěcha Kováře, soukromá základní škola Pastelka a speciální základní škola (ředitel Mgr. Vladimír Šamša), tři střední školy, jazyková škola a základní umělecká škola.

Základní škola Tyršova sídlí v budově bývalé chlapecké měšťanské školy. Škola byla otevřena roku 1901. V době první světové války sloužila škola jako kasárna pro vojáky. 21. května 1918 na nádvoří této školy vypukla tzv. Rumburská vzpoura. Nakrátko v roce 1945 tuto budovu používal SNB.[26] Ředitelem školy je v současné době Mgr. Josef J. Růžička.

Základní škola U Nemocnice (tzv. Nová škola) byla vybudována v letech 1980–1984 pro nově vznikající panelové sídliště Podhájí. Ředitelkou je Ing. Romana Bušková.[27]

Základní škola Pastelka o. p. s. je soukromá základní škola se zaměřením na aktivní přeshraniční spolupráci s německou školou v Ebersbachu. Ředitelkou je Mgr. Anna Jindrová.

Střední a ostatní školy:

  • Střední odborná škola mediální grafiky a polygrafie Rumburk, příspěvková organizace. Ředitel PaedDr. Bc. Svatopluk Kubeš
  • Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie Rumburk, příspěvkové organizace. Ředitel PaedDr. Bc. Milan Jirsák.
  • Gymnázium Rumburk. Ředitel Mgr. Roman Kroutil. Ač je nad vstupním portálem napsáno, že bylo dokončeno roku 1908, bylo doopravdy dokončeno až v roce 1909.[28]
  • LINGUA – jazyková škola. Ředitelka Mgr. Markéta Peroutková.
  • Základní umělecká škola, Rumburk, Růžová – příspěvková organizace. Ředitel Mgr. Pavel Kacafírek.

Sport

V roce 1946 vznikla spojením celků Pošta Rumburk a SK Rumburk tělovýchovná jednota. K té se v roce 1949 připojil ještě SK Horní Jindřichov. V 60. letech hrál fotbalový klub při TJ v krajské soutěži, což byla třetí nejvyšší soutěž. V sezoně 1988/89 unikl týmu o dva body postup do divize a v roce 1992 hrál I.A třídu.[29] V roce 1993 se fotbalový oddíl osamostatnil pod názvem FK Rumburk a v roce 2000 dochází k přejmenování podle generálního sponzora na FK MÜHL Rumburk. V současné době hraje I.B třídu[30].

V rámci TJ Rumburk dnes působí oddíly ASPV, atletiky, basketbalu, cyklistiky, florbalu, horolezecký, jachtingu, ledního hokeje, tenisu a volejbalu. Oddíl cyklistiky je pořadatelem amatérského silničního závodu Tour de Zeleňák. Trasa závodu vede z Rumburka přes Jiříkov, Šluknov, Lipovou, Lobendavu, Dolní Poustevnu, Vilémov, Mikulášovice, Brtníky a Staré Křečany zpět do Rumburku a měří 56 km. 5. září 2009 se uskuteční již 25. ročník.

Dlouholetou tradici má v Rumburku i japonský úpolový sport judo. 1. ledna 1963 byl při TJ Rumburk založen oddíl, který se 10. prosince 1990 osamostatnil pod názvem Judoklub Rumburk. Ten působil až do roku 2007. Pokračovatelem tradice je JV JUDO Rumburk, který byl založen při DDM v roce 1995.

V roce 1982 byl uveden do provozu bazén. Bazén je dlouhý 25 metrů, má šest drah a k dispozici je též třímetrový skokanský můstek, při něm je i dětský plavecký bazén. Je i možnost sauny.[31]

Ekonomika, obchod, průmysl

Letecký pohled na Horní Jindřichov se silnicí I/9 a se supermarkety Penny a Lidl

Majitel panství Rumburk od roku 1532- Georg ze Schleinitz byl roku 1557 osmým nejbohatším šlechticem v Čechách se 72284 kopami grošů.[3]

Rumburk má v současné době vlastní Průmyslovou zónu, ve které se nachází několik benzínek a továrna firmy Benteler. Nyní společnost VTP s. r. o. pracuje na projektu Podnikatelského centra Rumburk[32]

V Rumburku se nachází supermarkety Penny Market, Lidl, Tesco, Pramen a obchodní dům Lužan.

Zdravotnictví

V Rumburku je také nemocnice. Její částí je Sanatorium Frankeinstein, které je v Podhájí.

První nemocnice v Rumburku byla postavena roku 1854. Ne však na místě, kde stojí dnes, vedle bazénu, ale na místě dnešní Obchodní akademie. V roce 1928 se nemocnice přestěhovala na místo dnešní budovy. Stavba této budovy si vyžádala 9 250 000 korun.[33]

Sanatorium Frankeinstein bylo otevřeno 1. června 1901. Jako majitel byl uváděn Carl Dittrich z Krásné Lípy.[33]

1. ledna 1999 převzala oba objekty do správy 1. Zdravotní Rumburk. Dnes patří (objekty) pod Lužickou nemocnici.[33]

Doprava

Související informace můžete najít také v článku: Doprava v Rumburku}}

Železniční doprava byla v Rumburku zavedena roku 1869, dnes vedou z Rumburku železniční tratě do čtyř směrů a na území města se nacházejí tři železniční stanice a zastávky. Páteř silniční sítě tvoří silnice I/9 z Prahy a další silnice propojující Rumburk s okolím. Autobusové spojení má Rumburk od roku 1910, dnes má autobusová doprava hlavní uzel na autobusovém nádraží nacházejícím se u železničního nádraží v centru města. Vlastní městskou hromadnou dopravu Rumburk nemá. Dálkovou autobusovou dopravu zajišťují především linky čtyř dopravců propojující Šluknovsko s Prahou. Regionální autobusovou dopravu na Šluknovsku zajišťuje od roku 2007 ČSAD Semily a. s.

Turistika

Ve městě je mnoho památek, uvedených výše. Pro zdejší Loretu je vydána turistická známka. Městem prochází několik cyklotras (č. 3014 a 3042) a několik pěších turistických značených tras (žlutá a modrá), které turisty navádějí k zajímavým objektům ve městě a v okolí, zejména rozhledně na Dymníku a které mají mezi Horním Jindřichově a Seifhennersdorfem návaznost na německé trasy.

Pro zimní sporty slouží krátký lyžařský vlek na Strážném vrchu.

V Rumburku se nachází mnoho hotelů, například Lužan, U Lišáka, Faraon, Zelený Strom, Hvězda, ubytování nabízí i sportovní centrum Sportlife, restaurant na Dymníku, Camp Valdek a další.

Přírodní poměry

Geomorfologie

Rumburk leží v nadmořské výšce 387 m n. m. Z města je nejvýše položena místní část Poustka (410 m n. m.). Okolí Rumburka tvoří hřbety kopců Hrazeného (608 m), Partyzánského vrchu (543 m) nebo vyhaslých sopek Dymníku (515 m) a Vlčí horou (518 m). Celá tato část bývala také nazývaná Niederland (tedy Nizozemí).[3]

Vodopis

Šluknovskou pahorkatinu z většiny odvodňuje Vilémovský potok, který se vlévá do říčky Sebnitz, která se vlévá do Labe pod Bad Schandau. Z přítoků Vilémovského potoka patří mej významné Liščí, Mikulášovický a Luční potok. K dalšímu povodí Labe patří Spréva, která českým územím protéká východně od Jiříkova a pak u zničené osady Fukov. K jejím přítokům patří Jiříkovský nebo Rožanský potok. Rumburk přímo odvodňuje říčka Mandava, přítok Lužické Nisy.[3]

Související články

Literatura

  • MAREK, Jindřich. Pod císařskou šibenicí. Cheb : Svět křídel, 2005. ISBN 80-86808-15-7.
  • MYŠKOVÁ, Eva. Rumburská vzpoura. Ústí nad Labem : Severočeské nakladatelství, 1978.
  • PÁLA, František. Vzpoura rumburská: vzpomínky očitého svědka na vzpouru českého zeměbraneckého pluku č. 7 z Plzně v květnu r. 1918, čtyři měsíce před osvobozením českého národa. Praha : Omladina, 1920.
  • HOLUB, Ota. Vztyčte rudý!. Praha : Naše vojsko, 1975.
  • SMETANA, Jan. Rumburk – město v českém Nizozemí. Rumburk : Město Rumburk, 1999. ISBN 80-238-4545-4.
  • DEMEL, Rudolf. Dějiny města Rumburka. Rumburk : strojopis, 1968.
  • STEINOVÁ, Nataša. Rumburská Loreta (čili marnost nad marnost). Rumburk : Nadace Loreta, 2000.
  • NEČÁSEK, František. Rumburský skrojek pohádek, pověstí a příběhů. Liberec : Severočeské krajské nakladatelství, 1963.

Reference

  1. ↑ Informace o výrobcích kl
  2. ↑ MELICHAR, Jaroslav. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. 1. vyd. Šluknov : Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. ISBN 978-80-254-1704-1. S. 203.  
  3. ↑ 3,00 3,01 3,02 3,03 3,04 3,05 3,06 3,07 3,08 3,09 3,10 3,11 SMETANA, Jan. Rumburk – město v českém Nizozemí. Rumburk : Město Rumburk, 1999.  
  4. ↑ 4,0 4,1 Vlastivěda, str. 164
  5. ↑ Historie na webu města
  6. ↑ Portál o Rumburku
  7. ↑ Pidifrky, začínající na R
  8. ↑ Info o Rumburku
  9. ↑ O rodném městě F. X. Nohy
  10. ↑ Jiří Marek o Rumburské vzpouře
  11. ↑ R. Vz. na Oficiálním webu města Rumburk
  12. ↑ Web rumburské farnosti – historie
  13. ↑ web ČSÚ
  14. ↑ Rumburk, obec s rozšířenou působností [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné online.  
  15. ↑ Volby do zastupitelstev obcí 20. 10. – 21. 10. 2006, Výsledky hlasování Rumburk [online]. Český statistický úřad, 2008, [cit. 2009-03-28]. Dostupné online.  
  16. ↑ Senát PČR:Ing. Jaroslav Sykáček [online]. 2009 SENÁT PČR, [cit. 2009-03-28]. Dostupné online.  
  17. ↑ Vlastivěda, str. 191
  18. ↑ Český statistický úřad
  19. ↑ Loreta na webu města
  20. ↑ Loreta Rumburk
  21. ↑ Turistická známka 831
  22. ↑ Historie kostela svatého Vavřince
  23. ↑ Historie Knihovny Rumburk
  24. ↑ Tomáš Lígr: Nástin církevních dějin města Rumburk, seminární práce, Filosofická fakulta Univerzity Palackého, katedra historie, Olomouc, 2001, výňatek na webu farnosti
  25. ↑ Římskokatolická farnost Rumburk
  26. ↑ Web ZŠ Tyršova
  27. ↑ Web školy U Nemocnice
  28. ↑ Web gymnázia
  29. ↑ Rumburk na vzestupu. Fotbal AZ [online]. , 01 2005 [cit. 2009-05-06]. Dostupné online.  
  30. ↑ FK Rumburk – Minulost a současnost FK MÜHL Rumburk
  31. ↑ Informace o tom, kam zajít v Rumburku
  32. ↑ Vědecko-technický park Rumburk – Podnikatelské centrum Rumburk, web projektu společnosti Podnikatelské centrum Rumburk, VTP, s. r. o.
  33. ↑ 33,0 33,1 33,2 Web Nemocnice Rumburk

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Rumburk

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Rumburk“