Grumman E-2 Hawkeye

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 24. 1. 2021, 20:23

Základní charakteristika
Grumman E-2 Hawkeye

E-2 Hawkeye francouzského námořnictva (2012)
Určení	Palubní(a pozemní) letoun včasné výstrahy
Výrobce	Grumman
Konstruktér
První let	1960
Zařazen	1964
Vyřazen
Výroba	1964
Vyrobeno
Varianty	AEW, E-2C, C-2 Greyhoud
Uživatel	US Navy
	Francie, Izrael, Singapur, Egypt, Japonsko

E-2 Hawkeye v USA (2017)

Grumman E-2 Hawkeye je americký dvoumotorový turbovrtulový námořní palubní hornoplošník včasné výstrahy s charakteristikami CATOBAR, operující především z palub amerických letadlových lodí. Dále operuje z paluby francouzské letadlové lodě Charles de Gaulle, a pozemních základen v Izraeli, Singapuru, Japonsku, Egyptu a několik málo strojů je také v držení Mexika a Tchaj-wanu.

Historie

V listopadu 1955 vydalo US Navy specifikace nového stroje včasné výstrahy, který by nahradil letouny Grumman E-1 Tracer. Konstruktéři společnosti Grumman připravili návrh s továrním označením G-123. Po předvedení makety a zevrubném posouzení byla tato studie US Navy prohlášena 5. března 1957 za vítěze tendru. V prosinci téhož roku získal výrobce od Pentagonu kontrakt na výrobu tří prototypů. Pro nový typ bylo vyhrazeno označení W2F-1 a bojové jméno Hawkeye.

První zkušební exemplář provedl úvodní let 21. října 1960.^[1] Vývoj radaru General Electric AN/APS-96 pro nový typ ještě nebyl dokončen a první prototyp tak posloužil pouze k ověření základních letových vlastností. K pohonu byly vybrány dva turbovrtulové motory Allison T-56-A-8/A8 o výkonu po 3020 kW. Kompletní elektronickou výbavu obdržel až druhý vyrobený Hawkeye, který byl zalétán 19. dubna 1961. V dubnu 1962 změnilo americké námořnictvo systém označování svých letadel a z Hawkeye se tak stal typ E-2A. Po vojskových testech, které v prosinci 1962 probíhaly také na letadlové lodi USS Enterprisse, přijal Grumman od US Navy objednávku na 59 kusů E-2A včetně dvou prototypů a navíc dva cvičné stroje TE-2A. Jejich produkce skončila na jaře 1967.

Během roku 1968 byl zahájen vývoj modernizované verze E-2B, která byla vybavena novým počítačem Litton L-304 a výkonnějším radarem General Electric AN/APS-120. Zálet prvního prototypu proběhl na továrním letišti firmy Grumman v St. Augustine 20. února 1969. Na novou variantu bylo modifikováno 49 strojů E-2A, které US Navy odebíralo v letech 1970 až 1971 společně se čtyřmi omlazenými letouny TE-2A.

Souběžně s vývojem E-2B byla připravována podstatně vylepšená verze E-2C (Charlie Basic) se silnějšími pohonnými jednotkami T-56-A-422 o vzletovém výkonu po 3660 kW. Dokonalejší radar AN/APS-120 byl v roce 1976 nahrazen zařízením AN/APS-125. Dva prototypy E-2C vznikly úpravou starších E-2A, z nichž první byl zalétán 20. ledna 1971. Počátkem 80. let 20. století byly do E-2C (Group 0) zabudovány zlepšené radary AN/APS-138, které byly během téhož desetiletí nahrazeny výkonnějšími AN/APS-139 (Group I). Původní motory byly nahrazeny úspornějšími T-56-A-427 o výkonu po 3800 kW. Další modernizace se uskutečnila na začátku 90. let instalací víceúčelového pulzního Dopplerovského radaru Lockheed Martin AN/APS-145 ARPS. Pracoviště operátora radaru a dvou důstojníků pro vyhodnocování bojové situace bylo inovováno výměnou zastaralých katodových obrazovek za barevné grafické displeje. Touto konverzí prošlo 12 letounů E-2C (Group II), který přišly do služby roku 1992. V polovině 90. let vznikla ještě verze E-2C (Group II+) s vylepšeným navigačním systémem AN/ASN-92 CAINS II s GPS, modernějšími počítači a novým samočinným systémem letového řízení.

Koncem 90. let zahájil letecký výrobce Grumman, který se v roce 1994 spojil s korporací Northrop, na popud US Navy vývoj sofistikovanější varianty E-2C Hawkeye 2000, za jejíž základ posloužila varianta Group II+. Původní čtyřlisté vrtule Hamilton Sunstrand 54460 byly nahrazeny kompozitovými osmilistými typu NP2000 s číslicovým řízením. První ze 24 objednaných letounů, z nichž některé vznikly přestavbou starší verze, převzalo americké námořnictvo během října 2001.

V prosinci 2001 získal Northrop Grumman finance na předběžný vývoj a ověřovací zkoušky šesté generace Hawkeye s označením E-2D Advanced Hawkeye s přepracovanou elektronickou výbavou. Přímou vývojovou fázi odstartoval v červenci 2003 kontrakt v hodnotě 2 mld. USD na 75 strojů. Letoun nese nový hybridní radar AN/APY-9 vyvinutý společnostmi Lockheed Martin, Northrop Grumman a Raytheon. Advanced Hawkeye pohání dvojice motorů T56-A-427 s vrtulemi NP2000. Novinkou je i skleněný kokpit. Prototyp zalétali 3. srpna 2007 piloti Tom Boutin a por. US Navy Drew Ballinger s operátorem systémů Zyadem Hajoem.

Nasazení

E-2A Hawkeye jednotky VAW-116 US Navy, 1967

První sériové letouny E-2A obdržela letka VAW-11 Airborne Early Warning Squadron 19. ledna 1964^[2] operující z mateřského nosiče USS Kitty Hawk. Od té doby působí jako letová kontrola a včasná výstraha na letadlových lodí US Navy. Od října 1965 do července 1966 byla jednotka VAW-11 nasazena ve vietnamské válce, následně se do Tonkinského zálivu přesunuly další letky se stroji Hawkeye. Šlo například o VAW-113 z nosiče USS Constellation, která v této oblasti sloužila v letech 1967 až 1975.

Stroje E-2C z úvodní série vstoupily do služby v listopadu 1973, kdy je na základně NAS Norfolk převzala letka VAW-123. Do roku 1988 US Navy zařadila do stavu 55 letounů této verze.

Prvním zahraničním uživatelem se stal Izrael, který převzal čtyři E-2C (Group 0). Ve stavu Chel ha-Avir byly v letech 1978 až 1994, poté byly dlouhodobě uskladněny. O tři z nich projevilo v roce 2002 zájem Mexiko, které v lednu 2004 převzalo.

Druhým zahraničním uživatelem se staly japonské síly sebeobrany, které v letech 1982, 1984 a 1993 až 1994 postupně zařadily do stavu 601. Hikotaj se základnou Misawa celkem 13 E-2C (Group 0).

Egypt převzal v letech 1987 až 1988 a 1993 šest E-2C (Group 0), které působily v rámci 87. letky ze základny Káhira-západ. Další čtyři letouny shodné verze byly dodány během roku 1987 do Singapuru, kde je převzala 111. squadrona. V průběhu roku 1995 zařadila do svého stavu 78. letka tchajwanského letectva, dislokovaná na základně Pintung, čtyři stroje E-2T a dvojici Hawkeye 2000 (E-2K).

První ze tří objednaných E-2C (Group II) převzalo námořní letectvo Francie v prosinci 1998. Zařazeny byly ke 4. Flotille v Lan-Bihoué.

Po 30 letech verze E-2C nastupuje vylepšená E-2C 2000 Hawkeye. E-2C Hawkeye je jediným provozovaným palubním letounem včasné výstrahy s pevnými křídly. Z letadlových lodí je schopný vzlétat pouze za pomoci katapultů.

Verze

E-2A – 1. verze
E-2B – 2. verze
E-2C – 3. verze, dodnes používaná
- E-2C 2000 Hawkeye – nejnovější verze většina uživatelů upravila své stroje na tuto verzi
C-2 Greyhoud – nákladní obměna „Hawkeye“ také používaná na letadlových lodích

Hlavní technické údaje (E-2C/D)

Posádka: 5 (Dva piloti, bojový důstojník informačného centra, důstojník vzdušné kontroly a operátor radaru)
Délka: 17,60 m
Rozpětí: 24,56 m
Výška: 5,58 m
Nosná plocha: 65 m²
Hmotnost prázdného letadla: 19 536 kg
Vzletová hmotnost: 18 090 kg
Maximální vzletová hmotnost: 26 083 kg
Pohonná jednotka: 2 × turbovrtulový motor Allison / Rolls-Royce T56-A-427A, každý o výkonu 5100 koní (3800 kW)
Maximální rychlost: 648 km/h
Cestovní rychlost: 474 km/h
Maximální dolet: 2708 km
Služební dostup: 10 576 m
Výkon/hmotnost: 0,32 kW/kg

Související články

Reference

↑ ODEHNAL, Zdeněk. Hawkeye. Letectví a kosmonautika, říjen 2007, roč. 83., čís. 10, s. 21.
↑ JACKSON, Robert. Moderní vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-190-7. S. 172.

Literatura

DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 75.
GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 176 a 232.

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Grumman E-2 Hawkeye

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Grumman E-2 Hawkeye

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] ODEHNAL, Zdeněk. Hawkeye. Letectví a kosmonautika, říjen 2007, roč. 83., čís. 10, s. 21.

[1] JACKSON, Robert. Moderní vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-190-7. S. 172.

[1]

[2]

@@ Řádka 2: / Řádka 2: @@
   |název = Grumman E-2 Hawkeye
   |typ = Palubní(a pozemní) letoun včasné výstrahy
-  |výrobce = [[Grumman|Grumman Aircraft Engineering Corporation]]
+  |výrobce = [[Grumman]]
-  |image = Image:E-2A VAW-11 CVA-43 1966.jpg
+  |image = [[Soubor:Grumman E-2 Hawkeye French Navy-Flickr.jpg|260px]]
-  |text = E-2A přistává na USS Coral Sea(1966)
+  |text = E-2 Hawkeye francouzského námořnictva (2012)
   |konstruktér =
   |první let = 1960
@@ Řádka 13: / Řádka 13: @@
   |hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států amerických|US&nbsp;Navy]]
   |více uživatelů = [[Francie]], [[Izrael]], [[Singapur]], [[Egypt]], [[Japonsko]]
-}}
+}}[[Soubor:Dayton Air Show 06-24-2017 102-USN E-2 Hawkeye.jpg|thumb|244px|E-2 Hawkeye v USA (2017)]]
+[[Soubor:Dayton Air Show 06-24-2017 101-USN E-2 Hawkeye.jpg|thumb|244px|E-2 Hawkeye v USA (2017)]]
+'''Grumman E-2 Hawkeye''' je americký dvoumotorový turbovrtulový námořní palubní [[hornoplošník]] [[AWACS|včasné výstrahy]] s&nbsp;charakteristikami [[CATOBAR]], operující především z&nbsp;palub amerických [[letadlová loď|letadlových lodí]]. Dále operuje z&nbsp;paluby francouzské letadlové lodě [[Charles de Gaulle (R91)|Charles de Gaulle]], a&nbsp;pozemních základen v&nbsp;[[Izrael]]i, [[Singapur]]u, [[Japonsko|Japonsku]], [[Egypt]]u a&nbsp;několik málo strojů je také v&nbsp;držení [[Mexiko|Mexika]] a&nbsp;[[Tchaj-wan|Tchaj-wanu]].
-'''Grumman E-2 Hawkeye''' je americký dvoumotorový [[letoun]] včasné výstrahy operující především z palub amerických [[letadlová loď|letadlových lodí]], dále operuje z paluby francouzské letadlové lodě Charles de Gaulle, a pozemních základen v [[Izrael]]i, [[Singapur]]u, [[Japonsko|Japonsku]], [[Egypt]]u a několik málo strojů je také v držení  [[Mexiko|Mexika]] a [[Tchaj-wan]]u.
 == Historie ==
-Letoun E-2 Hawkeye nastoupi ldo služby roku 1964 a od té doby působí jako letová kontrola a včasná výstraha na letadlových lodí US Navy. Po verzích E-2A a E-2B přišla dodnes používaná verze E-2C jenž ,,vzlétla,, roku 1972. Po 30 letech verze E-2C nastupuje vylepšená E-2C 2000 Hawkeye. E-2C Hawkeye je jediným provozovaným palubním letounem včasné výstahy s pevnými křídly. Z letadlových lodí je schopný vzlétat pouze za pomoci katapultů.
+V&nbsp;listopadu 1955 vydalo US Navy specifikace nového stroje včasné výstrahy, který by nahradil [[letoun]]y [[Grumman E-1 Tracer]]. Konstruktéři společnosti Grumman připravili návrh s&nbsp;továrním označením G-123. Po předvedení makety a&nbsp;zevrubném posouzení byla tato studie US Navy prohlášena 5.&nbsp;března 1957 za vítěze tendru. V&nbsp;prosinci téhož roku získal výrobce od [[Pentagon]]u kontrakt na výrobu tří [[prototyp]]ů. Pro nový typ bylo vyhrazeno označení '''W2F-1''' a&nbsp;bojové jméno Hawkeye.
+První zkušební exemplář provedl úvodní let 21.&nbsp;října 1960.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Odehnal | jméno = Zdeněk | titul = Hawkeye | časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 2007 | měsíc = říjen | ročník = 83. | číslo = 10 | strany = 21 | url = | issn = }}
+</ref> Vývoj [[radar]]u General Electric AN/APS-96 pro nový typ ještě nebyl dokončen a&nbsp;první prototyp tak posloužil pouze k&nbsp;ověření základních letových vlastností. K&nbsp;pohonu byly vybrány dva turbovrtulové [[letecký motor|motory]] Allison T-56-A-8/A8 o&nbsp;výkonu po 3020&nbsp;kW. Kompletní elektronickou výbavu obdržel až druhý vyrobený Hawkeye, který byl zalétán 19.&nbsp;dubna 1961. V&nbsp;dubnu 1962 změnilo americké námořnictvo systém označování svých letadel a&nbsp;z&nbsp;Hawkeye se tak stal typ '''E-2A'''. Po vojskových testech, které v&nbsp;prosinci 1962 probíhaly také na letadlové lodi USS Enterprisse, přijal Grumman od US Navy objednávku na 59 kusů E-2A včetně dvou prototypů a&nbsp;navíc dva [[cvičné letadlo|cvičné stroje]] '''TE-2A'''. Jejich produkce skončila na jaře 1967.
+Během roku 1968 byl zahájen vývoj modernizované verze '''E-2B''', která byla vybavena novým počítačem Litton L-304 a&nbsp;výkonnějším radarem General Electric AN/APS-120. Zálet prvního prototypu proběhl na továrním [[letiště|letišti]] firmy Grumman v&nbsp;St. Augustine 20.&nbsp;února 1969. Na novou variantu bylo modifikováno 49 strojů E-2A, které US Navy odebíralo v&nbsp;letech 1970 až 1971 společně se čtyřmi omlazenými letouny TE-2A.
+Souběžně s&nbsp;vývojem E-2B byla připravována podstatně vylepšená verze '''E-2C''' (Charlie Basic) se silnějšími pohonnými jednotkami T-56-A-422 o&nbsp;vzletovém výkonu po 3660&nbsp;kW. Dokonalejší radar AN/APS-120 byl v&nbsp;roce 1976 nahrazen zařízením AN/APS-125. Dva prototypy E-2C vznikly úpravou starších E-2A, z&nbsp;nichž první byl zalétán 20.&nbsp;ledna 1971. Počátkem 80. let 20. století byly do E-2C (Group 0) zabudovány zlepšené radary AN/APS-138, které byly během téhož desetiletí nahrazeny výkonnějšími AN/APS-139 (Group I). Původní motory byly nahrazeny úspornějšími T-56-A-427 o výkonu po 3800 kW. Další modernizace se uskutečnila na začátku 90. let instalací víceúčelového pulzního [[Dopplerův jev|Dopplerovského]] radaru Lockheed Martin AN/APS-145 ARPS. Pracoviště operátora radaru a&nbsp;dvou důstojníků pro vyhodnocování bojové situace bylo inovováno výměnou zastaralých katodových obrazovek za barevné grafické displeje. Touto konverzí prošlo 12 letounů E-2C (Group II), který přišly do služby roku 1992. V polovině 90. let vznikla ještě verze E-2C (Group II+) s&nbsp;vylepšeným navigačním systémem AN/ASN-92 CAINS II s&nbsp;[[Global Positioning System|GPS]], modernějšími počítači a&nbsp;novým samočinným systémem letového řízení.
+Koncem 90. let zahájil [[letecký výrobce]] Grumman, který se v&nbsp;roce 1994 spojil s&nbsp;korporací Northrop, na popud US Navy vývoj sofistikovanější varianty '''E-2C Hawkeye 2000''', za jejíž základ posloužila varianta Group II+. Původní čtyřlisté [[vrtule]] Hamilton Sunstrand 54460 byly nahrazeny [[kompozitní materiál|kompozitovými]] osmilistými typu NP2000 s&nbsp;číslicovým řízením. První ze 24 objednaných letounů, z&nbsp;nichž některé vznikly přestavbou starší verze, převzalo americké námořnictvo během října 2001.
+V&nbsp;prosinci 2001 získal Northrop Grumman finance na předběžný vývoj a&nbsp;ověřovací zkoušky šesté generace Hawkeye s&nbsp;označením '''E-2D Advanced Hawkeye''' s&nbsp;přepracovanou elektronickou výbavou. Přímou vývojovou fázi odstartoval v&nbsp;červenci 2003 kontrakt v&nbsp;hodnotě 2 mld. USD na 75 strojů. Letoun nese nový hybridní radar AN/APY-9 vyvinutý společnostmi Lockheed Martin, Northrop Grumman a&nbsp;Raytheon. Advanced Hawkeye pohání dvojice motorů T56-A-427 s&nbsp;vrtulemi NP2000. Novinkou je i [[skleněný kokpit]]. Prototyp zalétali 3.&nbsp;srpna 2007 piloti Tom Boutin a&nbsp;por. US Navy Drew Ballinger s&nbsp;operátorem systémů Zyadem Hajoem.
+== Nasazení ==
+[[Soubor:E-2A Hawkeye VAW-116 in flight c1967.jpeg|thumb|244px|E-2A Hawkeye jednotky VAW-116 US Navy, 1967]]
+První sériové letouny E-2A obdržela [[letka (letecká jednotka)|letka]] VAW-11 Airborne Early Warning Squadron 19.&nbsp;ledna 1964<ref>{{Citace monografie | příjmení = Jackson | jméno = Robert | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 2006 | vydání = 1 | titul = Moderní vojenská letadla | vydavatel = Ottovo nakladatelství | místo = Praha | isbn = 80-7360-190-7 | strany = 172}}</ref> operující z&nbsp;mateřského nosiče [[USS Kitty Hawk (CV-63)|USS Kitty Hawk]]. Od té doby působí jako letová kontrola a&nbsp;včasná výstraha na letadlových lodí US Navy. Od října 1965 do července 1966 byla jednotka VAW-11 nasazena ve [[Válka ve Vietnamu|vietnamské válce]], následně se do [[Tonkinský záliv|Tonkinského zálivu]] přesunuly další letky se stroji Hawkeye. Šlo například o&nbsp;VAW-113 z&nbsp;nosiče USS Constellation, která v této oblasti sloužila v&nbsp;letech 1967 až 1975.
+Stroje E-2C z&nbsp;úvodní série vstoupily do služby v&nbsp;listopadu 1973, kdy je na základně NAS Norfolk převzala letka VAW-123. Do roku 1988 US Navy zařadila do stavu 55 letounů této verze.
+Prvním zahraničním uživatelem se stal Izrael, který převzal čtyři E-2C (Group 0). Ve stavu Chel ha-Avir byly v&nbsp;letech 1978 až 1994, poté byly dlouhodobě uskladněny. O&nbsp;tři z nich projevilo v&nbsp;roce 2002 zájem Mexiko, které v&nbsp;lednu 2004 převzalo.
+Druhým zahraničním uživatelem se staly japonské síly sebeobrany, které v&nbsp;letech 1982, 1984 a&nbsp;1993 až 1994 postupně zařadily do stavu 601. Hikotaj se základnou Misawa celkem 13 E-2C (Group 0).
+Egypt převzal v&nbsp;letech 1987 až 1988 a&nbsp;1993 šest E-2C (Group 0), které působily v&nbsp;rámci 87. letky ze základny Káhira-západ. Další čtyři letouny shodné verze byly dodány během roku 1987 do Singapuru, kde je převzala 111. squadrona. V&nbsp;průběhu roku 1995 zařadila do svého stavu 78. letka tchajwanského letectva, dislokovaná na základně Pintung, čtyři stroje E-2T a&nbsp;dvojici Hawkeye 2000 (E-2K).
+První ze tří objednaných E-2C (Group II) převzalo námořní letectvo Francie v&nbsp;prosinci 1998. Zařazeny byly ke 4. Flotille v&nbsp;Lan-Bihoué.
+Po 30 letech verze E-2C nastupuje vylepšená E-2C 2000 Hawkeye. E-2C Hawkeye je jediným provozovaným palubním letounem včasné výstrahy s&nbsp;pevnými [[křídlo letadla|křídly]]. Z letadlových lodí je schopný vzlétat pouze za pomoci [[letecký katapult|katapultů]].
 == Verze ==
-*E-2A - 1. verze
+* E-2A – 1. verze
-*E-2B - 2. verze
+* E-2B – 2. verze
-*E-2C - 3. verze, dodnes používaná
+* E-2C – 3. verze, dodnes používaná
-**E-2C 2000 Hawkeye - nejnovější verze většina uživatelů upravila své stoje na tuto verzi
+** E-2C 2000 Hawkeye – nejnovější verze většina uživatelů upravila své stroje na tuto verzi
-*C-2 Greyhoud - nákladní obměna ,,Hawkeye,, také používaná na letadlových lodích
+* C-2 Greyhoud – nákladní obměna „Hawkeye“ také používaná na letadlových lodích
+== Hlavní technické údaje (E-2C/D) ==
+[[Soubor:E-2C Hawkeye 0014.png|right|290px]]
+* '''Posádka:''' 5 (Dva piloti, bojový důstojník informačného centra, důstojník vzdušné kontroly a operátor radaru)
+* '''Délka:''' 17,60&nbsp;m
+* '''[[Rozpětí křídel|Rozpětí]]:''' 24,56&nbsp;m
+* '''Výška:''' 5,58&nbsp;m
+* '''Nosná plocha:''' 65&nbsp;m²
+* '''Hmotnost prázdného letadla:''' 19 536&nbsp;kg
+* '''Vzletová hmotnost:''' 18 090&nbsp;kg
+* '''Maximální vzletová hmotnost:''' 26 083&nbsp;kg
+* '''Pohonná jednotka:''' 2 × [[turbovrtulový motor]] Allison / Rolls-Royce [[Allison T56|T56]]-A-427A, každý o&nbsp;výkonu 5100 koní (3800&nbsp;kW)
+* '''Maximální rychlost:''' 648&nbsp;km/h
+* '''Cestovní rychlost:''' 474&nbsp;km/h
+* '''Maximální dolet:''' 2708&nbsp;km
+* '''Služební dostup:''' 10 576&nbsp;m
+* '''Výkon/hmotnost:''' 0,32&nbsp;kW/kg
-== Souvisejicí články ==
+== Související články ==
-*[[Letadlová loď]]
+* [[Grumman E-1 Tracer]]
-*[[Grumman]]
+* [[Boeing E-3 Sentry]]
-*[[Jakovlev Jak-44|Jak-44E]]
+* [[Jakovlev Jak-44|Jak-44E]]
-*[[Včasná výstraha]]
+* [[AWACS]]
+== Reference ==
+<references />
+== Literatura ==
+* {{Citace monografie | příjmení = Donald | jméno = David | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 2002 | vydání = 1 | titul = Kapesní encyklopedie Vojenská letadla | vydavatel = Ottovo nakladatelství | místo = Praha | isbn = 80-7181-701-5 | strany = 75}}
+* {{Citace monografie | příjmení = Genf | jméno = S. A. | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1998 | vydání = 1 | titul = Encyklopedie letadel | vydavatel = Slovo | místo = Ivanka pri Dunaji | isbn = 80-85711-35-4 | strany = 176 a 232}}
+== Externí odkazy ==
+* [http://www.navy.mil/navydata/fact_display.asp?cid=1100&tid=700&ct=1 E-2 fact file] a [http://www.history.navy.mil/planes/e2.htm E-2C Hawkeye historická stránka US Navy]
+* [http://www.globalsecurity.org/military/systems/aircraft/e-2.htm E-2 stránka na GlobalSecurity.org]
+* [http://www.airliners.net/search?keywords=Grumman+E-2+Hawkeye Fotogalerie letounu Grumman E-2 Hawkeye]
-{{Článek z Wikipedie}}
+{{Vojenské letouny amerického námořnictva po roce 1945}}
-{{Vojenské letouny amerického námořnictva po roce 1945}}
+{{Flickr|Grumman+E-2+Hawkeye}}{{Commonscat|Northrop Grumman E-2 Hawkeye}}{{Článek z Wikipedie}}
 [[Kategorie:Palubní letadla]]
-[[Kategorie:Letadla Grumman]]
+[[Kategorie:Letadla Grumman|E-2 Hawkeye]]
 [[Kategorie:Americká průzkumná letadla]]