Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Šablona:Článek dne/2020/23
Z Multimediaexpo.cz
m (Stránka Šablona:Článek dne/2019/57 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2020/23) |
(+ Aktualizace) |
||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | ||
- | [[Soubor: | + | [[Soubor:Sukhoi T-4-100-101 red-Flickr-03.jpg|right|160px|T-4 v muzeu na letišti Monino u Moskvy]] |
- | '''[[ | + | '''[[Suchoj T-4|Suchoj T-4 „Sotka“]]''' byl prototyp velmi rychlého sovětského [[letoun]]u určeného speciálně k boji proti [[Letadlová loď|letadlovým lodím]]. Vývoj probíhal na přelomu {{Nowrap|60. a 70. let 20. století}}. Stroj měl dosahovat rychlostí řádu [[Machovo číslo|Mach=3]], předpokládala se výzbroj tvořená dvojicí protilodních střel dalekého dosahu s konvenční nebo jadernou hlavicí. Letoun zůstal pouze ve stadiu [[prototyp]]u. |
- | + | [[Letadlová loď|Letadlové lodě]] v současnosti představují jednu z nejúčinnějších zbraní vůbec. Vyznačují se vysokou mobilitou, která jim umožňuje zasahovat globálně na všech mořích a oceánech. Jejich letecká skupina může provádět koncentrované útoky na velkou vzdálenost, stejně jako napadat jednotlivé cíle, od sebe i velmi vzdálené. Dokáže bojovat proti pozemním i námořním objektům, letadlům, [[ponorka|ponorkám]] nebo řízeným střelám s plochou dráhou letu. Konstrukce [[Letadlová loď|letadlové lodě]] je ale složitá a její stavba nesmírně nákladná... | |
- | + | Na počátku 60. let 20. století byl hlavní sovětskou zbraní proti letadlovým lodím osvědčený proudový [[Bombardér|bombardér]] [[Tupolev Tu-16]] ( kódové jméno [[Severoatlantická aliance|NATO]] [[Tupolev Tu-16|„Badger“]] ) verze KS, nesoucí střely [[KS-1]] s doletem 90 km. Právě v této době přišly do výzbroje US Navy velmi dobré stíhací letouny [[McDonnell F-4 Phantom II]], vyznačující se mimo jiné i neobvykle velkým doletem, který umožnil rozšířit pásmo činnosti protivzdušné stíhací ochrany svazů letadlových lodí na vzdálenost 320 km. | |
- | + | [[McDonnell F-4 Phantom II]] byl pro [[Bombardér|bombardér]] [[Tupolev Tu-16|Tu-16]] nebezpečným protivníkem. Možnost úspěšného napadení lodí střelou [[KS-1]] se stala čistě hypotetickou. Náhrada v podobě letounů [[Tupolev Tu-22]] byla kvůli hromadícím se konstrukčním potížím v nedohlednu. Navíc, [[Tupolev Tu-22|Tu-22]] byl sice schopen dosáhnout rychlosti M=1.5 (1 640 km/h) v „čisté“ konfiguraci a jeho střely [[Ch-22]] měly mít dolet až 550 km, ale i tento letoun byl oprávněně považován za příliš zranitelný. | |
+ | |||
+ | Řešením se měl stát nový stroj, schopný zaútočit natolik vysokou rychlostí, aby protivník už neměl čas na hrozbu zareagovat. Podmínkou byla i schopnost úderu na takovou vzdálenost, kdy ke zničení nepřátelských [[Letadlová loď|letadlových lodí]] dojde ještě před vzletem jejich útočné skupiny. | ||
<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude> | <noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude> |
Verze z 18. 11. 2020, 14:17
Suchoj T-4 „Sotka“ byl prototyp velmi rychlého sovětského letounu určeného speciálně k boji proti letadlovým lodím. Vývoj probíhal na přelomu 60. a 70. let 20. století. Stroj měl dosahovat rychlostí řádu Mach=3, předpokládala se výzbroj tvořená dvojicí protilodních střel dalekého dosahu s konvenční nebo jadernou hlavicí. Letoun zůstal pouze ve stadiu prototypu.
Letadlové lodě v současnosti představují jednu z nejúčinnějších zbraní vůbec. Vyznačují se vysokou mobilitou, která jim umožňuje zasahovat globálně na všech mořích a oceánech. Jejich letecká skupina může provádět koncentrované útoky na velkou vzdálenost, stejně jako napadat jednotlivé cíle, od sebe i velmi vzdálené. Dokáže bojovat proti pozemním i námořním objektům, letadlům, ponorkám nebo řízeným střelám s plochou dráhou letu. Konstrukce letadlové lodě je ale složitá a její stavba nesmírně nákladná...
Na počátku 60. let 20. století byl hlavní sovětskou zbraní proti letadlovým lodím osvědčený proudový bombardér Tupolev Tu-16 ( kódové jméno NATO „Badger“ ) verze KS, nesoucí střely KS-1 s doletem 90 km. Právě v této době přišly do výzbroje US Navy velmi dobré stíhací letouny McDonnell F-4 Phantom II, vyznačující se mimo jiné i neobvykle velkým doletem, který umožnil rozšířit pásmo činnosti protivzdušné stíhací ochrany svazů letadlových lodí na vzdálenost 320 km.
McDonnell F-4 Phantom II byl pro bombardér Tu-16 nebezpečným protivníkem. Možnost úspěšného napadení lodí střelou KS-1 se stala čistě hypotetickou. Náhrada v podobě letounů Tupolev Tu-22 byla kvůli hromadícím se konstrukčním potížím v nedohlednu. Navíc, Tu-22 byl sice schopen dosáhnout rychlosti M=1.5 (1 640 km/h) v „čisté“ konfiguraci a jeho střely Ch-22 měly mít dolet až 550 km, ale i tento letoun byl oprávněně považován za příliš zranitelný.
Řešením se měl stát nový stroj, schopný zaútočit natolik vysokou rychlostí, aby protivník už neměl čas na hrozbu zareagovat. Podmínkou byla i schopnost úderu na takovou vzdálenost, kdy ke zničení nepřátelských letadlových lodí dojde ještě před vzletem jejich útočné skupiny.