Cestovní ruch
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 27. 4. 2014, 11:08
Cestovní ruch nebo také turismus je souhrn přechodných pobytů osob (turistů) v cílových oblastech (destinacích) a souhrn služeb, které jejich cestování a pobyty organizují a podporují. Tvoří významnou část hospodářství, zejména v některých zemích, a podle Světové organizace cestovního ruchu OSN (UN World Tourism Organization, UNWTO) jen mezinárodní cestovní ruch tvoří asi 25 až 30 % všech světových služeb a zaměstnává přes 100 milionů osob. Přes hranice cestovalo v roce 2008 922 milionů osob a vznikl tak obrat v objemu 642 miliard EUR.[1]
Obsah |
Turista
Klient služeb cestovního ruchu se nazývá turista. Světová organizace cestovního ruchu OSN (UNWTO) definuje turistu jako osobu, která pobývá nejméně 24 hodin a nejvýše jeden rok mimo svůj obvyklý domov, nemá z této destinace příjem a neruší své právní vztahy s domovem, kam se nakonec vrací.[1] Podle této definice mezi turisty nepatří migranti, kteří se domů nevracejí, ale ani cizí dělníci nebo brigádníci, kteří mají v cílové zemi příjem. Naproti tomu například obchodní zástupci, účastníci kongresů a školení, vysílaní delegáti a experti se za turisty pokládají (odtud např. označení „kongresový turismus“). Definice UNWTO nerozlišuje, za jakým účelem klienti cestují, nejčastnější důvody bývají poznávací, rekreační, sportovní, ale také profesionální a obchodní.
Služby
Cestovní ruch zahrnuje množství služeb, například dopravních, informačních, stravovacích a ubytovacích, ale také průvodcovských, zábavních, kulturních, pojišťovacích a tak dále. Proto je oblast cestovního ruchu také jedním z největších zaměstnavatelů a poskytuje jak zaměstnání trvalá, tak také sezónní a příležitostná. Na přímé služby cestovního ruchu navazují také různá kulturní a sportovní zařízení, slavnosti a festivaly a mnoho dalších. Pro vysloveně turistické země, jako je Španělsko, Řecko, Chorvatsko, Bulharsko, Egypt, Turecko nebo Thajsko je cestovní ruch důležitou částí jejich národního hospodářství.
Cíle (destinace)
Mezi nejoblíbenější cíle rekreačních turistů patří v létě moře a v zimě vysoké hory. Poznávací turismus nejvíce přitahují oblasti bohaté na historické, umělecké a kulturní památky (Francie, Itálie, Řecko), přírodní rezervace, bohatý kulturní život a ovšem i mimořádné světové výstavy, festivaly, lidový folklor a podobně. Významnou složku tvoří sportovní turismus: olympiády, mistrovství, turnaje.
Nejoblíbenější destinace mezinárodního turismu
| Pořadí | Země | Region | IPříezdy (2009)[2] | Příjezdy (2008)[2] | Příjezdy (2007)[2] | Příjezdy (2006)[2] | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Francie | Evropa | 74.2 milionu | 79.2 milionu | 80.9 milionu | 77.9 milionu | |
| 2 | Spojené státy | Sev. Amerika | 54.9 milionu | 57.9 milionu | 56.0 milionu | 51.0 milionu | |
| 3 | Španělsko | Evropa | 52.2 milionu | 57.2 milionu | 58.7 milionu | 58.0 milionu | |
| 4 | Čína | Asie | 50.9 milionu | 53.0 milionu | 54.7 milionu | 49.9 milionu | |
| 5 | Itálie | Evropa | 43.2 milionu | 42.7 milionu | 43.7 milionu | 41.1 milionu | |
| 6 | Spojené království | Evropa | 28.0 milionu | 30.1 milionu | 30.9 milionu | 30.7 milionu | |
| 7 | Turecko | Evropa | 25.5 milionu | 25.0 milionu | 22.2 milionu | 18.9 milionu | |
| 8 | Německo | Evropa | 24.2 milionu | 24.9 milionu | 24.4 milionu | 23.6 milionu | |
| 9 | Malajsie | Asie | 23.6 milionu | 22.1 milionu | 21.0 milionu | 17.5 milionu | |
| 10 | Mexiko | Sev. Amerika | 21.5 milionu | 22.6 milionu | 21.4 milionu | 21.4 milionu | |
| 36 | Česká republika | Evropa | ?? | 6.6 milionu | 6.7 milionu | 6.4 milionu |
Příjem z mezinárodního turismu
| Pořadí | Země | Region | Příjem (2009)[2] | Příjem (2008)[2] | Příjem (2007)[2] | Příjem (2006)[2] | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Spojené státy | Sev. Amerika | $94.2 mld. | $110.1 mld. | $97.1 mld. | $85.8 mld. | |
| 2 | Španělsko | Evropa | $53.2 mld. | $61.6 mld. | $57.6 mld. | $51.1 mld. | |
| 3 | Francie | Evropa | $48.7 mld. | $55.6 mld. | $54.3 mld. | $46.3 mld. | |
| 4 | Itálie | Evropa | $40.2 mld. | $45.7 mld. | $42.7 mld. | $38.1 mld. | |
| 5 | Čína | Asie | $39.7 mld. | $40.8 mld. | $37.2 mld. | $33.9 mld. | |
| 6 | Německo | Evropa | $34.7 mld. | $40.0 mld. | $36.0 mld. | $32.8 mld. | |
| 7 | Spojené království | Evropa | $30.1 mld. | $36.0 mld. | $38.6 mld. | $34.6 mld. | |
| 8 | Austrálie | Oceánie | $25.6 mld. | $24.8 mld. | $22.3 mld. | $17.8 mld. | |
| 9 | Turecko | Evropa | $21.3 mld. | $22.0 mld. | $18.5 mld. | $16.9 mld. | |
| 10 | Rakousko | Evropa | --- | $21.8 mld. | $18.9 mld. | $16.6 mld. | |
| 11,12,13... | není důležité | ||||||
| 32 | Česká republika | Evropa | --- | $7.7 mld. | $6.6 mld. | $5.5 mld. |
Podmínky turistických lokalit
Přírodní podmínky a atraktivity
- hydrologické poměry
- reliéf
- fauna
- flóra
Klimatické poměry
- teplota
- vlhkost vzduchu
- množství srážek a jejich rozdělení
- délka slunečního svitu
V celosvětovém srovnání mají svými hodnotami největší význam pro využití cestovním ruchem dva podnební pásy – mírný a subtropický. V ostatních podnebných pásech jsou klimatické hodnoty pro masový cestovní ruch a dlouhodobější pobytu nevhodné kvůli extrémně vysokým teplotám, přílišné vlhkosti vzduchu nebo naopak velkému suchu. Klimatické poměry se uplatňují v rozhodující míře na sezónnosti (= časový průběh realizace cestovního ruchu). Hlavní sezónou v subtropickém klimatickém pásu a to hlavně v přímořských polohách je letní období. Celoroční využívání cestovního ruchu se omezilo pouze na některé oblasti, jako jsou např.: Baleáry, Kypr, Kréta, ostrovy egejského a Jaderského moře a další – jedná se především o dlouhodobé pobyty s koupáním a vodními sporty. Přitažlivost subtropického klimatu, zejména v oblastech Středozemního moře je dána vysokými letními teplotami a množstvím slunečního záření – to je odvozeno z rozdělení srážek. Pravidelný chod počasí, umožňuje cestovnímu ruchu kalkulovat s relativně stálým počasím ve vrcholící sezóně.
Hydrologické poměry
Z hlediska realizace cestovního ruchu se stávají stále významnějšími oblasti z vhodnými hydrologickými podmínkami. Dobré hydrologické poměry patří v globálních poměrech k nejdůležitějším lokalizačním podmínkám.
Podzemní vody
zpravidla vytvářejí předpoklady pro bodovou koncentraci cestovního ruchu, to platí především o minerálních pramenech s léčebnými účinky. K historicky nejstarším centrům cestovního ruchu patří lázeňská střediska, která vznikla na podzemních vodách. Celoroční provoz jim umožňuje stálé vyvěrání pramenů, letní využitelnost je však vyšší. Většina lázeňských slouží hlavně k potřebám vnitrostátního ruchu. Relativně malý počet těchto středisek díky kvalitě svých pramenů a tradici, se vyvinul v centra mezinárodního významu (Vichy-Francie, Wiesbaden-SRN, Karlovy Vary a Mariánské Lázně. . . ). Pro cestovní ruch jsou velmi atraktivní gejzíry (= další typy pramenů podzemních vod). Mezi tři nejproslulejší oblasti patří Island, severní ostrov Nového Zélandu a Yellowstonský národní park v USA.
Povrchové vody
sezónní využitelnost je závislá na teplotních poměrech, které vytvářejí předpoklady pro areálové rozmístění jeho realizace. Jejich hodnotu vytváří řada komponentů jako je například teplota a čistota vody, kvalita pobřežních pláží apod. Jejich znehodnocování má negativní vliv na jejich využití.
Moře
jsou z povrchových vod nejpřitažlivější a to především z hlediska dlouhodobých pobytů. Z celosvětového srovnání zaujímá nejvýznamnější postavení Středozemní moře k jehož pobřeží se soustřeďuje polovina mezinárodního cestovního ruchu Evropy. Příčina je v kvalitě jeho pobřežních vod tzn. vysoká teplota - v létě až 24 – 28 oC, vysoká slanost i s léčebnými účinky, vesměs výtečné pláže, exotická mořská, fauna atd. Černé moře má po této stránce nižší hodnoty s výjimkou teploty do 24 oC. Významnou koncentraci cestovního ruchu mají ostrovy amerického Středomoří a přilehlý jihovýchod USA (Florida). V Tichomoří se intenzivně využívají Havajské ostrovy, krátké úseky Kalifornského pobřeží USA a Mexika. V Indickém oceánu se v mezinárodním cestovním ruchu uplatňují ostrovy Mauricius, Seychely a Madagaskar.
Jezera a umělé vodní plochy
uplatňují se podobně jako moře, jejich funkční využití určuje zeměpisná šířka. Na intenzitu využití cestovním ruchem má vliv i jejich poloha, více využívaná jsou jezera a nádrže vzdálené od moře. Různorodé využití těchto ploch je rozšířeno prakticky po celém světě. Mezi nejnavštěvovanější oblasti patří jezera alpské oblasti především Švýcarska (Ženevské jezero, Bodamské jezero), Itálie (Lago di Como, Lago Maggiore, Lago di Garda), Rakouska a Německa. Významné soustředění cestovního ruchu se vytvořilo u jezer ve Velké Británii, v Polsku, Německu a na jihu Finska. Začínají se prosazovat vodní nádrže ve střední Evropě a na Pyrenejském poloostrově.
Řeky
zpravidla se uplatňují v uspokojování krátkodobých forem cestovního ruchu. V průmyslově vyspělých zemích je problémem jejich znečištění. Přitažlivost mnohých vodních toků je zvyšována přírodními zvláštnostmi jako jsou kaňony a vodopády, které se v konkrétní situaci mohou stát prvotním zdrojem přitažlivosti. Světově známý je kaňon řeky Colorado v USA. Nejatraktivnější jsou vodopády – turisticky nejnavštěvovanější jsou Niagárské vodopády na hranicích USA a Kanady a vodopády v Yosemitském národním parku. V Evropě je řada vodopádů v horských oblastech Švýcarska, Francie (Gavarnie na řece Gave du Pau na jihozápadě 422 m – nejvyšší v Evropě), Norska a Itálie. Velmi atraktivní jsou vodopády na řece Krka u Šibeniku a Plitvických jezerech v Chorvatsku. Světově proslulé jsou Viktoriiny vodopády na řece Zambezi.
Reliéf a morfologické poměry
Pevnina je nezbytnou základnou pro fyzickou existenci člověka. Morfologická rozmanitost povrchu spolu s podnebím stále do značné míry určuje jeho život. Na přelomu 19. a 20. století začaly mít (tvary a celkový charakter reliéfu krajiny) morfologické poměry hodnotu pro využití cestovním ruchem.
Horizontální morfologie
má konkrétní vliv na charakter a kvalitu pobřeží povrchových vod a tím i na cestovní ruch. Minimální hodnotu mají pobřeží bažinatá, skalnatá, strmá a těžko přístupná z vnitrozemí. Největší hodnotu mají písčité pláže a to podle rozsahu a atraktivit v blízkosti. („černé pláže“ jsou tvoře vulkanickými písky – Kanárské ostrovy, Santorin), ovšem za předpokladu příznivých klimatických podmínek. Náročná kritéria splňují především pobřeží Jaderského moře v Chorvatsku (Makarská riviéra), francouzská Riviéra, španělské pobřeží na jihovýchodě, egejské pobřeží Řecka včetně ostrovů a jich portugalského pobřeží při Atlantiku. Méně atraktivní, ale jinak vhodné pro rekreační účely jsou pobřeží oblasti Černého moře. Vhodné podmínky mají pobřežní oblasti při Biskajském zálivu, pláže Normandie a jihovýchodní Anglie. Začínají se uplatňovat kvality pobřeží v některých oblastech afrického Středomoří jako je Tunisko a Egypt.
Vertikální členitost
uplatňuje se v cestovním ruchu přes makroformy reliéfu, z jednotlivých prvků má funkční využití především relativní výšková členitost, u středohor nemusí být vázána na nadmořskou výšku, ale i na modelační vliv klimatu. Například v severozápadní Evropě se ostře řezaný reliéf objevuje již od nadmořských výšek 800 m, ve střední Evropě od výšek 1 600 m. Velehory mají zvláštní charakter – ostré hřebeny, skalní štíty a stupně. Obzvláště ty části, které vystupují nad hranici lesů. Drsné klimatické podmínky a charakter reliéfu omezují funkční využití ve vrcholových partiích na náročnou turistiku a horolezectví. Intenzivní využití je poskytováno ve nižších a středních polohách. Pro většinu populace vyspělých zemích, žijících v nížinných oblastech, jsou přitažlivé horské oblasti, protože v horách nachází relativně nedotčenou přírodu. V horách je možné realizovat formy cestovního ruchu, pro které jsou níže položené oblasti nevhodné. K hospodářskému využití v horských a velehorských oblastí výrazně přispěl moderní cestovní ruch.
Vrchoviny a středohory
využívají se jako odpočinkové oblasti. Nepříliš členěná krajina, využívá se pro pěší turistiku a rodinou rekreaci. Jedná se o plošně rozsáhlejší oblasti a střediska cestovního ruchu jsou v nich většinou rozptýlenější, menší a klidnější. Důležitým doplňkem jsou v nich různé atraktivity jako jsou skalní útvary, krasové oblasti s jeskyněmi a propastmi apod.
Vysokohorské oblasti
lákají návštěvníky zvláštními útvary, které byly vytvořeny geologickým vývojem, tektonikou, působením ledovců. Vzhledem k tomu, že jejich rozsah v dopravně přístupných oblastech není velký, jsou zpravidla intenzívně využívány. Ve vysokohorských oblastech Evropy (Alpy, Pyreneje, Karpaty) to vedlo k orientaci zdejšího hospodářství na potřeby cestovního ruchu. V předhůřích a údolích vznikla střediska městského charakteru. Návštěvnost je někdy taková, že s sebou přináší řadu negativních rysů. Proto je nutné regulovat návštěvnost k ochraně přírodních zvláštností. Tyto oblasti slouží především k realizaci zimních sportů a dlouhodobé rekreace ve spojení s masovým rozvojem lyžování, to přispělo k vybudování dalších ubytovacích stravovacích zařízení i speciální dopravní infrastruktury (lanovka, vleky), která se využívá i v letním období pro vysokohorskou turistiku.
Rostlinstvo a živočišstvo
Jako celek má menší vliv na rozmístění cestovního ruchu. Ve vyspělých zemích mají lesní porosty značný význam pro letní rekreaci a turistiku městské části populace. I některé rostlinné druhy a společenstva jsou objektem zájmu cestovního ruchu pokud nejde o oblast se zákazem přístupu veřejnosti. Světově proslulé jsou atraktivní porosty sekvojí v národním parku Muir Woods u San Franciska, obřích sekvojovců v národním parku Sequoia v Kalifornii. V České republice se zájem soustřeďuje na Žofínský a Boubínský prales. Živočišstvo se v cestovním ruchu uplatňuje prostřednictvím chráněné a lovné zvěře. Nejčastější jsou cesty turistů za exotickou zvěří především do afrických národních parků a rezervací. K nejnavštěvovanějším národním parkům patří Serengeti v Tanzanii a Krugerův národní park v Jihoafrické republice, sem jsou pořádány fotografické a turistické „safari“ – tato forma cestovního ruchu má pro řadu afrických zemí velký ekonomický význam. Daleko významnější pro cestovní ruch je lov a rybolov.
Společenské podmínky a atraktivity
Uspokojují hlavně poptávku po poučení a zábavě, uplatňují se přitom různorodé zájmy účastníků. Ve srovnání s přírodními podmínkami jsou výsledkem společenské činnosti prováděné v různých uměleckých i jiných hodnot a společenských, zábavních a kulturních akcí. Jejich hodnotu zvyšuje také skutečnost, že se vyskytují v oblastech přitažlivých i z hlediska přírodních podmínek, mnohé z nich mohou mít jen doplňkový význam pro jiné formy cestovního ruchu. Jejich rozmístění v určité oblasti je výhodné z hlediska směrování a rozsahu cestovního ruchu (zámky na Loiře, hrady a zámky Českého ráje apod.) – nerozhoduje však jejich kvantita, ale jejich kvalita.
Kulturně-historické památky
Mají největší význam. Jejich využití cestovním ruchem je dáno zvláštností, uměleckou a historickou hodnotou. Velký význam mají jen ty nejcennější a nejproslulejší, ostatní fungují jako doplňující atraktivity. K nejpřitažlivějším patří architektonické díla historických slohu, moderní architektury, ale i různé užitkové stavby jako samostatné objekty nebo soustředěné do určitých komplexů. Předmětem zájmu je také jejich sochařská, malířská a řezbářská výzdoba. Modernizace dopravy umožnila rozšířit dostupnost těchto památek. Díky tomu se rozšiřuje i zájem o kulturně-historické a architektonické památky mimoevropských civilizací.
Kulturní zařízení, kulturní a jiné akce
Kulturní zařízení tvoří soubor atraktivit, většina z nich vystupuje jako doplněk jiných památek. Pro mnohá kulturní zařízení je typický bodový – střediskový charakter rozmístění. Podle typu se pak dělí na zařízení, které soustřeďuje sbírky různého druhu jako jsou muzea, galerie, knihovny aj. a zařízení, jejichž prostřednictvím se realizují kulturní a jiné akce to jsou např. divadelní představení, hudební festivaly, slavnosti, kongresy, náboženské slavnosti a poutě. Největší význam pro cestovní ruch mají muzea a galerie různých kategorií více či méně specializovaných. Na vedoucím místě je se svoji proslulostí Louvre – nachází se zde umělecká díla ze sbírky Františka I. s proslulou Monou Lisou. Mezi další světově známá muzea patří např.: Britské muzeum v Londýně, Národní galerie antického umění v Římě, muzea ve Vatikánu, muzeum Prado v Madridu. Význam některých měst znásobují divadelní a operní představení a koncerty, také hudební a jiné festivaly. K světově významným scénám patří: Velké divadlo v Moskvě, Metropolitan Opera v New Yorku, milánská Scala atd. Velký zájem je o různé festivaly – hudební, dramatické, folklorní a jiné např.: Salcburský hudební festival (srpen – září), Vídeňský hudební festival (květen – červenec), Pražské jaro (květen – červen) a mnoho jiných. Náboženské slavnosti a poutě – měly již v minulosti masový charakter, v dnešní době jim zůstává jejich duchovní charakter, ale jinak jsou doprovázeny rysy, které jsou typické pro moderně organizovaný cestovní ruch. Jejich pověst a přitažlivost je dána tradicí, zjevením a tzv. zázraky. K světově proslulým poutním místům patří např.: Lurdy v jihozápadní Francii, Fátima v Portugalsku atd.
Sportovní a zábavní zařízení a akce
V souvislosti s masovou účastí obyvatelstva na podnicích tohoto druhu roste i význam těchto zařízení v cestovním ruchu. Počet diváků je mnohonásobně vyšší než počet těch, kteří se zajímají o náročnější formy společenského vyžití, proto zařízení, která jsou budovaná pro tyto účely dosahují mnohdy kolosálních rozměrů. Olympijské hry, světová nebo regionální mistrovství různých sportů soustřeďují do míst konání velký počet diváků. Řadí se k nim tradiční karnevaly, býčí zápasy ve Španělsku a Mexiku atd. V cestovním ruchu si své místo udržují také různé zábavní parky např.: Prater ve Vídni, Tivoli v Kodani, Disneyland na Floridě.
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.
Odkazy
Literatura
- HRALA, Václav: Geografie cestovního ruchu. Praha : Oeconomica, 2005, 109 s. ISBN 80-245-0858-3
- PÁSKOVÁ, Martina; ZELENKA, Josef: Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002, 448 s. ISBN 80-239-0152-4
- ŠTĚPÁNEK, Vít; KOPAČKA, Ludvík; ŠÍP, Jiří: Geografie cestovního ruchu. Praha : Karolinum, 2001, 228 s. ISBN 80-246-0172-9
Reference
- ↑ 1,0 1,1 UNWTO World Tourism Barometer červen 2009
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 UNWTO World Tourism Barometer, Interim Update, duben 2010 [online]. World Tourism Organization, April 2010, [cit. 2010-05-07]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- (anglicky)
- Stránky UNWTO, World Tourism Organization
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |