Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Šablona:Článek dne/2011/43
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu „<noinclude>Kategorie:Archiv Obrázků DNE</noinclude>“ textem „<noinclude>Kategorie:Archiv Článků DNE</noinclude>“) |
m (1 revizi) |
Verze z 8. 5. 2013, 19:03
Václav Havel (* 5. října 1936, † 18. prosince 2011) byl slavný český spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, celosvětově respektovaná osobnost, poslední prezident Československa a první prezident České republiky.
Václav Havel se narodil v Praze ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině. Jeho dědeček postavil pražský Palác Lucerna, jeho strýc založil Filmové studio Barrandov. Byl členem Junáka v letech 1947–1949. Po komunistickém puči v roce 1948 nebylo umožněno Václavu Havlovi po ukončení základní školy dále řádně studovat. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant a večerně studoval gymnázium. Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, a proto krátce studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) pracoval jako jevištní technik (nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí) a dálkově studoval dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). V roce 1964 byla uvedena jeho první hra Zahradní slavnost. V roce 1964 se Václav Havel po osmileté známosti oženil se svou první ženou Olgou Šplíchalovou, která jej provázela těžkými životními zkouškami.
Během Pražského jara 1968 působil v Klubu nezávislých spisovatelů a Klubu angažovaných nestraníků. S nástupem tzv. normalizace, která následovala po potlačení Pražského jara 1968 vojsky Varšavské smlouvy, musel opustit divadlo. V roce 1975 založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu Edice Expedice. Soustavně vystupoval proti politické represi. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Gustavu Husákovi a vyvrcholením této činnosti bylo publikování Charty 77 v lednu roku 1977. Tyto politické aktivity jej stály 5 let života strávených ve vězení. Mezinárodní lidskoprávní organizací Amnesty International byl adoptován jako vězeň svědomí.