Řeka

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(Nahrazení textu)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 16. 11. 2010, 00:31

Řeka protékající údolím

Řeka je přirozený vodní tok na povrchu Země. Má obvykle větší délku, rozlohu povodí nebo průtok.

Obsah

Průběh řeky

Tok řeky můžeme rozdělit do tří částí:

  • horní tok, s převahou eroze, charakteristické je říční údolí ve tvaru V s minimem usazenin
  • střední tok, kde se projevuje eroze i sedimentace, říční údolí je plošší a s již významným podílem usazenin. Tok má tvar písmena U
  • dolní tok s převahou sedimentace – údolí je velice ploché, díky masivní sedimentaci vznikají rozsáhlé říční nivy.

Související pojmy

Kromě řek stáletekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Menší vodní toky se nazývají bystřina, potok a říčka. Řeka, která je alespoň 500 km dlouhá a její povodí má rozlohu alespoň 100.000 km2, se označuje jako veletok.

Řeky mohou vést část svého toku i podzemím. Místo, kde vodní tok mizí pod povrchem země (časté v krasových oblastech s rozsáhlým výskytem jeskyní), se nazývá ponor, místo opětovného vynoření řeky se označuje za vyvěračku, podzemní části řeky se říká punkva.

Voda tekoucí ve vodních tocích pochází z tajícího sněhu, dešťových srážek a z vody, která vsákla do Země a na povrch znovu vyvěrá v místě nazývaném pramen. Některé řeky pramen nemají a začínají v jezerech, bažinách nebo tajícím ledovci.

Řeka Odra, Štětín, Polsko

Místo, na kterém se řeka vlévá do moře nebo jezera, se nazývá ústí. Řeka se často před ústím dělí na několik větví. Území ohraničené těmito větvemi a vodní plochou, do níž se řeka vlévá, se nazývá delta, protože při pohledu shora má obvykle přibližně trojúhelníkový tvar jako řecké písmeno delta (Δ). Větvení řeky, vytváření říčních ramen se označuje jako divočení řeky.[1] Místo, na kterém se dvě řeky (resp. vodní toky) setkávají, se označuje za soutok. Pokračování toku za soutokem dvou řek se obvykle pojmenovává po delší nebo větší z řek, někdy se však může zcela přejmenovat, původní toky se pak označují jako zdrojnice; tímto způsobem vzniká například Amazonka. V některých případech může tok za soutokem nést jméno kratší a menší řeky, jako v případě Labe po soutoku s Vltavou. U menší řeky, respektive řeky, která prohrála svůj "souboj" o jméno další části toku, lze v tomto případě rovněž mluvit o ústí.

Říční kategorie

Řeky jsou rozděleny podle ústí do následujících kategorií:

  • řeka I. kategorie je řeka, která ústí přímo do moře (v ČR jsou takovéto řeky jen dvě – Labe a Odra )
  • řeka II. kategorie je řeka, která ústí do řeky I. kategorie (v ČR např. Vltava, Morava, Ostravice)
  • řeka III. kategorie je řeka, která ústí do řeky II. kategorie (v ČR např. Sázava, Dyje)
  • řeka IV. kategorie je řeka, která ústí do řeky III. kategorie (v ČR např. Svratka, Úslava)
  • pátá kategorie se už nezavádí, i když i takové řeky existují.

Statistické údaje běžně uváděné u řek

  • délka toku (od pramene k ústí)
  • průměrný nebo okamžitý průtok
  • plocha povodí.

Největší řeky světa (prům. průtok)

  • Amazonka – 219 000 metrů krychlových za sekundu
  • Ganga – 43 000 metrů krychlových za sekundu
  • Kongo – 41 800 metrů krychlových za sekundu

Řeky s největším povodím

  • Amazonka – 6 915 000 kilometrů čtverečních
  • Kongo – 3 680 000 kilometrů čtverečních
  • Nil – 3 400 000 kilometrů čtverečních

Nejdelší řeky

Název Kontinent Délka
(km)
AmazonkaJižní Amerika6762
NilAfrika6690
Jang-c'-ťiangAsie6380
Mississippi - MissouriSeverní Amerika6275
JenisejAsie5539
Žlutá řekaAsie5464
Ob - IrtyšAsie5410
KongoAfrika4700
AmurAsie4444
LenaAsie4400
MekongAsie4023

Související články

Externí odkazy


Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C5%98eka“