Varšavská smlouva

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 10. 8. 2018, 10:10

Členové Varšavské smlouvy

Logo Varšavské smlouvy

Varšavská smlouva byl vojenský pakt evropských zemí tzv. východního bloku, existující v letech 1955 až 1991.

Členské státy

• Albánská lidová republika (do roku 1968)
• Bulharská lidová republika
• Československá republika (později ČSSR)
• Maďarská lidová republika
• Německá demokratická republika (od roku 1956)
• Polská lidová republika
• Rumunská socialistická republika
• Svaz sovětských socialistických republik

Vznik, vývoj a zánik

Vznikl na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě.

Formálně byl reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup NSR do NATO.

Smlouva byla uzavřena na dvacet let s automatickým prodloužením o deset let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví. Albánie se přestala zúčastňovat činnosti Varšavské smlouvy v roce 1962 a 13. září 1968 ji na protest proti intervenci armád pěti členských zemí do Československa vypověděla. Intervence se nezúčastnilo rovněž Rumunsko.

V květnu 1985 byla smlouva prodloužena o dalších dvacet let, avšak po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR byla rozpuštěna. Nejprve bylo 25. února 1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru v Budapešti rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy a po československém návrhu na úplné ukončení platnosti smlouvy, který byl ostatními členy přijat příznivě, byl příslušný protokol podepsán zástupci vlád šesti zbývajících členů na schůzce výboru 1. července 1991 v Praze v Černínském paláci.^[1]

Činnost

Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA) v roce 1973, včetně statistiky počtu

Cílem Varšavské smlouvy byla koordinace politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, resp. spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti, a také vytvoření protipólu k severoatlantickému paktu. Nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl oficiálně Politický poradní výbor složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských zemí. V praxi však direktivy Spojenému velení a štábu Spojených ozbrojených sil přicházely z Kremlu.

Velení sídlilo v Moskvě a v jeho čele stáli pouze sovětští vojenští představitelé. Zástupci ozbrojených sil ostatních států byli pouze styčnými důstojníky, přinášejícími instrukce sovětského velení. Otázky strategie a taktiky v obecné rovině neřešilo velení a štáb Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, nýbrž generální štáb sovětských ozbrojených sil.

Velitelé Varšavské smlouvy

Hlavními veliteli Varšavské smlouvy byli maršálové SSSR:

• Ivan Stěpanovič Koněv (1955–1960)
• Andrej Antonovič Grečko (1960–1967)
• Ivan Ignatěvič Jakubovskij (1967–1976)
• Viktor Georgijevič Kulikov (1977–1986)
• Nikolaj Vasiljevič Ogarkov (1986–1991)

Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski, János Kádár a Michail Sergejevič Gorbačov.

Související články

• Východní blok
• Rada vzájemné hospodářské pomoci
• Severoatlantická aliance

Reference

1. ↑ Vládní návrh, kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Protokol o ukončení platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané ve Varšavě dne 14. května 1955 a Protokolu o prodloužení její platnosti podepsaného dne 26. dubna 1985 ve Varšavě, podepsaný v Praze dne 1. července 1991 (tisk FS ČSFR VI. v. o., č. 753)

Externí odkazy