Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Oxid siřičitý
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 10. 8. 2011, 17:47
Oxid siřičitý je jedním ze dvou oxidů síry. Je to bezbarvý, štiplavě páchnoucí, jedovatý plyn. Má 2,26× větší hustotu než vzduch.
Obsah |
Příprava
Oxid siřičitý se průmyslově připravuje především spalováním síry
- S + O2 → SO2,
nebo pražením pyritu
- 4 FeS2 + 11 O2 → 2 Fe2O3 + 8 SO2.
Je též produktem hoření sulfanu (sirovodíku)
- 2 H2S + 3 O2 → 2H2O + 2 SO2.
Na mokré cestě se dá připravit redukcí kyseliny sírové některými kovy, např. mědí
- 2 H2SO4 + Cu → SO2 + 2 H2O + CuSO4,
nebo rozkladem siřičitanů koncentrovanou kyselinou sírovou, například
- Na2SO3 + H2SO4 → H2O + SO2 + Na2SO4.
Vlastnosti
Ve vodě se snadno rozpouští za vzniku tepla a kyseliny siřičité
- SO2 + H2O → H2SO3,
patří tedy ke kyselinotvorným oxidům. S kyslíkem reaguje za chladu pomalu, za zvýšených teplot rychleji za vzniku oxidu sírového
- 2 SO2 + O2 → 2 SO3.
Katalyzátorem této reakce je oxid vanadičný. Podobně reaguje s plynným chlorem za vzniku sulfurylchloridu
- SO2 + Cl2 → SO2Cl2.
Za žáru ho lze vodíkem zredukovat na síru:
- SO2 + 2 H2 → S + 2 H2O,
za nižších teplot může při této reakci vznikat i sulfan
- SO2 + 3 H2 → H2S + 2 H2O.
Také vedením plynného oxidu siřičitého přes rozžhavený koks vzniká volná síra
- SO2 + C → S + CO2.
Výskyt v přírodě
Oxid siřičitý se vyskytuje v sopečných plynech a rozpuštěný jako kyselina siřičitá v podzemních (minerálních) vodách ve vulkanicky aktivních oblastech. V menším množství byl spektroskopicky zjištěn v atmosféře planety Venuše. Je též obsažen v plynech vyvrhovaných sopkami na Jupiterově měsíci Io.
Použití
Oxid siřičitý je základní surovinou pro výrobu kyseliny sírové. K této výrobě se připravuje buď spalováním síry nebo pražením pyritu a poté se katalyticky oxiduje na oxid sírový, jehož rozpouštěním ve vodě vzniká kyselina sírová. Jako katalyzátor se nejčastěji používá oxid vanadičný. Protože má desinfekční a bělící účinky, používá se k desinfekci (tzv. síření) sudů a sklepních prostor pro skladování ovoce a zeleniny, k ošetřování osiv proti plísním a na bělení přírodních materiálů. V menší míře se užívá i jako konzervační činidlo (např. strouhaný křen v kyselém nálevu).
Fyziologické působení
Působí dráždivě zejména na horní cesty dýchací, dostavuje se kašel, v těžších případech může vzniknout až edém plic. Menší koncentrace vyvolávají záněty průdušek a astma. Chronická expozice oxidu siřičitému negativně ovlivňuje krvetvorbu, způsobuje rozedmu plic, poškozuje srdeční sval, negativně působí na menstruační cyklus.
Ekologické působení
Značně toxický je oxid siřičitý pro rostliny, neboť reaguje s chlorofylem a narušuje tak fotosyntézu. V ovzduší pozvolna oxiduje vzdušným kyslíkem za přítomnosti vody na kyselinu sírovou, která je spolu s kyselinou siřičitou příčinou kyselých dešťů. Z hygienického hlediska jsou nejvyšší přípustné koncentrace oxidu siřičitého ve vzduchu v průběhu 24 hodin 0,15 µg/m3 a krátkodobě 0,5 µg/m3. Oxid siřičitý vzniká jako vedlejší produkt při spalování méně kvalitního hnědého uhlí, které obsahuje jak volnou síru, tak některé sirníky, zejména pyrit. Pro ochranu přírodního prostředí je proto nezbytné odsiřování kouře u elektráren, používajících toto palivo, jak vyžaduje zákon o ochraně ovzduší.[1] Nejčastěji se používá reakce oxidu siřičitého se suspenzí vápence ve vodě
- 2 SO2 + 2 CaCO3 + O2 → 2 CO2 + 2 CaSO4,
při níž vzniká méně škodlivý oxid uhličitý a jako vedlejší produkt síran vápenatý (tzv. energosádrovec). Podobně při spalování méně kvalitních benzinů nebo nafty, obsahujících sirné sloučeniny (zejména thiofen), v automobilových motorech se do vzduchu dostává oxid siřičitý; navíc přitom dochází k poškozování katalyzátorů ve výfukových potrubích.
Reference
| Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV. |
|---|
|
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2) |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |