Operace Spojenecká síla

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu „{{Válka“ textem „{{Infobox válka“)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 13. 7. 2013, 07:29

Stop hand.png   Neutralita tohoto článku je celkově zpochybněna.
  Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.
  Pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění. 		Stop hand.png


Operace Spojenecká síla
Konflikt: Válka v Kosovu

Trvání: 24. březen – 10. červen 1999
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Svazová republika Jugoslávie
Casus belli: Incident v Račaku, srbský nesouhlas s ultimátem z Rambouillet
Výsledek: vítězství NATO a stažení jugoslávské armády z Kosova
Změny území: Žádné faktické změny hranic,[1] ale faktické odtržení Kosova od Jugoslávie pod Dočasnou správou OSN
Strany
NATO Vlajka Jugoslávie Svazová republika Jugoslávie
Velitelé
Wesley Clark
Javier Solana 		Slobodan Milošević
Síla
Ztráty
2 mrtví při nehodě vrtulníku
1 Lockheed F-117 Nighthawk
4 bezpilotní letouny 		462 mrtvých vojáků
6 sestřelených letadel
přes 500-3500 civilistů zemřelo při bombardování
{{{poznámky}}}

Bombardování Svazové republiky Jugoslávie silami NATO (Operation Allied Force), v Srbsku označováno jako „Agrese NATO“ (srbsky Агресиjа НАТО), trvalo od 24. března do 10. června 1999 a bylo součástí Kosovské války. Tento vojenský útok představoval druhé otevřené použití vojenské síly státy NATO v bývalé Jugoslávii. Prvním bylo bombardování bosenskosrbské armády v roce 1995. Zároveň se jednalo o největší vojenský střet na území Srbska a Černé Hory od dob druhé světové války.

Deklarovaným motivem bombardování SRJ byla snaha přinutit jugoslávskou vládu řízenou Slobodanem Miloševićem k ukončení vyhánění a provádění násilných akcí vůči albánskému obyvatelstvu Kosova, k němuž mělo podle prohlášení NATO docházet v rámci ozbrojeného konfliktu mezi jugoslávskou armádou a srbskými paravojenskými oddíly na jedné straně a albánskou Osvobozeneckou armádou Kosova (UÇK) na straně druhé.[2] NATO požadovalo souhlas Rady bezpečnosti OSN s vojenskou intervencí, ten však nebyl poskytnut kvůli vetu Ruska a Číny.

Vojáci americké armády poblíž Camp Moneith během operace Spojenecká Síla.

Obsah

Průběh operace

NATO zahájilo své vzdušné útoky na vojenské cíle SRJ 24. března 1999. Později byly údery vedeny také proti průmyslovým a civilním objektům, jež mohly být podle NATO využity jugoslávskou armádou, ale i proti jiným cílům. Během 78 dní trvajícího bombardování byla těžce poškozena infrastruktura, mosty, průmyslové objekty, elektrárny a telekomunikační zařízení. Zničeno bylo rovněž ústředí a vysílač srbské státní televize. V některých případech došlo také k útokům proti ryze nevojenským cílům (kolona uprchlíků, osobní vlak, autobus, několik soukromých objektů, čínské velvyslanectví, nemocnice v Bělehradě atd.). V průběhu bombardování bylo zabito podle zprávy Human Rights Watch 489 - 528 civilistů veskrze srbské či albánské národnosti.[3][4] Několik řízených střel dopadlo do Bulharska.

Činnost novinářů

Někteří politikové se snažili manipulovat s médii a prosazovali jednostrannou protisrbskou propagandu. Žádný novinář se například neodvážil zeptat, čím to je, že počet uprchlíků od začátku bombardování vzrostl, bylo-li cílem bombardování je ochránit. Novinářům chyběla nejen analýza, ale i sama informace. Ani česká žurnalistika těmto tendencím neunikla. Přesto některá světová média (např. Le Monde, Le Figaro) informovala o dění objektivně. [5]

Vojenské ztráty Jugoslávie

Trosky jednoho z jugoslávských stíhacích letounů MiG-29, které NATO sestřelilo.

Po ukončení války NATO vyčíslilo jugoslávské škody na 5-10 tisíc vojáků, většinu letounů MiG-29, třetinu letounů MiG-21 a stovky tanků. Jako první tyto údaje zpochybnil britský velitel jednotek v Kosovu Mike Jackson, který potvrzoval, že škody byly menší. V Kosovu bylo objeveno mnoho zničených osobních i nákladních aut a autobusů, ale tanků pouze 14. Oficiální jugoslávské údaje hovořily o 576 zabitých vojácích a 13 zničených tancích, což se více blíží realitě. Bylo zjištěno, že jugoslávská armáda s úspěchem používala makety tanků, děl a letadel, a také stavěla polyetylénové mosty. Tyto klamné cíle byly opakovaně bombardovány. Generál Clark těmto údajům zprvu nevěřil, proto vyslal komisi, která však předcházející údaje o jugoslávských ztrátách potvrdila.[5]

Hospodářské a civilní ztráty

Stop hand.png   Neutralita tohoto článku je celkově zpochybněna.
  Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.
  Pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění. 		Stop hand.png


Bombardováním poničené Ministerstvo obrany v Bělehradě

Generál Wesley Clark prohlašoval, že NATO útočí na vojenské cíle.

Bylo provedeno několik útoků na města i vesnice, kde se nenacházeli příslušníci jugoslávské armády a nebyla žádná vojenská výroba. Dne 19. dubna bombardovala letadla v Novem Sadu sídlo vojvodinského parlamentu, bomby několikrát dopadly i na Subotnicu, centrum maďarské menšiny.[5]

Bombardování automobilky Zastava

Kontroverzním případem byl noční útok na budovu srbské televize v Bělehradě, při kterém zahynulo 16 civilistů. Podle velení NATO byla televize legitimním cílem, jelikož šířila propagandu Miloševičova režimu a tím přispívala k prohloubení etnických konfliktů. Naopak organizace Amnesty International tento útok označila za válečný zločin, jelikož šlo o civilní objekt a vyzvala členské státy NATO k zajištění nezávislého šetření.[6]

Celkové číslo obětí bombardování nebylo oficiálně oznámeno, nicméně jugoslávská strana uvádí odhady 1200 až 2500 mrtvých[7] a kolem 5000 zraněných. O práci přišly tisíce obyvatel Jugoslávie, škody pocítily nepřímo i okolní státy. Předpokládaná výše škod na jugoslávské ekonomice se pohybuje kolem částky 30 miliard dolarů. Vzrostl také počet lidí trpících postraumatickým stresem.

Ztráty NATO

Dne 28. března sestřelila jugoslávská protivzdušná obrana americký letoun F 117-A Stealth, což bylo po odvysílání záběrů v televizi americkou stranou přiznáno. 6. dubna byl údajně nad oblastí Fruska Gora sestřelen další letoun F-117. 28. dubna večer se na severu Albánie asi 40 kilometrů severovýchodně od Tirany zřítil americký bojový vrtulník Hughes AH-64 Apache. 4. května došlo k obdobné havárii vrtulníku AH-64, při které oba piloti zahynuli. 1. května sestřelen americký letoun se svislým vzletem a přistáním AV-8B Harrier. 2. května byl sestřelen americký letoun F-16, údajně ve vzdušném boji s letounem MiG-29. 5. května byl poblíž města Bajina Basta patrně sestřelen další letoun NATO. Byly také sestřeleny 4 bezpilotní letouny. Další letouny byly poškozeny, některé z nich musely nouzově přistát na letištích v okolních státech.[8]

Ukončení útoku

Útok byl ukončen 10. června 1999 po podpisu smlouvy o stažení jugoslávské armády a policie z území Kosova a Metohije.

Kritika operace

Deklarovaný důvod celé operace byl zpochybňován, například knihou německého brigádního generála ve výslužbě Heinze Loquaie publikované v dubnu 2000, která podává svědectví o tzv. operaci Koňská podkova a jejím zneužití jako casus belli pro bombardování Jugoslávie.[9] Michel Collon[10] ve své knize uvádí, že v médiích existovala dlouhodobá desinformační kampaň připravující lživou záminku pro ospravedlnění napadení Jugoslávie ze strany NATO.

Bývalý velitel sil UNPROFOR v Sarajevu Lewis MacKenzie pak v článku pro kanadský The National Post uvádí že k žádné genocidě nedošlo.[11]

Kontroverze ohledně použití munice s ochuzeným uranem

Crystal Clear help index.png   Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit.
  Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů. 		Crystal Clear help index.png

NATO nejprve vyvrátilo nasazení bomb s ochuzenám uranem. Mluvčí NATO generál Giuseppe Marani tvrdí: „protipancéřové náboje s ochuzeným uranem byly používány piloty spojenecké armády proti srbským silám v Kosovu“ a náboje „nejsou vůbec nebezpečné“ [12]

Literatura

Reference

  1. ↑ United Nations Security Council Resolution 1244 [1]
  2. ↑ Operace Spojenecká síla na stránkách Nato [2]
  3. ↑ http://www.hrw.org/legacy/reports/2000/nato/Natbm200-01.htm#TopOfPage
  4. ↑ http://www.hrw.org/legacy/reports/2000/nato/Natbm200-03.htm#TopOfPage
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002
  6. ↑ http://magazin.ceskenoviny.cz/tema/index_view.php?id=372877&id_seznam=45 AI: Nálet letadel NATO na srbskou televizi byl válečný zločin. České noviny, 23.04.2009
  7. ↑ Zpráva na glassrbije.org (srbsky)
  8. ↑ http://www.atmonline.cz/analyzy/jugo/jugo.htm
  9. ↑ Heinz Loquai, Der Kosovo-Konflikt - Wege in einen vermeidbaren Krieg: die Zeit von Ende November 1997 bis März 1999, Nomos, 2000
  10. ↑ Michel Collon, Media Lies and the Conquest of Kosovo: NATO's Prototype for the Next Wars of Globalization, Unwritten History Inc., 2007
  11. ↑ http://www.freerepublic.com/focus/f-news/1112681/posts
  12. ↑ http://www.bulgaria-italia.com/fry/docs/fo.htm Hlasy proti válce v Kosovu

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Operation Allied Force
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Operace_Spojeneck%C3%A1_s%C3%ADla“