Jiří Dienstbier

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:Jiří Dienstbier.jpg
Jiří Dienstbier

Jiří Dienstbier (* 20. dubna 1937, Kladno) je český politik a disident. V letech 1989 až 1992 byl československým ministrem zahraničí a místopředsedou federální vlády, od roku 2008 je senátorem za volební obvod Kladno.

Obsah

Životopis

Mládí

Dienstbier studoval v letech 1955-1960 žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na Burgundské univerzitě ve francouzském Dijonu získal titul doctor honoris causa.

Ještě jako student vstoupil Dienstbier v roce 1958 do Komunistické strany Československa. V letech 1958-1969 pracoval jako redaktor a komentátor Československého rozhlasu, byl zpravodajem v západní Evropě, na Dálném východě (o bouřlivých událostech roku 1965 v Indonésii napsal knihu Noc začala ve tři ráno) a ve Spojených státech.

V šedesátých letech se účastnil demokratizačního procesu ("Pražské jaro 1968") a v době sovětské okupace Československa v srpnu 1968 se postavil proti ní, mj. se podílel i na protiokupačním vysílání Československého rozhlasu.

1969 až 1989

V následujícím roce byl proto vyloučen z KSČ i Svazu novinářů a propuštěn z rozhlasu. V letech 1970-1979 pracoval jako dokumentátor Projektového ústavu VHMP.

V roce 1977 se stal Dienstbier jedním z prvních 250 signatářů Charty 77 a v letech 1979 a 1985 byl i jejím mluvčím. Byl také jedním ze zakládajících členů VONSu (1978) a podílel se na vydávání samizdatů. Z těchto důvodů byl v letech 1979-1982 ve vězení a později už mohl vykonávat pouze podřadné manuální práce, např. řezač kovů či balič knih. V roce 1983 byl zaměstnán jako noční hlídač v Montovaných stavbách, v období 1984-1989 jako topič Metrostavu.

Od roku 1989

Po vzniku Občanského fóra (OF) v listopadu 1989 se stal krátce mluvčím jeho koordinačního centra. Už v prosinci téhož roku byl jmenován ministrem zahraničí. Do rozdělení ČSFR byl místopředsedou vlády a poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za OF, později za Občanské hnutí. Od roku 1993 do 1996 vedl středovou liberální stranu Svobodní demokraté, která se později spojila s Liberální stranou národně sociální, ale nikdy nezískala významný podíl voličů. V 90. letech působil jako hostující profesor na řadě vysokých škol.

V letech 1998-2001 byl zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN pro FR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko, později pracoval a stále pracuje pro Reuters Founders Share Company.

V roce 2000 neúspěšně kandidoval do senátu v obvodě Mladá Boleslav jako nestraník za ČSSD.[1]

V roce 2007 bylo jeho jméno zmíněno politiky ČSSD i SZ jako možného protikandidáta Václavu Klausovi na úřad hlavy státu. Dienstbier se rovněž v okamžiku, kdy se o tom začalo mluvit, v televizní debatě ostře pustil do kritiky Václava Klause, kde zmínil hlavně jeho snahu hodnotit a kritizovat vše, bez ohledu na vlastní přehled o tématech.[2] Narážel tak na problém globálního oteplování, ve kterém jde prezident Klaus proti obecnému proudu.

V senátních volbách 2008 byl zvolen jako nestraník na kandidátce ČSSD do Senátu na Kladensku. Je předsedou senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Citáty

„…mně je od dětství vlastní sociální cítění. A to přitom jsem synem pana primáře. Vždycky jsem měl zájem na tom, abych nebyl jakési výjimečné dítě, které má výhody oproti někomu jinému. Říkal jsem, že mám sociální cítění ne proto, že jsem vybíral popelnice, ale proto, že jsem do nich házel svou svačinu, protože s celou třídou jsem se rozdělit nemohl…“

– Jiří Dienstbier, Neviditelný pes, 20.7.2007[3]

Související články

Externí odkazy



Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ji%C5%99%C3%AD_Dienstbier“