V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Nosticové

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(Nahrazení textu)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 6. 2. 2012, 01:24

Nosticové něm. Nostitz je jméno starého šlechtického rodu původem z Horní Lužice, kde vlastnili sídlo Nostice u Budyšína, který se brzy rozšířil také do Slezska, Čech a Polska.

Obsah

Dějiny

Páni z Nostic se objevují již rok 1280 jako majitelé hradu a panství Nostitz, jež roku 1439 prodali. Rod pánů z Nostic se rozdělil na tři větve Unwürde (u Kytlice) s liniemi Unwürde a Cunewalde, Ullersdorf (jižně od Jänkendorfu) a dvěma liniemi Ullersdorf a Schönbrunn (k té poslední patří též slezské vedlejší linie z Damiče, Ransova, Lampertsdorf a z Cedlic) dále také Rozburk s liniemi Rothenburg, Guttau a Čocha. Původní rodová linie rozburských Nosticů začíná Kašparem z Nostice (†1484), jehož tři synové, Hartwig, Jiří a Ota, založili linie Čocha, Guttau a Rozburg, jež se později ještě rozvětvily.

Nosticové v Čechách

Do Čech jako první přichází Hanuš, který se usadil v Praze roku 1528, v okolí vlastnil malý statek a později byl přijat za obyvatele království.

Otto Nostic se jako první prosadil mezi českou šlechtou. Během stavovského povstání stál na císařově straně, stal se říšským dvorským radou, po konfiskacích roku 1620 koupil Sokolov, Řehlovice, Hliňany a domy na Malé Straně. V roce 1630 zemřel.

Česká hraběcí větev Nosticů má počátky u Hartwiga z Nostic, který založil linii z Čochy. Jeho pravnuk Jan z Nostic († 1619) coby zemský hejtman knížectví Wohlau, zanechal dva syny, Otu II. (1608-1665) a Jana Hartwiga, z nichž první se stal praotcem linie na Rokytnici, stal se hejtmanem ve Slezsku, tajným císařským radou a držel statky nejen ve Slezsku, ale právě i v Rokytnici. Jeho syn Kryštof Václav z Nostic (1648-1712), roku 1673 získal léno na hrabství Rieneck, povznesl tuto linii roku 1675 do českého a roku 1692 do říšského hraběcího stavu.[1] Tato větev rodu končí po meči v roce 1890 Josefem hrabětem Nosticem (1821-1890).

Strýc posledně jmenovaného, Josef Dětmar hrabě Nostic (* 2. května 1794, † 15. prosince 1871), po sobě zanechal vdovu Matildu Pavlínu hraběnku Nosticovou († 12. července 1881). Ta byla poprvé vdána za J. W. Helfera, věhlasného přírodovědce a cestovatele († 30. ledna 1840 na Andamanských ostrovech), kterého doprovázela na jeho cestách do orientu a jehož cesty popsala v knize Johann Wilhelm Helfers Reisen in Vorderasien und Indien ("Cesty Jana Viléma Helfera do Přední Asie a Indie" - 2 svazky, Lipsko 1873).

Zakladatelem rodové linie Rienecků (tzv. mladší větve) byl druhý syn již zmíněného Jana Nostice Jan Hartwig či Hartvík (* 1610, † 1683), jenž se přestěhoval z Lužice do Čech a působil jako císařský tajný rada a v letech 1652-1683 jako vrchní kancléř českých zemí. Získal zde velké jmění, zdědil Falknov (Sokolov), Jindřichovice, Řehlovice i dům v Praze, který přestavěl na palác, nakupoval další statky, jako např. Pakoměřice, Líbeznice, Trmice, Žernoseky a obdržel i část hrabství Rieneck ve Francích (dnes v povodí Mohanu a na středním Rýně v Německu). Jako dědictví ze závěti nabyl roku 1631 právo užívat titulu svobodný pán, po svém předku Otovi z Nostice III., povýšeného již roku 1623 v Sokolově roku, roku 1641 byl povýšen do hraběcího stavu v českých zemích, roku 1651 do říšského hraběcího stavu a roku 1673 mu byla lénem propůjčena část hrabství Rieneck. Hlavním sídlem linie Nosticů-Rienecků byl nejprve zámek Pakoměřice, a po zřízení zámku Měšice přenesli své hlavní sídlo roku 1775 do Měšic. Po druhé světové válce byli hrabata Nostic-Rieneckové z Čech vysídleni a odsunuti do Rakouska a jejich majetek byl zkonfiskován.

Nosticové ve Slezsku

Slezská, od roku 1711 hraběcí větev, pochází z Ransauerské linie Damitschů ze Slezska. Z této větve pocházel pruský generál August Ludvík Ferdinand hrabě Nostic.

František Antonín (1725-1794) sloužil v četný a významných úřadech ve státní správě, byl radou a zemským soudcem. Dotáhl to až k postu nejvyššího purkrabího a prezidentu královského gubernia, kterou zastával v letech 1782-1787. Proslul stavební činností, protože na všech svých panstvích nechal vystavěn zámky a kostely, v Praze v letech 1781-1783 na jeho popud vzniklo divadlo, které bylo po něm pojmenováno, v současnosti se nazývá Stavovské. Měl čtyři syny, ke kterým najal zdatné vychovatele jako např. F. M. Pelcla či Josef DobrovskýwJosefa Dobrovského, který u rodiny strávil jedenáct let. K výuce i vlastnímu bádání jim sloužila rozsáhlá nosticovská knihovna, která v té době čítala na 10.000 svazků a patřila k největším a nejvýznamnějším. Jeho děti rod rozšířily do dvou dalších větví. Starší založil jeho syn Bedřich Jan, mladší jeho syn Jan Nepomuk.

Nepomukův syn, Albert (1807-1871) působil jako nejvyšší zemský maršálek, předsedal mnoha hospodářským, dobročinným či vědeckým spolkům. Obě větve se psaly Nostitz-Rieneck.

Dnes žijí v zahraničí, především v Rakousku.

Rodový erb

Nostitz.jpg

Rodový erb byl po povýšení do panského stavu rozčtvrcen, znázorňuje v modrém poli dva stříbrně a červeně šachované volské rohy, dále pak černé křídlo se zlatým břevnem a zlatomodrou kotvu. Na přilbě se stříbrno-červeným pláštěm spočívají tytéž rohy. Později do znaku přibyl erb hrabat z Rienecku.

Významné osobnosti z rodu Nosticů

Příbuzenstvo

Spojili se s Clam-Gallasy, Kounici, Valdštejny, pány z Čečova či z Lažan.

Související články

Literatura

  • Beiträge zur Geschichte des Geschlechts von Nostitz. 2 Hft. Leipzig (1874-1876)
  • Genealogisches Handbuch des Adels, Band 116, 1998, Adelslexikon
  • HÁS, Jiří – TOVAČOVSKÝ, Jaroslav, Genealogie Nosticů z Nostic, Praha 2002.
  • von BOETTICHER, Walter, Geschichte des Oberlausitzischen Adels und seiner Güter 1635-1815, II. Band, Oberlößnitz bei Dresden 1913, s. 259-369.
  • KUBEŠ, Jiří - MAREŠOVÁ, Marie - PANOCH, Pavel, Rodová paměť a „sebe-představení“ v podání Kryštofa Václava z Nostic (1648-1712): Příspěvek k reprezentačním strategiím barokní slezské šlechty, in: Helena Dáňová – Jan Klípa – Lenka Stolárová (eds.), Slezsko – země Koruny české. Historie a kultura 1300 – 1740, Praha 2008, s. 347-374. ISBN 978-80-7035-396-7.
  • KUBEŠ, Jiří (ed.), Kryštof Václav z Nostic, Deník z cesty do Nizozemí, Praha 2004. ISBN 80-86197-36-0.
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Nosticové, s. 106-107.  

Reference

  1. ↑ KUBEŠ, Jiří - MAREŠOVÁ, Marie - PANOCH, Pavel, Rodová paměť a „sebe-představení“ v podání Kryštofa Václava z Nostic (1648-1712): Příspěvek k reprezentačním strategiím barokní slezské šlechty, in: Helena Dáňová – Jan Klípa – Lenka Stolárová (eds.), Slezsko – země Koruny české. Historie a kultura 1300 – 1740, Praha 2008, s. 347-374. ISBN 978-80-7035-396-7.

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Nosticov%C3%A9“