Alain Delon

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 27. 8. 2024, 11:18

Alain Delon (1961)

Alain Delon (* 8. listopadu 1935, Sceaux, † 18. srpna 2024) byl francouzský filmový a divadelní herec, oceněný Césarem. Již ve věku 23 let se stal filmovou hvězdou velikosti Gérarda Philipa nebo Jeana Maraise. Byl dokonce nazýván Brigitte Bardotovou v mužském provedení. Během své zářivé kariéry spolupracoval s nejznámějšími filmovými režiséry, jakými byli Luchino Visconti, Jean-Luc Godard, Jean-Pierre Melville, Michelangelo Antonioni nebo Louis Malle.

Delon získal v roce 1999 švýcarské státní občanství a obchodní společnost, spravující produkty a díla prodávaná pod jeho jménem, sídlí v Ženevě.

Život

Alain Fabien Maurice Marcel Delon se narodil ve Sceaux nad Seinou (nyní Hauts-de-Seine) na předměstí Paříže. Jeho rodiče Edith a Fabien Delonovi se rozvedli, když byly Alainovi čtyři roky. Oba rodiče pak vstoupili do dalších manželství – Alain měl tedy jednu nevlastní sestru a dva nevlastní bratry. Ještě jako chlapec byl zapsán do římskokatolické internátní školy – jako první z mnoha škol, ze kterých byl později vždy vyloučen pro špatné chování. Učitelé se nicméně mnohokrát snažili Alaina přesvědčit, aby díky svým nesporným vlohám k náboženským studiím vstoupil do kněžského stavu.

Ve 14 letech Alain opustil církevní internátní školu a nějaký čas pracoval v řeznickém obchodě svého nevlastního otce. Po třech letech byl ale odveden k francouzskému námořnictvu a v letech 1953–1954 sloužil u fusilier marin v první indočínské válce. Sám Delon ale později uvedl, že ze čtyř let své vojenské služby strávil 11 měsíců ve vězení pro časté porušování disciplíny. Nakonec byl v roce 1956 odvelen zpět do Francie a propuštěn z armády. Zůstal v té době zcela bez peněz a musel přijmout jakoukoliv práci. Pracoval proto například i jako číšník, vrátný, sekretář nebo obchodní úředník. Během této doby se pak zcela náhodně seznámil s herečkou Brigitte Auberovou a absolvoval s ní cestu na filmový festival v Cannes, kde později začala i jeho hvězdná kariéra.

Původně se měla stát jeho první životní partnerkou herečka Romy Schneiderová. S ní se herec seznámil v roce 1958 při natáčení filmu Kristýna a 20. března 1959 se dokonce oficiálně zasnoubili. Již v době zasnoubení měl ale Alain milostnou aféru s německou herečkou a zpěvačkou Nico a 11. srpna 1962 se jim narodil syn Ari (Christian Aaron Boulogne). Ari pak byl ale většinou vychováván Alainovými rodiči. Zasnoubení s Romy Schneiderovou bylo zrušeno v prosinci roku 1963 a herečku velmi citelně zasáhlo – chtěla po rozchodu dokonce spáchat sebevraždu.

Dne 13. srpna 1964 se Delon oženil s francouzskou herečkou Nathalií Barthelémyovou (vlastním jménem Francine Canovas, 1941–2021). Jejich syn, Anthony Delon, později také herec, se narodil v Los Angeles 30. září téhož roku. Toto manželství však trvalo necelých pět let a skončilo 14. února 1969 rozvodem.

V roce 1968 během natáčení filmu Jeff se Delon setkal s francouzskou herečkou Mireille Darcovou a žil s ní potom téměř 15 let až do roku 1984. K roku 1968 se také váže největší hercův soukromý skandál. V lese nedaleko jeho nemovitosti v Élancourtu u Paříže byl nalezen mrtvý jeden z osobních bodyguardů – Stevan Markoviċ – se střelnou ranou v hlavě. Z vraždy byl jako spoluviník obviněn také Delonův přítel, korsický gangster François Marcantoni. Také Delona držela policie ve vyšetřovací vazbě v souvislosti s tímto případem, ačkoliv byl v době spáchání vraždy v Saint Tropez a nikoliv v Paříži. Rovněž hercova tehdejší manželka Nathalie byla vyslýchána policií.

V roce 1987 se herec setkal při natáčení videoklipu ke své písni Comme au cinèma s holandskou modelkou Rosalií van Breemen a zde vznikl jejich pozdější vztah završený svatbou. Společně pak měli dvě děti: dceru Anouchku (* 1990) a syna Alaina-Fabiena (* 1994). Manželství však také skončilo rozvodem v říjnu 2002.

Syn Anthony Delon (* 1964)

Dcera Anouchka Delon (* 1990)

Osobní názory

Některé jeho osobní názory vyvolaly značné kontroverze, a to zejména výrok z roku 2013, kterým protestoval proti adopcím dětí homosexuály. Delon byl rovněž osobním přítelem politika Jeana-Marie Le Pena; Národní frontu v minulosti také veřejně podpořil. Ve velkém rozhovoru pro týdeník Paris-Match v roce 2018 vyjádřil velké znechucení ze současné doby obecně. Některá z těchto vyjádření vyústila v petici proti jeho ocenění čestnou Zlatou palmou na Filmovém festivalu v Cannes v roce 2019; tuto petici podepsalo více než 20 tisíc lidí, zejména z USA.

Umělecká kariéra

V Cannes si Alaina Delona všiml lovec hereckých talentů David O. Selznick a po úspěšných kamerových zkouškách nabídl Alainovi velkou smlouvu. Ovšem s podmínkou, že se herec naučí anglicky. Delon se tedy ihned po návratu do Paříže začal tento jazyk intenzivně učit. Když se ale zanedlouho setkal s francouzským režisérem Yvesem Allégretem, ten ho přesvědčil, aby svoji filmovou kariéru začal přece jenom ve Francii. David Selznick později dovolil Delonovi zrušit již podepsaný kontrakt. A tak herec debutoval v roce 1957 v Allégretově filmu Quand la femme s'en mêle (Když se do něčeho plete žena).

V roce 1958 se herec objevil poprvé po boku herečky Romy Schneiderové ve filmu Kristýna (Christine). S Romy Schneiderovou mj. 6 let žil a 20. března 1959 se s ní dokonce zasnoubil. V roce 1959 mohl herec poprvé ukázat také svůj veseloherní talent ve filmu Faibles femmes (Slabé ženy). To byl také první Delonův film, promítaný v USA, a hned napoprvé s velkým úspěchem.

V roce 1960 se Delon objevil nejprve ve filmu V plném slunci (Plein soleil) režiséra Reného Clémenta. Zde hrál hlavní postavu Toma Ripleyho a sklidil za ni velkou pochvalu kritiky. Následně se pak v témže roce objevil společně s Annie Girardotovou ve slavném filmovém díle Rocco a jeho bratři italského režiséra Luchina Visconti. Kritika tento film přijala opět velmi dobře a Delonův herecký výkon byl často hodnocen v superlativech (například Bosley Crowther z listu The New York Times nebo John Beaufort z listu Christian Science Monitor). Beaufort dokonce napsal, že „… reálnost a věrohodnost ironických tragédií v příběhu propůjčuje filmu právě Roccova zničující opravdovost v podání Alaina Delona“. Film získal zvláštní cenu poroty na festivalu v Benátkách v roce 1961. Další zvláštní cenu poroty, a to na festivalu v Cannes v roce 1962, získal také film Zatmění (L’Éclipse) režiséra Michelangela Antonioniho, kde hrál Delon hlavní roli.

Svůj divadelní debut si Alain Delon odbyl v roce 1961 v Paříži, a to ve hře Johna Forda Jaká škoda, že ona je kurtizána!. Hrál zde jednu ze dvou hlavních rolí, a to opět po boku Romy Schneiderové. Produkci hry řídil Luchino Visconti. Jmenovitě s Viscontim pak spolupracoval Delon ještě v roce 1963 na historickém filmu Gepard (Le Guépard), kde si zahrál společně s Claudií Cardinalovou a Burtem Lancasterem. Film získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Dalším hercovým úspěšným filmem tohoto roku se pak stal snímek Melodie podzemí (Mélodie en sous-sol) režiséra Henriho Verneuila, kde si Delon zahrál s Jeanem Gabinem. Film získal v USA cenu Zlatý glóbus pro nejlepší cizojazyčný film.

V roce 1964 uspořádala společnost Cinémathèque française přehlídku Delonových filmů a herec v této době také založil společně s Georgesem Beaumem novou produkční společnost DelBean Production. Společně pak produkovali film L'insoumis (Vzpurný, 1964). V roce 1968 však Delon založil vlastní produkční společnost Adel a hrál i v jejím prvním filmu Jeff (1969). Tam byla jeho filmovou partnerkou herečka Mireille Darcová, známá českým divákům například z komedií s Pierrem Richardem o velkém blondýnovi. S Mireille Darcovou Delon také 15 let (do roku 1984) žil. Na úspěšného Jeffa navázal hned o rok později film Borsalino, který se stal ve Francii do té doby komerčně nejúspěšnějším filmem a v němž si zahrál i populární Jean-Paul Belmondo. Koncem 60. let spolupracoval herec také s režisérem Jeanem-Pierrem Melvillem a hrál v jeho filmech Samuraj (Le Samourai, 1967), Červený kruh (Le cercle rouge, 1970) a Policajt (Un flic, 1972).

V roce 1973 nahrál Alain Delon duet s francouzskou populární popovou zpěvačkou Dalidou. Písnička Paroles, paroles (Řeči, řeči) byla úspěšná nejen ve Francii, ale i v zahraničních hitparádách. V tomto roce vznikl úspěšný film Dva muži ve městě (Deux hommes dans le ville), kde si Delon zahrál s krásnou Mimsy Farmerovou a již potřetí s Jeanem Gabinem (po Melodii podzemí a Sicilském klanu). Režisérem filmu byl José Giovanni.

V roce 1975 si herec zahrál populárního maskovaného hrdinu Zorra ve stejnojmenné filmové verzi režiséra Duccia Tessariho. O rok později pak zazářil v hlavní roli filmu Pan Klein (Monsieur Klein), kde využil příležitosti přidat do svého hereckého výkonu i psychologický rozměr. Film získal tři ocenění César, mimo jiné i za nejlepší film.

Během druhé poloviny 70. let a počátkem 80. let se Alain Delon objevil v mnoha akčních filmech, kde hrál buď role jednoznačně kladných hrdinů, nebo naopak protikladných až tragických postav: Povídka o policajtovi (Flic Story, 1975), Comme un boomerang (Jako bumerang, 1976), Smrt darebáka (Mort d’un pourri, 1977) nebo Tři muži na zabití (Trois hommes à abbatre, 1980). V roce 1980 přišla také jedna z hlavních rolí v americkém katastrofickém filmu Concorde – Letiště 1979 společnosti Universal Pictures, který zaznamenal velký komerční úspěch a kde si herec zahrál s Robertem Wagnerem a Bibi Anderssonovou. V roce 1981 natočil Delon ve vlastní produkci také film Kdo nastaví kůži (Pour la peau d’un flic).

V roce 1984 získal Alain Delon Césara pro nejlepšího herce za svoji roli ve filmu Bertranda Bliera Náš příběh (Notre histoire). Zde ztvárnil vynikajícím způsobem aristokrata barona de Charlus a zahrál si s půvabnou herečkou Nathalií Bayeovou. V témže roce se herec objevil ještě v mírně komické roli ve filmu Swannova láska (Swann in Love) natočeném podle románu Marcela Prousta, kde hrál společně s italskou herečkou Ornellou Mutiovou a hercem Jeremym Ironsem.

V dalším období 80. a pak 90. let ale překvapivě následovala v hercově kariéře řada kasovních „propadáků“, vrcholící naprostým neúspěchem filmu Poloviční šance (Une chance sur deux, 1997) režiséra Patrice Leconteho, kde si Delon potřetí zahrál s Jean-Paulem Belmondem. V témže roce tedy Alain Delon ohlásil ukončení své filmové herecké kariéry a nadále přijímal již jen příležitostné menší role.

V roce 2003 uvedlo divadlo Waltera Reada (Walter Reade Theater) úspěšnou přehlídku Delonových filmů pod titulem Muž ve stínu: filmy Alaina Delona.

Filmografie (výběr)

Rocco a jeho bratři (Rocco e suoi fratelli, 1960)
Samuraj (Le samourai, 1967)
Sicilský klan (le clan des siciliens, 1969)
Krvavé slunce (Soleil rouge, 1971)
Pan Klein (Monsieur Klein, 1976)
Teherán 43 (Teheran 43, 1981)
Notre histoire (1984)
Fabio Montale (krimicyklus, 2001)

Velká Galerie

Mnoho fotografií – Alain Delon

YouTube

Jumpin' Jack Flash – Official Music Video

George Michael, Aretha Franklin – I Knew You Were Waiting (For Me)

Aretha Franklin & George Benson – Love All The Hurt Away

Sisters Are Doin’ It For Themselves
Ft. Aretha Franklin (Official Video)

Externí odkazy

IMDb.com – Alain Delon (anglicky)

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Alain Delon

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Alain Delon

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-[[Soubor:Alain Delon in Lost Command.jpg|right|200px|thumb|Alain Delon (1966)]]
+[[Soubor:Che gioia vivere (1961) - Alain Delon 01.jpg|thumb|240px|Alain Delon (1961)]]
-'''Alain Delon''' (* [[8. listopad]]u [[1935]] v Paříži) je francouzský [[herec]].
+'''Alain Delon''' (* [[8. listopad]]u [[1935]], [[Sceaux (Hauts-de-Seine)|Sceaux]], † [[18. srpen|18. srpna]] [[2024]]) byl [[Francie|francouzský]] [[film]]ový a [[Divadlo|divadelní]] [[herec]], oceněný [[César]]em. Již ve věku 23 let se stal filmovou hvězdou velikosti [[Gérard Philipe|Gérarda Philipa]] nebo [[Jean Marais|Jeana Maraise]]. Byl dokonce nazýván [[Brigitte Bardotová|Brigitte Bardotovou]] v mužském provedení. Během své zářivé kariéry spolupracoval s nejznámějšími filmovými režiséry, jakými byli [[Luchino Visconti]], [[Jean-Luc Godard]], [[Jean-Pierre Melville]], [[Michelangelo Antonioni]] nebo [[Louis Malle]].
+Delon získal v roce 1999 [[Švýcarsko|švýcarské]] státní občanství a obchodní společnost, spravující produkty a díla prodávaná pod jeho jménem, sídlí v [[Ženeva|Ženevě]].
+== Život ==
+Alain Fabien Maurice Marcel Delon se narodil ve [[Sceaux (Hauts-de-Seine)|Sceaux]] nad Seinou (nyní [[Hauts-de-Seine]]) na předměstí Paříže. Jeho rodiče Edith a Fabien Delonovi se rozvedli, když byly Alainovi čtyři roky. Oba rodiče pak vstoupili do dalších manželství – Alain měl tedy jednu nevlastní sestru a dva nevlastní bratry. Ještě jako chlapec byl zapsán do [[Římskokatolická církev|římskokatolické]] [[Internátní škola|internátní školy]] – jako první z mnoha škol, ze kterých byl později vždy vyloučen pro špatné chování. Učitelé se nicméně mnohokrát snažili Alaina přesvědčit, aby díky svým nesporným vlohám k náboženským studiím vstoupil do kněžského stavu.
+Ve 14 letech Alain opustil církevní internátní školu a nějaký čas pracoval v řeznickém obchodě svého nevlastního otce. Po třech letech byl ale odveden k francouzskému námořnictvu a v letech 1953–1954 sloužil u ''fusilier marin'' v [[Indočínská válka|první indočínské válce]]. Sám Delon ale později uvedl, že ze čtyř let své vojenské služby strávil 11 měsíců ve vězení pro časté porušování disciplíny. Nakonec byl v roce 1956 odvelen zpět do Francie a propuštěn z armády. Zůstal v té době zcela bez peněz a musel přijmout jakoukoliv práci. Pracoval proto například i jako číšník, vrátný, sekretář nebo obchodní úředník. Během této doby se pak zcela náhodně seznámil s herečkou [[Brigitte Auberová|Brigitte Auberovou]] a absolvoval s ní cestu na [[filmový festival v Cannes]], kde později začala i jeho hvězdná kariéra.
+Původně se měla stát jeho první životní partnerkou herečka [[Romy Schneider]]ová. S ní se herec seznámil v roce 1958 při natáčení filmu ''[[Kristýna (film)|Kristýna]]'' a 20. března 1959 se dokonce oficiálně zasnoubili. Již v době zasnoubení měl ale Alain milostnou aféru s německou herečkou a zpěvačkou [[Nico]] a 11. srpna 1962 se jim narodil syn Ari ([[Christian Aaron Boulogne]]). Ari pak byl ale většinou vychováván Alainovými rodiči. Zasnoubení s Romy Schneiderovou bylo zrušeno v prosinci roku 1963 a herečku velmi citelně zasáhlo – chtěla po rozchodu dokonce spáchat sebevraždu.
+Dne 13. srpna 1964 se Delon oženil s francouzskou herečkou [[Nathalie Barthelémyová|Nathalií Barthelémyovou]] (vlastním jménem ''Francine Canovas'', 1941–2021). Jejich syn, [[Anthony Delon]], později také herec, se narodil v [[Los Angeles]] 30. září téhož roku. Toto manželství však trvalo necelých pět let a skončilo 14. února 1969 [[rozvod]]em.
+V roce 1968 během natáčení filmu ''[[Jeff]]'' se Delon setkal s francouzskou herečkou [[Mireille Darcová|Mireille Darcovou]] a žil s ní potom téměř 15 let až do roku 1984. K roku 1968 se také váže největší hercův soukromý skandál. V lese nedaleko jeho nemovitosti v [[Élancourt]]u u Paříže byl nalezen mrtvý jeden z osobních bodyguardů – [[Stevan Markoviċ]] – se střelnou ranou v hlavě. Z vraždy byl jako spoluviník obviněn také Delonův přítel, korsický gangster [[François Marcantoni]]. Také Delona držela policie ve vyšetřovací vazbě v souvislosti s tímto případem, ačkoliv byl v době spáchání vraždy v Saint Tropez a nikoliv v Paříži. Rovněž hercova tehdejší manželka Nathalie byla vyslýchána policií.
+V roce 1987 se herec setkal při natáčení [[videoklip]]u ke své písni ''Comme au cinèma'' s holandskou modelkou [[Rosalie van Bremen|Rosalií van Breemen]] a zde vznikl jejich pozdější vztah završený svatbou. Společně pak měli dvě děti: dceru Anouchku (* 1990) a syna Alaina-Fabiena (* 1994). Manželství však také skončilo rozvodem v říjnu 2002.
+<gallery widths="200px" heights="200px">
+Soubor:Anthony Delon 2018.jpg|Syn Anthony Delon (* 1964)
+Soubor:Anouchka Delon 2014.jpg|Dcera Anouchka Delon (* 1990)
+</gallery>
+=== Osobní názory ===
+Některé jeho osobní názory vyvolaly značné kontroverze, a to zejména výrok z roku 2013, kterým protestoval proti [[Osvojení|adopcím]] dětí [[Homosexualita|homosexuály]]. Delon byl rovněž osobním přítelem politika [[Jean-Marie Le Pen|Jeana-Marie Le Pena]]; [[Národní sdružení (Francie)|Národní frontu]] v minulosti také veřejně podpořil. Ve velkém rozhovoru pro týdeník ''[[Paris-Match]]'' v roce 2018 vyjádřil velké znechucení ze současné doby obecně. Některá z těchto vyjádření vyústila v [[Petice|petici]] proti jeho ocenění čestnou [[Zlatá palma|Zlatou palmou]] na [[Filmový festival v Cannes|Filmovém festivalu v Cannes]] v roce 2019; tuto petici podepsalo více než 20 tisíc lidí, zejména z [[Spojené státy americké|USA]].
+== Umělecká kariéra ==
+V Cannes si Alaina Delona všiml lovec hereckých talentů [[David O. Selznick]] a po úspěšných kamerových zkouškách nabídl Alainovi velkou smlouvu. Ovšem s podmínkou, že se herec naučí [[Angličtina|anglicky]]. Delon se tedy ihned po návratu do Paříže začal tento jazyk intenzivně učit. Když se ale zanedlouho setkal s francouzským režisérem [[Yves Allégret|Yvesem Allégretem]], ten ho přesvědčil, aby svoji filmovou kariéru začal přece jenom ve Francii. David Selznick později dovolil Delonovi zrušit již podepsaný kontrakt. A tak herec debutoval v roce 1957 v Allégretově filmu ''[[Quand la femme s'en mêle]]'' (''Když se do něčeho plete žena'').
+V roce 1958 se herec objevil poprvé po boku herečky [[Romy Schneider]]ové ve filmu ''[[Kristýna (film)|Kristýna]]'' (''Christine''). S Romy Schneiderovou mj. 6&nbsp;let žil a 20. března 1959 se s ní dokonce zasnoubil. V roce 1959 mohl herec poprvé ukázat také svůj veseloherní talent ve filmu ''[[Faibles femmes]]'' (''Slabé ženy''). To byl také první Delonův film, promítaný v [[Spojené státy americké|USA]], a hned napoprvé s velkým úspěchem.
+V roce 1960 se Delon objevil nejprve ve filmu ''[[V plném slunci]]'' (''Plein soleil'') režiséra [[René Clément|Reného Clémenta]]. Zde hrál hlavní postavu Toma Ripleyho a sklidil za ni velkou pochvalu kritiky. Následně se pak v témže roce objevil společně s [[Annie Girardotová|Annie Girardotovou]] ve slavném filmovém díle ''[[Rocco a jeho bratři]]'' italského režiséra [[Luchino Visconti|Luchina Visconti]]. Kritika tento film přijala opět velmi dobře a Delonův herecký výkon byl často hodnocen v [[Stupňování|superlativech]] (například Bosley Crowther z listu [[The New York Times]] nebo John Beaufort z listu Christian Science Monitor). Beaufort dokonce napsal, že ''„… reálnost a věrohodnost ironických tragédií v příběhu propůjčuje filmu právě Roccova zničující opravdovost v podání Alaina Delona“''. Film získal zvláštní cenu poroty na [[Benátský filmový festival|festivalu v Benátkách]] v roce 1961. Další zvláštní cenu poroty, a to na festivalu v Cannes v roce 1962, získal také film ''[[Zatmění (film)|Zatmění]]'' (''L’Éclipse'') režiséra [[Michelangelo Antonioni|Michelangela Antonioniho]], kde hrál Delon hlavní roli.
+Svůj divadelní debut si Alain Delon odbyl v roce 1961 v Paříži, a to ve hře [[John Ford|Johna Forda]] ''[[Jaká škoda, že ona je kurtizána!]]''. Hrál zde jednu ze dvou hlavních rolí, a to opět po boku Romy Schneiderové. Produkci hry řídil Luchino Visconti. Jmenovitě s Viscontim pak spolupracoval Delon ještě v roce 1963 na historickém filmu ''[[Gepard (film, 1963)|Gepard]]'' (''Le Guépard''), kde si zahrál společně s [[Claudia Cardinalová|Claudií Cardinalovou]] a [[Burt Lancaster|Burtem Lancasterem]]. Film získal [[Zlatá palma|Zlatou palmu]] na festivalu v Cannes. Dalším hercovým úspěšným filmem tohoto roku se pak stal snímek ''[[Melodie podzemí]]'' (''Mélodie en sous-sol'') režiséra [[Henri Verneuil|Henriho Verneuila]], kde si Delon zahrál s [[Jean Gabin|Jeanem Gabinem]]. Film získal v USA cenu [[Zlatý glóbus]] pro nejlepší cizojazyčný film.
+V roce 1964 uspořádala společnost [[Cinémathèque française]] přehlídku Delonových filmů a herec v této době také založil společně s [[Georgesem Beaume]]m novou produkční společnost DelBean Production. Společně pak produkovali film ''[[L'insoumis]]'' (''Vzpurný'', 1964). V roce 1968 však Delon založil vlastní produkční společnost Adel a hrál i v jejím prvním filmu ''[[Jeff (film)|Jeff]]'' (1969). Tam byla jeho filmovou partnerkou herečka [[Mireille Darcová]], známá českým divákům například z komedií s [[Pierre Richard|Pierrem Richardem]] o [[Velký blondýn s černou botou|velkém blondýnovi]]. S Mireille Darcovou Delon také 15 let (do roku 1984) žil. Na úspěšného ''Jeffa'' navázal hned o rok později film ''[[Borsalino]]'', který se stal ve Francii do té doby komerčně nejúspěšnějším filmem a v němž si zahrál i populární [[Jean-Paul Belmondo]]. Koncem 60. let spolupracoval herec také s režisérem [[Jean-Pierre Melville|Jeanem-Pierrem Melvillem]] a hrál v jeho filmech ''[[Samuraj (film, 1967)|Samuraj]]'' (''Le Samourai'', 1967), ''[[Červený kruh]]'' (''Le cercle rouge'', 1970) a ''[[Policajt (film)|Policajt]]'' (''Un flic'', 1972).
+V roce 1973 nahrál Alain Delon duet s francouzskou populární popovou zpěvačkou [[Dalida|Dalidou]]. Písnička ''Paroles, paroles'' (''Řeči, řeči'') byla úspěšná nejen ve Francii, ale i v zahraničních [[Hitparáda|hitparádách]]. V tomto roce vznikl úspěšný film ''[[Dva muži ve městě]]'' (''Deux hommes dans le ville''), kde si Delon zahrál s krásnou [[Mimsy Farmerová|Mimsy Farmerovou]] a již potřetí s [[Jean Gabin|Jeanem Gabin]]em (po Melodii podzemí a Sicilském klanu). Režisérem filmu byl [[José Giovanni]].
+V roce 1975 si herec zahrál populárního maskovaného hrdinu [[Zorro|Zorra]] ve [[Zorro (film)|stejnojmenné filmové verzi]] režiséra Duccia Tessariho. O rok později pak zazářil v hlavní roli filmu ''[[Pan Klein]]'' (''Monsieur Klein''), kde využil příležitosti přidat do svého hereckého výkonu i psychologický rozměr. Film získal tři ocenění [[César]], mimo jiné i za nejlepší film.
+Během druhé poloviny 70. let a počátkem 80. let se Alain Delon objevil v mnoha akčních filmech, kde hrál buď role jednoznačně kladných hrdinů, nebo naopak protikladných až tragických postav: ''[[Povídka o policajtovi]]'' (''Flic Story'', 1975), ''[[Comme un boomerang]]'' (''Jako bumerang'', 1976), ''[[Smrt darebáka]]'' (''Mort d’un pourri'', 1977) nebo ''[[Tři muži na zabití]]'' (''Trois hommes à abbatre'', 1980). V roce 1980 přišla také jedna z hlavních rolí v americkém katastrofickém filmu ''[[Concorde – Letiště 1979]]'' společnosti [[Universal Studios|Universal Pictures]], který zaznamenal velký komerční úspěch a kde si herec zahrál s [[Robert Wagner|Robertem Wagnerem]] a [[Bibi Anderssonová|Bibi Anderssonovou]]. V roce 1981 natočil Delon ve vlastní produkci také film ''[[Kdo nastaví kůži]]'' (''Pour la peau d’un flic'').
+V roce 1984 získal Alain Delon Césara pro nejlepšího herce za svoji roli ve filmu [[Bertrand Blier|Bertranda Bliera]] ''[[Náš příběh]]'' (''Notre histoire''). Zde ztvárnil vynikajícím způsobem aristokrata barona de Charlus a zahrál si s půvabnou herečkou [[Nathalie Baye|Nathalií Bayeovou]]. V témže roce se herec objevil ještě v mírně komické roli ve filmu ''[[Swannova láska]]'' (''Swann in Love'') natočeném podle románu [[Marcel Proust|Marcela Prousta]], kde hrál společně s italskou herečkou [[Ornella Muti|Ornellou Mutiovou]] a hercem [[Jeremy Irons|Jeremym Ironsem]].
+V dalším období 80. a pak 90. let ale překvapivě následovala v hercově kariéře řada kasovních „propadáků“, vrcholící naprostým neúspěchem filmu ''[[Poloviční šance]]'' (''Une chance sur deux'', 1997) režiséra [[Patrice Leconte]]ho, kde si Delon potřetí zahrál s [[Jean-Paul Belmondo|Jean-Paulem Belmondem]]. V témže roce tedy Alain Delon ohlásil ukončení své filmové herecké kariéry a nadále přijímal již jen příležitostné menší role.
+V roce 2003 uvedlo divadlo Waltera Reada ([[Walter Reade Theater]]) úspěšnou přehlídku Delonových filmů pod titulem ''Muž ve stínu: filmy Alaina Delona''.
 == Filmografie (výběr) ==
@@ Řádka 11: / Řádka 56: @@
 *[[Notre histoire]] (1984)
 *[[Fabio Montale]] (krimicyklus, 2001)
+== Velká Galerie ==
+* '''[[:Kategorie:Album Alain Delon|Mnoho fotografií – Alain Delon]]'''
+== YouTube ==
+{| border="4" width="442" align="left"
+| {{#widget:YouTube|id=dQkrLpwj1vk}}
+|- align="center"
+| '''Jumpin' Jack Flash – Official Music Video'''
+|}
+{| border="4" width="442" align="right"
+| {{#widget:YouTube|id=fDxzQJaA228}}
+|- align="center"
+| '''George Michael, Aretha Franklin – I Knew You Were Waiting (For Me)'''
+|}
+<br style="clear: both;" />
+{| border="4" width="442" align="left"
+| {{#widget:YouTube|id=J-Csb97cY8M}}
+|- align="center"
+| '''Aretha Franklin & George Benson – Love All The Hurt Away'''
+|}
+{| border="4" width="442" align="right"
+| {{#widget:YouTube|id=drGx7JkFSp4}}
+|- align="center"
+| '''Sisters Are Doin’ It For Themselves<br />Ft. Aretha Franklin (Official Video)'''
+|}
+<br style="clear: both;" />
 == Externí odkazy ==
-* [http://www.csfd.cz/herec/2009-delon-alain/ ČSFD.cz - Alain Delon]
+* {{Imdb osoba|0001128}}
-* [http://www.fdb.cz/lidi/18628-alain-delon.html FDb.cz - Alain Delon]
+* {{Čsfd osoba|2009-alain-delon}}
-* [http://www.imdb.com/name/nm0001128/ IMDb.com - Alain Delon (anglicky)]
+* {{Fdb osoba|id=18628-alain-delon}}
 * [http://www.alaindelon.borec.cz České fanouškovské stránky]
-{{Článek z Wikipedie}}
+{{Flickr|Alain+Delon}}{{Commonscat|Alain Delon}}{{Článek z Wikipedie}}
-[[Kategorie:Francouzský herec|Delon, Alain]]
+{{DEFAULTSORT:Delon, Alain}}
+[[Kategorie:Francouzský herec]]
+[[Kategorie:Držitelé Césara]]
+[[Kategorie:Muži]]
+[[Kategorie:Nositelé Medaile města Paříže]]
+[[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]]