Anna Letenská

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(Nahrazení textu)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 21. 8. 2010, 10:11

Anna Letenská, rozená Svobodová, provdaná Čalounová (* 29.srpna 1904, Nýřany u Plzně – 24.října 1942, koncentrační tábor Mauthausen) byla česká divadelní a filmová herečka.

Obsah

Život a divadlo

Narodila se v herecké rodině, jako jedno ze šesti dětí. Otec Oldřich (1872–1939) byl hercem a režisérem (naposledy v Jihočeském divadle), matka Marie (1871–1960) byla herečkou (členka divadelní kočovné společnosti). Její sestra Růžena Nováková (1899–1984) se stala také herečkou.

Začínala jako dítě v kočovné div. společnosti u Tuttrů, první angažmá v roce 1919 získala u div.společnosti Suková-Kramuelová, kterou její otec po návratu z první světové války vedl. Následovalo působení v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích a pokračovala v div.společnosti Alferiho. V roce 1925 se v Třeboni na jedné štaci vdala za člena souboru, mladokomika Ludvíka Hrdličku, užívajícího oficiálně pseudonym „Letenský“. Ještě v roce 1925 se jim narodil syn Jiří, pozdější režisér Beskydského divadla. [1]

Následovalo působení v divadlech v Košicích, Olomouci a Bratislavě (zde vytvořila dokonce Dulcineu v Dykově Zmoudření dona Quijota).

Krátce působila také v Osvobozeném divadle a spolupracovala s Československým rozhlasem.[2]

V roce 1939 [3] nastoupila do Vinohradského divadla, kde působila do roku 1942. [4] Tehdejší nově jmenovaný vrchní režisér činohry František Salzer [5] ji obsadil do několika zajímavých rolí, kde mohla uplatnit svůj nesporný talent. Byla hodnocena jako nejvýraznější komická herečka mezi svými vrstevnicemi. [6]

Po rozchodu s manželem v roce1941 se znovu vdala. Její druhý manžel architekt Vladislav Čaloun byl zatčen 17.7.1942 za pomoc při ukrývání pachatelů atentátu na R.Heydricha. Poté odešla A.Letenská z Divadla na Vinohradech (30.8.1942) a nastoupila do divadla Uranie, kde ještě začala studovat roli Vojnarky ve hře A.Jiráska. [7]

Gestapem měla povolené každodenní návštěvy manžela v Petchkově paláci a zde byla 3.9.1942 zatčena. Bylo to těsně po dokončení posledního jejího filmu „Přijdu hned“. Dne 5.9.1942 byla převezena do Malé pevnosti v Terezíně a následně do Mauthausenu, kde byla 24.10.1942 popravena. Její manžel byl popraven o tři měsíce později, v lednu 1943.

Anna Letenská byla po válce vyznamenána in memoriam Československým válečným křížem. V Divadle na Vinohradech ji byla dne 30.11.1947 [8] odhalena busta, umístěná na 1.divadelním balkóně.

V roce 1948 byla po A.Letenské pojmenována dřívější ulice „V Pštrosovce“, spojující náměstíčko za Vinohradským divadlem s Vinohradskou ulicí a Riegrovými sady. [9]

Osud A.Letenské se stal námětem pro povídku Norberta Frýda, nazvanou „Kat nečeká“, podle níž natočil režisér František Filip v roce 1971 stejnojmenný film s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli.


Vybrané divadelní role (Vinohradské divadlo)

  • 1938 E.Rice: Postranní ulice, role: žena Jonnesova, režie František Salzer
  • 1939 H.v.Kleist: Rozbitý džbán, Marta Rullová, režie František Salzer
  • 1939 W.Shakespeare: Veselé ženy windsdorské, Paní Vodičková, režie Bohuš Stejskal
  • 1939 A.Pacovská: Chudí lidé vaří z vody, Marie, režie Jiří Plachý
  • 1940 J.K.Tyl: Strakonický dudák, Kordula, režie Gabriel Hart
  • 1940 K.R.Krpata: Mistr ostrého meče, Katovka-Rosina, režie František Salzer
  • 1940 G.Hauptmann: Bobří kožich, Wolfová, režie František Salzer
  • 1941 A.N.Ostrovskij: Bouře, Varvara, režie František Salzer
  • 1941 A.Pacovská: Vdovin groš, Pelikánová, režie Jiří Plachý

Film

V letech 1937–1942 vystupovala v menších rolích ve 25 českých filmech. Debutovala v roce 1937 ve filmu Kříž u potoka, v roli děvečky (režie M.Jareš). Jejím posledním dokončeným filmem byl v roce 1942 v režii Otakara Vávry film Přijdu hned, kde měla roli domovnice Koubkové. Film se dostal do kin až dva měsíce po její smrti.

Vybrané filmové role

Herci o Anně Letenské

"Anna Letenská umřela v koncentračním táboře. Spoluvězeňkyně, které se po válce vrátily, vyprávěly, že kolem ní panovala i v nejtěžších chvílích dobrá, uklidňující nálada. I v lágru rozdávala svou veselost. Dokonce prý z hadříků ušila panáčky, jakési loutky, karikující táborové panstvo. Vymýšlela si k nim humorné průpovídky a bavila své přátele. Až do poslední chvíle potvrzovala, že byla bohem nadaným komikem."[10]


"Anka, jak si přála, abychom ji říkali, se projevila záhy jako vynikající talent. Anna byla přátelská, milá, čestná povaha, neschopná komukoliv odepřít pomoc. A to bylo osudné." [11]


"Jaká to byla znamenitá herečka! V samém rozkvětu jejího umění tak tragický konec!" [12]

Literatura

Reference

  1. ↑ J.M.Kvapil: Podoba Anny Letenské. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č.1, str. 18
  2. ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, 1982, str. 188
  3. ↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 268
  4. ↑ Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 - Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 53, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 157
  6. ↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 268
  7. ↑ J.M.Kvapil: Podoba Anny Letenské. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č.1, str. 19
  8. ↑ J.M.Kvapil: Podoba Anny Letenské. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č.1, str. 22
  9. ↑ Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 - 2007 - Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 189, ISBN 978-80-239-9603-6
  10. ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, 1982, str. 190
  11. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 157-8
  12. ↑ Z.Štěpánek: Herec, Mladá fronta, Praha, 1964, str. 245-6

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Anna_Letensk%C3%A1“