Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
František Salzer
Z Multimediaexpo.cz
František Salzer (* 30. srpna 1902, Sušice, † 23. prosince 1974, Praha) byl český herec, režisér, pedagog a překladatel.
Obsah |
Rodina a život
Narodil se v Sušici na Šumavě v rodině vrchního komisaře finanční stráže I. tř. Františka Salzera (1854-1935) a jeho choti Žofie, rozené Mottlové (1865-1942), jako nejmladší dítě v rodině. Staršími sourozenci mu byli sestry Marie (1888-1969) a Amálie (1895-1977) a bratr Ladislav, narozený v roce 1898, který se stal později majorem čs. armády a tragicky zemřel v roce 1943.
Několik desítek byl let ženatý s Marií (Evou), roz. Adamcovou (1895–1972), překladatelkou, dcerou pražského továrníka Adamce. Manželství bylo bezdětné, manželka umírá náhle v roce 1972.
Rok po smrti své manželky vstoupil v závěru života ještě do druhého manželství s Eliškou Novotnou. Manželství trvalo necelý rok a on zemžel izolován od svých přátel a původní rodiny, od svého divadla a školy, nečekaně den před Štědrým dnem roku 1974 ve svém domě na pražské Ořechovce. Je pochován na Vinohradském hřbitově.
Kromě divadla, kterému se po celý život věnoval, byl i vášnivým filatelistou a rovněž sběratelem umění (obrazy, grafika, plastiky). Po II. světové válce prodal dva činžovní domy ve Škrétově ulici v Praze, které obdržela jako věno manželka Eva, a získaný finanční obnos ukložil do rozšíření své sbírky známek. Od třicátých let již bydlel ve svém domě na pražské Ořechovce.
Léto často trávil mimo Prahu, na chatě v obci Felbabka, o kterou se dělil s hercem Otomarem Korbelářem. V meziválečném období navíc často cestoval po Evropě (Vídeň, Paříž, italská města, aj.); při opakovaných cestách do Paříže s dalšími pražskými umělci (např. J. Štěpničková, Václav Wasserman) obdivovali mj. představení v divadle M. Chevaliera (v roce1939). Na Ořechovce se scházela umělecká společnost, divadelní a filmové hvězdy meziválečného a válečného období. S některými z tehdejších ženských hvězd navázal i úzké soukromé vztahy (Zorka Janů [1],[2] , Adina Mandlová[3], Jiřina Štěpničková, aj.).
Divadlo a pedagogická činnost
V roce 1924 absolvolval Pražskou konzervatoř [4]. Byl žákem profesora Jaroslava Hurta[5], který sám patřil do roku 1925 k předním umělcům Národního divadla. Jaroslav Hurt vychoval i další známé herce a režiséry, např. Otomara Korbeláře, Jarmilu Horákovou, Miloslava Jareše či Jana Škodu. Ve dvacátých letech probíhala v pražských Holešovicích ve studiu "Legie malých" veřejná představení posluchačů a absolventů třídy J. Hurta, kterých se on sám zúčastnil spolu s tehdejšími začínajícími kolegy, jako byli například Jiřina Šejbalová, Jiří Frejka, Bohuš Záhorský, Václav Trégl, výtvarníci František Zelenka, František Muzika a další. Již v době studií (1921-24) působí také na scéně Národního divadla, jako jeden z členů "sboru elévů ND".
Po roce 1924 zahájil svoji hereckou dráhu v Olomouci. Zde působil až do roku 1930, přičemž v posledních letech pracoval i jako režisér a šéf činohry. Současně působil i jako rozhlasový herec [4] Z Olomouce přešel do Vinohradského divadla a zde se stal v roce 1939 i vrchním režisérem [6]. Ve Vinohradském divadle pak působil až do roku 1945. Od roku 1941 byl současně i uměleckým šéfem Divadla Na Poříčí, kam nastoupil za nacisty uvězněného Emila Františka Buriana. Za své působení v období války byl následně vyšetřován disciplinární komisí odborové Rady divadelníků. Byla mu vystavena dobrozdání herců a pracovníků divadla, mj. Jindřicha Plachty, takže byl odsouzen pouze k pokutě 10 000 Kčs [7]. Po válce se stává Fr. Salzer členem KSČ.
V letech 1945 [8]až 1947 působil v Divadle 5. května, zprvu jako režisér a později i jako šéf činohry za odvolaného Antonína Kurše [9]. Od roku 1947 [10] působil v Národním divadle jako režisér činohry a to až do roku 1963, kdy odešel do důchodu a věnoval se pak již především pedagogické činnosti. V Národním divadle zahájil svoji činnost režií hry Noci hněvu od Armanda Salacroua, která měla premiéru v září 1947. V Národním divadle spolupracoval mj. s výtvarníky F. Trösterem a J. Svobodou, v jejichž výpravě byly uvedeny hry jako Bílá nemoc, Král Lear nebo Kupec benátský, se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli.
Nutno poznamenat, že kromě režijní činnosti v Národním divadle vystupoval zde mezi lety 1918 až 1929 a pak znovu v letech 1947 až 1962 příležitostně v drobných rolích (po válce především ve hrách, které sám režíroval) [11].
Jeho pedagogická činnost zahrnovala profesorské působení na Pražské konzervatoři (k jeho žákům patřili např. Radovan Lukavský a Antonie Hegerlíková) a v roce 1945 ve spolupráci s Jiřím Frejkou, Františkem Trösterem a Josefem Trägrem připravoval založení divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, kde poté působil až do své smrti, jako profesor, vedoucí katedry i děkan[12]. K jeho úspěšným žákům patřili mj. Jan Přeučil, Hana Maciuchová, Naďa Konvalinková, Miroslav Nohýnek, režisér Václav Hudeček a další.
Vybrané divadelní režie
- 1930 Bertold Brecht: Žebrácká opera, Divadlo v Olomouci
- 1931 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Vinohradské divadlo
- 1931 Marchand: Baltazar, Vinohradské divadlo
- 1932 G.Hauptmann: Forman Henčl, Vinohradské divadlo
- 1933 O.Indig: Nevěsta z Torocka, Komorní divadlo
- 1933 Erich Kästner: Emil a detektivové, Vinohradské divadlo (Fr.Salzer kromě režie provedl i překlad a úpravu)
- 1934 H.Bernstein: Manuela, Vinohradské divadlo
- 1934 H.Becque: Pařížanka, Vinohradské divadlo
- 1935 A.Veselý: Študent Kvoch; Vítězslav Hálek: Král Jiří z Poděbrad, Vinohradské divadlo
- 1935 J.K.Tyl: Jiříkovo vidění, Vinohradské divadlo
- 1936 Olga Scheinpflugová: Chladné světlo, Vinohradské divadlo
- 1937 S.Kingsley: Newyorský přístav, Vinohradské divadlo
- 1937 V.K.Klicpera: Rohovín Čtverrohý, Vinohradské divadlo
- 1937 Fráňa Šrámek: Léto, Vinohradské divadlo
- 1937 William Shakespeare: Cokoli chcete, Vinohradské divadlo
- 1937 Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka, Vinohradské divadlo (zajímavá kritika v Rudém právu 26. listopadu 1937 od Julia Fučíka)
- 1938 Václav Kliment Klicpera: Divotvorný klobouk a Poslední prázdniny, Vinohradské divadlo (zajímavá Fučíkova recenze v Rudém právu, 16. červen 1938)
- 1938 Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, Vinohradské divadlo
- 1938 J.K.Tyl: Jan Hus, Vinohradské divadlo
- 1939 Josef Kajetán Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, Vinohradské divadlo
- 1939 F.Schiller: Panna Orleánská, Vinohradské divadlo
- 1939 W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Vinohradské divadlo (Fr.Salzer byl kromě režie podepsán i pod návrhem scény za Františka Zelenku, který nesměl z rasových důvodů v divadle oficiálně pracovat. Kostýmy, navržené rovněž Fr.Zelenkou kryl oficiálně svým jménem tajemník divadla Dr.Jan Port)[13]
- 1940 Thornton Wilder: Naše městečko, Vinohradské divadlo (zajímavá kritika v Národní práci, 20. ledna 1940 od A. M. Píši)
- 1940 Gerhart Hauptman: Bobří kožich, Vinohradské divadlo (zajímavá kritika v Lidových novinách, 19. května 1940 od E.Konráda)
- 1940 K.R.Krpata: Mistr ostrého meče, Vinohradské divadlo
- 1941 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Vinohradské divadlo (pod návrhem scény podepsán oficiálně za Františka Zelenku opět Fr.Salzer)
- 1941 Fráňa Šrámek: Stříbrný vítr, Divadlo Na poříčí
- 1941 A.N.Ostrovskij: Bouře, Vinohradské divadlo
- 1942 Friedrich Schiller: Nevěsta Messinská, Divadlo Na poříčí
- 1942 August Strindberg: Královna Kristina, Divadlo Na poříčí
- 1943 Carlo Goldoni: Vdova liška, Divadlo Na poříčí (v roli vdovy Adina Mandlová)
- 1943 Sam Benelli: Chvála bláznovství, Divadlo Na poříčí (v roli Violanty Adina Mandlová)
- 1943 H.H.Ortner: Řezbář Vít Stoss, Vinohradské divadlo
- 1943 František Xaver Svoboda: Poslední muž, Divadlo Na poříčí
- 1945 Antonín Dvořák: Husité, Karlínské divadlo
- 1946 Anton Pavlovič Čechov: Labutí píseň, Divadlo 5. května (představení na scéně Velké operety)
- 1946 Lope de Vega: Sedlák svým pánem, Divadlo 5. května
- 1946 W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Divadlo 5. května
- 1946 Arbuzov: Daleká cesta, Divadlo 5. května
- 1946 W.Shakespeare: Hamlet, Divadlo 5. května
- 1946 W.Shakespeare: Sen noci svatojánské, Divadlo 5. května
- 1946 Labiche: Pan Perrichou na cestách, Divadlo 5. května
- 1947 Jaroslav Pokorný: Křídový kruh, Divadlo 5. května
- 1947 Mária Rázusová-Martáková: Jánošík, Divadlo 5. května
- 1947 Jiří Mahen: Ulička odvahy, Divadlo 5. května
- 1947 Morstin: Xantipa, Stavovské divadlo (Fr.Salzer alternoval v roli Agatona)
- 1947 Armand Salacrou: Noci hněvu, Stavovské divadlo
- 1948 Miloslav Stehlík: Loď dobré naděje, Tylovo divadlo
- 1949 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Tylovo divadlo
- 1949 Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin, Národní divadlo
- 1949 W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Tylovo divadlo
- 1950 J.K.Tyl: Strakonický dudák, Tylovo divadlo
- 1950 Višněvskij: Nezapomenutelný rok devatenáctý, Národní divadlo
- 1951 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba, Tylovo divadlo
- 1952 Surkov: Zelená ulice, Tylovo divadlo
- 1952 A.N.Ostrovskij: Pozdní láska, Tylovo divadlo
- 1953 Šafránek: Vlastenec, Tylovo divadlo
- 1953 Jan Drda: Hrátky s čertem, Národní divadlo
- 1954 Ivanov: Obrněný vlak, Národní divadlo
- 1954 David Berg: Matka Riva, Tylovo divadlo
- 1954 W.Shakespeare: Benátský kupec, Tylovo divadlo
- 1955 Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, Smetanovo divadlo
- 1956 Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Poslední oběť, Tylovo divadlo
- 1957 Karel Čapek: Bílá nemoc, Národní divadlo (Fr.Salzer alternoval v roli Ministra propagandy)
- 1958 Jiří Mahen: Jánošík, Národní divadlo
- 1958 a 1961 W.Shakespeare: Král Lear, Národní divadlo/Smetanovo divadlo
- 1959 Maxim Gorkij: Rodina Zykovových, Tylovo divadlo
- 1959 József Darvas: Spálená křídla, Tylovo divadlo
- 1962 A.Dvořák: Božena Němcová bojující, Národní divadlo (Slavnostní večer ke 100.výročí úmrtí B.Němcové)
Filmografie
- 1939 - Mořská panna (role dobrodruha Roberta) – režie Václav Kubásek
- 1946 - Pancho se žení – scénář Fr. Salzer a R.Hrušínský, režie Rudolf Hrušínský
- 1947 - Jan Roháč z Dubé (role kancléře Šlika) – režie Vl. Borský
Překladatelská činnost
Rozhlasová činnost
- 1938 - K.Čapek: Bílá nemoc - role: baron Krog
Pedagogická činnost
- 1941 až 1945 - profesor Konzervatoře Praha
- 1945 až 1974 - profesor katedry režie na DAMU (v letech 1954-55, 1958-61, 1963-70 působil opakovaně i jako děkan DAMU[12] a ředitel divadla DISK)
Ocenění[4]
- 1940 - Národní cena
- 1958 - titul Zasloužilý umělec
- 1962 - Řád práce
Reference
- ↑ Lída Baarová: Života sladké hořkosti, 1991, str.113
- ↑ Josef Škvorecký: Útěky - Lída Baarová, 2009, str. 22
- ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, 2006, str.277-8 (Výslech Adiny Mandlové-Tůmové, Praha-Pankrác, 19.6.1945, Disciplinární komise Odborové rady divadelníků)
- ↑ 4,0 4,1 4,2 Kolektiv autorů Academia Praha: Národní divadlo a jeho předchůdci, 1988, str. 427
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, 1981, str. 31
- ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, str.157
- ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, 2006, str.289
- ↑ Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907-2007 - Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 69
- ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, str.177
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost 1945-1955, ACADEMIA, Praha, 2007, str. 131, ISBN 978-80-200-1502-0
- ↑ Oficiální stránky Národního divadla v Praze
- ↑ 12,0 12,1 Kolektiv autorů: AMU 60.let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
- ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 159
Literatura
- Lída Baarová: Života sladké hořkosti, SFINGA, Ostrava, 1991, str. 113, ISBN 80-900578-5-3
- Bohumil Bezouška: Tajnosti zákulisí, vyd.PANTON, 1977, str. 66
- B.Bezouška, V.Pivcová, J.Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 141, 143, 146, 156, 160, 227, 239–40, 254, 258
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31, 86, 198–9, 249
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 144, 155, 162, 171, 174, 218, 289, 291–2, 294, 329–30
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 221, 253, 255
- Jindřich Černý: Jiřina Štěpničková, BRÁNA, Praha, 1999, str. 114, 126, 131–2, 137, 143, 163, ISBN 80-7243-037-8
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, ACADEMIA, Praha, 2007, str. 16, 28, 50–1, 88, 112,114, 131, 155–6, 159, 204, 211, 247–8, 290, 304, 307, 353, 408, 410, 413, 415, 454, ISBN 978-80-200-1502-0
- Vladimír Dostál: Opona se zvedá, vyd. Blok, 1973, str. 179–180
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 215, 220–23, 245, 259, ISBN 80-207-0419-1
- Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, vyd. Petrklíč, 2007, str. 125, ISBN 978-80-7229-165-6
- Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 85, 121, 127, 143, 148, 151–4, 157–9, 175–8,
- Petr Hořec: Úsměvy paní Thálie, vyd.Daniel, 1992, str. 31
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 391
- Kolektiv autorů: AMU 60.let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, ACADEMIA, Praha, 1988, str. 427–8
- Miroslav Kouřil: O malém jevišti, Orbis, Praha, 1953, str. 217, 221, 251, 300, 320, 335
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 203–4, 214, 216, 225, 245, 247, 251, 253–7, 264, 290, 308
- Petr Lotar: ...domov můj, PRIMUS, Praha, 1993, str. 259–261, ISBN 80-85625-15-6
- Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju, vyd. Čs.filmový ústav, 1990, str. 116, 118, 121–2, 283-4
- Jaroslav Marvan: Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 336, 338, 144–5 (fotopřílohy)
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd.Rybka Publishers, 2006, str. 274-5, 277-8, 289, ISBN 80-86182-51-7
- Jaroslav Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 159
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 259
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, 1975, vyd. Divadelní ústav, Praha, str. 168, 178-180, 181, 184–6, 259
- Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 50, 55–9, 61–2, 65, 69, 173–9, ISBN 978-80-239-9604-3
- Josef Škvorecký: Útěky – Lída Baarová, Československý spisovatel, Praha, 2009, str. 22, ISBN 978-80-87391-21-1
- Zdeněk Štěpánek: Herec, vyd.Mladá fronta, 1964, str. 160–1 (fotopřílohy)
- Arnošt Tabášek: Adina Mandlová – Fámy a skutečnost, vyd.Formát, 2003, str. 68, 72–3, 97, 119, 123, 133, ISBN 80-86718-16-6
- Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd.Novinář, 1975, str. 124–5
- Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 267, 274, 281
- Alena Urbanová: Vítězslav Vejražka, Orbis, Praha, 1963, str. 98–101
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 85, 125, 128–9, 132, 135, 138, 164–5, 170, 184, ISBN 80-207-0485-X
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 157, 164, 188, ISBN 978-80-239-9603-6
Externí odkazy
- Oficiální stránky Národního divadla v Praze
- Československá filmová databáze
- České filmové nebe
- Filmová databáze
- Historie Divadla Disk
- Divadelní ústav [1]
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |