Afghánistán
Z Multimediaexpo.cz
| Afghánistán | ||
| Islámský stát Afghánistán | ||
| د افغانستان اسلامي دولت (De'Afghánistán islámí daulat) دولت اسلامی افغانستان (Doulate eslámíje Afghánestán) | ||
 
| ||
| Afghánská vlajka | ||
| The media player is loading... Prehravac se nahrava...
| ||
| Afghánská hymna – Sououd-e-Melli | ||
| Geografie | ||
|---|---|---|
.png) 
| ||
| Hlavní město: | Kábul | |
| Rozloha: | 647 500 (40. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy | |
| Nejvyšší bod: | Nošak (7485 m n.m.) | |
| Časové pásmo: | +4:30 | |
| Obyvatelstvo | ||
| Počet obyvatel: | 29 863 000 (38. na světě) | |
| Hustota zalidnění: | 43 (125. na světě) | |
| HDI: | () | |
| Jazyk: | paštó, afghánská perština (darí) | |
| Náboženství: | islám 99 %, ostatní 1 % | |
| Státní útvar | ||
| Státní zřízení: | islámská republika | |
| Měna: | afghání (AFN) | |
| HDP/obyvatel: | USD () | |
| Mezinárodní identifikace | ||
| MPZ: | AFG | |
| Telefonní předvolba: | 93 | |
| Národní TLD: | .af | |
Afghánistán (Islámský stát Afghánistán; paštunsky: De'Afghánistán islámí daulat د افغانستان اسلامي دول, darijsky: Doulate eslámíje Afghánestán دولت اسلامی افغانستان) leží ve středu Asie. Země nemá přístup k moři. Na severu hraničí s Uzbekistánem (137 km) a Tádžikistánem (1206 km), na severovýchodě s Čínou (76 km), na východě s Pákistánem (tzv. Durandova linie, 2430 km), na západě s Íránem (936 km) a na severozápadě s Turkmenistánem (744 km).
Obsah |
Historie
- Související informace lze nalézt také v článku: Dějiny Afghánistánu
Historie do roku 1978
Ve 3. století se zde rozkládala říše |Kušánů, v 6. století říše Hefthalitů. Od 7. století bylo území postupně připojováno k arabské říši. Koncem 14. století se stalo součástí říše Velkých Mughalů.
Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746, poté získali kontrolu nad Afghánistánem Britové a podrželi si ji až do roku 1919. Po krátké britsko-afghánské válce získala země za emíra Amanulláha plnou suverenitu.
Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenu Abdalí, jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupu Ahmada Šáha.
Od roku 1900 bylo sesazeno jedenáct vládců nedemokratickým způsobem. Poslední období stability v Afghánistánu bylo mezi lety 1933 a 1973, kdy v zemi vládl král Záhir Šáh. V roce 1973 ale Záhirův švagr Muhammad Dáúd Chán zahájil nekrvavý puč. Dáúd a celá jeho rodina byli zavražděni v roce 1978, kdy afghánská komunistická strana uspořádala převrat a převzala vládu v zemi.
Vláda komunistů a sovětská okupace
- Související informace lze nalézt také v článku: Sovětská válka v Afghánistánu
V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů s cílem donutit sovětskou vládu k intervenci. 24. prosince 1979 SSSR intervenoval. O dva dny později byl za pomoci sovětských zvláštních jednotek zavražděn prezident Hafizulláh Amín a místo něj dosazen Babrak Karmal, bývalý velvyslanec v Československu. Tím začala Sovětská válka v Afghánistánu, tvající 10 let (1979-1989).
Sovětské armádě se nikdy nepodařilo dobýt celý Afghánistán. Sověti v zemi postupovali s neuvěřitelnou brutalitou: mnoho vesnic bylo vyvražděno pro pouhé podezření ze spolupráce mudžáhidy. Během bojů bylo zabito asi 1,4 miliónů lidí, převážně civilistů, a cca 4 milióny uprchly, převážně do Pákistánu. Nejkrvavější období války bylo prvních 18 měsíců po nástupu Gorbačova, který tuto válku nechtěl a nařídil proto generalitě, že válku musí do roka vyhrát. Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku a ztrátě asi 15 000 vojáků, zabitých mudžáhidy, trénovanými USA, Pákistánem a dalšími zahraničními vládami, se v roce 1989 SSSR stáhl.
Islámský emirát Afghánistán
- Podrobnější informace naleznete na stránce: Islámský emirát Afghánistán
- Podrobnější informace naleznete na stránce: Tálibán#Historie hnutí
Boje mezi skupinami mudžáhidů pokračovaly. Nejvážnější boje se odehrály v roce 1994, kdy bylo zabito 10 000 lidí při boji mezi dvěma frakcemi v Kábulu. Podporován Pákistánem vybudoval Tálibán nábožensko-politickou sílu a v roce 1996 převzal moc v zemi. Tálibán byl schopen ovládat 90 % země, nekontroloval jen území Severní aliance na severovýchodě. Tálibán se snažil o přísnou interpretaci islámského práva šarí’a. Aliance Pákistánu s Tálibánem poskytovala útočiště islámským teroristům.
Operace Trvalá Svoboda
USA a spojenci ve spolupráci s afghánskou opozicí svrhli po teroristických útocích 11. září 2001 Tálibán. Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu, aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu. V prosinci 2001 byl jmenován Hamíd Karzáí předsedou prozatímní vlády, v roce 2002 tzv. prozatímním (interim) prezidentem a 9. října 2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách. Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu Tálibánu se dá říci, že Tálibán má v současnosti pod kontrolou menší část země, Karzáí pouze oblast hlavního města[1] a vojenští velitelé zbytek země.[2]
Administrativní rozdělení
34 provincií (velájat):
Přírodní podmínky
Afghánistán je hornatá země s rovinami na severu a severozápadě. Velká území země jsou suchá s omezenými zdroji pitné vody. Afghánistán má kontinentální klima s horkými léty a chladnými zimami. V zemi jsou častá zemětřesení. Velmi podstatnou roli hraje v otázce Afghánistánu nejen jeho poloha, ale také jeho povrch. Afghánistán je totiž vyloženě horskou zemí s velmi členitým povrchem. Přesto se dají v Afghánistánu (podobně jako např. v pouštích oázy) najít i ve vysokých horách skrytá zelená údolí, která pak hostí nefalšované afghánské vesničky, do kterých se rozhodně návyky západních civilizací jen tak nedostanou. Celých 33 % plochy státu leží mezi 1 800 - 3000 m n.m. a 10 % země je výše než 3000 m n.m. Od severovýchodu k jihozápadu se táhne horská soustava Hindúkuše, nejvyššího pohoří v Afghánistánu, jehož vrcholy přesahují 7 000 m n.m. (nejvyšším je na pákistánských hranicích Nošak - 7 492 m n.m.) Pohoří Hindúkuš tak tvoří ohromnou přírodní bariéru, díky které je Afghánistán izolován nejen "diplomaticky", ale zčásti i geograficky. Nemalou důležitost má proto pro stát Chajbarský průsmyk, kterým vede cesta do Pákistánu a je odtud přístup také do bývalých sovětských republik - Tádžikistánu, Uzbekistánu či Kazachstánu (Pravdou ovšem je, že v dnešní době mají z této skutečnosti tyto státy spíše obavu, a to díky rozšiřování Islámu do těchto zemí právě z Afghánistánu). Už z charakteristiky povrchu je patrné, že země rozhodně nenabizí ty nejlepší podmínky pro nějaké výraznější aktivity. Jednak jde o naprostou nedostupnust některých oblastí, dále o to, že většina státu leží na velmi suchém a neúrodném území (na jihu a jihovýchodě jsou převážně pouště - např. Registan a Margo). Nejúrodnější místo země je tak jednoznačně na severu podél řeky Amudar´ji (pramení na ledovcích Pamíru), která zde tvoří hranici s Uzbekistánem a Tádžikistánem. Zajímavé na afghánských řekách je to, že jen jejich mizivá část patří k nějakému světovému rozvodí. Do moří či oceánů se tak dostává jen několik málo řek na východě země. Z nich je nejdůležitější Kabul, která vtéká do Indu a díky němu dále do Indického oceánu. Drtivá většina řek tak končí svou pouť ve vnitrozemských jezerech, nebo vysychají v písečných pouštích či v solných oblastech Goude zíre. Přesto jsou řeky v mnoha místech velmi významným dárcem života. K těm významějším mohu zařadit např. ještě Helmand, Hari či Farrahrud. Navíc existuje několik jakýchsi regionálních variací podnebí. Velké rozdíly panují hlavně mezi severem a jihem. Klima severovýchodu je subartické (hlavně díky velké nadmořské výšce), což přináším obyvatelům velmi tvrdé, studené a suché zimy. Pohoří na hranici s Pákistánem je zase silně ovlivněno Indickými monzuny, které přicházejí pravidelně v období června až září. Ty přinášejí do oblasti velkou vlhkost a také tolik chybějící déšť. Vždyť průměrné srážky na většině území se pohybují mezi 40 - 400 mm za rok (většina srážek zde navíc spadne mezi březnem a květnem). Maximálních hodnot dosahují právě v horských oblastech hraničících s Pákistánem (až 800 mm srážek na metr čtverečný za rok). Velké rozdíly jsou ovšem také v teplotách. V místech, kam ještě zasahuje vliv monzunu se průměrná letní teplota pohybuje od 25 do 32 stupňů a v zimě od 0 do - 8 stupňů celsia. Horské oblasti pak nabízejí nesrovnatelně drsnější podmínky, kde v létě nepřekročí teplota často ani 10 stupňů a v zimě se zde mohou dočkat až 35 stupňových mrazů. Jih země je pak ovlivněn hlavně svou "poušťnatou charakteristikou". Tedy opět stačí krátce shrnout - teplo, sucho. Navíc jsou v této oblasti časté velmi prudké větry, které pak vyvolávají písečné bouře.
Díky své izolovanosti a díky drsnému podnebí však zůstává pravdou, že některé části Afgánistánu si opravdu zachovávají svou tvář tak, jak je příroda stvořila. Je zde mnoho oblastí, kam lidská noha nikdy nevkročila, což dalo vzniknout mnoha národním parkům a přírodním rezervacím. Mohu zmínit malou zajímavost – v Afghánistánu se prý nachází nejvýše položené hnízdiště plameňáka růžového (3 000 m n.m.)
Ekonomika
Afghánistán je velmi chudá země, vysoce závislá na zemědělství a chovu dobytka. Ekonomika velmi utrpěla politickým a vojenským neklidem a mezi lety 1998 a 2001 se k nim přidala i sucha. Většina obyvatelstva trpí nedostatkem potravy, oblečení, bydlení, lékařské péče a jinými problémy způsobenými vojenskými operacemi a politickou nejistotou. Inflace zůstává vážným problémem. Po válce proti Tálibánu mnoho farmářů začalo pěstovat na export místo na výživu domácího obyvatelstva, např. se vrátilo k pěstování máku na výrobu opia. Afghánistán je zdaleka největším výrobcem heroinu na světě – mezi lety 2004 a 2007 se podíl ze světové produkci v této zemi zvýšil z 87 na 93 procent.[3]
Velkým paradoxem je fakt, že na území Afghanistánu jsou extrémně velké zásoby nerostných surovin, včetně kriticky důležitých prvků:
- Lithium, Zlato, Měď, Ropa a mnoho dalších, včetně vzácných zemin.
Díky tomu má Afghanistán gigantický ekonomický potenciál a v budoucnosti může patřit k velmi bohatým zemím světa.
Obyvatelstvo
Obyvatelstvo Afghánistánu se rozděluje do mnoha etnických skupin. Největší skupinou jsou Paštunové, další nejpočetnější jsou Tádžikové, Uzbekové a Hazárové. Mezi další skupiny patří například Ajmakové a Turkmeni. Mezi nejdůležitější jazyky patří paštu, či paštština a perština (darijština, či darí). Další jsou uzbečtina a turkmenština. V zemi se mluví ještě asi dalšími 30 jazyky. Většina Afghánců jsou muslimové.
Velkým problémem pro obyvatele Afghánistánu z minulých a současných konfliktů jsou nášlapné miny a nevybuchlá munice. Každý jediný den 10 až 20 lidí ztratí končetinu nebo život, nejvíce děti a zemědělci. V hlavním městě Mezinárodní červený půlměsíc spolupracuje s výrobnou umělých končetin a prostatických implantátů.
Co se týče postavení žen ve společnosti, v posledních několika letech v zemi působí místní organizace, které si kladou za cíl je vylepšit. Mezi ně patří například organizace RAWA (revoluční asociace afghánských žen), která bojuje za práva žen, vede vzdělávací lekce pro ženy a provozuje sirotčince. Lepší výsledky podle pozorovatelů vykazuje ale jenom oblast hlavního města země.
V roce 2004 mělo přístup k pitné vodě 24-25 % Afghánců, k sanitaci (sprcha/koupel) pak 12-13 %.
Velká města: Kábul (4 000 000), Kandahár (225 000), Herát (170 000), Mazáre Šaríf (118 000)
Kultura
Mnoho historických památek bylo ve válkách v poslední době zničeno. Slavné sochy dvou Buddhů v Bamjánském údolí byly zničeny Tálibánem, protože byly označeny za symbol jiného náboženství.
Afghánci jsou známí jezdci na koních. Než se k moci dostal Tálibán, byl Afghánistán sídlem mnoha hudebníků tradiční i moderní afghánské hudby. Kábul poloviny 20. století byl přirovnáván k Vídni 18. a 19. století.
Vzdělání
V létě 2003 bylo 30 % ze 7 000 afghánských škol vážně poničeno následkem bojů v předchozích letech. Jenom polovina škol měla čistou vodu. Za vlády Tálibánu nebylo vzdělání chlapců dostatečné a dívky se nesměly vzdělávat vůbec.
Až čtyři miliony afghánských dětí se v roce 2003 přihlásilo do školy, což je asi nejvíc v historii země. Vzdělání je teoreticky dostupné pro obě pohlaví, v praxi zejména ve venkovských oblastech může být vzdělání žen a dívek značně podmíněno tamním dodržováním orthodoxního islámského náboženství.
Gramotnost je 28,1 %, z toho muži 43,1% a ženy 12,6% (údaj k roku 2000).[4]
Související články
Reference
- ↑ Nekonečná válka, Eric Margolis, 19. duben 2007
- ↑ http://www.guardian.co.uk/world/2008/feb/29/afghanistan.terrorism (česky)
- ↑ http://xman.idnes.cz/afghanistan-cesta-k-heroinu-zacina-chudobou-a-valkami-p04-/xman-novinky.asp?c=A071109_132612_xman-novinky_mao
- ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/AF.html
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |