Stanislav Gross

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 16. 4. 2015, 11:55; Frill80 (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


JUDr. Stanislav Gross (* 30. října 1969, Praha, † 16. dubna 2015, v Praze) byl český právník a bývalý významný sociálně demokratický politik. Od dubna 2000 do léta 2004 byl ministrem vnitra, od roku 2001 statutárním místopředsedou ČSSD, od r. 2002 1. místopředsedou vlády. Po propadu ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu a odstoupení Vladimíra Špidly v červnu 2004 ho nahradil ve vedení strany i jako předseda vlády. Z této funkce odstoupil 25. dubna 2005 po tříměsíční vládní krizi způsobené aférou kolem jeho financí; 24. září 2005 opustil vysokou politiku úplně.

Obsah

Osobní život

Po maturitě na SPŠ dopravní v Praze, v roce 1988 krátce pracoval jako elektromechanik – kandidát strojvedoucího v Lokomotivním depu Praha-Vršovice. Po vykonání základní vojenské služby v Olomouci v letech 1988 až 1990 se zapojil do politiky, v níž tak působil bez delší praxe, což bylo předmětem kritiky jeho protivníků. V letech 1993 až 1999 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze; na PF Západočeské univerzity v Plzni získal titul JUDr. Jeho kritici ho obviňují, že nevystudoval zcela regulérně.

Poprvé se ženil těsně po vojně, na začátku devadesátých let, podle svých slov (poté citovaných Frekvencí 1) z mladické nerozvážnosti, a manželství bylo po půl roce rozvedeno.[1][2] Deník Blesk se dopátral identity jeho první manželky,[3] avšak zveřejnění její fotografie bylo hodnoceno jako neetický zásah do soukromí.[4] Petr Cibulka z toho, že rodiče Grossovy první ženy byli agenty StB, vyvozuje potvrzení spekulace, že do této činnosti neformálně zapojovali i Stanislava.[5][6] Gross je podruhé ženatý, má manželku Šárku a dvě dcery. V říjnu 2004 na Grosse byla spáchána tzv. Google bomba na slovní spojení „Velký bratr“.

Politická kariéra

V roce 1989 vstoupil do obnovené sociální demokracie a ještě v roce 1990 byl zvolen předsedou (zprvu ústředním tajemníkem) Mladých sociálních demokratů, jímž byl do roku 1994. Roku 1992 byl zvolen do České národní rady, z níž se po rozdělení Československa stala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Od 17. ledna 1995 byl předsedou poslaneckého klubu ČSSD, jímž zůstal i po dalších dvojích volbách; po volbách roku 1998 byl i místopředsedou Poslanecké sněmovny (od 17. července 1998 do 5. dubna 2000). Od 20. ledna 1996 působil jako odborný mluvčí ČSSD pro resort bezpečnosti, současně byl členem předsednictva ÚVV ČSSD. 5. dubna 2000 byl jmenován ministrem vnitra ČR ve vládě Miloše Zemana; stejné ministerstvo řídil i ve vládě Vladimíra Špidly 2002-2004, jejímž byl 1. místopředsedou. Na XXX. sjezdu ČSSD v dubnu 2001 byl zvolen statutárním místopředsedou ČSSD a v březnu 2003 potvrzen, po Špidlově odstoupení na konci června 2004 tak převzal vedení strany. Na XXXII. sjezdu ČSSD 26. března 2005 byl zvolen předsedou (291 hlasů proti 203 Zdeňka Škromacha).

Po Špidlově demisi prezident České republiky Václav Klaus 2. července 2004 pověřil Grosse sestavením nové vlády a 26. července ho jmenoval premiérem jakožto nejmladším (34 let) v historii země. Vláda Stanislava Grosse byla jmenována 4. srpna 2004, důvěru Poslanecké sněmovny získala 24. srpna (101 poslanců pro, 99 proti). 21. září se spolu s dalšími ministry vzdal poslaneckého mandátu.

Aféra s financemi a pád vády

Na konci ledna 2005 deník Mladá fronta DNES zkritizoval Grosse za nejasný zdroj financování jeho bytu v Praze za 4,2 mil. Kč. Za svá vysvětlení o údajné půjčce přes nemajetného příbuzného byl všeobecně kritizován médii, českou pobočkou Transparency International a interpelován ODS v parlamentu. Byl rovněž kritizován za to, že jako ministr vnitra založil několik policejních týmů podřízených přímo sobě s nejasným účelem. Ve stejném období týdeník Respekt upozornil na to, že firma vlastněná Šárkou Grossovou koupila dům za 5,9 mil. Kč; vysvětlila to nespecifikovaným úvěrem. Dále upozornil Respekt na spojení Grossových s Libuší Barkovou vlastnící a provozující nevěstinec. Na internetu se objevila petice vyzývající ke Grossovu odvolání, právní podklad jejích požadavků byl ovšem sporný. V březnu 2005 se konaly demonstrace za Grossovo odstoupení v Brně a Praze. Pod rostoucím tlakem koaličních partnerů, zejména KDU-ČSL a jmenovitě Miroslava Kalouska, Gross několikrát prohlásil, že „odstupuje“, jen aby svá prohlášení vzápětí odvolal. V polovině dubna 2005 vedla jednání koalice k první z dohod, které měly zaručit existenci koalice vedené ČSSD do voleb 2006. Následníkem Grosse v navrhovaném „novém“ sestavení vlády, do které se navrátili i někteří krátce předtím odstoupivší ministři, se původně měl stát Jan Kohout, podle zpráv médií vybraný Grossem. Krátce nato se ale ukázalo, že Gross k jeho nominaci neměl podporu vedení ČSSD nebo ji ztratil. Koncem dubna vedla další jednání ke skutečné demisi Grosse a určení jeho následníka Jiřího Paroubka. Na zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD 24. září 2005 Gross oznámil, že rezignuje na funkci předsedy ČSSD a nebude kandidovat v dalších volbách do Poslanecké sněmovny.

Kritika a aféry

Studium na Právnické fakultě Západočeské univerzity

Někteří Grossovi kritici ho obviňují, že nevystudoval zcela regulérně. Grossova diplomová práce Vývoj českého bankovnictví v transformačním období například měla pouhých 33 stran.[7] Rovněž je o něm známo, že vůbec neumí německy (stav 2005) a tento jazyk ve svých životopisech neuvádí, ačkoliv na právech udělal zkoušku z němčiny, která je velmi náročná.[8] Při aféře s podvodným udělování titulů na této fakultě bylo zjištěno, že Grossova údajně 114stránková rigorózní práce na téma „vývoj organizace finanční správy od roku 1918“ je mezi těmi, které v archivech univerzity chybí – ačkoliv rektor univerzity Josef Průša tvrdil, že je ukryta v trezoru děkanátu, dočasný děkan Jiří Pospíšil ji tam nenašel. Jediný, kdo potvrdil, že práci viděl a četl, byl Milan Kindl, hlavní aktér aféry, druhým zkoušejícím byl podle MF Dnes Daniel Telecký, předseda akademického senátu fakulty.[9]

Vyšetřování Grossovi finanční aféry

V prosinci 2005 poprvé a v červnu 2007 podruhé policisté kauzu odložili, když dospěli k závěru, že Gross se při nákupu bytu na pražském Barrandově nedopustil krácení daní ani jiného trestného činu či přestupku.[10]

Po odchodu z politiky

Od svého odchodu z politiky pracuje jako koncipient v advokátní kanceláři Eduarda Bruny. 18. března 2008 neuspěl u advokátní zkoušky.[11] Zkoušky složil napodruhé 16. prosince 2008, byť se značnými problémy.[12]

Obchod s akciemi Moravia Energo

V září 2007 odhalil týdeník Euro, že se Stanislav Gross stal 31% vlastníkem firmy Moravia Energo. Vzhledem k tomu, že zisky společnosti byly 126 a 100 milionů v roce 2005 a 2006, hodnota společnosti, asi desetinásobek ročního zisku, pravděpodobně přesahuje jednu miliardu Kč a Grossův podíl je tedy asi 300 milionů Kč. Gross argumentoval, že jako soukromá osoba má právo na soukromí a že koupil podíl od Roberta Sýkory za velmi malou částku, asi 30 milionů Kč, které si půjčil. Protikorupční policie započala vyšetřování. Později vyšlo najevo, že akcie koupil od Roberta Sýkory, bývalého náměstka ministra průmyslu, za 21 milionů Kč, který se jich chtěl zbavit kvůli sporům s majoritním akcionářem Tomášem Chrenkem. Peníze na nákup akcií si půjčil. Když po Grossovi chtěli věřitelé splatit část dluhu, zachránil jej Richard Kučík půjčkou 13,5 milionu. Akcie potom prodal Pavlu Krúpovi za 100 milionů korun. Sérií několika zcela legálních kroků tak Gross získal mnoho desítek miliónů Kč, tudíž svou investici dokázal během krátké doby zhodnotit téměř 10×. Vzniká zde samozřejmě podezření, že ve skutečnosti veškeré transakce bývalého politika byly pouze krycí manévr, kterým chtěl Gross legalizovat černé peníze fakticky získané již během svého působení v politice. Poslanci ČSSD žádali po Grossovi uspokojivé vysvětlení, avšak k tomu se Gross stále a znovu neodhodlal. Případ nyní šetří policie.[13] Na začátku roku 2008 si Gross s manželkou koupili luxusní apartman v Hidden Bay, Miami na Floridě. Tato nemovitost je vedena pouze na jméno manželky, a původně stála 735 000 dolarů. Ve stejnou dobu koupili také nemovitost blízko u jejich bytu v Praze na Barrandově za 10 milionů korun.[14]

Obchodní, řídící a správní aktivity

podle výpisu z obchodního rejstříku[15]:

Reference

  1. ↑ Rozhovor se Stanislavem Grossem, radio Frekvence 1, 20. 1. 2004, pořad Press klub, moderátorka Barbora Tachecí, přepis zveřejněn na webu Transparency International [1]
  2. ↑ Rozhovor se Stanislavem Grossem, radio Frekvence 1, 4. 3. 2004, 18:15 hodin, pořad Press klub, moderátor Petr Šimůnek (přepis rozhovoru je zahrnut ve zpravodajském servisu Newton Media)
  3. ↑ Blesk, 25. 2. 2005, str. 2, fotografie s popiskem „Premiérova exmanželka Dagmar žije svůj nový život bez Standy na jednom pražském sídlišti.
  4. ↑ Lucie Soldátová: Etika zpravodajské fotografie, diplomová práce, Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, katedra mediálních studií a žurnalistiky, 2007
  5. ↑ Petr Cibulka: Co před námi ještě skrývá?, Fragmenty.cz, nedatováno
  6. ↑ Petr Cibulka: Portrét kriminálního státu v zastoupení předsedy vlády JUDr. Stanislava Grosse (GRU?) – důstojný pokračovatel Václava Klause (KGB?)!!!, Pravý blok, 27. 2. 2005
  7. ↑ Centrální katalog Univerzity Karlovy v Praze [2]
  8. ↑ Václav Dolejší, Podivná studia Stanislava Grosse, Mladá fronta Dnes 19. března 2008, strana A3
  9. ↑ Zuzana Kaiserová, Tomáš Syrovátka: Grossova práce podle Pospíšila na plzeňských právech není, iDnes.cz, 15. 10. 2005
  10. ↑ Kde vzal Gross na byt? Policie to už neřeší, Týden.cz 26. 6. 2007
  11. ↑ Zuzana Kaiserová, Gross "rupnul" u advokátní zkoušky, Mladá fronta Dnes 19. března 2008, strana A1 (titulní strana)
  12. ↑ [3]
  13. ↑ Záhad kolem Grossových akcií stále přibývá, idnes.cz 13. 10. 2007
  14. ↑ [4], Idnes.cz - Cena Grossova floridskeho bytu klesla kvuli krizi o petinu
  15. ↑ MSp ČR - Výsledky výběru Stanislav Gross

Externí odkazy

Transparency.cz (TIC):

Články:


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Stanislav_Gross“