Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Z Multimediaexpo.cz
Poslanecká sněmovna (často nazývaná prodlouženým názvem Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, zkr. PSP ČR, PS PČR, což však není oficiální název podle Ústavy ČR), je dolní komora Parlamentu České republiky. Má 200 poslanců volených na 4 roky podle poměrného systému. Poslanecká sněmovna vznikla k 1. lednu 1993 transformací z dosavadní České národní rady.
Sněmovna je usnášeníschopná při třetinovém kvóru (67 poslanců) nadpoloviční většinou. Kvalifikované většiny jsou 101 poslanců (např. přehlasování prezidentského veta či vyslovení nedůvěry vládě) a 120 hlasů (přijetí ústavního zákona, ratifikace některých mezinárodních smluv).
Obsah |
Sídlo
Sídlo sněmovny se nachází ve Sněmovní ulici na Malé Straně v Praze, ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi Malostranským a Valdštejnským náměstím, kolem Sněmovní a Thunovské ulice.[1]
Patří k němu zejména Thunovský palác (č. p. 176) při východní straně Sněmovní ulice), který pochází z konce 17. století, v letech 1779–1794 sloužil jako divadlo a roku 1801 jej koupili čeští stavové, kteří jej přebudovali na sněmovnu, kanceláře a archív Zemského výboru Království českého. Roku 1861 byl pro obnovený zemský sněm vybudován sál přes dvě patra výšky paláce, který slouží dodnes, jako hlavní jednací sál sněmovny. V roce 1918 zde byla vyhlášena Československá republika a roku 1920 přijata její ústava. V tomto bloku sídlí rovněž Kancelář Poslanecké sněmovny, jsou zde jednací sály sněmovních klubů a výborů.
Dalšími bloky patřícími k sídlu sněmovny jsou:
- Dům č. p. 1 na severní straně horní části Malostranského náměstí, v 19. století sídlo královského místodržitelství a jezuitského gymnázia
- Blok na severní straně dolní části Malostranského náměstí: č. p. 6 (Palác Smiřických neboli U Montágů), 7 (Šternberský palác) 518 (dříve nazývaný Velikovský dům, na rohu Tomášské ulice) a 8 (na rohu Thunovské a Tomášské ulice). Smiřický palác je význačný tím, že 22. května 1618 zde skupina protestantských šlechticů tajně smluvila na další den druhou pražskou defenestraci, která stála u počátku třicetileté války. Šternberský palác patřil za národního obrození k centrům českého kulturního a vědeckého života.
V letech 1993–1996 byl celý komplex budov rekonstruován.
Volby
Volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení. Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let a není zbaven svéprávnosti. Právo být volen má každý občan starší 21 let s volebním právem.
Podrobnosti stanovuje volební zákon. Ten nemá rigiditu ústavního zákona a je ho tedy možné měnit skoro jako běžný zákon. Jedinou odlišností v zákonodárném procesu je podmínka, že s ním musí souhlasit obě komory Parlamentu. V případě volebního zákona tak Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat zamítavé stanovisko Senátu. I přesto jsou změny volebního zákona časté.
Volby se konají ve 14 vícemandátových obvodech, které kopírují krajskou strukturu. Počet mandátů v jednotlivých obvodech není předem znám, určuje se až po volbách za pomoci počtu odevzdaných hlasů v jednotlivých obvodech.
Po sečtení hlasů se vyřadí kandidující subjekty, jejichž celostátní podíl hlasů nepřekročil stanovenou uzavírací klauzuli (5 % pro samostatně kandidující strany, 10, 15, případně 20 % pro koalice dvou, tří, resp. více stran). Volební výsledky se dále vyhodnocují zvlášť po jednotlivých obvodech. Celkový počet rozdělovaných mandátů (200) se rozdělí v poměru podle počtu odevzdaných platných hlasů v těchto krajích, načež se začnou hlasy v každém kraji zvlášť přepočítávat na mandáty. K tomu se používá d'Hondtova metoda: počet hlasů pro každou stranu je postupně dělen přirozenými čísly 1, 2, 3, …, přičemž všechny výsledné podíly všech stran jsou seřazeny podle velikosti do seznamu (a u každé položky je označeno, které straně podíl náleží). Stranám uvedeným na prvních položkách tohoto seřazeného seznamu je pak přidělen odpovídající počet mandátů. Jednotlivým kandidátům strany jsou mandáty přiřazovány podle jejich pořadí na kandidátkách; voliči mohou toto pořadí ovlivnit pomocí čtyř tzv. preferenčních hlasů (zakroužkováním). Kandidáti, kteří získali nejméně 5 % preferenčních hlasů (ze všech pro jejich stranu v rámci kraje), získají mandát přednostně.
Rozpuštění
Poslanecká sněmovna nemůže být rozpuštěna tři měsíce před skončením jejího volebního období. Jinak může být rozpuštěna prezidentem, a to jen z těchto ústavou stanovených důvodů:
- nevysloví důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny - nastává až po dvou nevysloveních důvěry vládě, jejíž předseda byl jmenován prezidentem
- neusnese se do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáváním spojila vláda otázku důvěry
- přeruší zasedání po dobu delší, než je přípustné (tj. 120 dní)
- není po dobu delší než 3 měsíce způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolávána ke schůzi
- prezident rozpustí Poslaneckou sněmovnu na návrh Poslanecké sněmovny, který je prezidentovi předložen formou usnesení, jenž bylo přijato v Poslanecké sněmovně třípetinovou většinou všech poslanců.[2]
V roce 1998 byla situace zcela nemetodicky vyřešena speciálním ústavním zákonem (č. 69/1998 Sb.), který zkrátil volební období Poslanecké sněmovny ke dni nových voleb a přikázal prezidentovi datum těchto voleb.
Orgány a vedení
Vedení
- Předsedkyně Poslanecké sněmovny
- Miroslava Němcová, ODS
- Místopředsedové Poslanecké sněmovny
- Lubomír Zaorálek, ČSSD
- Kateřina Klasnová, VV
- Vlasta Parkanová, TOP 09
Orgány
- Výbory - podle Jednacího řádu Poslanecké sněmovny je komora povinna zřídit mandátový a imunitní výbor, petiční výbor, rozpočtový výbor, kontrolní výbor, organizační výbor, volební výbor, výbor pro evropské záležitosti.
- Komise
- Vyšetřovací komise - pro vyšetření věcí veřejného zájmu.
Složení poslaneckých klubů
Stav k 26. dubnu 2011.
- Česká strana sociálně demokratická – zvoleno 56 poslanců, členy klubu 56 poslanců
- Občanská demokratická strana – zvoleno 53 poslanců, členy klubu 53 poslanců
- TOP 09 a Starostové – zvoleno 41 poslanců, členy klubu 41 poslanci
- Komunistická strana Čech a Moravy – zvoleno 26 poslanců, členy klubu 26 poslanců
- Věci veřejné – zvoleno 24 poslanců, členy klubu 21 poslanců
- Nezařazení – 3 poslanci (původně zvoleni za Věci veřejné)
Složení v historii
Česká národní rada/Poslanecká sněmovna 1992–1996
| 35 | 16 | 16 | 15 | 14 | 14 | 10 | 66 | 14 |
| LB | ČSSD | LSU | KDU-ČSL | HSD-SMS | ODA | KDS | ODS | SPR-RSČ |
Poslanecká sněmovna 1996–1998
| 22 | 61 | 18 | 13 | 68 | 18 |
| KSČM | ČSSD | KDU-ČSL | ODA | ODS | SPR-RSČ |
Poslanecká sněmovna 1998–2002
| 24 | 74 | 20 | 19 | 63 |
| KSČM | ČSSD | KDU-ČSL | US | ODS |
Poslanecká sněmovna 2002–2006
| 41 | 70 | 23 | 8 | 58 |
| KSČM | ČSSD | KDU-ČSL | US-DEU | ODS |
Poslanecká sněmovna 2006–2010
| 26 | 74 | 6 | 13 | 81 |
| KSČM | ČSSD | SZ | KDU-ČSL | ODS |
Poslanecká sněmovna od 2010
| 26 | 56 | 24 | 53 | 41 |
| KSČM | ČSSD | VV | ODS | TOP 09 |
Reference
- ↑ Parlament České republiky - Poslanecká sněmovna, Pragueout.cz, autor neuveden, copyright pro celý web datován 2007
- ↑ Ústava České republiky, článek 35 druhý odstavec
Související články
- Seznam členů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
- Seznam předsedů Poslanecké sněmovny
- Seznam sněmů českých zemí
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |