V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Horor

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 28. 5. 2014, 14:19; Ivan Drago (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Horor (z angl. horror – hrůza, zděšení) je umělecký žánr, jehož cílem je u čtenáře nebo diváka vyvolat pocit strachu a děsu. Nejde tedy o pojem obsahový, ale estetický, jehož naplnění závisí především na formě podání - například klasická pohádka o červené Karkulce může být vyprávěna jako horor.[1][2] Horory pak mohou souviset s jinými uměleckými žánry - existují horory "reálné", například detektivní, ale i science fiction nebo fantasy. Horor úzce souvisí s thrillerem - za thriller je někdy považován horor, který neužívá v příběhu nadpřirozené prvky, jindy se za thriller považuje příběh, který narozdíl od hororu nemá vyvolat strach, ale napětí.[3] Horor zpravidla stojí na okraji zájmu uměleckých kritiků, kdy je považován za poněkud pokleslý žánr, jelikož jeho smyslem je vyvolání negativních emocí. Nicméně závisí především na osobě autora, jak s hororvým námětem naloží, například hororové dílo Edgara Allana Poea v literatuře nebo Alfreda Hitchcocka ve filmu je zcela plnohodnotným uměním.

Obsah

Původ slova

Výraz horor byl do češtiny převzat z angličtiny, ale slovo původně pochází z latinského horrere, stát na okraji.

Historie

Děsivé situace se vyskytují už v nejstarších zaznamenaných příbězích. Mnoho mýtů a legend používá scénář nebo archetypy příznačné pro pozdější horory. Příběhy o démonech a upírech ve starých babylónských, indických, čínských a japonských mýtech a folklóru, stejně jako některé lidové pohádky, které sepsali bratři Grimmové, jsou dosti děsivé.[4] Moderní horor se vyvinul z gotických románů, které na konci 18. století vytvářeli Horace Walpole (1717-1797) (Otrantský zámek), Ann Radcliffová (1764-1823) (Záhady Udolfa) nebo Matthew Gregory Lewis (1775-1818) (Mnich). Na ně pak v 19. století navázali další autoři. Romány Dracula Brama Stokera (1847-1912) (inspirovaný povídkou Vampýr Johna W. Polidoriho) (1795-1821), Frankenstein Mary Shelleyové (1797-1851), Ďáblův elixír E. T. A. Hoffmanna (1776-1822) a do jisté míry i Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda Roberta Louise Stevensona (1850-1894) jsou dnes považovány za základní díla hororového žánru, stejně jako mnohé povídky Edgara Allana Poea (1809-1849) (Černý kocour, Předčasný pohřeb, Jáma a kyvadlo). Ve 20. století především na Poeovo dílo navázal Howard P. Lovecraft (1890-1937). Stejně jako horory 19. století, i Lovecraftovo dílo v sobě často zahrnuje prvky sci-fi (Barva z kosmu) a fantasy (Vyděděnec). Také v díle spisovatele sci-fi Raye Bradburyho (*1920) se objevují hororvé prvky. K rozvoji hororu výrazně napomohl rozmach filmu, protože audiovizuální stránka vyvolává emoce snadněji než kniha. Mezi nejlepší režiséry hororů patřil Angličan Alfred Hitchcock (1899-1980), jehož filmy se staly základem některých hororových odvětví. Například podle příběhové linky filmu Ptáci byla vytvořena celá řada napodobenin, kdy je maloměsto zahlceno kolonií nějakých živočichů - ať už jde o pavouky, piraně, krysy, netopýry atd. Od 70. let 20. století patří mezi nejvýznamnější autory hororvé literatury Stephen King (*1947) (Carrie, Prokletí Salemu, Řbitov zviřátek, To), přičemž většina jeho děl byla i zfilmována. Je rovněž autorem studie Danse macabre, což je jedna nejpodrobnějších publikací, zabývajících se tématem hororu. Z filmových hororů často dosáhnou široké popularity studentské nebo s nízkými náklady natočené filmy (Evil Dead, Záhada Blair Witch, Pila). Z českých autorů se hororu věnoval v malé míře Jakub Arbes (1840-1914) a poněkud častěji Ladislav Fuks (1923-1994) (zejména příběhy Spalovač mrtvol a Myši Natálie Mooshabrové obsahují hororové prvky). Z filmových režisérů horory tvoří Juraj Herz (*1934) (Spalovač mrtvol podle Fukse, nově T. M. A.) a Jiří Barta (*1948) (loutkový film Krysař). Známý a námětově neotřelý je také český horor Upír z Feratu, který roku 1981 natočil režisér Juraj Herz. Tento film má určité prvky parodie. Na Slovensku byl natočen první horor až v roce 2006 — Výlet, druhý následoval v roce 2008 — Prekvapenie. Oba je režíroval Gabriel Hoštaj (*1977). Hororově laděné bývají rovněž některé počítačové hry (Bioshock, Silent Hill). Hororové výtvarném umění s uplatňuje například v komiksu nebo v díle výtvarníka Hans Ruedi Giger (model "vetřelce" pro slavnou sérii filmů). Hororová hudba slouží především pro dokreslení filmů.

Fantasy prvky v hororech

Jako děsivý prvek v hororu je často použito „nadpřirozené zlo“, kterým může být ďábel, démon či démoni, duchové, upíři, lykantropové, temní bozi nebo čarodějové. To samozřejmě není úplný výčet fantasy prvků: například duch může být děsivý i pokud není zlý. V hororu s fantasy prvky zpravidla nezáleží na identitě „zla“: vysvětlení jeho podstaty je často jen zběžné, vlastnosti různých představitelů se liší či prolínají (upíři mívají vlastnosti lykantropů, démoni upírů apod.). Jejich charakteru se jen zřídka věnuje pozornost: jsou to jednoduše zabijáci. Ostatní hrdinové často nemají šanci je porazit, jejich „vítězstvím“ je prostě přežít. Ve fantasy je snaha o přesnější specifikaci vlastností těchto bytostí, nemusí být vždy zlí, mají složitější charakter. Rozdíl mezi schopnostmi těchto bytostí a schopnostmi kladných hrdinů bývá menší.

Známé horory

Literatura

Film

Realistické

Science fiction

Fantasy

Reference

  1. ↑ KOLEKTIV. Universum, všeobecná encyklopedie. Svazek 3. Praha : Odeon, 2000. ISBN 80-207-1063-9. Kapitola heslo horor, s. 583.  
  2. ↑ NEFF, Ondřej; OLŠA, Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha : H & H., 1995. ISBN 80-85787-90-3. S. 30.  
  3. ↑ BERNARD, Jan. Malý labyrint filmu. Praha : Albatros, 1988. S. 446.  
  4. ↑ CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury. Brno : CENTA, 2005. ISBN 80-86785-03-3. S. 308.  

Související články


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Horor“