Réva vinná

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 20. 11. 2010, 17:38; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Réva vinná a její plodenství

Réva vinná (Vitis vinifera) je rostlina z čeledi révovitých. Její zralé plody (bobule) se používají především jako surovina pro výrobu vína a dalších nápojů, ale též k přímé konzumaci. Někdy se označuje též jako evropská réva nebo jako ušlechtilá réva.

Obsah

Nomenklatura

Vitis vinifera Carl Linné, 1753

Vitis vinifera L., 1753 subsp. vinifera — réva vinná pravá
Nomenklatorická
synonyma:		≡Vitis vinifera Carl Linné var. sativa DC., 1805 (nom. superfl.)
≡Vitis vinifera L. subsp. sativa (DC.) Beger in Hegi, 1925 (nom. superfl.)
Taxonomická
synonyma:		=Vitis laciniosa L., 1753
=Vitis vinifera L. var. laciniosa (L.) Fiori, 1925
=Vitis corinthiaca Rafin., 1830
=Vitis cylindrica Rafin., 1830
=Vitis bryoniifolia Bunge, 1835
=Vitis amurensis Rupr., 1857
=Vitis alemannica Andrasovsky in Jáv., 1925
=Vitis antiquorum Andrasovsky in Jáv., 1925
=Vitis byzantina Andrasovsky in Jáv., 1925
=Vitis deliciosa Andrasovsky in Jáv., 1925
=Vitis mediterranea Andrasovsky in Jáv., 1925
Vitis vinifera L., 1753 subsp. sylvestris (C.C.Gmel.) Hegi, 1925 (jako silvestris) — réva vinná lesní
Basionym: Vitis sylvestris C.C.Gmel., 1805
Nomenklatorická
synonyma:		≡Vitis vinifera var. sylvestris (C.C.Gmel.) Willd., 1809
Taxonomická
synonyma:		=Vitis vinifera DC., 1815 non L., 1753
=Vitis vinifera var. anebophylla Kolen., 1846
=Vitis vinifera var. trichophylla Kolen., 1846

Odrůdy

Původní volně rostoucí réva lesní (Vitis vinifera subsp. sylvestris) vykazuje velkou rozmanitost hroznů v chuti, barvě, velikosti i tvaru bobulí. Díky její velké heterozygotnosti mohly postupně vzniknout tisíce kulturních odrůd révy vinné (Vitis vinifera subsp. vinifera), ať již samovolným křížením, nebo jako kultivary šlechtěním. Mezi nejvýznamnější odrůdy pěstované v Česku v současnosti patří zejména:

Popis

Réva vinná je liána, pnoucí se po oporách, k nimž se přichycuje pomocí úponků. Mají-li možnost, pak jedinci divokých odrůd mohou ve volné přírodě dosahovat výšek až 30 m, přičemž průměr kmene u země může dosáhnout průměru až 1,5 m; jsou popsány případy, kdy rostlina dosáhla výšky až 43 m. Jedinci kulturních odrůd na vinicích, které vinaři nenechávají dožít takového stáří, dorůstají výšky nejvýše 4 m při průměru kmene do 50 cm. Listy jsou v zásadě okrouhlé, se třemi až pěti laloky o průměru do 15 cm. Borka kmene je světlehnědá a loupe se v dlouhých pruzích. Letorosty jsou sytěji zabarvené, žlutohnědé nebo červenohnědé. Květy žlutozelené barvy vytvářejí bohaté laty. Kulturní odrůdy (V. vinifera subsp. vinifera) jsou jednodomé, divoké (V. vinifera subsp. sylvestris) jsou dvoudomé. Plodem jsou bobule kulovitého, vejčitého, nebo zaobleně válcovitého tvaru o průměru 0,4–1,5 cm a délce až 2,5 cm; u divokých odrůd bývají drobnější. Jejich barvy jsou velmi rozmanité, od zelené, zelenožluté, žluté po červenou až tmavofialovou.

Kořeny běžně dosahují délky přes 10 m i na skalnatém podloží.

Stanoviště

Kulturní formy se pěstují na vinicích. Vyžadují teplé, dobře propustné půdy, které jsou bohaté na živiny a jsou světlomilné. Naproti tomu divoké formy rostou ve vlhkých lesích, převážně lužního typu, nebo v křovinách na březích vodních toků.

Rozšíření

Původní areál rozšíření zahrnuje jižní a střední Evropu; v nejteplejších obdobích čtvrtohor se divoké odrůdy dostaly až do jižní Skandinávie. Na východ oblast přirozeného výskytu zasahuje do Přední Asie, podhůří Kavkazu a Střední Asie. Roztroušeně se nachází i v oblasti Íránu a v severní Africe. V současné době severní hranice přirozeného areálu dosahuje přibližně 50° s. š.

Kulturní odrůdy se pěstují v mírném pásu celé zeměkoule.

V Česku existují čtyři základní vinohradnické oblasti: česká, znojemsko-mikulovská, hustopečsko-hodonínská a bzenecko-strážnická.

Historie

Vinná réva je jednou z nejstarších kulturních rostlin pěstovaných člověkem. Původ kulturních odrůd V. vinifera subsp. vinifera není zcela jednoznačně vysvětlen; spekuluje se sice, že vznikla šlechtěním divoké révy vinné lesní (V. vinifera subsp. sylvestris), avšak někteří autoři toto zpochybňují a její genezi odvozují od dnes již vyhynulých třetihorních druhů.

V roce 2004 byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů podle historicky dochovaných pramenů, dobových kreseb a analýz vzorků úředně nejstarší exemplář vinné révy na světě. je to tzv. "Stara trta", kterou můžeme najít ve slovinském Mariboru na nábřeží u řeky Dravy. Její věk se odhaduje na více než 440 let. Roste na jižní straně průčelí jednoposchoďové budovy. Kmen s průměrem 25 cm se ve výšce dvou metrů rozděluje na vodorovné vedení a její větve mají délku přes 15 m. Je to původní červená odrůda, je velmi plodná a je odolná proti nemocem a škůdcům. Původní zdroj: http://sl.wikipedia.org/wiki/Stara_trta

Choroby a škůdci

Soubor:Dactylosphaera vitifolii 2 meyers 1888 v13 p621.png
Kořen révy napadené révokazem.
Mezi nejnebezpečnější škůdce patří mšička révokaz (Viteus vitifoliae[1] [2]), která saje na kořenech révy a způsobuje jejich uhnívání, v důsledku čehož dochází k úhynu celé rostliny. Tato mšice na přelomu 19. a 20. století zdecimovala vinice v celé Evropě. Nejdříve se objevila ve Francii, kam byla kolem roku 1860 zavlečena z Ameriky pravděpodobně spolu s okrasnou americkou révou (Vitis labrusca). Později se révokaz rozšířil po celém kontinentu, na Moravě se objevil poprvé v roce 1890 v Šatově. Révokazová kalamita způsobila likvidaci většiny vinic a musely být hledány cesty, jak tomuto škůdci čelit. Jako nejúčinější se nakonec ukázalo štěpování odrůd evropské révy na odolné podnože vyšlechtěné z révy americké. Kromě toho byly vyšlechtěny hybridní rezistentní odrůdy, vzniklé křížením odrůd evropské révy s révou americkou. Protože jsou vinice stále révokazem napadeny, i v současnosti je nutné používat sazenice, které jsou vůči němu odolné. Mšička révokaz je v současnosti karantenním druhem.

Dalšími častými škůdci jsou vlnovník révový (Colomerus vitis) způsobující plstnatost lícu listů, sviluška ovocná (Panonychus ulmi) a s. chmelová (Tetranychus urticae) sající na listech a housenky obaleče jednopásého (Eupoecilia ambiguella) a obaleče mramorovaného (Lobesia botrana) poškozující rostliny žírem poupat a bobulí. Částečná poškození působí i zobonoska révová (Byctiscus betulae) a hálčivec révový (Calepitrimerus vitis). Samice zobonosek vykusují pruhy v listech a následně je stáčejí do kornoutků. Takto zničené listy opadávají. Hálčivec naopak saje na mladých listech, což může při silném napadení vézt k oslabení rostliny.

Mezi nejčastější choroby vinné révy patří virový roncet (způsobovaný virem roncetu vinné révy); houbové choroby padlí révové (Oidium tuckerii), plíseň révy vinné (způsobovaná houbou Plasmopara viticola) a šedá plísnivost (způsobovaná vřeckovýtrusnou houbou Botryotinia fuckeliana).

Taxonomická poznámka

V zahradnické, zemědělské a zejména vinařské literatuře je pro označování pěstované ušlechtilé révy rozšířeno používání jména Vitis vinifera subsp. sativa. Toto jméno v kategorii poddruhu zavedl do botanické nomenklatury ve svém obsáhlém mnohasvazkovém díle „Illustrierte Flora Mitteleuropas“ německý botanik Gustav Hegi z mnichovské univerzity, které vyšlo v roce 1925. Protože však jím publikovaný poddruh odpovídá základnímu typu V. vinifera, popsanému Linnéem již v roce 1753, což automaticky podle současných pravidel botanické nomenklatury implikuje existenci všech základních infraspecifických kategorií a tedy i V. vinifera subsp. vinifera, je nutno Hegiho jméno, i když platně publikované, považovat za mladší synonymum a jako takové je odmítnout jako jméno nadbytečné (nomen superfluum). To platí i pro basionym Hegiho jména V. vinifera var. sativa z roku 1805.

Původ jména

Latinské jméno rodu Vitis bylo převzato z latinského názvu pro keř vinné révy, v přeneseném významu používaný též pro pojem „úponek“; druhový přívlastek vinifera vznikl sloučením kmenů latinských slov vinum (česky „víno“) a ferens („nesoucí“), ve významu „přinášející víno“.

Reference

  1. ↑ Viteus vitifoliae (mšička révokaz) [online]. BioLib.cz, [cit. 2009-07-20]. Dostupné online.  
  2. ↑ KRAUS, Vilém; FOFFOVÁ, Zuzana; VURM, Bohumil, a kol. Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. [Praha] : Praga Mystica, 2005. ISBN 80-86767-00-0. S. 20.  

Literatura

  • Květena České republiky, díl 5. B. Slavík (Ed.). Praha : Academia, 1997. S. 442-444. ISBN 80-200-0590-0
  • CALLEC, Christian. Encyklopedie vína. Z nizozemského originálu přel. Petra Martínková. Čestlice: Rebo, 2000. 320 s. ISBN 80-7234-068-9
  • STEVENSON, Tom. Nová encyklopedie vín. Z anglického originálu přel. Vilém Beran Praha: Knižní klub, 2002. 600 s. ISBN 80-242-0856-3
  • STEVENSON, Tom. Světová encyklopedie vín : unikátní průvodce víny celého světa. Z anglického originálu přel. Josef Drozd, Dorota Pospíšilová, Karel Průša. Vyd. 2. Praha: Balios: Knižní klub, 1999. 502 s. ISBN 80-242-0222-0
  • KRAUS, Vilém; KUTTELVAŠER, Zdeněk; VURM, Bohumil. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Melantrich, 1997. 223 s. ISBN 80-7023-250-1
  • KRAUS, Vilém; FOFFOVÁ, Zuzana; VURM, Bohumil; KRAUSOVÁ, Dáša. Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005. Str. 48–49. ISBN 80-86767-00-0

Externí odkazy

Odkazy na genofondové informace


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Vitis vinifera
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/R%C3%A9va_vinn%C3%A1“